Miroslav Žák: Nejlepší je taková forma výuky, kterou jsme schopni nadaným okamžitě nabídnout

Rozhovor s PaedDr. Zdeňkou Jančíkovou, která se v posledních letech věnuje oblasti pedagogiky nadaných dětí.

PaedDr. Zdeňka Jančíková vystudovala učitelství pro I. stupeň na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. Ve školství pracuje od roku 1986, od roku 1996 jako ředitelka. V obou místech jejího působení se výrazně proměnilo prostředí pro učení dětí, je známa svým entuziasmem. Při práci vystudovala Výtvarnou výchovu pro II. a III. stupeň na PF MU, Školní management na FF MU. V posledních letech se věnuje oblasti pedagogiky nadaných dětí; dokončuje doktorské studium na PdF UP v Olomouci.  

    Paní ředitelko, váš současný projekt nazvaný „Rozvoj metod a forem práce s mimořádně nadanými žáky“ navazuje na projekt nedávno skončený, který se týkal integrace nadaných v běžné základní škole. Které největší překážky (podle Vašeho názoru) brání integraci nadaných žáků v běžných základních školách?

    Myslím, že na tuto složitější otázku budu muset odpovědět poněkud šířeji: Pokud se podíváme do první ucelenější zprávy o stavu vzdělávání nadaných žáků v našich školách, (Tematická zpráva ČŠI z r. 2008 „Umí školy pracovat s nadanými žáky“), zjišťujeme, že stav je zhodnocen jako zatím velmi neuspokojivý. Je otázkou, nakolik se situace ve školách od roku 2008 zlepšila.

    Jaká jsou tedy základní východiska pro vzdělávání nadaných žáků? Ačkoliv se mnoho dobrého v posledním období událo, zatím bohužel stále platí, že většina našich učitelů nebyla v pregraduálním studiu na práci s nadanými žáky systematicky připravována. Nabídky dalšího vzdělávání jsou podle mých zkušeností omezené. Chybí materiální podpora a zabezpečení (modelové tematické plány, manuály, metodické příručky, diagnostické nástroje, výukové materiály apod.). Doznívají v nás předsudky, které pocházejí z období tzv. „jednotné školy“, a mýty. Média často informují o nadaných žácích tak, že jim to spíše ublíží. Jedná se přitom o velmi citlivou oblast.

    Proto se domnívám, že by se diskuse již neměla vést o tom, jaká forma edukace nadaných je nejlepší a snad proto jediná vhodná – zda segregovaná nebo integrovaná forma, nýbrž by se mělo začít v této oblasti co nejvíce konat: z centra podporovat školy a učitele, aby mohli a dovedli lépe rozvíjet nadané žáky. Aby příští zpráva ČŠI přinesla pozitivnější výsledky. Moc bych tomu přála – za nadané žáky i za jejich školy.

    Tedy shrnu: To, co obecně mnozí odborníci doporučují, tj. ponechat nadaného žáka v běžné třídě a věnovat se mu individuálně, je v našich podmínkách skutečně obtížně realizovatelné. Kdyby tomu tak nebylo, výše uvedená zjištění školní inspekce by byla jiná.  Nelze říci, že to nejde, ale učitelé bez vytvořených specifických podmínek a také určitých stimulů to těžko zvládnou. Jaké jsou bariéry, bránící úspěšné integraci, jsem naznačila výše.    Domnívám se, že je třeba přestat polemizovat o tom, která cesta je optimální, ale spíš začít pracovat s nadaným žákem neodkladně, způsoby, jakými jsme v dané škole aktuálně schopni. Ztotožňuji se s názorem mnohých odborníků, znalých reálné praxe našeho školského systému: Měli bychom v naší zemi vytvářet širokou edukační nabídku. Rodiče nadaných dětí by měli mít možnost (s využitím rad a doporučení poradenských pracovníků) zvolit pro své dítě pro ně nejvhodnější způsob edukace.

    Důležitým faktorem je informovanost o stavu a možnostech dítěte a obeznámenost s danou problematikou vůbec. A jak je to u všeho ve škole: Je důležitý přístup a pohled jednotlivých pedagogů, možná předtím ještě i přístup vedení škol.

    Čím se liší váš současný projekt od projektu, který byl ukončen na začátku roku 2012, a co je jeho hlavním cílem?

     V letech 2009-2012 šlo o projekt Zavedení efektivních strategií vzdělávání nadaných dětí, který se odvíjel od počátečního období našich aktivit. V roce 2006 jsme vytvořili kurikulum pro intelektově nadané žáky, které jsme od roku 2007 začali realizovat.  Tedy od roku 2007 vyučujeme na I. stupni skupiny mimořádně nadaných dětí. Hlavní předměty se učí odděleně, v samostatných třídách, výchovy mají společně s ostatními žáky. V tomto období jsme ověřovali nový vzdělávací program, vytvářeli velké množství výukových materiálů nadaným dětem „na míru“, zejména pracovních listů. Chtěli jsme také především velmi pečlivě vyhodnocovat všechny nové aspekty tohoto vzdělávání.

    Vzdělávání nadaných je ve škole novou oblastí. Hodně jsme tuto problematiku studovali, navštěvovali jiné školy, připravovali a vzdělávali jsme učitele a vytvářeli pro tuto edukaci podmínky. Nejen materiální zázemí, ale snažili jsme se i o to, aby vzniklo vhodné klima, aby byl program přijat. V prvních letech šlo o pronikání do nové, velmi zajímavé oblasti.

    Současný projekt Rozvoj metod a forem práce s nadanými žáky na první období navázal. Náš vzdělávací program pro nadané žáky, založený na obohacování a mírné akceleraci, se snažíme dále rozvinout, zdokonalit. Nadále tvoříme vzdělávací materiály, ověřujeme a evaluujeme je. Pokračuje pořádání konferencí, určených k seznamování s aktuálními poznatky vědy a ke sdílení zkušeností. Jsou tu však i nové aktivity, které mají „ošetřit“ náročnější a citlivá místa, zaznamenaná v předchozím období.

    Příkladem nových aktivit jsou přírodovědné semináře, které se pro nejstarší skupinu ERIN (žáky 5. ročníku) konají pravidelně každý měsíc na jednom zlínském gymnáziu. Chceme společně se středoškolskými učiteli usnadnit nadaným žákům přechod na střední školu, umožnit dětem i učitelům se vzájemně blíže poznat. Semináře jsou samozřejmě pro naše páťáky zajímavé. Poznají laboratorní prostředí, experimentují apod. Věříme, že se tyto talenty na vyšším stupni studia takto neztratí.

    Váš současný projekt pracuje s odpoledními kluby nadaných dětí (skupiny ERIN), kterým se intenzivně věnují psychologové a pedagogové. Čím se tyto kluby zabývají a jaká je jejich úloha v projektu?

    V roce 2012 jsme ve škole otevřeli Metodické a konzultační centrum, tzv. klub. Je to místo, kde dvakrát v týdnu mohou žáci ze skupin ERIN (Edukace a rozvoj intelektově nadaných) trávit chvíle zajímavým způsobem. Věnuje se jim zde psycholožka a velmi zkušená učitelka. V klubu děti sdílejí to, co právě řeší, aktuálně prožívají. Mohou se poradit, bavit se se svými vrstevníky, hrát deskové či jiné hry, pracovat na ročníkových nebo jiných projektech, sdílet své problémy nebo úkoly – záleží to na jejich momentálním zájmu, potřebě.  Klub je určen k širokému využití. Mohou sem přijít i jejich rodiče, ale i učitelé a zájemci z ostatních škol na konzultace. Kromě toho zde vzniká např. databáze informačních zdrojů a zmíněných výukových materiálů.

    Odpolední kluby mají dobu trvání 2-3 hodiny, během kterých sem děti nebo jiní návštěvníci mohou libovolně přijít i odejít, ale také mohou být v klubu přítomni po celou dobu.

    Jak jste uvedl, psychologové a pedagogové se zde dětem věnují: připravují pro ně aktivity, hry k rozvíjení jejich potenciálu – programy zaměřené na rozvíjení fantazie a tvořivosti, paměti, na trénink pozornosti, ale také na komunikaci a spolupráci ve skupině. Jsem ráda, že klub je u žáků oblíben.

    V rámci vašeho již ukončeného projektu byly vytvářeny metodické materiály a další výukové materiály pro učitele. Co ale žáci a zvláště nadaní žáci? Školní učebnice předkládají svou látku většinou jako hromadu nesouvisejících nebo málo souvisejících faktů. Ale právě nadaní hledají vždy souvislosti. Vznikne v rámci nového projektu také něco pro ně?

Ano, vytváříme ve škole od počátku vzdělávání nadaných průběžně velké množství výukových materiálů, které jsou využitelné pro tuto práci na I. stupni.

    Řídíte se  - jako škola - ve své práci s nadanými nějakým vzorem, který byste rádi napodobili nebo kterému byste se rádi alespoň přiblížili? Jestliže ano, pak v čem?

    Čemu se chceme přiblížit? V celé škole se snažíme o to, aby během devíti let, kdy sem děti a mladí lidé chodí, každý z nich poznal, v čem je dobrý a co by ho jednou v jeho budoucí profesi bavilo, přinášelo mu radost i úspěchy. To předpokládá, že učitelé mají zájem o každého žáka, přistupují k němu individuálně, tj. snaží se ho dobře poznat a podpořit jeho osobnost.

    V naší škole máme třiadvacetiletou tradici rozšířené hudební výchovy, tedy s vyhledáváním a péčí o tento druh talentů již máme zkušenosti; je to takové „rodinné stříbro“, na které jsme pyšní.

    Co se týká programu pro mimořádně nadané žáky, inspirovali jsme se na Slovensku, v projektu APROGEN PhDr. J. Laznibatové, CSc. U našich slovenských přátel má vzdělávání nadaných žáků ve speciálních třídách, skupinách mnohem delší tradici než v ČR. Navštívili jsme a poznávali i práci českých škol, které otevřely speciální třídy pro nadané žáky a i nyní s nimi udržujeme kontakty, sdílíme zkušenosti.

    Nevím, zda se dá říci vzorem, ale spíše inspirací nám je literatura paní docentky Š. Portešové a její zapálení pro práci s nadanými dětmi. Snažíme se o ten nejvhodnější individuální přístup k nadaným žákům, věnujeme se hodně i nadaným žákům s dvojí výjimečností, tzn. s nadáním a současně handicapem (nejčastěji ADHD, Aspergerův syndrom, poruchy učení – nejčastěji dyslexie), což je, jak se ukazuje, velmi náročná součást této činnosti.

    Jaký je mezi učiteli zájem o práci s nadanými žáky a o semináře, které by je na takovouto práci připravily?

    Neplatí, že se učitelé do této práce hrnou, to však asi nikoho, ani vás, nepřekvapí. I laik si představí, že práce učitele ve třídě nadaných žáků je náročná a příprava na vyučování je ještě složitější než v běžné třídě. Vyžaduje odvahu i pokoru.

    Přesto jsem ráda, že někteří učitelé s určitým nadšením a chutí přijali tuto výzvu. Myslím, že odborně každý z nich velmi roste a je to pro ně velice cenná profesní zkušenost. Jistě jim s nadanými dětmi nehrozí vyhoření a jsem nejednou svědkem velké vděčnosti ze strany rodičů i žáků. To mě, a věřím, že i mé kolegyně, velmi povzbuzuje.

    Například tuto sobotu jsem byla u toho, jak celá třída nadaných dětí i se svými rodiči přišla na svatební obřad jedné naší paní učitelky, nesli jí darem velké krásné srdce. Moc mě to potěšilo.
    Seminářů a vzdělávacích aktivit není mnoho. Ale především, nejde o kvantitu. Co podle mého  názoru chybí, jsou lektoři, kteří, když předstoupí např. před mé učitele, mohou hovořit o vlastních přímých zkušenostech z práce s nadanými žáky. U většiny seminářů chybí pedagogický úhel pohledu, zatím převažují psychologické přístupy. Nejčastěji (skoro bych řekla pokaždé) se čas semináře vyčerpá pojednáním o rozmanitých teoretických konceptech, modelech nadání, o charakteristikách nadaného žáka, někdy zbude čas a lektor se zmíní (obvykle již krátce) o vhodných edukačních strategiích. Ty základní teoretické informace, které je možné dnes už docela dobře u nás získat z literatury, se stále opakují. Postrádáme vzdělávací akce pro „pokročilé“, s odpovídající náplní. Těch se opravdu nedostává.

    Pokud vím, vaše škola spolupracuje s významným celostátním projektem Talnet, který kromě jiných metod využívá také e-learningovou výuku a který je řízen z MFF UK. Jakou máte s touto spoluprací zkušenost? Budete možnosti, které Talnet nabízí využívat i nadále?

    Jsem velmi ráda, že jsme se mohli zapojit do podle mě velmi kvalitního projektu Talnet. Spolupráce s experty z Matematicko fyzikální fakulty UK byla zatím výborná, zkušenosti po prvním téměř již roce jsou jen pozitivní. Tato v páté třídě neobvyklá forma práce naše žáky skutečně zaujala a jsem ráda, že i paní učitelky, které děti v Talnetu  metodicky vedou, si jej pochvalují. Je nám skutečně ctí, že v něm můžeme participovat, za což bych chtěla osobně poděkovat panu doktoru Stanislavu Zelendovi.

    Máte možnost v rámci probíhajícího projektu vybavit žáky vaší školy výukovou elektronikou, například notebooky, kvalitními tablety, a podobně? Něco takového by jistě bylo pro nadané velkou výhodou.
    Ano, to je jedna z výhod ESF projektů. Jinak by snad o ně při jejich náročné administraci ani nebyl zájem. Vždyť to je jeden z důležitých motivů, proč se školy snaží evropské dotace získat, přestože úkolů na ně všeobecně kladených bohužel stále přibývá. Konstatuji, že se nám základní vybavení díky oběma projektům podařilo zajistit.


Vážená paní ředitelko, děkuji Vám za rozhovor 

Otázky kladl Miroslav Žák

Převzato z RVP.CZ