Ministr Dalibor Štys navštívil mateřské a základní školy Svazku obcí údolí Desné. Obce sdružily své školy do jedné školské právnické osoby, což jim umožňuje optimalizovat využití kapacit jak lidských, tak materiálních. Základní školu a Mateřskou školu Údolí Desné navštěvují žáci z obcí – Rapotín, Petrov nad Desnou, Sobotín, Rejchartice, Rudoltice, Vernířovice a Vikýřovice a žáci z dalších okolních obcí.
Myšlenka svazkového školství byla podnícena jednak snahou reorganizace školství v oblasti Údolí Desné, ale také potřebou vyřešit problémy na jednotlivých školách. Škola se dělí na organizační útvary, kterými jsou základní škola, mateřská škola a ekonomický úsek. V rámci těchto útvarů je škola dále členěna na jednotlivá pracoviště. Toto sdružení též dokázalo získat mnoho prostředků z různých dotačních titulů včetně evropských fondů a jiných mezinárodních zdrojů. Činnost škol se rozšiřuje na další komunitní aktivity, jakými jsou sport, celoživotní vzdělávání, kulturní a spolkové aktivity.
Starostové sdružených obcí a ředitelka školy vysvětlili ministrovi postupy, jakými jsou školy řízeny a jak je dosahováno potřebného politického konsenzu mezi zastupitelstvy obcí. „Školní vzdělávací program ZŠ a MŠ Údolí Desné vychází z přesvědčení, že dítě potřebuje mít své jistoty, svou identitu, perspektivu, potřebuje mít možnost tvůrčí aktivity a motivace. Snažíme se proto proměnit školu v prostředí, kde se žákům s velmi různorodými vzdělávacími potřebami dostává nejen kvalitní a kvalifikované vzdělávací péče, ale kde se současně cítí bezpečně a spokojeně. Chceme dále rozvíjet silné stránky školy a myšlenku, že charakter naší práce nese pro žáky možnost pozitivního prožívání, získání zdravého sebevědomí, rozvíjení kritického myšlení a schopnost sebehodnocení,“ připomíná ředitelka školy Eva Bicanová.
Ministr Dalibor Štys přislíbil přípravu metodických podkladů pro koordinaci různých finančních zdrojů, zejména zdrojů MŠMT a regionálních zdrojů, a součinnost při propagaci výsledků. „Škola plní důležitou roli v budování občanské společnosti. Je proto tuto roli škol podpořit, což je jedním z mých cílů ministra v úřadu,“ dodal ministr školství.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
20 komentářů:
Začínám velmi realně vidět naplnění svého původně sarkasticky myšleného konceptu šestnáctiletého gymnázia, nyní šestnáctileté městské nebo svazkové školy rozdělené do čtyř stupňů po čtyřech letech s potřebným počtem vhodně rozmístěných odloučených pracovišť.
Stupeň nový - původní:
nultý (01 až 04 r.) - mateřská škola
první (05 až 08 r.) - 1.st zš
druhý (09 až 12 r.) - 2.st zš
třetí (13 až 16 r.) - střední škola
Až se systém usadí, můžeme vše transformovat do jedné každé okresní školy a posléze jedné každé školy krajské. Jsem převědčen, že úspory by byly takového řádu, že by se je nepodařilo rozkrást ani za čtrnáct dnů.
A budeme-li schopni se podívat dál než za pět sněmovních volebních období, uvidíme tam navazující tři vysokoškolské triády - bakalářskou, magisterskou a doktorantskou. Dvacet pět let pěkně ucelených studií. Od tří do dvaceti osmi let. Když si žák a pak student prodlouží optimálně každý cyklus o jeden rok, začnou se absolventi houfovat na úřadech práce až v pětatřiceti letech. Tomu říkám smysluplný koncept reformy českého vzdělávacího systému, pane ministře.
Pane Pytliku, už se od těch čísel konečně odpoutejte. Škola má být především bezpečná - vidíte, co se všude děje, samá kyberšikana, a vy tady s nějakými stupni. Huš od čísel ke kvalitě!
A co kdyby byla na území ČR jedna ZŠ s dílčími pracovišti? To by se ušetřilo ještě víc? A ředitel by mohl mít samostatné ministerstvo...
kdyby byla na území ČR jedna ZŠ
Promiňte, ale tuhle úpornou snahu o centralizaci vyloženě nesnáším.
Předchozí příspěvky jsou bohužel sarkastické vůči myšlence, která ovšem vůbec není špatná. Jednotlivé malé školy či odloučená pracoviště se takto mohou mnohem snáze domlouvat na využití kantorů s ohledem na jejich aprobaci a myslím si, že to může přispět ke zvýšení aprobovanosti výuky. O čerpání evropských peněz ani nemluvím. Malá škola jen těžko může sama realizovat projekt, když minimální dotační částky se pohybují kolem 1 milionu. A táhnout za sebou jinou školu s jiným zřizovatelem, ekonomem a ředitelem je rovněž dost komplikované. Jeden ředitel a jeden ekonom si snáze udělá pořádek a čerpání z fondů je v pohodě.
Asi jste mě špatně pochopil, nebo jsem se špatně vyjádřila. Samozřejmě, že jsou místa, kde je tento postup oprávněný a nanejvýš moudrý. Jenže znáte naše ministerské janky - když se jim něco někde zalíbí, hned to chtějí všude. A nepřemýšlejí o smysluplnosti. Mají na mysli jenom ušetřené prachy, nebo ještě něco horšího. Tak o tom byla moje poznámka, a vskutku sarkastická.
Fakt mě baví, jak barvitě dokážeme obhajovat jakoukoliv hovadinu. A fakt mě děsí, že komentáře už ani nemůžou být věcné, tudíž se přechází k sarkasmu. A fakt bych nechtěl na rozdíl od anonymu 10.8. 9:56 učit na Spojených školách vesnických, kde by mě každý rok posílali z aprobačních a jiných důvodů 5 km severně, 10 km jižně, 15 km východně a 20 km západně od centrály (tak nějak by to bylo u nás)... Na stavby předražených dálnic miliardy máme a na děti ne?
fakt mě baví...
Nic proti nikomu a ničemu. Ale pohled člověka z Prahy je o stoosmdesát stupňů jiný než zaměstnance z maloměsta, problémy lze najít u obou naprosto jiné. Moje známá působila celý život jako venkovská učitelka angličtiny. V pondělí učila jinde, v úterý jinde, ve středu zase v jiné obci atd. Zvykla si a dokonce by neměnila. Malé obce mají úplně jiné starosti než si lze jen představit, a taky chtějí žít, to především.
Ono to přejíždění kantorů ve venkovských oblastech začíná být vcelku běžnou věcí. A rozhodně je lepší, když má němčinář uvazek na třech školách, než když němčinu na škole učí padesátník, který ji viděl naposledy na gymlu. Není to ani tak o ušetření, jako o zabezpečení aprobovanosti a schopnosti organizovat. Ušetřit se tím propánajána ani nedá. Počet hodin zůstává např. na třech školách stejný ať už možnost přejíždění využívají nebo ne. Takže vážení jsme tady pro děti nebo pro kantory. Co je důležitější, aby každý kantor čopěl na své škole a učil tam hromadu předmětů neaprobovaně, nebo je důležiější zajistit řádnou aprobovanost výuky!
11. srpna 2013 11:00
Problém je v tom, že autobusy a vlaky vůbec nejsou zdarma. Kolegyně takto projede 1500,- Kč. Otázka zní trochu jinak. Vyplatí se ona venkovská škola?
Při současné natalitě to zákonitě vede ke slučování do větších center. S tím nikdo nic neudělá, dětí na vesnicích ubývá a zákonitě ubude. Holt, tyto cesty do škol budou muset hradit pro své potomky rodiče.
Jenže na úřadu práce je 7000 kantorů, což je v podstatě jeden kantor na jednu základní či střední školu u nás. Takže kolik kantor přejížděním utratí nikoho netankuje a jeho samnotného také moc ne, protože každý je většinou rád, že má práci, byť bohužel s přejížděním.
zajistit řádnou aprobovanost výuky
Ovšem je to něco platné jen tehdy, když aprobovaný umí také učit, rád se učí a umí přiznat, že nemůže všechno znát a umět. V oblasti ICT má vlastně smysl jen učit se učit a řešit problémy. Kdo to sám neumí, může si aprobaci dát do rámečku na zeď. Jestli se na malých školách začneme honit za aprobovaností, bude to znamenat další zhoršení situace. Ale ještě nejsme na dně.
"Jestli se na malých školách začneme honit za aprobovaností, bude to znamenat další zhoršení situace."
Vážně si myslíte, že je lepší, když na malé škole učí angličtinu družinářka, než kdyby ji vyučovala hostující aprobovaná angličtinářka?
A proč si myslíte, že si asi na malých školách nechávají nedostatkové fyzikáře důchodce na částečný úvazek? To není honění za aprobovaností?
Ještě jeden pohled na věc bych si dovolil. Když jsem učil na odborné škole, byl jsem poměrně velkým zastáncem externích učitelů, rozumejme odborníků z praxe. Na všeobecně vzdělávací škole jsem poněkud skeptický v případě učitelů, kteří pobíhají mezi několika školami. Nevím totiž zcela jasně, ke které škole oni vnímají takovou tu vnitřně týmovou sounáležitost k vzdělávacímu ústavu. Kolikrát mám pocit, že se tak nějak mihnou školním rokem, aniž by za sebou nechali nějakou stopu, aniž by budovali nějakou perspektivu rozvoje, aniž by nesli jakousi odpovědnost za svoje působení. Rok tam. Rok onde. Na co pak mají děcka vzpomínat. Víte? Jako když si někde koupíte boty, a když jdete za měsíc reklamovat prasklou podrážku, už tam prodávají bobule na hubnutí.
Ale je to jen takový ťuk k zamyšlení.
Ovšem poměrně silně se mne dotýká, když moje úvahové skvosty, pětadvacetiletá škola například, jsou degradovány na sarkastické skeče. Jako že si z některých věcí dělám legraci. Fakt mi to vadí, protože si zcela cíleně dělám srandu úplně ze všeho. Nebo známe snad jiný způsob k přežití učitele?
Nikde není proboha psáno, že hostující učitel musí být rok tu a pak rok onde. Když budou ředitelé sousedních škol chtít a budou schopni se domluvit, může např. schopný němčinář (což je při současném zavedení povinné němčiny aktuální)učit napůl na dvou sousedních školách leta letoucí.
Bezesporu, proboha. Já jen, že poletování sem tam a žadné zakotvení může mít i dlouhodobě svoje různé stinné stránky a je s nimi třeba počítat.
To je jako s milenkama...
Poletování sem a tam...
To byste se kolegové divili. Jeden profesor z Mnichova zrovna balí, letí na půl roku učit na Tchajwan, pak pobude v NY a za nějaký rok se vrátí, možná se jej dočkáme i v Praze, tak na týden, při našich odměnách. O létajících profesorech jste jistě slyšeli, ne? :)
Létající učitelé to nemají zase až tak špatné.
Rozvrh mají v ucelených blocích, nikdo po nich nevyžaduje aktivity v době přeletu, nikdo si na ně moc nevyskakuje, co kdyby nepřiletěli.
A nebo taky ne. Je-li létavců přehršel.
Jen malé zamyšlení.
Je "létající učitel" ze základky či sošky také první v seznamu těch, kteří "vyletí"?
U nás to funguje takhle:
Běžný úvazek bez přesčasů -> snížený úvazek -> částečný úvazek (a tudíž silné nutkání doplnit si zdroj financí na jiné škole) -> výpověď k 1.7.
K malému zamyšlení:
dnes to nemá jisté ani létající, ani jezdící, ani přes pole běhající, ba ani pěšmo se šourající jedinec, školský to příslušník.
Okomentovat