Milada a Jaromír Neužilovi. Nové maturity očima „emeritního“ kantora.

Přinášíme zajímavý text, který vznikal po řadu let po roce 1989. Tato finální verze je z ledna 2007.


Školskou reformu je možné uskutečnit během dvou až čtyř let a to především reformou zkoušek. Je to problém odborný, kterému neprospívá politizace. Současná snaha lobby sjednotit úroveň maturit na všech středních školách je zpozdilá a připomíná nám „Nejedlého jednotnou školu“. Po dovršení sedmnácti let věku studentů by vedla ke zbytečné uniformitě a nivelizaci.

Bylo by však vhodné, aby místo současných ústních maturitních zkoušek ze čtyř předmětů a místo řady přijímacích testů (různé úrovně na až šesti různých fakultách univerzit), vykonal student gymnázia jednu státní maturitní zkoušku. Kumulaci tří druhů zkoušek, (tedy státní i školní maturity s přijímacími zkouškami), do téhož období považujeme za nešťastnou komplikaci zejména pro studenty. Nepovažujeme také za správné omezovat studenta gymnázia například tím, že by si musel k maturitě vybrat jeden soubor předmětů humanitních a jeden soubor předmětů přírodovědných, že by musel povinně maturovat z matematiky, společenských věd či jiného předmětu.

"Student není pohár, který máme naplnit, student je pochodeň, kterou máme zapálit!"

Maturitní či mistrovské zkoušky z odborných předmětů na odborných školách by se mohly konat tradičně koncem června, aby se i žáci odborných škol mohli zúčastnit státních odborných testů na gymnáziích, pokud by ovšem měli zájem studovat na vysoké škole. Naopak talentové zkoušky z občanské, tělesné, výtvarné a hudební výchovy by mohly probíhat v předstihu přímo na
vysokých školách (na příklad ve středu a v pátek v druhém únorovém týdnu).

Státní maturitní testy by tedy měly již zpočátku zcela nahradit ústní maturity na gymnáziích a později i písemné přijímací zkoušky na vysoké školy a vyšší odborné školy. Testy by pak měly mít v jednotlivých předmětech jednotnou gymnaziální úroveň náročnosti pro všechny uchazeče o vysokoškolské studium z jakékoliv střední školy (a třeba i starší samouky). Zadání „stobodových“ testů ze základních předmětů by mělo odpovídat žádoucím standardním intelektuálním dovednostem, stanoveným pro 3. a 4. ročník gymnázia, (sice s ohledem na požadavky fakult, ale s výrazným omezením faktografie). Přednost by měly mít testy s tvorbou odpovědi, které mají větší vypovídací hodnotu, než testy s volbou odpovědi.

Bylo by ekonomické a etické umožnit uchazeči o přijetí na VŠ, aby se mohl podrobit během deseti pracovních dnů (např. do 5. června) podle jednotného plánu celostátním stobodovým odborným testům ze tří až šesti rovnoprávných volitelných předmětů. V jednom dnu by byly zkoušeny maximálně dva předměty. Uchazeč by si je vybral již v lednu s ohledem na požadavky těch fakult, na které současně podal přihlášku. Maturitní testy by mohly být organizovány školskou inspekcí vždy na jednom pověřeném gymnáziu v okrese. Předseda odborné maturitní předmětové komise (odborník delegovaný blízkou fakultou university) by podle přesných pokynů autorů testu (vybraných konkursem ústřední školskou inspekcí) koordinoval a kontroloval práci komisařů. Během 48 hodin by zapsal procenta úspěšnosti studentů do maturitního protokolu.

Na maturitním vysvědčení by pověřené gymnázium uvedlo procenta úspěšnosti absolventa v jednotlivých „stobodových“ odborných testech; absolvent by jeho kopii obratem poslal na ty fakulty, na které si již v lednu podal přihlášku. Přijímací komise fakult by do poloviny června sestavily pořadníky uchazečů podle výsledků dosažených za téměř shodných - regulérních podmínek a to s menší námahou i menšími náklady školství a zejména studentů než dosud.

„Nemůžeme naučit všechny všechno. Méně může být více.“

Bylo by rozumné, aby se ve 3. a 4. ročníku na středních školách odborných a „vyšších“ učilištích studenti věnovali takřka výhradně odborným předmětům. Na gymnáziích je v závěru studia nezbytné posílit profesionální orientaci studentů tím, že jen 20 % (tedy 6) týdenních hodin bude přiděleno povinným neklasifikovaným výchovám tělesné i občanské a stylistice s rétorikou (na úkor české literatury). Většina (80 %, tedy 24) týdenních hodin by měla být věnována předmětům volitelným (a
to: čtyřem čtyřhodinovým a čtyřem dvouhodinovým). Jejich kombinace by si studenti volili především s ohledem na doporučení a požadavky těch fakult univerzit, na které se v budoucnu hodlají přihlásit.

Na rozdíl od maturit v devatenácti letech by bylo velmi účelné zavést v sedmnácti letech jednotné „minimaturity“ a zlepšit tak vzájemnou propustnost mezi středními školami. Po absolvování společné jednotné všeobecné složky vzdělání soustředěné do 1. a 2. ročníku gymnázia i odborné školy, po dvou povinných státních jednotných „minimaturitách“ (dvou cca hodinových „stobodových“ testech ze společenskovědných a přírodovědných předmětů, po poradě s rodiči a výchovným poradcem) by totiž mohli někteří studenti bez zbytečné ztráty času přejít do 3. ročníku jiného typu střední školy.

Někteří z nich by mohli nastoupit do 3. ročníků středních odborných „vyšších“ učilišť určených školskou soustavou pro manuálně i intelektuálně náročná povolání. Naopak na dvouletých "nižších" učilištích by se mohli učni již od patnácti let soustředit téměř výhradně na odbornou přípravu pro výkon manuálně náročných povolání. Někteří z nich by si však (pokud budou chtít), mohli doplnit všeobecnou složku vzdělání dodatečným studiem prvních dvou ročníků střední odborné školy.

„Žáci nyní lépe znají dějiny starého Řecka, než nestihnuté moderní dějiny Česka.“ 

Bylo by žádoucí stanovit jak pro druhý stupeň veřejné základní školy, tak i pro první dva ročníky veřejné střední školy, závazné týdenní počty hodin v základních předmětech. Po odborné diskusi je také nutno stanovit jim úměrné výchovné a vzdělávací cíle, zejména žádoucí standardy intelektuálních dovedností a tvořivých návyků. Výuka na těchto školách by tedy měla probíhat integrovaně ve společném cyklu.

Neměli bychom se vracet ke striktním učebním osnovám, slovníkové faktografii a uniformnímu bezduchému memorování. Měli bychom si zachovat tvůrčí svobodu didaktických cest, aniž bychom bezbřeze liberalizovali cíle výuky. Bylo by velmi žádoucí, aby v 1. a 2. ročníku gymnázií i odborných škol byly shodné učební plány, tedy závazné počty týdenních hodin osmi základních všeobecně vzdělávacích předmětů ( Č j, Ž j, Dě, Ze ; Ma, Fy, Ch, Bi ); jim by mohlo být věnováno (80 % času,
tedy) 24 týdenních hodin; po dvou hodinách týdně by mohla mít tělesná výchova a další dva volitelné nebo odborné předměty .

Počtům hodin by měly být přiměřené vzdělávací cíle - standardy intelektuálních dovedností v základních všeobecně vzdělávacích předmětech. Rozsah jejich učiva by mohl odpovídat asi polovině rozsahu učiva v těchto předmětech na současném čtyřletém gymnáziu. Učivo by mělo být vybráno tak, aby bylo použitelné v praxi a v dalším i samostatném studiu. Při výuce by mělo být dostatek času na motivaci učiva, nácvik samostatného získávání informací a nácvik tvořivé aplikace získaných poznatků. 

Bylo by racionální nahradit také (cizím prostředím stresující) přijímací zkoušky na čtyřletá gymnázia a odborné školy i na nižší gymnázia, povinnými jednotnými dvěma „stobodovými“ celostátními testy (kratšími než u „minimaturit“). Ty by byly zahajovány také vždy v tutéž hodinu (např. v 8.15 a v 10.00) a tentýž den (např. v první středu v květnu) na všech veřejných školách v Česku: v 9. ročníku občanské školy základní ( v 15 letech ), v 8. postupném ročníku nižšího gymnázia ( ve 14 letech ) i
v 5. ročníku školy základní (v 11 letech. Procento úspěšnosti žáka by se stalo hlavním hlediskem přijímacího řízení na vyšší stupeň. Mohlo by být uvedeno i na zadní straně výročního vysvědčení. Procento úspěšnosti třídy a školy by mohlo být také objektivním hlediskem školské inspekce, která by mohla všechny testy organizovat.

Albert Einstein: „Kdo se neumí divit a žasnout, ten je takříkajíc mrtev a jeho oko je vyhaslé.“

Podle našich zkušeností by bylo vhodné zkrátit nižší gymnázium na tři roky, ve kterých by jen opravdu zvláště nadaní žáci mohli akcelerovaně zvládnout standardní učivo čtyř ročníků občanské školy základní. Pokud by neuspěli, mohli by pokračovat na o rok delší ZŠ. V současnosti jsou na nižších gymnáziích (díky svým rodičům) také průměrně nadaní žáci, kteří však na základních

školách chybí. Sice se naučí v předčasné tvrdší konkurenci dříve prohrávat, ale někteří za cenu ztráty touhy po poznání.

Poznámky:

Po zveřejnění těchto tabulek a obdobného textu v březnu 2004 v "Neviditelném psu"
dostali autoři následující zprávu:

Vážení Neužilovi,

návrh vaší reformy je zajímavý. Nemůže projít z následujících důvodů:

1. Je příliš rozumný;
2. Váš systém je geniálně jednoduchý a tedy jednoduše geniální.

Jelikož žijeme v Kocourkově, nemají tu racionální systémy nejmenší šanci.

Navíc, nad čím by potom bádaly ty školské výzkumné ústavy zřízené ministerstvem školství?

Přeji hezký den a děkuji,

Ing.Petr Fiedler 1. 3. 2004

Text je bohužel stále aktuální.

Touto problematikou se příležitostně zabýváme od roku 1967 – tedy čtyřicet let.

Naše obdobné názory byly zveřejněny na příklad:

• v příloze časopisu Mladý svět (pravděpodobně na jaře 1969?),
• ve Studentských listech a Právu (v devadesátých létech),
• a na Internetu www.ceskaskola.cz (podzim 2004, poznámka redakce: v archivu text bohužel nemáme).

Snad se časem studenti dočkají žádoucích změn