V dnešní době se setkáváme s velkým množstvím učebnic, které se dají využít při výuce vlastivědy. Učitelé mají možnost zvolit si přesně takovou učebnici, která nejlépe odpovídá nejen obsahu a pojetí předmětu vlastivěda, ale i požadavkům samotného učitele a především žáka.
Učebnice vlastivědy je základní pomůckou pro učitele a žáky, jejímž hlavním posláním je pomoci žákům osvojit si předepsané učivo. Přináší souhrn určitých informací, faktů, které mají textovou či grafickou úpravu. V. Mejstřík (1964) uvádí, že „funkcí učebnice vlastivědy je, aby podněcovala zájem žáků svým přiměřeným obsahem, živým a názorným výkladem o naší vlasti, a zároveň rozvíjela jejich živý citový vztah k ní.“(1) Je více než jasné, že učebnice vlastivědy nemůže nahradit skutečnost, ale pro výuku je nepostradatelnou pomůckou, která pomáhá žákům v poznávání těch přírodních, společenských a kulturních jevů, které jsou žákům jak místně, tak časově vzdáleny.
V dřívějším pojetí byly učebnice vlastivědy používány jen jako knihy pomocné, žáci s nimi pracovali jen výjimečně. Hlavním zdrojem informací o regionu, vlasti bylo učitelovo vyprávění. Ve 20. století bylo velmi kritizováno, že výuka vlastivědy byla zaměřena pouze na čtení učebnice s výkladem. Spíše bychom mohli říci, že tyto učebnice připomínaly čítanky, tudíž s podobou současných učebnic vlastivědy neměly vůbec nic společného. Před revolucí v roce 1989 měly učebnice vlastivědy spíše informativní charakter bez jakýchkoliv aktivizujících prvků.
Po roce 1989, v duchu odideologizování, nastaly změny i v učebních textech. Zatímco stát před rokem 1989 rozhodoval o tom, které učebnice získají schvalovací doložku MŠMT (podle kterých se mohlo vyučovat), od roku 1990 se otevřel prostor pro nové učebnice, tzv. alternativní, které již nepodléhaly kontrolám. Kromě tohoto nastaly změny i v zavádění pracovních sešitů, pracovních listů do vyučovacího procesu a metodických příruček pro učitele.
Většina těchto alternativních učebnic vlastivědy se liší svým pojetím a členěním. S novými změnami přichází hned několik pracovních kolektivů.
Celý článek na webu Učitelské listy
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
5 komentářů:
Učebnice připomínají encyklopedie. Pro děti nezáživné. Asi to tak má být.
Nevím, k jakému účelu text slouží. Má-li to být součást odborné práce, pak by se v textu neměly vyskytovat tak závažná pochybení, jako je např. informace, že:
Zatímco stát před rokem 1989 rozhodoval o tom, které učebnice získají schvalovací doložku MŠMT (podle kterých se mohlo vyučovat), od roku 1990 se otevřel prostor pro nové učebnice, tzv. alternativní, které již nepodléhaly kontrolám.
Toto může napsat pouze člověk, který o dané problematice nic neví. Ano, učebnice nemusely podléhat povinně schvalovacímu řízení, ale školy, které chtěly na nákup učebnic čerpat státní peníze, musely nakupovat pouze učebnice s doložkou. Toto se nezměnilo ani dnes, kdy toto pravidlo už sice neplatí, ale většina ZŠ se ho stále drží.
Není mi taky jasná metodika výběru "zkoumaných" učebnic. Proč právě pouze tyto tři tituly? Co statní učebnice?
Sečteno a podtrženo, je to smutný, je to smutný, smutný...
Jaké státní učebnice???
Chybí mi v textu posouzení a porovnání učebnic z hlediska jazykové náročnosti - podle vzorce, který popisuje prof. Průcha.
No já spíše souhlasím s tím, že učebnice moc kontrolám nepodléhají, protože ono tu schvalovací doložku obdrží opravdu téměř každá kravina.
Okomentovat