S kyberšikanou má zkušenost více jak 51 % dětí

Největší výzkum rizikového chování českých dětí na internetu (více jak 21 000 zúčastněných) ukazuje, že školáci a studenti se nejčastěji setkávají s verbálními útoky (33 %), obtěžováním za pomoci prozvánění (24 %) a vyhrožováním či zastrašováním (17 %).

Společnost Seznam.cz a Centrum prevence rizikové  virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci společně zrealizovaly průzkum mezi více než 21 000 dětmi ve věku 11-17 let. Tento rozsáhlý výzkum ukazuje, že téměř 51 % dětí do 18 let má zkušenost s nějakou formou kyberšikany. Mezi nejčastější druhy kyberšikany, se kterými se dotazované děti setkaly, patří verbální útoky (33 %), obtěžování za pomoci prozvánění (24 %) a vyhrožování či zastrašování  (17 %). Mezi jevy, které mají oproti výzkumu z minulého roku rostoucí tendenci, patří nejčastěji vydírání a krádež identity. Ale i k těmto formám šikany potřebujete útočníky. Samy děti se ve výzkumu přiznávaly k tomu, že jsou mnohdy autory kyberšikany vůči jiným dětem. Přiznaly se, že se nejčastěji uchylují k verbálním útokům (11 %) a obtěžování prozváněním (6 %).

Děti ale často samy útočníkům nahrávají. Samy o sobě  na internetu sdělují údaje, které mohou být citlivé. Z výsledků výzkumu vyplynulo, že děti ve věku od 11 do 17 let na internetu nejčastěji zveřejňují své jméno a příjmení (76 %), dále e-mail (59 %) a fotografii obličeje (55 %). „I děti musí počítat s tím, že jakákoliv informace, kterou o sobě na internetu zveřejní, už nikdy nejde vrátit zpátky. Proto je lepší psát si pod pseudonymem a zbytečně na sebe neuvádět další kontaktní údaje,“ řekl Martin Kožíšek, manažer pro internetovou bezpečnost společnosti Seznam.cz. Dále doplňuje: „U některých druhů kyberšikany zaznamenáváme na rozdíl od minulých let mírný pokles jejich četnosti. Tento fakt si vysvětlujeme i existencí řady projektů, které upozorňují na nebezpečí uveřejňování citlivých údajů.“

Nástrahy internetu ale na děti nečíhají jen v oblasti toho, co o sobě samy zveřejní, ale i v jejich komunikaci. Výzkum mezi náctiletými ukázal, že jsou děti ochotny si nejen psát, ale i se osobně potkat s lidmi, které neznají z jiného než on-line prostředí. Podle výzkumu si s lidmi, které nezná z reálného světa, povídá on-line 53 % dotázaných dětí. Na 27 % respondentů uvedlo, že by si na vyžádání přidalo cizího člověka mezi osoby, se kterými mohou komunikovat např. v rámci sociální sítě. Na otázku, zda by šly děti na schůzku s neznámým člověkem, odpovědělo 36 % z nich kladně. Pozitivní ale je, že 59 % by se v takovém případě svěřilo kamarádům, sourozencům či rodičům (41 %). Učitelům by se svěřila pouhá 3 % dotázaných. „Je určitě dobré, že se děti naučily výzvy k setkání ignorovat nebo o nich někomu alespoň říkat. Děti si kolikrát neuvědomují, že místo internetového kamaráda na ně může čekat někdo úplně jiný a celá situace může skončit tragicky,“ říká Kožíšek. Zarážející je, že 76 % dotázaných dětí považuje osobní setkání s člověkem, kterého znají jen z internetového prostředí, za riskantní a nebezpečné, a přesto by 55 % z nich na takovou schůzku stejně šlo. „Většina dětí si uvědomuje, že je schůzka s neznámým člověkem nebezpečná. Přesto jsou ochotny riskovat

a pod vidinou odměny, jakou může být například dobytí mobilního kreditu či peněžitá částka, na osobní schůzku dorazit. Řada dětí je ale také k osobnímu setkání donucena sofistikovanými metodami manipulace, např. vydíráním citlivými materiály, které útočníkovi v rámci internetové komunikace samy poskytly. Děti mnohdy věří, že sníží riziko vlastního ohrožení tím, že na schůzku dorazí např. se svým stejně starým kamarádem. Ve většině případů však tento postup pro jedno či obě děti končí špatně,“ uvedl Kamil Kopecký, vedoucí centra PRVoK na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Výzkum se zabýval i intimitou dětí  na internetu. Přes 7 % z nich uvedlo, že na internetu umístilo svoji nahou fotografii nebo video. Zároveň ale tvrdí, že jsou si vědomi rizika a považují tuto aktivitu za riskantní, a to v celých 75 %.