Audiozáznam vystoupení Jiřího Kostečky ve formátu MP3 ke stažení.
Foto: ASČ,cz
Jiří Kostečka: Co je ještě maturita?
středa 5. června 2013
·
Štítky:
konference,
nová maturita,
polemika,
top
Audiozáznam vystoupení Jiřího Kostečky ve formátu MP3 ke stažení.
Foto: ASČ,cz
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
36 komentářů:
Státní maturita (nevím, proč se to tak jmenuje) je poučení pro CERMAT. Loni hrozilo zrušení státní maturity kvůli náročnosti a chybám. CERMAT by přišel o živobytí. Tak vymysleli novou maturitu. Maturitu, kterou již zvládlo několik set deváťáků. O tom se nepíše. No a jednotné zadání závěrečných zkoušek? Soudruzi z COP SU: na tutul Ing. nestačí VUML! Už byste se měli doučit alespoň ten Word. Typografické chyby? Budiž! Ale takové zmatky v zadání jsem dlouho neviděl (obor OK)
Můžu požádat o vysvětlení zkratek COP SU a obor OK?
Díky.
K mudrlantství prvního přispěvatele bych ráda uvedla, že Cermat si vykastrování maturity nepřál a pouze plnil politické zadání 14 exhibicionistů (možná dvanácti, dva se opravdu o něco snažili), jež k němu dohnalo poštěkávání takových kapacit, jako je právě první Anonymní ze 7:28 spolu s placenými novináři.
Kostečka má plnou pravdu a lze se pod to téměř bez výhrad podepsat. Snižovat laťku tak, aby všichni přelezli a pak si zoufat, že máme z dětí neuplatnitelné figuranty na trhu práce, to dokáže jen málo kdo. Ocenila bych spíše, že Cermat necouvl ještě dále a níže před požadavky pseudoexpertů na cokoli.
Zachovat princip dvou urovni maturity?
Neco jako ridicak na nepodkrocitelne okresky a nadstavba na dalnici, podle potreby treba na D8?
Pokud je neco spatne, nese za to Cermat plnou odpovednost. Argument, ze jen plni politicke zadani, je hloupy.
Statni maturita neni valecny konflikt, kde je neplnic rozkazu na miste zastrelen.
Sedych
Stále jsem přesvědčen, že maturita musí mít jednu úroveň pro všechny a tuto úroveň musí stát zaručit.
Ano, pro mnoho studentů na kvalitních školách bude lehoučká, pro mnoho studentů na horších školách bude mimořádně obtížné ji absolvovat. Ale tohle je přeci princip té laťky - JEDINĚ TAK má nějakou vypovídací schopnost! Pokud je třeba posuzovat úroveň "lepších" škol/žáků, je vhodné to zjišťovat jinou zkouškou. Může být opět garantovaná státem, měla by mít jiný název, ale dovedu si představit, že se sdruží lepší školy a dohodnou se na společném etalonu této prestižní zkoušky. Mohou spolupracovat i s VŠ, které se tím pak mohou řídit při přijímačkách. Ale maturita jako státem garantovaná úroveň vzdělání musí být jedna.
"Zachovat princip dvou urovni maturity?"
Buď se smiřte s tím, že ji nebudou mít všichni, nebo že její úroveň bude "rozšířená základní škola". Pak ano, je možná jedna úroveň.
---
"Pokud je neco spatne, nese za to Cermat plnou odpovednost."
I za školy motivované "prodejem" maturit, za "úroveň některých škol", za počasí, za povodně? Zadání znělo jedna základní úroveň a toho se CERMAT držet musel.
Nejhorší na tom je, že současný maturant není schopen se na požadované úrovni vyjadřovat ani ústně. Vždyť, když se jich na něco zeptáte, tak nejsou schopni odpovědět celou větou, aby věta měla alespoň přísudek a alespoň náznak hlavy a paty.
souhlas s výpovědí v 13:33, ale to se tu už opakovalo mnohokrát.
Šílenost a donebevolající hrůza je to, co v současnosti vypouštíme ze středních škol s maturitou. TO by nám mělo vhánět krev do žil a každého trochu soudného kantora bolet k nevydržení, a ne šťourat a hledat blechy za každou cenu.
Místo toho se zdá, že mnozí kolegové, kterých se ta strašně nízká úroveň jejich svěřenců a absolventů přímo nejvíc týká, dělají jako by nic - jen nedrbat a nešťourat, tytyty, zlý Cermate, atd. A honem se přidají i ti, pro které jsou moc snadné, no neozvěte se...
Aby byly maturity přiměřené, tedy ani těžké, ani lehké, muselo by se toho v českém středoškolském rybníku hodně pročistit. A začít by to mělo mnoho let před tím, než žák přijde do primy nebo prváku. A le jak jinak - než nastavením latě, zatím nikdo jiný princip k zlepšení přístupu žactva ke škole napředložil!
Vycházím-li z vlastní zkušenosti (ale i ze zkušenosti svých kolegů), mohu jen konstatovat, že od chvíle, kdy studenti pochopili, co od nich všestranně standardizovaná maturita požaduje, pracovní morálka řady z nich zejména v posledním roce studia znatelně klesla. Např. kvalita slohových prací je nyní limitována většinou podivnými zadáními, časem na vypracování a mechanickým hodnocením, ústní zkouška dopadá stejně a nic na tom nezmění ani případné zvýšení počtu "povinných knih". Zkrátka stane-li se maturita především prostředkem selekce a nastavíme-li úrovni vzdělání laťku, někteří ji možná nepřeskočí, mnoho schopných se však spokojí s tím, že ji překonají jen těsně. Proč se namáhat, když to není zapotřebí. Mimořádně asertivní kolegové pak budou mít neustále dost důvodů ke skryté i otevřené kritice kvality práce většiny ostatních a k předkládání návrhů dalších standardizačních opatření. Učitelé budou nuceni chovat se alibisticky. Vždyť horší umístění v žebříčku úspěšnosti (ten se objeví vždy, byť i neoficiálně) je především jejich selháním a navíc poškozují pověst školy. Na okolnosti se přece nikdo neptá, důležitá jsou procenta a percentily. Místo abychom svou pozornost věnovali smyslu, obsahu a kvalitě výuky, přičemž maturitní zkouška by měla mít optimalizující účinek (v závislosti na individuálních možnostech školy), sesypeme všechno do jednoho pytle (celek vzdělání je v tomto případě sumou, ne strukturou), jehož hodnocení rozdělíme uměle na třetiny, aniž je kdokoli schopen zdůvodnit, proč je např. test stejně důležitý jako ústní zkouška. Jsem přesvědčen, že jediným řešením, které by nemělo negativní vliv na výuku, by byl "přístupový" test základních jazykových znalostí. Samotná maturita by už centrálně řízena být neměla. Nepleťme si vzdělanost s odbornictvím. Nejsou to synonyma.
Karel Lippmann
Dříve všichni maturovali z ČJ + cizího jazyka (RJ) + matematika + volitelný předmět. Stále nejsem schopen pochopit, proč se vytratila ona povinná matematika. To již opravdu neumí současní středoškoláci ani základní počty? Ignorant
To, že úroveň náročnosti státní části maturity skřípe a mnohé vytáčí, není vůbec vinou Cermatu, ba dokonce ani státu jako zadavatele (nebo jen za to, že dlouho nečinil nic pro kontrolu výsledků procesu). Je to především vina všech nás pedagogů, kteří jsme zavírali 20 let oči nad úpadkem škol, zvláště některých, a dopouštěli, aby papír o maturitě získal kdekdo, aniž by něco uměl a prokázal. A úplně nejvíc mě udivuje, že spousta středoškolských učitelů si stále chce hrát jen na tom svém, dobře ohraničeném písečku a vůbec nekouká, co a jak se dělá ve vedlejší střední. Nebo i základní, i to by nás mělo všechny společně zajímat. Co jen to u nás vládne za potupné poměry, v nichž je každý kantor za individualistu. Že by pozůstatky totality myšlení?
proč se vytratila ona povinná matematika
Protože se přišlo na to, že některé maturitní obory, třeba hráči na žesťové nástroje, nebudou matematiku nikdy k ničemu potřebovat.
Že ani pozounista s maturitou by neměl být blbý nikoho nezajímá.
Pravdou na druhou stranu ale je, že člověk, který umí používat mateřský jazyk, nemůže být úplný pitomec.
Nepatrně mne na tom ovšem mate například složení poslanecké sněmovny nebo obsazení vedoucích pozic mnohých státních institucí.
V každém případě jsem přesvědčen, že jakékoli izolované změny v pojetí maturitní zkoušky výrazně stav reálného uplatňování kvality dosaženého vzdělání neovlivní, a to i v extrémně širokém spektru od státní zkoušky ze všech předmětů, včetně výchovy k vlastenectví, až po maturitu pražádnou.
Počet pitomců ve společnosti roste úměrně s odtáváním arktických ledovců, totiž. Už zbývá jen stanovit koeficient úměrnosti.
Mimochodem - matematika jako povinný předmět byla zrušena už v roce 1990. Od té doby záleží na konkértní škole.
Pane Lippmanne, co prosím považujete za „mechanické hodnocení“ slohů? To tabulkové, podle kterého se dnes hodnotí po celém vyspělém světě a které uznávají mj. na Harvardově univerzitě, Stanfordu či v Oxfordu?
Jako Váš „mimořádně asertivní kolega“ se zoufale snažím vrátit do maturity vyšší (nadstavbovou) úroveň a přimět vysoké školy, aby ji vyžadovaly – co na tom vidíte špatného?
Žebříčky jsou zvěrstvo, v tom s Vámi plně souhlasím – učím na škole, kde začínáme s dětmi z DD a rozvrácených rodin a nikdo se nás neptá na přidanou hodnotu po osmileté práci s těmi, jež by tzv. elitní ústavy hnaly od svých dveří ještě hluboko před přijímačkami.
Já kašlu na procenta a percentily, ale chci, aby moji absolventi obstáli v konkurenci doma i ve světě. A to bohužel při cinknuté maturitě nepůjde. A že letos byla po likvidaci centrálního hodnocení a při neexistenci nahrávek ústního zkoušení cinknutá řádně, o tom sdostatek svědčí ostrá čísla, která byla uvedena na Maturitním fóru a jež brzy zveřejníme na webu Asociace středoškolských češtinářů.
A konečně: Jak Vám již právem vyčetl J. Soukal - kdykoli máte polemizovat s něčím, na co neznáte odpověď, prostě z diskuse odkráčíte nebo řeknete, že jste již odpověděl, ač to není pravda. Takže prosím, hic Rhodos, hic salta: Co Vám brání učit 4 roky středoškolského cyklu plně podle svých představ, maturita-nematurita? RVP jsou nastaveny – mj. díky asertivitě několika snílků, kteří to v r. 2002 nevzdali a za tuhle koncepci se tvrdě porvali – natolik volně, že jste si mohl spolu s tisíci dalších učitelů ušít ŠVP doslova na míru (a jistě jste to taky udělal). Tak, jak to v této zemi dosud nikdy nebylo možné, počínaje povinnou tereziánskou školní docházkou. Co Vám tedy brání poskytnout svým studentům onu vzdělanost, po níž voláte? Státní maturita? Tedy zkouška, která - byla-li by nastavena korektně a ne po česku – by bezpečně ohlídala slušnou výstupní úroveň středoškoláka? Co ji asi tak ohlídá, pokud se stát tohoto nástroje vzdá? Přesněji: co ji ohlídá na školách, kde jediným společným cílem zřizovatele, ředitele, rodiče i žáka je, aby posledně jmenovaný "prolezl za každou cenu“?
co ji ohlídá na školách, kde jediným společným cílem zřizovatele, ředitele, rodiče i žáka je, aby posledně jmenovaný "prolezl za každou cenu“?
Pominu, pane Kostečko, otázku, je-li Vámi popisovaný stav možné narovnat společnou částí maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury.
Pro mne, s dovolením, je daleko zajímavější otázka, jestli mezi takové školy patří i škola, na které působíte Vy.
Mohl byste, prosim, pane Kostecko ponekud osvetlit, co se skryva za formulaci:" A že letos byla po likvidaci centrálního hodnocení a při neexistenci nahrávek ústního zkoušení cinknutá řádně, o tom sdostatek svědčí ostrá čísla"?
A je, li to mozne, koho podezirate, ze cinkal?
Pane Lippmanne, není to kolegiální, omlouvám se, ale koledujete si o to. V diskusích okolo státních maturit se často objevoval jeden moment. Zastánci maturit doufali, že hrozba neúspěchu u zkoušky bude dalším motivačním faktorem pro jejich často laxní a vědění málochtivé svěřence. Odpůrci maturit z elitních gymnázií tento argument opakovaně odmítali s tím, že opravdový pedagog musí žáky motivovat svou osobností, svým uměním získat studenty pro svůj předmět. Využívání vnějšího tlaku bylo líčeno jako povážlivé pedagogické selhání, nehodné opravdového odborníka.
Pokud budete jen trochu spravedlivý, musíte uznat, že pokud není možné použít vnější motivaci maturitní zkouškou jako faktor motivační, nemůže ji opravdový pedagog (za kterého Vás určitě pokládám) uvést ani jako faktor demotivační (ještě navíc u studentů nejprestižnějšího gymnázia našeho kraje).
Martin Krynický
Pane Pytlíku, i bez dovolení: nepatří. Stačí se podívat na výsledky centrálně vyhodnocovaných didaktických testů a na - pro Vás patrně překvapivé - zjištění, že když se v r. 2011 hodnotily slohy na školách, byli jsme na naše maturanty viditelně přísnější než o rok později centrální hodnotitelé.
Nechcete mě mimochodem podpořit v úsilí prosadit nahrávání ústní maturitní zkoušky na audiomédium? To už by vůbec nebylo o čem diskutovat.
A ještě... nezlobte se, ale tahle Vaše poznámka byla prostě trapná. Kde zůstal druhdy jiskřivý esprit Vašich komentářů? Jde Vám v poslední době o cokoli jiného než jen o žlučovité výlevy a sarkastické komentáře o ničem, k ničemu a na nic?
Nezapomínejme, pane Krynický, na bloudy, kteří tvrdí, že motivace ke kvalitnímu vzdělání musí vyvěrat především z žáků samotných. V horším případě pak je motivátorem širší společenský tlak.
Učitel by se měl především snažit žáka odradit co nejméně. Mým cílem rozhodně není přetahovat se o něj se svými kolegy. Udělám, co je v mých silách, abych dítěti vytvořil podmínky. Jak s nimi naloží, ponechávám jeho volbě.
V tomto směru je mi maturita zcela ukradena a osobně se v ní nikterak neangažuji. Jediné, co mne zajímá je skutečnost, jestli vynaložené peníze budou vyváženy nějakým užitkem. Prozatím není zřejmě, kdy se nějaký dostaví a jestli vůbec. Jakkoli peněz už padlo dost. Možná na ajped pro každého žáka. A už jsme mohli být klidně konkurenceschopní. Třeba.
Ve žlučovitosti výlevů a sarkastičnosti komentářů jsem, pane Kostečko, zřejmě dobrý.
Když nic jiného, tak jsme se dozvěděli, že máte štěstí na zřizovatele, ředitele, žáky i jejich rodiče. Vždyť vy vlastně ani žádného hlídače v podobě státních maturit nepotřebujete. O to lépe víte, jak to jinde chodí, a hlavně, hlavně co na koho platí.
V každém případě Vám děkuji a pokud by to bylo možné, kdybyste odpověděl i paní Carcy stran toho cinkání.
jestli vynaložené peníze budou vyváženy nějakým užitkem
Dovolím si malou poznámečku. Ono hospodaření u nás, a ve školství tupl, nemá žádnou logiku. Peníze se berou často z různých projektů a projektíků, napakují se hlavně řešitelé nebo odklonitelé, to je přece známo. Vyžadovat jakoukoli efektivitu vynaložených prostředků, či jejich zužitkování, je zcela redundandní, jak by řekl odborník. Já to vidím ještě takhle: nepřijdou-li ty iPady k žákům do škol, určitě je nějakou cestou přihrají seniorům, myslivcům, vrcholovým sportovcům nebo nepřizpůsobivým spoluobčanům - v nějakém dalším grantu. To máte prašť jako uhoď. Tyhle ztráty jsou tak zanedbatelné v tom českém měřítku, že nestojí ani za řeč. A jak by řekli školští experti - aspoň si děti mají s čím hrát.
A financování maturit? Inu - jde hlavně o ukojení politických tužeb a politického natřásání se. Proti těm 17 miliardám je to pakatel. Politik seznal, že s maturitou se musí něco udělat. Výše ztráty nehraje roli a smysluplnost investice je jen fráze pro noviny. Tedy - možné to je. Já jen doufám, že to tak není.
Já bych řekla, že největšími škůdci našeho školství a vzdělanosti národa od roku 1990 jsou ředitelé a ředitelky škol + současní maturitní komisaři. Kde jsou ty časy, kdy byl kantor posusován podle toho, co žáky naučil. Dnes si ředitelé škol opečovávají kantory, kteří nechávají své žáky "projít". Nevím, čím jsou ti řetitelé škol motivování. ČI je to příkaz shora, nebo mají prémie... A maturitní komisaři? Hahaha.... ti se ožírají v ředitelnách anebo chodí kouřit ven. Během "státní maturity" obíhají učitelé všechny třídy a radí. Jen aby proboha neměli moc propadlíků...
Pane Pytlíku,
pořádnou státní maturitu potřebují především budoucí zaměstnavatelé a vysoké školy; resp. VŠ by ji měly potřebovat a vyžadovat, ovšem ony jsou taky živy z kapitačních plateb...
A že vím, jak to u maturit leckde chodí, to mi po 30 letech ve středním školství prosím věřte.
Jak jsem napsal, přesná čísla, která mé tvrzení dokládají, zveřejní ASČ na svém webu www.ascestinaru.cz, jakmile dokončíme zpracování výstupů z Maturitního fóra. Chvíli to potrvá, děláme to po nocích.
Abych ale neutekl Vám ani paní Carcy z otázky, pro tuto chvíli jen toto:
1) Čistá neúspěšnost u maturitní slohové práce: r. 2011 1,9% (hodnocení na školách); r. 2012 7,1% (centrální hodnocení); r. 2013 2,4% (hodnocení na školách).
2) Gaussova křivka u výsledků ústního zkoušení (=na školách) se oproti téže u didaktického testu (=centrálně)kompletně hroutí;
3) Disproporce mezi četností udělování 3 bodů (hranice neúspěšnosti) a 4 bodů (hranice mezní úspěšnosti) u ústní zkoušky (=na školách)činí přes 8%: Gaussova křivka zde má zub, který by jí allosaurus záviděl.
Doufám, že to pro tuto chvíli stačí.
Pane Krynický, já jsem takový argument nikdy nepoužil, nejsem naivní, svá studia si ještě dobře pamatuji. Bohužel se občas setkávám s poněkud jednostrannými výklady toho, co řeknu či napíšu. Naopak jsem přesvědčen, že různé typy motivace mají být "namíchané" podle okolností a mají působit synergicky, ne stát jedna druhé v cestě, jak to činí současná maturita.
Karel Lippmann
"aniž je kdokoli schopen zdůvodnit, proč je např. test stejně důležitý jako ústní zkouška." - vycházejme z toho, že vyučovací předmět český jazyk a literatura má tři složky - učíme žáky strukturu jazyka, sloh a komunikaci, literární výchovu. To jsou tři složky, pravda, ve výuce ne vždy rovnocenné - na ZŠ bývají zpravidla dvě hodiny týdně věnovány jazyku, dvě literatuře a jedna slohu a komunikaci (případně 2 - 1 - 1), na SŠ už se to mnohem více různí, ale stále jde o tytéž tři složky. Lze se pak divit tomu, že ústní zkouška je věnována literatuře a zčásti stylistice, písemná práce stylistickým a jazykovým dovednostem a test jazykovým znalostem a schopnosti porozumět textu? Komplexnosti předmětu odpovídá komplexnost zkoušky. Diskutujme o skladbě testu, o tom, kolik by měl obsahovat otevřených otázek, o tom, jestli do něj nepřesunout analýzu a interpretaci neuměleckých textů z ústní části zkoušky, ale neztrácejme čas diskusemi o věcech povýtce elementárních.
Otázku komplexnosti zkoušky bych naopak pokládal za velice složitou. Jde o to, zda budeme za komplex pokládat pouhou formálně vytvořenou sumu jednotlivých neprovázaných složek, nebo naopak smysluplnou strukturu, v níž dílčí části nejsou izolované a celek vzniká jejich vzájemným ovlivňováním. Suma je nehybná ("mrtvá"), smysluplná struktura naopak nelibovolně proměnlivá ("živá"). Smysl je způsob, kterým se části a celek navzájem osvětlují, je proto důležitým motivačním prvkem, neboť vzdělávání se má co nejvíce blížit životu. To, že maturita z češtiny má tři části, ještě zdaleka neznamená, že jejich význam je dán jednoduchou aritmetikou. Jako anestetikum smyslu vzdělání však fungují dobře.
Karel Lippmann
Pane Lippmanne,
mohl byste co nekonkrétněji popsat, jak dosáhnout toho, aby maturita měla onen kýžený smysl, o němž píšete? A mohl byste co nekonkrétněji popsat formu takovéto maturity, abychom věděli, čím se od ní dnešní forma odlišuje?
Pane Soukale,
vskutku nemám ambice někomu vnucovat své pojetí maturity, obecně mi jde jen o to, aby češtinář nebyl touto zkouškou nadměrně regulován. Ale prosím: Podle mého názoru by bylo možno využít výše zmíněný "přístupový" test, slohová práce by měla opět trvat alespoň 4 hod., témata by měla žáky motivovat k přemýšlení a tvořivosti(měla by tedy souviset s tím, co se např. ve škole učili, o co se zajímali apod. Neměli by být nuceni většinou jen imitovat hypoteticky využitelná témata a formy slohových útvarů. Ústní zkouška by měla být založena na interpretaci knih a textů v rámci tématických okruhů (mou učebnici znáte). Kromě toho bych zavedl vedle jednorázové zkoušky ještě celkové maturitní hodnocení. Přiměřeným způsobem by zahrnovalo celkový prospěch studentů v klíčových předmětech (nemohla by chybět např. matematika), ty profilové by pak dostávaly při hodnocení vyšší koeficient.
Zdůrazňuji, že jde pouze o můj názor. Obávám se ale, že začínáme z nesprávného konce. Především by bylo třeba důkladně prodiskutovat pojetí vzdělání. Na to debata několika jedinců nestačí. Už více než dvacet let nemají učitelé institucionálně založenou příležitost k dialogu. Internetové blogy, ani různé asociace učitelů či ředitelů nestačí, spíše fungují jako lobby. Proto se v nich neangažuji.
Karel Lippmann
Tak.
Nepřemýšlí se o "kam",
hádá se o "jak".
"Jak?"
Hlavně zábavně a snadno.
viz inzerát
"Právnická fakulta Brno
Získejte titul Bc, Mgr., JUDr.
Pohodlné studium i pro dálkaře!"
To JAK a KAM jde totiž ruku v ruce.
Vážený pane Lippmanne,
děkuji za konkretizaci Vašich představ. Ve zkratce uvedu to, co mě k nim napadalo.
Přístupový test: K čemu je dobrý, obzvlášť ve Vašem pojetí? Žádnou „nepodkročitelnou úroveň“ zajistit nemůže, a pokud svěříme do rukou učitelů hodnocení písemného a ústního projevu, není sebemenší důvod nesvěřit jim i ověření zbylých schopností či znalostí.
Delší čas na vypracování maturitní práce prosazuji, 4 hodiny jednoznačně směřují k vyšší úrovni; pro maturitu, na kterou většina současných středoškoláků má, je tak razantní navýšení času (a také rozsahu) zbytečné.
K tématům: Jakkoli zásadně nesouhlasím se zrušením vyšší úrovně zkoušky, nemohu říct, že by např. letošní témata některé studenty nemotivovala k vytvoření textů, jež bylo radost číst. „Imitování“ by chtělo rozsáhlejší diskusi, ale rozhodně se nedá tvrdit, že by většina letošních zadání vyžadovala něco imitovat. Navíc připomínám, že dříve se maturitním písemkám vytýkalo, že jsou útvarem, který existuje sám pro sebe, který si reálný komunikační svět příliš nepřipouští. Sepětí tematiky s výukou vypadá pěkně, má ovšem úskalí v tom, že studenti budou reprodukovat to, co slyšeli ve škole. Bez uvedení konkrétních zadání pro jeden ročník maturity moc prostoru pro diskusi nezbývá.
Literární část na Vás prozrazuje, že jste stoupencem tradičního pojetí předmětu, kdy literatura byla výrazně předimenzovaná a vládla představa, že obsah zkoušky bude podřízen tomu, co vyučující považuje ze svého hlediska za nejzajímavější či nejdůležitější. Tematický přístup pojetí literatury zužuje. Myslím, že učitel by měl studenty ovlivňovat hlavně tím, co učí, a jak dobře to učí, ale zkouška by měla respektovat skutečnost, že umělecká literatura je takřka mořem bez hranic, a tudíž poskytnout studentům čtenářskou svobodu (ta je stejně limitovaná školním seznamem četby).
Celkovému maturitnímu hodnocení bych se nebránil, pokud by obsahovalo nepominutelné a podstatné prvky centrální. Ty by měly být ověřitelné a měly by odpovídat katalogům požadavků, ty další by dotvářely profil školy a stát by do nich nemluvil. Myslím, že by o ně stály jen skutečně dobré školy, neobávající se nedostatku studentů.
Debata? Mám tu zkušenost, že ten, kdo chce, se do diskuse zapojí. A nikdo dnes za nás prostor nevytvoří, ten si musíme najít či vytvořit sami.
Vážený pane Soukale,
Nevím, který čertík mě čas od času přiměje dát se s Vámi do debaty. Vy totiž víte vždycky lépe než já, co si myslím, jaké mají mé názory praktické dopady, máte mě zkrátka "přečteného". Víte např., že mému stylu výuky hrozí pouhá reprodukce naučeného, (přitom právě tohle předvádějí např. žáci na ukázkových "cédéčkách" Cermatu), máte jasno v tom, že tematický přístup pojetí literatury zužuje (ve skutečnosti pohled na literaturu naopak rozšiřuje a zejména prohlubuje), atd. Další diskuse za těchto okolností nemá cenu. Nehodlám s Vámi v této nesmyslné sofistice soutěžit o lepší rétorický výkon. Na jednom však musím trvat. Učím-li v souladu s podstatou předmětu, zachovávám-li přitom pedagogické a didaktické zásady a má-li moje práce prokazatelně pozitivní výsledky, nemáte vůbec žádné právo mě (ve skutečnost však především mé studenty) prosazováním svých nápadů do všeobecné závazné formy šikanovat a vyvozovat z mých názorů a práce cosi, o čem toho víte jen málo nebo nic. To se přirozeně týká i mnoha dalších češtinářů. Máte-li se svými metodami výuky úspěch, učte podle nich dál. Jiným dopřejte totéž.
Karel Lippmann
Vážený pane Lippmanne,
patříte k zarputilým kritikům nové maturity, dá se říci, že na ní nenecháte nit suchou. Samotný fakt kritického pohledu mi samozřejmě vůbec nevadí, pokud není apriorní a pokud není doprovázen nepodloženými tvrzeními a útoky, naopak ho považuji za nezbytný. Pro některé kritiky je však příznačné, že vycházejí z postoje „já to umím líp“. I proto je vyzývám, aby své výhrady konkretizovali a ukázali, jak tedy to „líp“ vypadá. Málokdy uspěju, a když už, oponenti velmi nelibě nesou, že i na jejich práci někdo může nahlížet kriticky. Bez schopnosti přijmout kritiku je však volání po diskusi jen prázdné gesto.
Nyní konkrétně: O tom, že maturitu považujete za - v jistém ohledu - „divadlo předem nacvičené“, jste psal sám a již jsem Vám to jednou připomněl. Tematický přístup k literatuře je výrazem soustředění na POUHÝ JEDEN aspekt uměleckého díla, tudíž těžko může postihnout umělecké dílo v úplnosti, jak mj. požadují katalogy požadavků k maturitní zkoušce. Naopak při nové maturitě zkouška vychází z uměleckého díla jako přirozené a základní literární jednotky a snaží se obsáhnout dílo komplexně.
Vaše slova naprosto neprokazují, že by nová maturita učitele omezovala ve vyučovacích metodách, že by mu nařizovala něco jiného než to, aby respektoval strukturu předmětu. Už vůbec pak neprokazují, že by Vás, či dokonce Vaše studenty šikanovala: můžete pracovat s libovolnými literárními díly, a to způsobem, jaký uznáte za vhodný. To, čím Vás zkouška omezuje, je nutnost respektovat výše uvedené (katalogy požadavků a komplexnost předmětu); a šikana ve Vašich očích zřejmě spočívá v tom, že Vám maturita „sebrala“ Vaše maturitní otázky a nahradila je částečně svobodnou (učitelem formovanou a vymezovanou) volbou, na kterých dílech chce student svoje poznání literatury ukázat. Tato svoboda Vás, soudě podle Vašich opakovaných vyjádření, velmi irituje. Ve skutečnosti to tedy není nová maturita, kdo má v daném ohledu deficit.
"Co pro nás máte za pozitivní informace."
6. červen 2013, odpolední televizní noviny v jedné nejmenované televizi.
Ambicí jakkoli pojatých maturitních zkoušek nebude zřejmě vyloučení takových hlášek z našeho života jednou provždy. Nakonec všichni máme máslo na hlavě.
Jen mne napadlo, jestli různé přístupy k pojetí maturity, budou mít nezpochybnitelnou roli v míře konečného užitku, bude-li kdy jaký. Trošku mi to přijde, jako když je v zemi hladomor a v paní Jílkové pořadu Máte slovo se Pohlreich pře s Babicou o to, jestli se ta karamelová krusta na krému brulée má vytvořit propanbutanovým hořákem nebo flambováním alkoholem.
Také mne docela zaujala myšlenka o motivačním potenciálu nově pojaté maturitní zkoušky. Rád bych k tomu připodotkul, že statisticky běžný maturant se začíná zabývat otázkou maturitních zkoušek ne dříve než čtrnáct dnů po svém maturitním plesu.
Vážený pane Soukale,
vyjádřím se ještě k jediné věcné poznámce ve Vaší polemice. Ano, maturita je vždy do značné míry nacvičené divadlo, místa pro příliš velkou improvizaci v ní z řady důvodů není, ať už má jakoukoli podobu. Na všechny zkoušky se normální člověk připravuje, svůj výkon si do jisté míry (podle povahy zkoušeného učiva) nacvičuje. Plně improvizovat dokáže jen génius. Stejně jako na divadle i zde je velice důležitá předchozí příprava a ta se v onom "představení" plně projeví. Jinak Vás znovu velice žádám, abyste mi přestal vnucovat ničím nepodložené absurdity o mé inklinaci k jakési zkostnatělé tradici či odmítaní svobodné volby (moji studenti si vždy svobodně vybírali individuální četbu, kterou pak u zkoušky využili). Současná maturita je přehnaně standardizovaná. Když jsem se např. Cermatu zeptal, proč žák má umělecký text pouze analyzovat, ne interpretovat, dozvěděl jsem se, že interpretace je "deobjektivizační" činitel. Jinými slovy - v zájmu měřitelnosti a srovnatelnosti se upozadí smysl. To je patrně vrchol svobody. Standardizovaná svoboda volby - není to protimluv? Ostatně lze vůbec svobodu vzdělávání posuzovat podle toho, že si žák smí sám pro ústní zkoušku vybrat, z čeho bude zkoušen? A na závěr: Kriticky (a věcně) vystupuji proti současné podobě maturity, nikoli proti pedagogické kompetentnosti jejích stoupenců. Vůči těm se jen bráním, a to ve dvou případech: 1) když mě nutí, abych dělal něco, s čím se nemohu ztotožnit; 2) když mi cosi neoprávněně podsouvají, jak to právě činíte Vy. Omluvte mě, ale na Vaše případné další spekulace už reagovat nebudu.
Karel Lippmann
Vážený pane Lippmanne,
máme jiný pohled na věcnost argumentů a absurditu; za tu považuji Vaše vyjádření, že Vaši studenti „si vždy svobodně vybírali maturitní četbu“, v kontextu Vašich opakovaných výhrad k tomu, že si dnes maturanti volí knihy ke zkoušce. Inu, když dva dělají totéž, není to - podle Vaší interpretace - totéž, přesněji v případě nové maturity je to samozřejmě špatně.
Svoboda volby literárních děl omezuje pouze Vás, nemůžete totiž u maturity zkoušet podle svých představ, rozuměj podle toho, co jste si z literatury vybral, ale musíte se podrobit „diktátu“, který spočívá v tom, že zkouška je vedena v duchu katalogu požadavků k ní. To, co máte studenty naučit a co v nich máte rozvíjet, přece nemůže být navázáno POUZE na určitý typ zkoušení; právě naopak, student by měl být schopen uplatnit své znalosti a schopnosti univerzálně. A mimochodem, ani to výše uvedené „omezení“ není nijak zásadní, např. srovnávací přístup k textům není nikde výslovně zapovězen.
Jinak Vám děkuji za první odstavec, který připouští, že o onu Vámi neustále zdůrazňovanou schopnost interpretace u zkoušky ani tak nejde (a ostatně ani nemůže jít, vzhledem k její náročnosti, mj. časové) a že student v podstatě vychází z toho, k čemu dospěl během vyučovacích hodin s Vámi, a z toho, co si „nacvičil“. Stále se totiž setkávám s tvrzením, že nová maturita je postavena hlavně na „nacvičování“. Ono opravdu záleží na předchozí výuce a na učiteli, a to - jak říkáte - bez ohledu na podobu maturity.
Co se týče „charakteristiky textu“ a „interpretace textu“, na středoškolské úrovni je pojímám jako velmi blízké. Neodvedu si představit, že by student u zkoušky charakterizoval např. vypravěče nebo tematiku díla a současně tím alespoň v základním ohledu dílo neinterpretoval (tedy pokud ho nenecháme jen odmluvit to, co se předem naučil, a nebudeme chtít, aby prezentovanou charakteristiku vysvětlil). Zdá se, že ani další češtináři s tím nemají žádný problém.
A ještě k věcnosti a také k podsouvání: Všimněte si, jak jste spojil dvě různé věci, abyste mohl dospět k formulaci „standardizovaná svoboda volby“, z mého pohledu naprosto nesmyslné a zavádějící. V této souvislosti se ohrazuji proti tvrzení, že bych cokoli podsouval já Vám.
Vzhledem k Vašemu vyjádření diskuse patrně končí. I tak jsem rád, že alespoň v této podobě proběhla. Ukázala totiž, na jak vratkých základech stojí donekonečna opakovaná tvrzení o tom, co všechno ústní zkouška (nová maturita) neumožňuje, či dokonce zakazuje.
Okomentovat