Bořivoj Brdička: Aktuální trendy ovlivňující školství podle OECD

Informace o jedné kapitole ze zprávy OECD popisující hlavní trendy ovlivňující školství členských zemí v roce 2013.

OECD vydala aktuální zprávu, která ukazuje, které trendy z pohledu roku 2013 nejvíce ovlivňují školství v celosvětovém měřítku. Obsahuje celkem 5 hlavních kapitol – 1. Globální svět ekonomiky, 2. Kvalita života, 3. Svět práce a dynamika dovedností, 4. Moderní rodina, 5. Neomezené spojení. Poslední kapitola zřetelně ukazuje, proč se většina vyspělých zemí snaží dostat internet do škol, a od učitelů požadují, aby ho uměli integrovat do výuky (viz Do 5 let má být připojeno 99 % žáků v USA do internetu). Přestože se pro nás jedná jen o opakování, podívejme se na ni přece jen trochu podrobněji.
Studie vychází z nám dobře známých počtů počítačů ve školách. Díky tomu, že používá trochu starší data z výzkumu PISA 2009, jsou její čísla poněkud nižší, než je naše aktuální skutečnost – cca 5 žáků na počítač (viz ICT ve vzdělávání 2013 – nový průzkum Evropské komise). Vzhledem k tomu, že se počítače v mobilní podobě stávají stále více součástí běžného života, přestává být důležité, kolik tradičních stolních přístrojů je ve školách. Mnohem důležitější je, zda mají žáci k technologiím přístup a jak je využívají. Jde o to, aby se naučili s touto technikou správně zacházet a používali ji k výukovým účelům i mimo školu.

Hlavní důvody, které vedou výzkumníky OECD k přesvědčení, že se již nikdo bez schopnosti efektivně využívat technologie v životě neobejde, ukazuje následující graf, na němž je znázorněn růst podílu pracovních míst, v nichž se využívaly počítače s připojením do internetu v roce 2005 a 2011. Ve vyspělých zemích je to již více než polovina.

Technologie se stávají stále běžnější součástí pracovního prostředí – podíl počtu pracovních míst využívajících počítač připojený do internetu [1, str.93]

Z toho zřetelně vyplývá, že se počítačová gramotnost stává základním požadavkem výstupních kompetencí každého absolventa našich škol. Problém je ale v tom, že schopnost učitelů využívat technologie je zatím v průměru nižší, než požadavky na běžného zaměstnance vstupujícího do pracovního procesu. Proto nejsou technologie využívány napříč předměty na stejné úrovni, jako jsou nasazeny v praxi. To znamená, že školy ve většině případů své žáky na vstup do praxe dostatečně nepřipravují.

Dále studie OECD ukazuje, jaký vliv na školství má stále exponenciálně rostoucí množství informací, které jsou okamžitě každému k dispozici. Klade si otázku, jak tato skutečnost ovlivní výukové cíle? Jaké postupy v takovém prostředí volit, aby se žáci naučili kriticky zpracovávat potřebné informace. Zda nedojde ke změně pohledu na to, jak chápeme pojem znalosti včetně toho, jakým způsobem je ukládáme a znovu v případě potřeby vyvoláváme?

Celý článek na spomocnik.rvp.cz