Česká škola: Scio: Výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání z anglicky psaných zdrojů k datu 26. května 2013

Výzkumné oddělení společnosti Scio nabízí přehled zajímavých informací ze zahraničních zdrojů. Z témat vybíráme: strategie pro efektivní vyhledávání, vytváření osobního vzdělávacího prostředí, nový test SuccessNavigator.

Tělesná, výtvarná a hudební výchova bývají pro žáky odpočinkové hodiny, kde nezáleží na známkování a není třeba se na ně připravovat. Tyto hodiny však poskytují dobrou příležitost pro rozvoj žáků po stránce sociální, emocionální, mentální a fyzické. Žák má prostor a čas poznávat sám/sama sebe, svoje postoje a zásady. Žáci, kteří nevynikají ve třídě v odborných předmětech, mohou ukázat svou sílu v jiných oblastech. Tyto výukové hodiny jsou nyní pokládány za výbornou příležitost pro pěstování dovedností pro 21. století u žáků. Žáci se učí týmové práci, společnému rozhodování a urovnávání sporů, umění prohrávat. Učitel nepředává hotové poučky a pravidla, pouze usměrňuje žáky a pomáhá jim získat potřebné sociální dovednosti a zkušenosti. (1023)
Výuka ICT nebývá ve školách považována za jednu z priorit, v některých amerických školách jsou hodiny ICT nabízeny pouze jako volitelné. V rámci výuky programování však žáci získají řadu dovedností využitelných široce mimo rámec ICT(k cílům výuky ICT viz zde): 1. zvládnutí obsahu – programy vytvořené za účelem zvládnutí znalostí vyžadují, aby tvůrce programu zvládl látku a chápal vzájemné vztahy v rámci látky, 2. systémové myšlení – tvůrce programu musí rozumět příčinné souvislosti kroků a vztahům mezi prvky, musí ovládnout strukturu programovacího jazyka, 3. spolupráce – většina programů je výsledkem kolektivní práce, každý člen týmu se na něco specializuje, 4. zaujetí – programování je tvořivá a konstruktivní práce, dokončení úkolu přináší autorům uspokojení. (1024)
Ve světě, který je zahlcen informacemi, jejichž množství exponenciálně stále narůstá, je třeba žáky učit s informacemi zacházet, vést je k digitální gramotnosti. Žáci se učí strategiím pro efektivní vyhledávání, které se soustředí na následující úkoly: 1. přesná pojmenování pro vyhledávání – je důležité použít přesná pojmenování, případně dohledat i neznámá slova, která pak dovedou ke zpřesnění vyhledávání, 2. použití symbolů – kromě klíčových slov je třeba znát funkci symbolů a operátorů ve vyhledávání, 3. volba vyhledávače – ten je zaměřen na zdroje určitého typu podle účelu práce (např. Google Scholar nebo vyhledávače pro děti), 4. vyhodnocení kvality zdroje – žáci se naučí posuzovat zdroje podle podoby internetové adresy, vždy musí k informaci přistupovat kriticky, 5. autenticita a důvěryhodnost informací – žáci by měli přemýšlet o tom, kdo je tvůrcem informace, má-li ve věci nějaký zájem, snaží-li se příjemce ovlivnit, 6. aktuálnost informací – žáci zjišťují, zda informace nejsou zastaralé. Učitelé ve spolupráci se školními knihovníky by měli postupy vyhledávání cvičit ve třídě a seznamovat žáky s potřebnými strategiemi, klást důraz na proces vyhledávání, a nikoli jen na konečný produkt (o posuzování informací v prostředí nejistoty viz zde). (1025)
Jedním z cílů dnešní školy by mělo být připravit žáky tak, aby se dokázali orientovat v překotně rostoucím množství informací a zdrojů a uměli je efektivně využívat, aby aktivně používali vzdělávací příležitosti, které přináší digitální propojení. Odpovědí na tyto potřeby je vytváření osobního vzdělávacího prostředí (PLE = personal learning environment) pro každého žáka, studenta i učitele. Osobní vzdělávací prostředí není vázáno na žádnou specifickou technologii nebo platformu, pro jeho vytváření lze používat různé programy. Je to soubor nástrojů a kontaktů na digitální i nedigitální obsah, stírá se zde hranice mezi formálním, neformálním a informálním vzděláváním, každé jednotlivé osobní vzdělávací prostředí je jedinečné, protože je vytvářeno podle potřeb a zájmů jednoho konkrétního učícího se jedince. Loňská zpráva Horizon Report pro základní a střední vzdělávání označila osobní vzdělávací prostředí za trend, jehož nástup lze očekávat v období dvou až tří let (spolu s učením založeným na hrách). V článku jsou zmíněny programy pro organizování informací Symbaloo a EverNote, které umožňují přehledně uložit odkazy na různé digitální zdroje, komunikovat s učitelem, odevzdávat zadané úkoly, případně se napojit na odborníky v oboru. V procesu vytváření osobních vzdělávacích prostředí učitelé žákům ukazují, jak vyhledávat spolehlivé zdroje. Starší žáci zapojují do svého osobního vzdělávacího prostředí kromě zdrojů poskytnutých učitelem i vlastní odkazy, které nejsou nutně spojené se školou. Žáci se naučí vyhledávat informace, uspořádat je a analyzovat, propojovat různé zdroje, srovnávat. Aktivní budování osobního vzdělávacího prostředí rovněž posiluje pocit odpovědnosti žáka za vlastní vzdělávání (více k vytváření osobního vzdělávacího prostředí viz např. zde a zde). (1026)
Americká testovací společnost ETS (Education Testing Service) představila nový test SuccessNavigator, který je určen na měření nekognitivních dovedností a předpokladů pro úspěšné studium (viz také zde(2)). Měl by se používat spolu s tradičními testy zaměřenými na kognitivní dovednosti. Test stanoví úroveň motivace studenta a jeho odolnost nebo výdrž (grit). Měl by spolehlivěji určit to, zda absolvent střední školy potřebuje před nástupem na vysokou školu přípravné kurzy, v nichž v současné době končí velké množství amerických studentů, kteří potom vysokoškolské studium stejně nedokončí. Test byl vyvíjen sedm let, skládá se online a trvá 30 minut. Pilotáž probíhala na 20 vysokých školách různých typů. Hodnotí dovednosti studentů ve čtyřech oblastech: odpovědnost za studium (commitment), sebeřízení, sociální zapojení a odborné znalosti. Test je určen pro účely přijímání studentů, ale může být použit i pro sledování studenta v průběhu studia. (1027)
Nadace New America Foundation zveřejnila zprávu "The Next Generation University" (Univerzita příští generace), která na základě detailního zkoumání šesti amerických veřejných výzkumných univerzit přináší doporučení, jak postupovat v reformách ve vysokoškolských institucích. Zpráva se zaměřila na následující úspěšně se reformující univerzity: Arizona State University, University at Buffalo, University of California v Riverside, University of Central Florida, Georgia State University, University of Texas v Arlingtonu. Doporučení jsou rozdělena podle úrovně, na které reformy probíhají: 1. úroveň instituce – zvýšit počet studentů, zavádět nové pedagogické postupy i nové služby pro studenty, vytvořit přímé propojení mezi dvouletými a čtyřletými programy a usnadnit prostupnost pro studenty, 2. úroveň státní – zaměřit finanční podporu na studenty bez prostředků, nikoli poskytovat podporu na základě úspěšnosti, financování univerzit na základě míry absolvování, nikoli počtu přijatých studentů, zajistit podmínky pro úspěšný přechod studentů z dvouletých kurzů a jejich dokončení studia, zajistit kvalitní přípravu žáků v základním a středním vzdělávání, 3. federální úroveň – zaměřit se na přípravu odborníků pro vedení univerzit, oceňovat univerzity mimo populární žebříčky, nabídnout grantový program, který by podporoval univerzity s reformním programem a prokázanými dobrými výsledky. (1028)
Čerství absolventi univerzit hledají zaměstnání v situaci, kdy pouze vysokoškolský diplom nestačí. S. Khamisa, zakladatelka kanadské agentury Careers by Design a poradkyně ve volbě povolání, nabízí absolventům pět rad, jak vylepšit svou pozici v soutěži o zaměstnání: 1. vybuduj si síť kontaktů – hledej kontakty ve svém oboru (pokud jsi tak ještě neučinil/a), snaž se seznámit s lidmi pracujícími v oboru, 2. napřed zkoumej, potom jednej – napřed zjisti možnosti, potřeby v oboru, po podání žádosti se nenech odradit neúspěchem, připomeň se telefonicky, 3. vytvoř životopisy na míru – neposílej jednu verzi CV všem podnikům, vypíchni svoje dovednosti v oblasti, na kterou jsou zaměřeni, snaž se odlišit od ostatních uchazečů, 4. pečuj o svou digitální stopu – pěstuj svá spojení na sociálních sítích, "vyčisti" si profil na facebooku apod., 5. rozvíjej dovednosti – zejména dovednosti využitelné v různých oblastech a oborech. Trochu odlišnou sadu pěti rad pro absolventy nabízí časopis Forbes: 1. postav se autoritám, můžeš dělat, cokoli chceš – nemusíš sledovat tradiční dráhy v zaměstnání, najdi lidi, kteří dělají to, co bys chtěl/a dělat, a obrať se na ně s žádostí o pomoc, buď vždy týmový hráč a pracuj usilovně, 2. podstupuj mírná rizika – většina lidí stráví ve svém prvním zaměstnání jen několik let, stojí za to pustit se do něčeho (dobře promyšleného) i bez zaručeného úspěchu, 3. nepřipusť, aby věk ovlivňoval to, zda budeš mít úspěch – kvalitní prací dokážeš, že nezáleží na věku, pohlaví nebo rase, 4. neztrácej čas nepodstatnými věcmi – nezáleží na tom, jak dlouho sedíš v kanceláři nebo jak důležitý máš titul, záleží na tom, zda tě práce naplňuje, zda se rozvíjíš a dostáváš slušné ohodnocení, 5. získej co možná nejvíc zkušeností – pokaždé se dozvíš něco nového o sobě a o tom, co chceš nebo nechceš dělat, užitečné jsou i netradiční zkušenosti, jako učit v cizině nebo pracovat pro neziskovou organizaci jako dobrovolník (o disrupci vzdělávacího systému a jejím dopadu na absolventy viz zde, inspirativní životní příběh viz zde). (1029)