Navrhovaná novela školského zákona, k níž veřejný ochránce práv připojil své připomínky, je pro něj spíše zklamáním. Četné diskuze odborníků v uplynulém roce ukázaly, že český vzdělávací systém vyžaduje radikální změnu přístupu všech klíčových aktérů – zřizovatelů skol, rodičů, pedagogů, odborníků v oblasti zdravotnictví i orgánů státní správy. Předložený návrh novely školského zákona je však kompromisem, který podle ochránce zásadní změnu praxe nepřinese.
Bez ohledu na odborné diskuze o tom, zda je český vzdělávací systém připraven na inkluzivní vzdělávání či nikoli, nemůže veřejný ochránce práv, jako tzv. antidiskriminační místo, přihlížet přetrvávající segregaci romských žáků a žáků s postižením. Jde o politické rozhodnutí státu, zda bude zaručovat dodržování práva na rovný přístup ke vzdělání plynoucí u Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z Úmluvy o právech osob s postižením, či zda chce podstupovat riziko soudních řízení pro diskriminaci. Podle ochránce by mělo být přirozené, že se v jedné škole a třídě společně vzdělávají děti cizinců, děti s postižením, děti mimořádně nadané, děti z majority a děti z etnických menšin, a to vždy, pokud je to v jejich nejlepším zájmu. Vzdělávání jednotlivých skupin ve speciálních institucích je navíc zatěžující pro státní a obecní rozpočet a dlouhodobě neudržitelné, což prokazují ekonomické studie renomovaných institucí a zahraniční zkušenosti. Jako zásadní připomínku proto ochránce navrhuje zakotvit do školského zákona prioritu individuální integrace a doplnit ji změnou ve financování vzdělávání žáka s potřebou podpůrných a vyrovnávacích opatření.
Pokud v odůvodněných případech odborníci shledají, že je v nejlepším zájmu dítěte vzdělávat je ve speciální třídě nebo speciální škole, je možné ho tam zařadit, ovšem toto se týká výhradně žáků se zdravotním postižením. Ochránce proto navrhuje přeformulovat zavádějící znění novely v tomto smyslu.
Výhrady má ochránce například i k navrhovanému změkčení povinnosti krajského úřadu aktivně řešit situace dětí, jejichž obec nezřídí základní školu, není členem svazku obcí zřizujícího školu a ani neuzavřela dohodu o společném školském obvodu. Povinnost školní docházky ukládá stát, který proto musí mít i právní nástroje k jejímu zajištění, pokud obec selhává. Nelze tedy dát krajskému úřadu pouhou možnost aktivně zasáhnout v případě, že obec své úkoly neplní, jsou ohroženy zájmy dětí a plnění povinné školní docházky, ale je třeba, aby měl krajský úřad povinnost aktivně situaci řešit v rámci přenesené působnosti.
Celý text připomínek najdete v oddíle Zvláštní právnění - Připomínky k zákonům (339kB PDF)
Zdroj: Ochránce.cz
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
4 komentářů:
Pan veřejný ochránce má právo si vybrat, co chce připomínkovat. Pokud už ale zašel tak daleko, že se " v jedné škole a třídě společně vzdělávají děti cizinců, děti s postižením, děti mimořádně nadané, děti z majority a děti z etnických menšin, a to vždy, pokud je to v jejich nejlepším zájmu", pak by se měl zamyslet nad tím, jak škola rozpozná děti ve výčtu neuvedené (tedy normální) od třeba dětí nadaných zcela mimořádně. Je to možné díky hodnocení. A pokud pan veřejný je schopen označit své připomínky jako zásadní, pak by měl být schopen rozpoznat, že jedna zásadní mu tam chybí. Je to beztrestnost nebo lépe nesankcionovatelnost chování žáků nebo učitelů při aktivní účasti jmenovaných na úmyslném zkreslení výsledků žáka. Lidově se mu říká opisování, napovídání, neobjektivní hodnocení. Že to pana veřejného nenapadne ve státě, kde koňské maso vydáváme za hovězí, kuřecí separát za vepřové,kde děti opisují u maturity, do dálnic sypeme strusku místo štěrku, na padesátce jezdíme osmdesátkou a místo kvalitních originálních výrobků sem pod přivřeným okem státních orgánů proudí laciné a často nekvalitní asijské šunty, to je skličující. V takovém prostředí vyrůstají naše děti a v jejich světě absentují dobré příklady stále častěji. Překvapivě podvodné jednání ve školství a absence jeho kodifikace pana veřejného nejen nezajímá ale ho ani nenapadlo si na něco takového vzpomenout. Jojo, všude jsou rezervy...
Jde o politické rozhodnutí státu, zda bude zaručovat dodržování práva na rovný přístup ke vzdělání plynoucí u Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z Úmluvy o právech osob s postižením, či zda chce podstupovat riziko soudních řízení pro diskriminaci.
Tohle znamená krok zpátky. Na začátku zavedení povinné školní docházky také neexistovaly specializované školy, mimo sociální ústavy. Navíc dovedeno ad absurdum by neměly existovat ani soukromé školy pro bohatší žáky. Je to také diskriminace, tentokrát chudších rodin.
Divím se, že veřejný ochránce nemá dostatek fundovaných odborníků. Potom by věděl, že Romové sami /děti i rodiče/ vyžadují velmi často zařazení do "zvláštních" škol. Důvodem je snaha vyhnout se péči o domácí přípravu svých dětí do školy i zažitý způsob materiální podpory ze strany státu. Ještě markantnější je jejich přístup ke studiu na středních školách. A to i u nadaných dětí. Už naprostý nesmysl z odborného hlediska je vyučovat žáky s nízkým IQ se žáky s průměrnou či nadprůměrnou inteligencí. Znamenalo by to sklouznutí všech do podprůměru a v konečném výsledku i větší ztrátu ekonomickou. To co se ušetří na speciálních školách v přítomnosti, několikanásobně bude chybět v budoucnu.
Pokud ma system diskriminacni potencial, je nezbytne jej odstranit. Ten system, samozrejme.
Jedine ciste reseni spociva ve zruseni povinne skolni dochazky. Chteji-li mit rodice vzdelane deti, necht se postaraji. Stat jim par moznosti nabidnout muze.
Sedych
Jsem jednoznačně pro odstranění jakékoli diskriminace, to znamená ale i to, že postižené děti nebo děti z určitých společenských vrstev prostě ke svému vzdělávání potřebují MALÝ kolektiv a často personální zajištění 1:1. Až toto bude školám umožněno, pak sem s inkluzí!
Okomentovat