Ke vzdělanosti vede více cest. Jako společnost potřebujeme upustit od kategorických soudů "pokud neznáš X, jsi diletant".
Z článku Šimona Podhajského v blog.iHNed.cz vybíráme:
Fakta jsou bezesporu důležitá a užitečná. Pokud zná maturant z hlavy jména velkých koncentráků a diplomovaná právnička lhůtu pro odvolání v trestní věci, skvěle. Obzvláště ve společenských vědách a humanitních oborech ale nelze jednoznačně říci, která fakta jsou tak nepostradatelná, že by bez jejich znalosti student neměl danou školu absolvovat. Pro absolventy jsou důležité výsledné schopnosti na konci studia — a přestože široký znalostní záběr pomáhá tyto schopnosti získat, žádný jediný správný znalostní výsek neexistuje. To lze elegantně ilustrovat právě na příkladu, který zmiňuje pan Kostečka. Lze si představit navýsost kvalitní maturanty, kteří:
- namísto německých koncentračních táborů Dachau a Buchenwald znají jako ilustraci nacistické nelidskosti vyhlazovací tábory Treblinka a Bełżec, které jsou oproti prvním jmenovaným zodpovědné za dvoj- až čtyřnásobně větší počet obětí;
- nebo se lekci o totalitním násilí naučili z detailního pokrytí Stalinových gulagů a Pol Potovy Kambodži, ale z druhé světové války se zabývali především mezinárodněprávními dopady norimberských tribunálů a z nacistických táborů znají jen Terezín;
- nebo neznají jméno žádného z nacistických ghett či táborů, ale vědí, že jich bylo na 42.500, a díky znalosti Milgramových poslušnostních experimentů chápou některé z psychologických příčin ochoty tolika lidí podílet se na tak zrůdných zločinech.
6 komentářů:
Jak znám dnešní studenty, tak pokud jim nic neříká Dachau a Buchenwald, tak těžko budou uvádět Treblinku a Belžec.
Jiří
Článek jen dokládá, jak důležité je mít dobré učebnice, v nichž uvedené učivo je jakýmsi uznávaným jádrem znalostí v různých předmětech. Určitě nebude nikdy nikdo chtít, aby všichni znali úplně totéž, ale základní nasměrování v každém oboru by být mělo.
A v každém testu či prověrce je vždy prostor pro individuální vědomosti. V něčem toho vím více, v jiném méně - to vždy platilo a platí snad stále. Pouze se obávám, že mnozí současní maturanti ale i žáci základních škol nevědí skoro nic o ničem.
A naopak: znalost není vždy vzdělaností.
Pokud nevnímáme vzdělanost do jisté míry jako synonymum kultivovanosti, pak vzdělání je státem certifikovaný stav snížení entropie mysli.
Člověk toho může znát až neskutečně mnoho a přesto může mít statut diletanta (ne babrala), tedy člověka nevzdělaného v oboru. Zůstává ovšem otázkou, může-li být považován za znalce.
Na druhou stranu je až s podivem, kolik pitomců doposud bylo, pořád ještě je a nejspíš i do budoucna bude státem certifikovaných.
Jak znám studenty, tak těžko vědí něco o nacismu. Druhá světová se podle nich odehrávala mezi USA a Německem. Ale to bych zase tak neřešil. Horší je, když maturant nezvládá malou násobilku, má nazpaměť nadrcené goniometrické funkce ale neumí je spočítat na kalkulačce. Jen si vyzkoušejte své žáky, zda umí používat kalkulačku. Paměť na kalkulačce, závorky...
Což o to. Že je problém třeba i v uchopení rozdílu mezi tím, že je něčeho iks procent a tím, že je toho o iks procent víc, na to jsem si docela zvykl.
Ale to, že nastává bordel
ve vnímání "napříč a podél"
nebo "uvnitř a vně",
dělá problémy už i mně.
Pokud někdo opravdu rozumí zmíněným poslušnostním experimentům nebo dokáže sledovat nuance změn mezinárodního práva po druhé světové válce, nemá ale ani pasivní znalost toho, co může být Dachau a Buchenwald, jde nepochybně o ukázkový příklad toho, co se obyčejně zove fachidiot.
(Ovšem přiznejme si upřímně - o tyhle případy opravdu nešlo.)
Viktor Š.
Okomentovat