Petr Fiala: Odpověď na interpelaci Ivana Ohlídala na 53. schůzi Poslanecké sněmovny dne 9. května 2013

Přinášíme i následnou diskusi.


Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych skutečně rád poděkoval za tuto interpelaci panu poslanci Ohlídalovi, a to z toho důvodu, že poukazuje na problém, který je velmi závažný a kterého by si měla být naše společnost vědoma.

Na úvod mi dovolte, abych řekl, že se jedná o velmi složitou otázku, na kterou ani odborná veřejnost, která zde byla z jedné části citována, nemá jednoznačný názor a že ani způsoby, jakými se řeší problém inkluze ve vzdělávání, integrace ve vzdělávání, v různých zemích není jednoznačný.

Na úvod bych také chtěl říct, že Ministerstvo školství samozřejmě nejenom spolupracuje s odborníky, ale odborníky také přímo má ve vedení odboru, který se zabývá speciálním školstvím. Došlo v poslední době ke změně a jsou tam lidé, kteří mají rozsáhlou mnohaletou praktickou zkušenost i odpovídající vzdělávání v oblasti speciálního školství. Abychom si také trošku upřesnili některé pojmy, tak to, co je zde zmíněno v interpelaci pana poslance Ohlídala a co se týká základních škol praktických, se nedotýká tzv. speciálních škol a vůbec oblasti speciálního školství, ale tyto otázky se skutečně vztahují pouze na tzv. základní školy praktické, což jsou základní školy, které provádějí výuku v souladu s přílohou rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.

My jsme si vědomi problémů, které v naší zemi v této oblasti existují. Neignorujeme je, reagujeme na ně, ale nechceme ani rušit zavedenou praxi českého vzdělávacího systému v této oblasti, která je velmi dobrá, a to i v mezinárodním srovnání. A tady mohu s klidným svědomím souhlasit s tím, co zde říkal pak kolega Ohlídal.

Nicméně mějme na paměti, že Evropský soud pro lidská práva před šesti lety rozhodl rozsudkem v případu D. H. a ostatní, že systém zařazování žáků mimo hlavní vzdělávací proud v České republice způsobuje diskriminaci přístupu ke vzdělávání, čímž odporuje evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. A Ministerstvo školství bylo v minulosti dlouhodobě kritizováno nejen ze strany nevládních organizací, ale také ze strany některých státních institucí i Rady Evropy, že nepostupuje dost intenzivně v otázce implementace tohoto rozsudku. I na základě toho Ministerstvo školství vloni na podzim vypracovalo aktualizovaný akční plán výkonu rozsudku D. H. a ostatní proti České republice a podle tohoto plánu chceme zavést opatření, která efektivním způsobem zabrání jakýmkoli cestám možné segregace a umožní přísnější kontrolu a metodické vedení na všech stupních poradenského rozhodovacího a výkonného procesu. A současně samozřejmě je v této souvislosti nutné zajistit to, aby základní školy byly schopny reagovat na všechny speciální vzdělávací potřeby dítěte v běžné třídě.

Akční plán nicméně neobsahuje, nikdy neobsahoval a není jeho cílem jakýkoli zásah proti základním školám praktickým. Opatření v tomto akčním plánu souvisí s naší snahou zajistit všem dětem bez rozdílu rovný přístup ke vzdělávání, tak jak je to nutné v souladu s Ústavou České republiky i školskými zákony.

Já bych chtěl zdůraznit i právě s ohledem na to, co říkal pan poslanec Ohlídal, že Ministerstvo školství nejenom konzultuje svoje kroky s odbornou veřejností, ale konzultuje je také s politickou reprezentací a na základě zkušeností jak z odborné praxe, tak názorů lidí, kteří se v politice dlouhodobě zabývají problematikou speciálního vzdělávání, tak jsme připraveni - a také jsme to udělali - korigovat některé představy a akceptovat připomínky, které zazněly. Abych uvedl příklad, tak součástí navrhované novely školského zákona není rušení přípravných tříd a mateřských škol při základních školách praktických, jak to bylo obsaženo jako jedna z variant v aktualizovaném akčním plánu k výkonu rozsudku D. H. Jsme si vědomi toho, že toto opatření by nemuselo mít jednoznačně pozitivní efekt, kdyby bylo provedeno v krátké době, proto jsme se rozhodli, že v legislativním návrhu tento krok obsažen nebude. Já si myslím, že to je dobrý příklad toho, jak Ministerstvo školství naslouchá názorům odborné veřejnosti v každém svém kroku, který v této velmi složité problematice realizuje.

Dovolte mi připomenout, že klíčovými opatřeními, která navazují nebo souvisejí s akčním plánem, je 1. zavedení podpůrných opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, 2. zavedení revizního pracoviště a zajištění rovného přístupu všem žákům k podpůrným opatřením a 3. revize diagnostických nástrojů. A z žádného z těchto klíčových opatření neplyne nic, co by mělo nějakým podstatným způsobem ohrožovat základní školy praktické, nebo dokonce znamenat jejich zrušení. Kromě těchto bodů je také důležité, že zachováváme dále podporu asistentům pedagogů pro sociálně znevýhodněné děti, jejichž financování by bylo součástí systému podpůrných opatření a mělo by být do budoucna zahrnuto do běžného systému financování, tedy příplatků k normativům pro konkrétního žáka s přiznaným podpůrným opatřením.

Ještě před vznikem akčního plánu, a z toho mohou vznikat určitá nedorozumění, schválila vláda na podzim loňského roku strategii boje proti sociálnímu vyloučení - já se omlouvám, už jsme o rok dál, takže v roce 2011 - strategii boje proti sociálnímu vyloučení, která skutečně obsahuje i úvahy o základních školách praktických. Ministerstvo školství se nicméně domnívá, že některé části této strategie nejsou v našich podmínkách a ekonomické situaci realizovatelné, a proto jsme také vyvolali jednání se zmocněnkyní vlády pro lidská práva paní Mgr. Šimůnkovou a projednáváme úpravy tohoto vládního dokumentu. Současně jsme také připravili revizi úkolů vyplývajících pro oblast školství z této strategie tak, aby více odpovídaly tomu, co je obsaženo v aktualizovaném akčním plánu k rozsudku D. H.

Dámy a pánové, situace v ČR a určitá zdrženlivost k řešení rovného přístupu ke vzdělávání pro romskou menšinu a sociálně znevýhodněné děti byly dlouhodobě kritizovány ze strany evropských institucí a naše země byla dávána jako příklad špatné praxe, což určitě nepomáhá naší mezinárodní pověsti. Proto je dobré, a to je také potřeba, když mluvíme o této problematice, zohlednit, že na rozdíl od minulosti byl konsolidovaný akční plán při jednání výboru Rady Evropy přijat pozitivně a usnesení k němu bylo schváleno bez pozměňovacích návrhů. Je však skutečně nezbytné vytvořit dostatečné záruky, že vzdělávací systém bude poskytovat rovné šance, nikdo nebude ve vzdělávání znevýhodněn z důvodu sociálního a kulturního zázemí, nebo dokonce etnického původu. Je to zapotřebí nejenom kvůli dodržování ústavních a právních principů a mezinárodních závazků, ale také proto, že jakákoliv nespravedlivá selekce ve vzdělávání je podle všech našich i mezinárodních zkušeností dlouhodobě velmi nákladnou záležitostí vedoucí k plýtvání s lidským potenciálem, a tím podlamující konkurenceschopnost naší země.

Tedy shrnu to. Nevím, z čeho by se dalo odvodit nějaké ohrožení základních škol praktických, protože kroky, které ministerstvo dělá, jsou kroky, které jsou konzultovány s odbornou veřejností, respektují dosavadní dobrou tradici speciálního vzdělávání v ČR a jejich jediným zájmem je starost o to, aby naše děti měly jim odpovídající a rovné šance na získání kvalitního vzdělání.

Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo.

Vážený pane ministře, já musím reagovat na vaše odpovědi, na vaše vyjádření v této diskusi. Vy jste říkal, že ministerstvo v této záležitosti, v záležitosti praktických škol, spolupracuje s odbornou veřejností. Bohužel odborná veřejnost stále i do dnešního dne tvrdí, že tomu tak není. Já jsem s nimi v dost úzkém kontaktu, takže toto tvrzení mám přímé, nejen zprostředkované například ze sdělovacích prostředků.

Tady právě například ta Asociace speciálních pedagogů si velmi stěžuje, že je vynechávána z těchto diskusí a že jenom pozvání předsedy této asociace na nějaké jednání, které probíhá na ministerstvu, aniž by byli zapojeni do práce přímo na těch změnách, tak to oni nepovažují za nějakou rozumnou spolupráci. Jistě víte, že tato asociace nebo přesněji řečeno její představitelé dokonce navštívili, nebo napřed požádali a pak navštívili pana premiéra v této záležitosti. Takže i to do určité míry nepřímo vyjadřuje jejich nespokojenost s činností ministerstva v této záležitosti.

Nechci ale dále rozvíjet tu diskusi, protože těžko se teď v této chvíli na něčem shodneme a nemáme další možnosti, jak doplnit svoji argumentaci. Proto já už vystupovat k této věci nebudu.

Jenom bych zdůraznil, vážený pane místopředsedo, že navrhuji, aby Sněmovna vyjádřila nesouhlas s odpovědí pana ministra Fialy na tuto moji interpelaci.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Je zde návrh na hlasování o vyslovení nesouhlasu.

Dále se hlásí pan ministr školství. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Děkuji, pane místopředsedo.

Protože pan poslanec Ohlídal říkal, že už nebude dál o této věci diskutovat, tak já se také omezím jenom na stručné konstatování. Já samozřejmě pokládám reprezentanta Asociace speciálních pedagogů nebo škol pana doktora Pilaře za natolik kompetentního a schopného přenést závěry z jednání, kterých se účastní, na celou asociaci, že do značné míry jeho účast na jednání, které ministerstvo vede, považuji za dostatečnou a samozřejmě jsem připraven diskutovat i šířeji v této věci.

Záležitost speciálního školství a inkluze ve vzdělávání je nesmírně důležitá a těžko se hledají správná řešení, ale musíme investovat všichni co nejvíce času a energie pro to, abychom ta správná řešení našli, protože jde o budoucnost našich dětí.

Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně panu ministrovi.

Do rozpravy, jak koukám, se hlásí paní poslankyně. Prosím.

Poslankyně Jaroslava Wenigerová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, problematika existence praktických škol je problematika, která opravdu je důležitá k řešení. Já věřím, že v novele školského zákona, pokud bude v úrovni existence speciálního vzdělávání, tak je adekvátní financování, protože to by mohlo být určité ohrožení. A pak si myslím, že to bude posun kupředu.

Od začátku považuji za velmi nešťastné, že právě ve strategii proti sociálnímu vyloučení bylo naprosto striktně řečeno, že budou zrušeny praktické školy. Považuji to za naprosto nešťastné, protože pak jsme se bavili zejména o vzdělávání romských dětí a nebavili jsme se o vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, zdravotně handicapovanými. A to si myslím, že byla základní příčina, že se zvedla taková averze ze strany speciálního školství, a dobře, že se přepracovává tato strategie. Protože pokud by to bylo v této strategii, která byla přijata vládou, pak by to samozřejmě bylo v rozporu zase s jinými dokumenty.

Ubezpečují pana kolegu Ohlídala prostřednictvím pana předsedajícího, že jsme se tomu věnovali dvakrát už v podvýboru pro regionální školství, a to ještě před tím než to půjde do vlády, protože to považujeme za natolik důležité. A pan ministr velmi dobře ví, že jsme říkali, že nemůže být ohroženo vzdělávání zdravotně postižených dětí na úkor řešení vzdělávání dětí romských. Musíme najít správnou cestu, tak, aby rovné příležitosti byly zaručeny, ale na druhé straně si řekněme, že také mnozí rodiče z romské komunity nedělají vše pro to, aby děti byly připravené, aby chodily do školky, jestli vůbec někdy o tuto oblast jeví zájem.

Je to velmi široká problematika a věřím, že pak v souvislosti s novelou školského zákona, zejména s novelou § 16, se tomu budeme věnovat.

Děkuji.