Ondřej Šteffl: Žebříčky škol

Problém žebříčků škol sestavený na základě výsledků státních maturit není jen v tom, že se obvykle smíchají hrušky s borůvkami a počítá se, která škola má víc kusů. Mnohem větší problém je, že vůbec neberou ohled (nemůžou brát), na to s jakými žáky školy pracují. Nedávno takové žebříčky zveřejnil server Aktuálně.cz a nepochybně je zanedlouho opět někde uvidíme.


To, že mezi prvními bude opět PORG nebo Keplerka, není žádný úspěch školy, ale samozřejmost, protože tam si mohou vybrat špičkové žáky. Pokud se ale na prvních místech v angličtině objeví malá regionální škola, tak to už nic samozřejmého, není a nepochybně tam má výuka angličtiny výbornou úroveň. Aby to vše nebyly pouhé dohady, je třeba vědět, jaká je úroveň žáků, kteří na školu nastupují.

Je to již tak dávno, že si na to skoro nikdo nevzpomene. Projekt Vektor (viz www.scio.cz/skoly/vektor/modul1/index.asp) tu byl dlouho před maturitou. Střední školy v něm mají možnost otestovat své žáky v prvním a posledním ročníku střední školy a zjistit takzvanou školou přidanou hodnotu. Žáci jsou testováni ve všech základních předmětech a mj. také v obecných studijních předpokladech, což hned na začátku dává informaci o kvalitě žáků, kteří na školu přišli. A výsledky jsou také důležitou informací pro žáky a rodiče. V původním záměru projektu Vektor se počítalo s tím, že závěrečné testování nakonec z větší části nahradí státní maturita. Ta se ale stále odsouvala (pamatujete?), tak z toho sešlo.

Projekt využilo za své peníze stovky středních škol a také několik krajů. Žebříčky nikdy zveřejněny nebyly. Společnost Scio, na rozdíl od CERMATu a ČŠI (brzy budou i žebříčky za 5. a 9. třídy, to je jisté), nepodléhá zákonu 106 o svobodném přístupu k informacím. Škola je pro nás klient, který si zaplatil za službu, a data jsou primárně jeho. Nikdy je bez souhlasu školy nezveřejňujeme. Dokonce se nám podařilo přesvědčit i všechny kraje, které si Vektor objednaly pro své školy, že žebříčky buď ani nechtěly, nebo je „utajily“. Je ovšem pravda, že pokud by žebříčky kraje od nás dostaly, musely by je vydat, kdyby si je někdo vyžádal. Naštěstí nevyžádal. Tady přitom nejde o snahu utajovat informace. Jde o snahu zamezit dezinterpretaci, kterou takové žebříčky zcela nevyhnutelně vyvolávají. Jen málokdo totiž přesně ví, jak data správně interpretovat.

Projekt Vektor jsme nabízeli i ministerstvu, marně. Celostátně by stál asi 100 Kč na žáka. Srovnejte s cenou maturity cca 2 000 Kč na žáka.

Všichni, včetně pana Zeleného, od začátku věděli, že pokud stát spustí jakékoliv plošné testování, žebříčky budou. Zákon 106 je neúprosný. A pokud to třeba na ČŠI zatím neví, tím hůř. A všichni také tušili, že je někdo, jako nedávno Aktuálně.cz, nepřípustně zjednoduší a nabídne rodičům.

Jediná cesta, jak tomu alespoň částečně čelit, spočívala v systematickém a včasném zveřejňování kvalitních a relevantních informací. Školy zapojené ve Vektoru, ať jsou v tabulkách na Aktuálně.cz kdekoliv, mohou uvést na svých webech věci na pravou míru. Ostatní jsou na tom hůř, protože informace, které mají od Cermatu, jim v tom prakticky nepomohou.

Zcela jiná situace by byla, kdyby výsledky státních maturit byly pořádně analyzovány, dobře vysvětleny a prezentovány v odpovídající podobě. A to jak široké rodičovské veřejnosti, tak veřejnosti pedagogické a samozřejmě i té specializovaně odborné, tedy lidem zabývajícím se měřením výsledků vzdělávání a těm, kteří z těchto výsledků čerpají. Včetně odpovídající osvěty, co výsledky znamenají a jak s nimi pracovat. Ostatně toto má Cermat mezi svými úkoly ve zřizovací listině „publikační, osvětová a propagační činnost, provádí osvětovou a propagační činnost vůči pedagogické a širší veřejnosti“. Podobně, jako třeba PISA, která to ale skutečně dělá.

Po dvou letech konání státní maturity nevíme o jejích výsledcích prakticky nic. Neznáme podrobnější statistiky podle druhu a typu školy, nevíme, jak výsledky závisejí na výběrovosti školy (což by alespoň trochu ukázalo, s jak kvalitními žáky pracují), nevíme, jaká je souvislost klasifikace ve škole a výsledků. Jednotlivé školy nemají k dispozici taková porovnání, které by vedení školy pomohlo při hodnocení práce učitelů. Nevíme, jaké jsou rozdíly mezi víceletými a čtyřletými gymnázii a proč atd.

Neznáme ani takové základní informace, zda se nějak liší výsledky mužů a žen, velkých a malých obcí, okresů s velkou a malou nezaměstnaností a desítky dalších údajů, které by mohly pomoci školám (třeba proč u vás ve škole mají dívky lepší známky než kluci, ale přitom dopadají v maturitě hůř? Ano to se stává), jejich zřizovatelům i Ministerstvu v rozhodování. To vše mohlo a mělo být dávno uděláno, publikováno, vysvětlováno, školy měly dostat podrobnější analýzy. Tím by se předešlo, i když jistě ne úplně, všem možným dezinterpretacím.

Koho zajímá, jak je možné výsledky interpretovat, může se podívat na zprávy z projektů, které realizuje společnost Scio (viz www.scio.cz/vyzkum/prehledSekce.asp?sekce=631), s rozpočty stonásobně menšími než je rozpočet státní maturity. A i když jde o projekty mnohem menší, vždy o výsledcích informují celostátní deníky, rozhlas a často i televize.