Ondřej Neumajer: Připomínky ke standardům RVP ZV (nejen) ke vzdělávacímu oboru ICT

Na základě doporučení MŠMT jsem byl požádán o vytvoření recenzního posudku Standardů pro základní vzdělávání vzdělávacího oboru Informační a komunikační technologie (ICT). Původní návrh na účast v pracovní skupině, která měla nelehký úkol standardy vytvořit, jsem před časem odmítl. Protože ale při současném znění RVP považuji vytvoření standardů RVP ZV za jeden z možných kroků, a nerad bych autorům házel další pomyslné klacky pod nohy, rád jsem roli recenzenta přijal, posudek vytvořil a autorům jej zaslal.

Kromě samotného recenzního posudku na navrhované standardy a indikátory v oblasti ICT jsem také zpracoval připomínky obecnějšího charakteru ke standardům a některým aspektům procesu jejich vzniku. Vzhledem k důležitosti vznikajících standardů, které (budou-li přijaty) budou zásadním způsobem formovat další výuku na základních školách České republiky a tím v některých ohledech předčí význam ŠVP a RVP, jsem se rozhodl tuto část mých připomínek zveřejnit on-line. Návrh standardů, ke kterým se vyjadřuji, je dostupný na Metodickém portálu RVP.CZ.

1. Cíle a role vytvářeného standardu nejsou zřejmé. Není detailně prodiskutováno, jak a k čemu má standard sloužit, jakým způsobem se bude ověřovat. Tato nejasnost není pouze nejasností recenzenta, ale je zřejmá i z diskuze na Metodickém portálu RVP.CZ a to i přímo z příspěvků některých autorů standardů. MŠMT jednoznačně chybí v oblasti standardů RVP koncepce, která měla být stanovena, prodiskutována a precizně formulována ještě před vytvářením pracovních skupin a která se měla stát předmluvou vytvářených standardů a indikátorů. Příkladem nevyjasněnosti je posun od původního příklonu k testování žáků k nynějšímu nástroji pro rozvoj kvality vzdělávání. Tento příklad je samozřejmě chvályhodný.
2. Standard minimální úrovně žáka není nejvhodnější. Standardystanovují minimální úroveň, „nepodkročitelné“ minimum, což značně zužuje jejich využitelnost, například znemožňuje jejich využití pro objektivní hodnocení výukových výsledků žáků. Vhodnější by bylo definovat standard očekávaného dobrého výkonu žáka, nikoli „standard čtyřkaře“.
3. Vznikající standardy posilují izolovanost jednotlivých vzdělávacích oblastí a oborů, nejsou vzájemně koordinovány. Stanovování indikátorů probíhá striktně předmětově, tedy v rámci vzdělávacích oborů RVP ZV bez tolik potřebné koordinace a provazování. Příčinou je již zmíněná, chybějící společná koncepce a koordinovaná spolupráce odborníků různých oborů. Tím se ještě více posilují dlouhodobé problémy s nedostatečným provazováním a tvorbou mezipředmětových vztahů a souvislostí s průřezovými tématy a klíčovými kompetencemi.
   Nejmarkantnější je daný problém patrný právě v oblasti ICT. Např. navržený indikátor č. 1. k očekávanému výstupu Českého jazyka a literatury (ČJL-9-3-09) zní: „žák uvede, jakými dalšími způsoby kromě Google a jiných webových vyhledavačů může najít určitý typ informace“. Takto formulovaný indikátor by ve vzdělávací oblasti ICT nemohl projít (Google není webový vyhledavač, ale internetový vyhledávač; uvedení konkrétního produktu konkrétní společnosti je v národním kurikulárním dokumentu neakceptovatelné; navíc, za pár let může být dle zkušeností z dynamického vývoje v ICT situace v internetových vyhledávačích odlišná, proto je vhodnější použít obecnou kategorii vyhledávačů, nikoli konkrétní produkt). Při koordinovaném postupu napříč vzdělávacími obory by lapsus tohoto charakteru neměl vzniknout Jiným příkladem problematického postupu vedoucího k nepropojenosti je standard pro tematický okruh Využití
   digitálních technologií ve vzdělávacím oboru Člověk a svět práce, na jehož přípravě se podílel jiný pracovní tým MŠMT, nežli tým, který vytvářel standardy pro vzdělávací obor ICT.
4. Nebyl definován společný slovník. Některé termíny se prolínají všemi vzdělávacími obory, příkladem mohou být termíny právě z oblasti moderních ICT (např. nejednotnost používání samotného termínu digitální technologie, digitální technika, informační technologie (IT), informační a komunikační technologie (ICT), výpočetní technika, technická média atp.). Za tímto účelem je nutné stanovit společně používanou terminologii. Jakýsi úzus, popisující mj. způsob, jak přistupovat k termínům přejatým z anglického jazyka a novotvarům (skloňování cizích slov, např. práce s hardware nebo hardwarem). Použitá terminologie musí být především jednoduchá, nikoli odborná, ve které si tolik libují čeští vědci humanitních oborů. Použitým pojmům musí porozumět učitelé všech aprobací.
5. RVP ZV je ve vzdělávacím oboru ICT zastaralý, překonaný a nekompletní. Jak autoři standardu sami správně uvádějí, standardy „…nepokrývají aktuální potřebu komplexního popisu všech výukových cílů našeho základního školství, jejichž naplnění souvisí s ICT“. Zastarávání vzdělávacího obsahu v oblasti ICT je všeobecně známá věc. MŠMT ale varování v této problematice ignorovalo a aktuální verze RVP ZV platná od 1. 9. 2013 tuto oblast ponechává zcela bez jakýchkoli změn a to jak ve stejnojmenné vzdělávací oblasti, tak v ostatních vzdělávacích oblastech. Vytvářet standardy pro zastaralé, překonané a nekompletní znění považuji za špatný postup, který z principu nemůže dobře v pedagogické praxi fungovat. Rozhodnutí ponechat verzi starou, téměř deset let platnou, minimálně další tři roky je o to nepochopitelnější, že návrh nového znění vzdělávací oblasti ICT byl pracovním týmem MŠMT pro revize RVP ZV již v minulém roce vytvořen.
6. Role standardů ve vztahu k probíhajícímu plošnému testování v projektu NIQES není zřejmá. V době psaní tohoto textu právě probíhala 2. celoplošná generální zkouška. Autoři použitých testových úloh museli vycházet ze standardů, které si pro tyto účely stanovila sama ČŠI. Není zřejmé, zda pro další plošné testování budou použity právě vznikající oficiální minimální standardy RZV ZV.
7. Nad návrhy standardů se nevede intenzivní veřejná diskuze. Na Metodickém portálu je možné vkládat komentáře k návrhu standardů, ty ale nejsou veřejně přístupné a čas stanovený na tuto aktivitu je pouhých 8 pracovní dnů. On-line diskuzi ke standardu prvního RVP v oblasti regionálního školství tak otevřeli sami učitelé, nikoli MŠMT. Že to ministerstvo umí (pokud chce) je možné sledovat např. na Strategii vzdělávání 2020.

Situace na mne působí tak, že si MŠMT patrně neuvědomuje důležitost vznikajících standardů a této problematice nevěnuje dostatečnou pozornost, případně podceňuje organizační a procesní postupy vedoucí k jejich vzniku. Standardy budou zásadním způsobem formovat další výuku na základních školách a tím v některých ohledech předčí význam ŠVP a RVP. Závěrem konstatuji, že za současných podmínek nelze předpokládat, že by mohly vzniknout kvalitní standardy RVP pro základní vzdělávání.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem členům pracovního týmu MŠMT k ICT, za to, že se jim v komplikované a nezáviděníhodné situaci podařilo za daných podmínek nasměrovat standardy ICT všude tam, kde to bylo možné, do správných mezí.