Lisa Guernsey: Tablet dopřeje dětem jejich „aha!“ moment

Tablety jsou nyní ve školství trendy, a to i pro nejmenší žáky. Některé školky dokonce kupují tablety každému dítěti, což vzbuzuje u některých nadšení, u jiných zděšení. Opravdu potřebují zařízení v hodnotě 500 dolarů děti, které si ještě nedovedou zavázat tkaničky? A co s těmito zařízeními vlastně dělají?


Minulý měsíc jsem měla vzácnou příležitost zeptat se na tyto otázky ve škole ve švýcarském Curychu. Zavedly mě sem přednášky k mé knize Screen Time (Epocha obrazovek) a během třídenní návštěvy jsem se dostala do téměř tuctu tříd na Zurich International School, soukromé škole s vyučováním vedeným v angličtině.

ZIS, jak zní zkrácený název školy, rozdala téměř 600 tabletů: každému žáku od první až do osmé třídy plus sadu pro učitele v mateřské škole pro použití s dětmi v malých skupinkách. Když jsem přijela, měla jsem jasno jen v jedné věci: Ta škola má hodně peněz. Během prvních minut, kdy jsem procházela světlými chodbami a dobře zásobenou knihovnou, mě napadlo, že ze Švýcarska si odvezu hodně čokolády, ale málo poznatků, které by mohly mít nějaký význam pro veřejné školství v USA.

Mýlila jsem. Ne ohledně peněz (ZIS má více peněz než si učitel na veřejné škole může nechat zdát), ale ohledně zkušeností, které si odvážím s sebou a které poslouží k lepší debatě o tabletech ve třídách.

Škola má k využití tabletů velmi neobvyklý přístup. Zařízení nejsou používána jako přenosné obrazovky či herní zařízení. Učitele, se kterými jsem se bavil, nijak nezajímají animace ani aplikace využívající herní postupy. Namísto toho využívají tablety jako kamery, diktafony a multimediální sešity pro výtvory studentů. Učitelé se nejvíce zajímali o to, jak tato zařízení mohou zachytit chvíle, které budou dokumentovat zkušenosti studentů získané ve škole. Namísto toho, co technici do iPadu nainstalovali, je zajímalo, co do něj děti vkládají.

Jednoho rána jsem pozorovala prvnáčky, kteří plnili úlohu týkající se „systémů“. Žádný papírový test, učitel zadal žákům, aby vymysleli příklad systému a nahráli video sebe samých, jak obhajují svůj výběr. Blonďaté děvče nakreslilo obrázek lidí prohlížejících si knihy v knihovně. S asistencí pomocníka a za využití aplikace Explain Everything seřadila obrázky polic v knihovně, pultu s knihovníkem, knih doma a knih vrácených do knihovny, přičemž obrázky proložila šipkami. O pár minut později si sedla sama do klidného koutku, zmáčkla tlačítko nahrávání a nahlas vysvětlovala každý obrázek. „Můj systém je dobrý,“ řekla na konci, „protože pokud něco v tomto systému neuděláte, tak se zhroutí.“

Sam Ross, učitel druhého ročníku na ZIS, vidí v takovýchto momentech opravdový potenciál. „Děti mají možnost ukázat svým výkladem, co mají na mysli. A to je velmi zajímavé.“ Obzvláště přínosné je podle něj sledovat nahrávky malých dětí a žáků, jejichž mateřským jazykem není angličtina: i ti, kteří se ve třídě moc neprojevují, mají často velké znalosti, které se projeví v rozhovorech mezi dětmi, nebo když mají za úkol nahrát sami sebe. Ale nejúžasnější je pozorovat děti prožívající své vlastní „aha!“chvilky, když pozorují sami sebe na nahrávkách a mluví s učiteli o tom, co měli v danou chvíli na mysli.
V ZIS má každý student blog, v případě mladších dětí tzv. digitální portfolio, které spravuje učitel. Tato portfolia umožňují učitelům (ale i rodičům a studentům) projít si zpětně konkrétní práce a shlédnout momenty, které ukazují pokrok žáků během roku. Jeden z učitelů mi ukázal blog dívky z páté třídy, která nahrála svůj úkol, v němž popisuje části rostlin. Zadání splnila tak, že nahrála sama sebe, jak učí prvňáčka a odpovídá na jeho otázky. V hodinách tělocviku se žáci čtvrtých tříd nahrávali, jak cvičí gymnastiku, aby věděli, jak u toho vypadají a co mohou zlepšit.

Zavedení tabletů, ke kterému došlo ve větším měřítku v tomto školním roce, začalo poté, kdy Mark Dilworth, ředitel vzdělávacích technologií, konzultoval s učiteli jednotlivých tříd, co doopravdy potřebují. Ještě než studenti dostali tablety, učitelé experimentovali s nástroji a hledali vhodné aplikace. Každý žák má na svém tabletu předinstalovené stejné aplikace. Na tabletech pro nižší ročníky je většina z nich zaměřená na tvorbu a vyjadřování myšlenek. Kromě Explain Everything obsahují MyStory, iMovie, Animation HD, Google Earth, Book Creator, Show Me, Brushes, a Comic Life. Nanstalovaný je také Follett Reader a Overdrive, dvě předplacené služby poskytující přístup k digitálním knihám.

Tento způsob využití tabletů není ovšem zcela bezproblémový, obzvláště co se týká práce s videem. Navzdory tvrzení, že dnes máme generaci „digitálních dětí“, které umí ovládat tablety dřív než chodit, naučit žáky tvořit videa není jednoduché. Když jsem sledovala prvnáčky, jak plní zadání týkající se systémů, na jednom z tabletů se video neuložilo. Technický problém, který mohl špatně skončit, kdyby poblíž nebyl učitel a nepomohl. „Skoro jsem z toho zešedivěl“, řekl mi tento učitel později o prvních týdnech, kdy učil šestileté děti pracovat s iMovie. „Ale stálo to za to.“

Byli by učitelé na méně flexibilních školách v USA ochotni obětovat takto čas, když jsou pod tlakem, aby dokončili lekci či připravili děti na srovnávací test? Byly by děti obklopené učiteli, kteří je povzbuzují na jejich cestě světem vzdělání?

Před deseti lety Larry Cuban ze Stanfordu poznamenal, že počítače ve třídách jsou zároveň přeceňované i nevyužité. Šílenství okolo tabletů by mohlo dopadnout stejně. Mé poučení ze ZIS je, že předtím než vynaložíme spoustu peněz na nákup tabletů bychom se měli ujistit, zda máme učitele, kteří vědí jak děti vést k učení se prostřednictvím technologií,. Nebylo to těch 600 tabletů, které mě tak zaujaly, bylo to myšlení učitelů, dávajících studentům čas na tvoření a přemýšlení. Jsou americké veřejné školy připravené na to, že jsou to dospělí a studenti okolo tabletů, ne tablety samy o sobě, čemu je potřeba se věnovat?

Přeložil: Jan Moravec
Převzato ze Scio.cz, původní text v Slate.com.