Ivan Ohlídal: Interpelace ministra školství na 53. schůzi Poslanecké sněmovny dne 9. května 2013 ve věci praktických škol

Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo.

Vážené dámy, vážení pánové, tentokrát se zřejmě diskuse o neuspokojené interpelaci, která se týká praktických škol, uskuteční. Jistě někteří z vás, kteří se aspoň trochu zajímají o české školství, zaznamenali, že v oblasti odborníků na školství speciální, jak se dříve říkalo, tedy odborníků na takzvané praktické školy se objevují silné kritické téměř útoky na Ministerstvo školství. Většina odborníků, ale také část rodičovské veřejnosti je přesvědčena, že Ministerstvo školství chce prakticky tyto praktické školy zlikvidovat. Proto jsem si dovolil pana ministra oslovit písemnou interpelací a požádat o vysvětlení některých jevů a některých důsledků, které právě v oblasti praktických škol v důsledku politiky ministerstva vznikají. Já si dovolím velice stručně zopakovat, na co jsem se ptal a jak pan ministr reagoval. A protože nejsem odborníkem v oblasti praktických škol, tak jsem si dovolil oslovit řadu odborníků, ať už teoretických nebo praktických na speciální školství, aby odpověď pana ministra posoudili. Z jedné takové vybrané odpovědi takovéhoto praktika, odborníka na speciální školství budu potom citovat.

Nejprve jsem pana ministra oslovil v prvním důležitém bodě, kde se na něho obracím s tím, že on kdysi před krátkou dobou slíbil, že Ministerstvo školství nebude rušit základní praktické školy. Na druhé straně však ministerstvo předložilo akční plán, kde jsou navrženy jakési kroky týkající se těchto praktických škol a z těchto kroků vyplývá, že pokud by byly realizovány, tak to nutně musí vést k tomu, že tyto základní praktické školy sice zrušeny oficiálně nebudou, ale brzy se octnou téměř bez žáků, a tím zaniknou samy nebo je zruší zřizovatel. Žádal jsem o vysvětlení této logické disproporce.

Druhý bod, který považuji rovněž za důležitý, se týká mé otázky, ve které se ptám, jakou Ministerstvo školství nabídne alternativu žákům se speciálními vzdělávacími potřebami na základních školách, když tyto základní školy nejsou na takové vzdělávání připraveny a ani na něj nemají patřičné finanční prostředky. I tuto odpověď pana ministra budu komentovat a rovněž vyjádřím názor daného odborníka. (V sále je hluk.)

Za třetí jsem reagoval na to, že Ministerstvo školství v současné době, tedy v době, kdy interpelace byla psána, pracuje na novelizaci školského zákona, která má připravované změny v praktickém školství uzákonit. Dozvěděl jsem se údajně, že při této novelizaci nespolupracuje ministerstvo právě s odborníky z praxe, jak bylo představiteli ministerstva slíbeno.

To byly tři základní otázky, které jsem položil ve své písemné interpelaci a pan ministr odpověděl víceméně takovým způsobem, že ty mé otázky víceméně zpochybnil a víceméně z jeho odpovědi vyplývá, že jsou tyto otázky irelevantní. Přesto si dovolím stručně vybrat z odpovědi pana ministra některé věty, které pak budu dále používat ve svém vyjádření, ve své rozpravě.

Pan ministr k bodu 1 říká, že žádné z uvedených opatření nemůže zabránit tomu, aby děti s lehkým mentálním postižením nebyly zařazovány do základních škol praktických. Mají pouze zamezit možnému zneužívání speciálního školství segregací romských žáků. Pokud by se základní školy praktické octly bez žáků, znamenalo by to, že v populaci již nejsou děti s touto diagnózou. To by byla jistě skvělá zpráva, ale není pravděpodobná. Samozřejmě se segregací romských žáků nemůže nikdo soudný souhlasit, ale odborníci tvrdí, jak bude za chvíli vidět, že tohle vyjádření pana ministra neodpovídá realitě.

K bodu 2, čili k otázce 2. Pan ministr napsal, že prioritou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy rozhodně není a nebylo rušení systému speciálního vzdělávání. Společným cílem opatření uvedených v akčním plánu je snižování počtu romských žáků v základních školách praktických.

Třetí odpověď. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pořádalo ve středu 13. února tohoto roku první jednání Stálého fóra nevládních neziskových organizací k otázce rovných příležitostí ve vzdělávání. A pak se zde zmiňuje, že na toto jednání, které nevládní neziskové organizace pořádaly, byl pozván předseda Asociace speciálních škol Jiří Pilař. Toto se považuje za spolupráci s odbornou veřejností.

Teď velmi stručně přistoupím k reakci na vyjádření zmíněného odborníka na praktické školy. Ale než k tomu přistoupím, tak bych vás chtěl, vážený pane předsedající, požádat o to, aby z pravé strany nebyl tak silný hluk.

Děkuji mockrát, pane místopředsedo. Takže teď vyjádření odborníka k jednotlivým třem bodům.

Dotyčný je přesvědčen, že Ministerstvo školství ve svém odpovídajícím odboru, který se věnuje tomuto speciálnímu školství, postupuje tak, že příliš naslouchá právě nevládním neziskovým organizacím a nikoliv odborníkům. Dokonce zde jmenuje současnou vedoucí tohoto úseku speciálního vzdělávání, která podle jeho názoru, ale i podle jiných názorů, je ve velmi úzkém kontaktu právě např. s neziskovou nevládní organizací, která se jmenuje Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání. A právě tento úzký kontakt podle jeho názoru způsobuje to, že jsou upřednostňovány názory těchto nevládních organizací nepřirozeným způsobem ve srovnání s názory odborníků. Je přesvědčen, že k tomu, aby ve speciálním školství došlo k rozumnému vývoji, je nutné změnit personální obsazení úseku speciálního vzdělávání na MŠMT a umístit tam odborníky, kteří budou schopni objektivní a profesionální práce a posouzení dané situace.

Co se týče bodu dvě, mé druhé otázky, tento odborník říká toto - cituji: "Dopis ministra se opírá o jednání Stálého fóra nevládních neziskových organizací, které suplují činnost odborných institucí, jako např. Národního ústavu pro vzdělávání, pedagogických fakult atd. atd." Jsou tedy upřednostňovány podle jeho názoru neprofesionální kroky, které hraničí až s utopií, kterou prosazují právě tyto nevládní neziskové organizace v této záležitosti. Ve svém závěru k tomuto bodu říká, že neziskovým organizacím patří samozřejmě nezastupitelné místo při projednávání těchto záležitostí a při návrhu novely školského zákona, který se týká této věci. Ale tvrdí, že je nutné upřednostnit profesionální práci a je nutné především naslouchat názorům odborníků na speciální pedagogiku.

Poslední třetí otázka a už budu končit. Na tu reaguje tento odborník následujícím způsobem: Obecný text odpovědí pana ministra nepřináší žádná nová sdělení a perspektivní poselství. Je pouze poplatný názorům zmíněných nevládních neziskových organizací. Dále tvrdí, že jednostranné zaměření současného MŠMT pouze na problematiku sociálně znevýhodněných žáků může utlumit komplexní oblast speciálního vzdělávání včetně všech pozitiv, kterých se v dané oblasti v poslední době dosáhlo.

V závěru k této otázce říká: "Je nezbytné udělat zásadní oddělení se od laických a utopických vizí posledních dvou až tří let ze strany nevládních organizací a začít s odborníky na speciální školství, s odborníky na speciální pedagogiku, zpracovávat nejprve věcný záměr v oblasti budoucího vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, a pak následně ho projednat s širokou veřejností. A teprve po této diskusi přikročit k paragrafovanému znění novely školských zákonů a prováděcích vyhlášek." To je konec citace zmíněného odborníka.

Vzhledem k tomu, že naše speciální školství bylo až doposud - a možná ještě i je v současné době - na velmi vysoké úrovni ve srovnání se speciálním školstvím ostatních zemí, dokonce i zemí vyspělých, bylo by velmi nežádoucí, kdyby se uskutečnilo to, co říkají odborníci, že vlastně Ministerstvo školství plíživě, ale jistě snižuje úroveň tohoto speciálního školství a že možná dojde k jisté nezanedbatelné devastaci tohoto speciálního školství. Děkuji za pozornost.