The Power of Open: licence Creative Commons ve světě a v České republice

Článek přináší ukázku z příručky The Power od Open: licence Creative Commons ve světě a v České republice, kterou vydalo Sdružení Iuridicum Remedium. Současně nabízí odkaz, odkud lze příručku bezplatně stáhnout.

1. Creative Commons a Svobodná kultura

Creative Commons, zkráceně CC, je soubor veřejných licencí, které přinášejí nové možnosti v oblasti publikování autorských děl: posilují pozici autora při rozhodování za jakých podmínek bude dílo veřejně zpřístupněno. Podrobné informace se o licencích dozvíte v této publikaci, která si klade za cíl nejen představení tohoto souboru veřejných licencí a jejich použití, ale především by chtěla motivovat další tvůrce k jejich využívání.

Creative Commons je také americká nezisková organizace s celosvětovou působností, která byla založena v roce 2001 a už o rok později uvedla první sadu licencí, verzi 1.0. Licence se od této doby rozšířili do více než 70 zemí světa a byly převedeny do národních jazyků tak, aby byly v souladu s místní legislativou. V roce 2009 bylo na světě zhruba 350 milionů autorských děl pod licencemi CC. V roce 2008 vydala pod CC svoje album Ghosts I-IV světoznámá hudební skupina Nine Inch Nails. Licence CC používá např. také administrativa prezidenta USA Baracka Obamy na svých stránkách Whitehouse.gov.

Svobodná kultura

Creative Commons vychází z myšlenek Lawrence Lessiga, profesora práv na Harvardské univerzitě uvedených v jeho knize Svobodná kultura. Kultura je podle Lessiga svobodná, pokud může veřejnost volně nakládat s kreativním obsahem. Výtvarné umění, knihy, hudba nebo fi lmy by měli být přístupné natolik, aby je lidé mohli šířit a přetvářet. Pokud nazýváme tuto vrstvu kultury jako svobodnou, můžeme v moderní společnosti identifikovat ještě tzv. komerční vrstvu, patenty na technické vynálezy a výhradní práva na umělecká díla, která podporuje tvorbu a inovace poskytnutím ochrany duševního vlastnictví. Autorovi je po určitou dobu garantována ochrana a poté dílo přechází do kulturní vrstvy, nebo-li veřejného vlastnictví, a je nadále svobodně přístupné komukoliv.

„Opakem svobodné kultury je ‚kultura povolení‘: svět, v němž člověk může tvořit pouze s povolením mocných, či s povolením tvůrců minulosti.“ Jde tedy o situaci, kdy komerční vrstva drtivě převáží a přesun obsahu do veřejného vlastnictví, do svobodné vrstvy, se nekoná. Toto je podle Lessiga situace, ve které se nacházíme nyní.

Kniha odmítá aktuálně převládající názor, který se obává vlivu internetu a volného šíření. Filozofie Creative Commons je založena na myšlence návratu k veřejnému vlastnictví obsahu, který již není komerčně využitelný a může sloužit veřejnosti ke vzdělávání a všeobecnému rozvoji. 

2. Úvod Petra Jansy

Jak to všechno začalo

Než se dostanu ke svému osobnímu příběhu s licencemi Creative Commons, dovolím si rychlokurz autorského práva (na pěti řádcích!) a další stručný odstavec o licencích CC: Autorem je každý, kdo něco píše, sochá, maluje, fotí, filmuje nebo jinak tvoří. Výsledkem jeho tvoření je dílo, na které mu nesmí nikdo sáhnout, pokud k tomu autor nedá souhlas. A takovému souhlasu se říká licence. Může to být dlouhá smlouva, jaké podepisují hvězdy showbusinessu, ústní souhlas pokud jde o pověšení fotek z dovolené na Facebook, nebo právě odkaz na některou z licencí CC v prostředí internetu...

Licence CC slouží autorům, kteří chtějí svá díla (nebo alespoň některá z nich) šířit bez nároku na odměnu. Říkám licence, protože se jedná o sadu šesti licencí s odstupňovanou mírou svobod pro ty, kterým se dílo dostane do ruky. Kromě dalšího šíření díla totiž většina licencí CC umožňuje v tvorbě pokračovat a originál přetvářet k obrazu svému – remixovat, střihat, opatřovat titulky atd. Někdy autor požaduje, abyste nově vzniklý skvost také poslali do světa pod licencí CC, jindy stačí, že mu vzdáte hold tím, že ho uvedete jako autora předlohy či podkladu. Pro některé autory je nepřijatelná představa, aby se jejich dílo používalo v komerčním kontextu, když oni poskytli licenci CC zadarmo – a volí proto jednu z licencí, která komerční využití zakazuje...

Může to vypadat složitě, ale velkou předností CC jsou intuitivní piktogramy, které autorům volbu vhodné licence usnadňují: 

1. zákaz dílo upravovat, tj. je dovoleno sdílení díla v původní podobě
2. povinnost poskytovat upravená díla pod stejnou licencí
3. zákaz užívat dílo v komerčním kontextu

A nyní slibovaný osobní příběh: O licencích Creative Commons jsem se doslechl někdy v roce 2005, kdy jsem druhým rokem studoval práva. Překvapilo mě, že neexistuje jejich česká verze a říkal jsem si, že její vytvoření by bylo pěkné téma na diplomku – takové spojení příjemného s užitečným. V té době se hodně spekulovalo o softwarové licenci GPL, jestli je vůbec v českém právu závazná a vymahatelná, takže nešlo zdaleka jen o překlad, ale o „seriózní“ právničinu... O tři roky později, kdy začala být moje diplomka aktuální, česká verze licencí pořád nikde, navíc jsem se s hledáním tématu trefil do doby, kdy se kolem licencí CC sešlo nesourodé společenství nadšenců z různých institucí (Národní knihovna, Ministerstvo kultury, FF UK) a spolků (Iuridicum Remedium, Svaz nezávislých autorů), kteří všichni o funkční českou verzi licencí stáli. Za dalšího nadšence lze označit JUDr. Irenu Holcovou, která se uvolila mou diplomku vést a tři roky stará touha spojit při tvorbě české verze licencí CC příjemné s užitečným se naplnila! O necelý rok později byla v dubnu 2009 česká verze licencí spuštěna a já spokojeně odpromoval.

Teprve později mi ale začaly docházet širší souvislosti. Začal jsem se sám sebe i veřejně na různých debatách ptát, jestli nám licence CC a další nástroje, které usnadňují sdílení v digitálním světě, stačí na to, aby vyvážily restriktivní a pro mnohé příliš složité autorské právo. A začal jsem si uvědomovat, že nestačí. Bezúplatné licence jsou výborné pro amatérskou tvorbu, studijní materiály, vědecké články či produkci veřejných institucí (třeba pořadům Českého rozhlasu a České televize by velmi slušely!). Pro většinu autorů, kteří odměnu za svou práci potřebují pro zajištění existence a další tvorby, jsou bezúplatné licence stejný extrém, jako předražená komerční distribuce. Najít mezi těmito dvěma krajními možnostmi rovnováhu, je samo o sobě umělecký výkon. Držím tedy palce každému, komu se to podaří!

Petr Jansa, právník a hlavní autor české verze licencí CC

3. Začátky a současnost licencí CC v ČR

Lukáš Gruber

Osudové setkání

První kontakt s licencemi Creative Commons jsem zažil někdy v létě v roce 2008, kdy mě na jedné nejmenované webové stránce upoutalo zvláštní, povědomé logo v jejich patičce. Toho času jsem pracoval pro  projekt WebArchiv, který běží pod Národní knihovnou ČR, a mým úkolem bylo vybírat webové stránky vhodné k archivaci a následnému online zpřístupnění. Když jsem na logo klikl a objevilo se přede mnou zkrácené licenční znění s ještě více podvědomými grafickými symboly:

Bylo mi jasné, že tyto licence jsou přesně šité na míru potřebám projektu WebArchiv. Již delší dobu jsme hledali efektivní nástroj, pomocí kterého by vydavatelé webových stránek udělovali souhlas se zpřístupněním jejich archivovaných stránek prostřednictvím portálu projektu WebArchiv. Licence Creative Commons se jevily jako optimální nástroj pro tento účel. Jediný problém byl v tom, že nebyly dostupné v češtině. Pamatuji se, že když jsem se díval na stránky organizace Creative Commons, kde byl seznam všech dostupných překladů licencí (a česká verze mezi nimi chyběla), přišel za mnou kolega s tím, “že bych jim měl napsat, aby s tím něco udělali”. A tak jsem představitelům organizace Creative Commons napsal, přitom jsem netušil, že úkol vytvořit českou verzi CC licencí bude naším úkolem.

Věci se daly rychle do pohybu: během poměrně krátké doby se mi ozvali další lidé, kteří se chtěli na vytvoření českých verze licencí podílet a brzy byla založena pracovní skupina pro vytvoření a správu české verze licencí Creative Commons. O půl roku později, 16.4.2009, byla česká verze CC licencí s posvěcením mateřské organizace Creative Commons oficiálně spuštěna.

Zde si dovolím udělat menší odbočku. Přestože jsou licence Creative Commons považovány za prostředek sloužící k volnému (neomezenému) šíření, sdílení a upravování autorských děl, je nutno mít na paměti, že toto je možné pouze za předpokladu dodržení minimálně jedné podmínky – uvedení autora, která je společná pro všechny typy CC licencí.

Co tato podmínka v praxi znamená? Kdykoliv dílo či informace vystavené pod CC licencí uživatel šíří dál, tzn. kopíruje a přenáší je na jiné místo, než je původně objevil, je potřeba u toho díla uvést následující údaje: jméno, popř. pseudonym autora díla, a jména dalších osob, které jsou uvedeny jako spoluautoři díla, název díla (pokud existuje), URL odkaz na licenci, pod kterou je dílo vystaveno pokud je šířená upravená verze díla, je třeba uvést způsob, jakým bylo dílo uvedeno.

Tyto informace by měly být uvedeny na viditelném místě u sířeného díla. Způsob uvádění těchto údajů se samozřejmě liší v závislosti na charakteru díla, které je šířeno. Jinak tomu bude v případě fotografie šířené na webu (tam stačí tyto údaje uvést v blízkosti fotografie), jinak tomu bude při promítání filmu pod CC licencí (tam je nejlépe tyto údaje umístit do závěrečných titulků). V každém případě je nutné tyto údaje uvádět.V opačném případě by se jednalo o porušení licence ze strany uživatele díla. Pokud byste si nebyli jistí, jakým způsobem tyto údaje v konkrétním případě uvést, obraťte se na nás info@creativecommons.cz, rádi vám poradíme.

Dnes jsou licence Creative Commons mnohem zvučnější značkou než tomu bylo v době vytváření jejich české verze. Před sebou máte publikaci, která mapuje příklady využití CC licencí jak ve světě, tak i v České republice. Je pro nás nesmírnou satisfakcí, že příkladů „dobré praxe“, nebo-li projektů využívající CC licence v České republice neustále přibývá. Možná se stanou i inspirací pro Vaše plánované aktivity označené značkou „CC“.

Lukáš Gruber, člen pracovní skupiny pro vytvoření a správu CC licencí

4. Licence Creative Commons v České republice

O licence Creative Commons se v ČR stará pracovní skupina, která měla původně za cíl licence Creative Commons přeložit a zavést do českého autorskoprávního prostředí. Před uvedením českých licencí Creative Commons čeští autoři používali „univerzální“ verzi Unported 3.0, která ale vychází z autorskoprávní úpravy USA. S českým překladem, který byl představen na jaře roku 2009, se licence stali dostupnější, srozumitelnější a byla posílena právní jistota autorů. Pracovní skupina se postupně proměnila a nyní, ve složení Iuridicum Remedium a Národní knihovna v roli propagátorů licencí a Masarykova univerzita v Brně v roli právního garanta, pracují na rozšiřování povědomí o licencích a také na adaptaci nových verzí do češtiny a českého právního prostředí. Zatím poslední je verze 4.0.

Iuridicum Remedium (IuRe) je nevládní nezisková organizace na ochranu lidských práv typu „watchdog“. Zaměřuje se na pokusy o plošné omezování práv občanů legislativní cestou i na konkrétní případy porušování lidských práv. Aktuální ohrožení lidských práv formují věcnou náplň činnosti IuRe na programové linie Sociální vyloučení, Lidská práva a technologie a Lidská práva a veřejná správa. Vyvíjí proto legislativní aktivity, poskytuje právní pomoc a šíří informace mezi odbornou právnickou i nejširší veřejnost.

Příručka ke stažení

Publikace Power of Open: licence Creative Commons ve světě a v České republice podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora - Nevyužívejte dílo komerčně - Zachovejte licenci 3.0 Česko a je volně ke stažení zde.

Zdroj: RVP.cz