Přečtěte si: O testovacím teroru a finské škole

Web Česko mluví o vzdělávání publikuje obsáhlou diskusi, která vyšla v Orientaci Lidových novin loni v červnu. Zabývá se tématem státních maturit, které bylo tehdy velmi aktuální, ale i obecně plošným testováním jako jedním z rysů moderních vzdělávacích systémů. A klade si otázku: Je plošné testování moudrý trend, nebo samoúčelná buzerace?


Z článku na ČeskoMluví.cz vybíráme:

LN Proč jsme si staletí vystačili bez testování, a teď je zcela nezbytné?

Anna Butašová: Zdá se, že zejména pod vlivem amerických pedagogických fakult se snažíme prosazovat testování i tam, kde by postačil pohovor nebo klasická písemka. Odvoláváme se přitom na exaktnost testování, aniž bychom si uvědomovali, že tahle disciplína vyžaduje poměrně vysokou odbornost a profesionalitu. V praxi se ovšem ve školství často setkáváme s testy, které se tváří jako špičkový produkt, ale v reálu nesplňují prakticky žádné z kritérií, jež dobré a opravdu funkční testy musí splňovat. Vezměte si jen, že různá ta specializovaná národní testovací centra vesměs amatérsky porovnávají neporovnatelné. Běžně míchají jablka s hruškami a vyvozují z toho dalekosáhlé závěry. U nás na Slovensku je snad nejoblíbenějším slovním spojením „finské školství“, aniž by si ovšem někdo připustil, že „finské školství“ nám nezajistí testy. Vím, že už mluvím dlouho, ale považuji za nutné k téhle otázce říci ještě jednu věc: Státní vzdělávací politika by měla definovat, jak hodnotit vzdělávací systém, a dodat k tomu, jaké znalosti mají mít žáci a studenti, kteří jej absolvovali. Pochybuji ale, že příslušní státní úředníci byť i jen přemýšlejí o souvislostech mezi obsahem studia a hodnocením jeho výsledků. U nás na Slovensku to lze názorně ilustrovat na prakticky permanentně probíhající vzdělávací reformě, pro niž je ovšem charakteristická absence představy, z jakého stavu vycházíme a do jakého cíle chceme dorazit. A řekla bych, že Slovensko není ve střední Evropě jedinou zemí, která tyhle problémy má.