Zpráva o konferenci Učitelský summit 2013 pořádané firmou Apple (tedy přesněji jejím zástupcem 24U) na ISP v Nebušicích tuto sobotu.
Byl jsem v sobotu na Učitelském summitu pořádaném firmou Apple (tedy přesněji jejím zástupcem 24U) na ISP v Nebušicích. Určitě to stálo za to. Nedokážu odhadnout, jak moc se organizátorům podařilo naplnit legitimní záměr, jímž samozřejmě bylo přesvědčit návštěvníky o tom, že produkty Apple, především pak iPady, jsou tím nejvhodnějším zařízením použitelným ve výuce. I já sám jsem ochoten připustit, že pro určité specifické výukové účely opravdu je iPad aktuálně tím nejvhodnějším řešením a konstatuji, že jsme v situaci, kdy naši učitelé musí nutně být schopni u svých žáků předpokládat existenci různých platforem, tedy nejen produktů Apple (systém iOS), ale též zařízení s Androidem nebo Windows 8.
Proto jsou takovéto akce mimořádně přínosné. Dávají nám šanci dostat se snadno a rychle k nejaktuálnějším informacím. Výběr řečníků i lektorů workshopů byl skutečně kvalitní. Byli mezi nimi čelní představitelé inovativních postupů využívající technologie značky Apple u nás (viz Hippelova technologická inovace ve školství). Jak už to tak na podobných akcích bývá, snaží se organizátoři dovézt též nějaké osobnosti světového významu přitahující zájem veřejnosti. Tou se pro tentokrát stal mimořádný indický učitel Srini Swaminathan působící v bombajském slumu Dharavi. Příběh popisující jeho životní dráhu stojí za vyprávění.
V dětství mu zemřel otec, a tak zůstala matka na výchovu svých 2 synů sama. Jejím hlavním životním cílem bylo, aby se děti dokázaly vymanit z poměrů extrémní chudoby a byly schopné realizovat své životní sny. Pracovala jako zdravotní sestra a porodní asistentka až 18 hodin denně, aby zajistila klukům možnost chodit do školy. Srini to nakonec dotáhl až na elektro inženýra a stal se relativně dobře placeným zaměstnancem nadnárodní ropné společnosti s velmi dobrou perspektivou. Po určitém čase (8 letech práce na ropných polích) ale zjistil, že ho to vnitřně neuspokojuje. Ptal se sám sebe, „proč dělá to, co dělá, když si 800 mil. dětí v Indii nemůže koupit ani zmrzlinu?“ (My search for Utopia in the muck... TFI?) Matka ho pak přivedla na myšlenku, že by se měl pokusit vrátit to, co on dostal od ní, dětem žijícím v nejhorších podmínkách s minimální perspektivou lepší budoucnosti. Dál již byla cesta vedoucí k přihlášce do programu Teach for India (analogie americké Teach for America) jasnou volbou.
V dubnu 2010 se Srini ocitl zcela bez kvalifikace v roli učitele v nejchudší oblasti Bombaje ve škole Dharavi Transit Camp, kde slíbil, že zůstane nejméně 2 roky. Situace to pro něj byla nepochybně obtížná. Většina dětí byla zaostalá a jejich znalosti byly nevalné. Jako svou prioritu si stanovil naučit je hlavně anglicky. Přiznává, že zpočátku zažíval opakovaně neúspěch. Jeho filosofií ale je, nevzdávat se, a tak se snažil experimentovat. Postupně si vypracoval docela svérázné metody. Ve třídě nemá (kromě tabule) žádné vybavení, učebnice ani lavice, a tak používá vše, co se dá. Děti sbírají jen z jedné strany potištěný papír (nejlepší jsou plakáty) a z druhé strany na ně píší a prezentují, co se naučily. Používá specifickou zástěru, na níž připevní papír a děti na ni píší. Zve různé lidi přímo do výuky. Jednou to byl například výrobce cukrové vaty, kterého přivedl přímo z ulice. Domluvil s ním, že každý žák dostane porci poté, co si ji bude schopen sám anglicky objednat.
Jako technik má Srini samozřejmě velmi blízko k technologiím. A neměli bychom zapomínat též na fakt, že Indie je v oblasti ICT (hlavně software) opravdovou velmocí (Aakash – indický tablet za tisícovku). Nemůže nás proto překvapit, že se Srini snaží nějaká zařízení při své práci použít. Půjčuje si digitální fotoaparát a dává ho dětem domů, aby vyfotili, co se jim líbí. Počítač byl pro nadaci i pro něho samotného dlouho příliš drahý. Nakonec získal sponzory díky své účasti na maratonu (je aktivním běžcem) a koupil do třídy jeden iPad. Od té doby si půjčuje data-projektor, který ale nemůže ve škole nechat, a tak ho vozí každý den sebou. Promítá obrázek na zeď a daří se mu dělat výuku ještě mnohem atraktivnější. Museli byste vidět, jak to vypadá, když simuluje funkci interaktivní tabule tak, že žáci (aby všichni dobře viděli) hýbou objekty na zdi a on za ně nenápadně provádí příslušné operace na dotykovém displeji tabletu.
Srini se postupně díky svým mimořádným schopnostem vcítění do potřeb svých žáků stal i bez formální kvalifikace zcela výjimečným učitelem. Jak sám říká, „žáci sami ho naučili, jak má učit“. Všechny jeho úspěchy můžete průběžně sledovat prostřednictvím jeho facebookového profilu, a také na Twitteru. Na podzim 2011 se jako nositel nových zajímavých nápadů objevil na TEDxGateway v Bombaji (video níže) a vloni již jako zvaný řečník na konferenci Apple Leadership Tour v Dilií. Všude sklidil zasloužený úspěch. V sobotu v Nebušicích se mu též dostalo ovací ve stoje.
Celý článek v spomocnik.rvp.cz
26 komentářů:
Jakkoli nemám v úmyslu snižovat kvality a zásluhy sáhiba Swaminathana, příjde trošku líto, že si pro osvícení musíme poslechnout člověka z daleké Indie, když máme v naší historii dost vlastních osvícenců třeba z nedaleké Dobrušky.
Při představě simulace interaktivní tabule malými indičaty mi ukápla slza dojetí. Vybavila se mi doba historicky nedávná, předslušovická, kdy jsme při absenci jakékoli výpočetní techniky pochodovali po šachovničce s figurkou od člověce nezlob se, simulujíce zalgoritmizovaného robůtka Karla.
Napadlo, pane Brdičko, někoho z přítomných posluchačů zeptat se Sriniho, co považuje za stěžejní motivátor vzděláníchtivosti indických dětiček?
Kde jste, pane Blaho, v sobotu byl? Mohl jste se zeptat. Osobně mám dojem, že český učitel žije z minulosti, z dávné minulosti, odkazuje na Komenského a jeho školu hrou. Po pravdě ale o pedagogických zásadách Komenského moc neví, dá dohromady životopis a názvy děl, které nikdy nečetl.
Kdybyste v sobotu přišel, mohl jste se zeptat. A nebyli tam jen učitelé z Prahy a okolí. :) Hezký slunečný den.
Chci věřit, pane Bohuslave, že naděje na zlepšení stavu české vzdělanosti nezávisí na míře mojí víkendové pedagogické uvědomělosti. Ale máte pravdu, že se mnohdy upínáme k dobám, kdy se lidé jen setkávali, když se dnes už běžně účastní summitů. A to je úplně jiná kvalita.
Tuto sobotu, ostatně jako prakticky každou jinou, jsem se těšil ze skutečnosti, že žiju.
A padla tedy o přístupu ke studiu nějaké řeč?
Ano, padla. Vzdělávání je příběh, a já jako student chci vědět, jak to bude dál. :) Ptát jsme se nemuseli, bylo ysvětleno a zaznělo "i mezi řádky". To jsem si mimo jiné odnesl já. :)
Děkuji za článek. Jsem ráda, že nejen já jsem ze Sriniho a Tomášova vystoupení nadšená. Vůbec celý summit se nesl v duchu nadšení, nápadů a jejich sdílení. Jsem ráda, že jsem zase mohla potkat tolik skvělých lidí v tak inspirujícím prostředí, jakým ISP bezesporu je.
No hlavne aby se pak to nadseni podarilo vnutit vsem ucitelum a nasledne kontrolovat CSI, stejne jako SVP.
Nadseni, kam se podivam.
I ja chci vedet, jak to bude dal. K tomu mi ale staci zavolat v nocnich hodinach na spravny televizni kanal, a tam uz mi tu budoucnost predpovedi. A zadarmo!
Sedych
Podotýkám, že věřím na zázraky. Jsem přesvědčen, že zázraky se budou dít, když budou rodiče řádně a maximálně zodpovědně vychovávat své děti k pravdě, spravedlnosti, k úctě k autoritám, k poslušnosti. Když budou odborně a lidsky zdatní učitelé skutečně učit své žáky zodpovědně s cílem je naučit. Když budou žáci chtít být poslušní, něčemu se naučit, něčemu porozumět, něco vymyslet, být platnými lidmi. Když stát stanoví, že takto je to dobře, vytvoří legislativní rámec a užije svých mocenských prostředků k tvrdému potírání lži, krádeží, podvodů, nezodpovědností, neplnění.
A metody a jejich věrozvěsti? Těch zaručeně pravých bylo a ještě bude, neúrekom! S metodami je to stejné jako s dietami. Žádná trvale nefunguje! Žádná není univerzální! Jde o byznys. Pokud chceš úspěch, musíš Ty změnit své stravovací návyky, Ty musíš změnit styl a způsob života, Ty se musíš konečně začít hejbat, Ty musíš přestat žrát a začít zase jíst. Když to neuděláš, zase opuchneš, zase budeš říkat svým známým, že jsi na svoji váhu málo vyrostl. A nebo uděláš ze své tloušťky přednost a budeš tomu říkat vítězství.
VM
Typicky české reakce - někomu se něco líbilo, troufl si projevil nadšení a spokojenost, tak mu to honem zkazíme, zarejeme do něj a znechutíme mu to.
Vůbec nerozumím otázkám na budoucnost. Tu máme samozřejmě ve svých rukou mi sami. Stížnosti jsou úplně na nic. Pokud nedokážeme najít motivaci dříve, než budeme mít hlad, máme smůlu. Jak správně připomíná pan Neumajer, "úspěch není povinný". Dostaví se jen s nemalým úsilím. ISP za příliš velkou inspiraci nepovažuji. Dokázat vyvolat zájem v indickém slumu je mnohem inspirativnější. Třeba by to někdo mohl zkusit i na předměstí Mostu, zatím bez hladu. To je pořádná výzva!
Typicky české reakce
Vzpomínám, jak jsem se rád účastnil prvomájových průvodů. Jak jsme se my, inteligenti, pracující za světový mír zdravívávali s bodrými, pětiletý plán plnícími dělníky a našimi zemědělci, mistry vysokých sklizní. Koupili jsme klobásku, pivko a domů pomeranče... pohoděnka.
A pak nám to začali kazit řečima o stb a rozkulačování, a nějakých gulazích, či co. A perestojka a glasnosť.
Tak jsme si klíčema zazvonili. Jásavě, že už je to, mámo, konečně tady. A zase nám to kazí. Prý korupce a tunely.
Kverulanti zatracení, furt do toho kecají... klid na práci není.
Anonym z 22. dubna 2013 11:04
Typicky české reakce - někomu se něco líbilo, troufl si projevil nadšení a spokojenost, tak mu to honem zkazíme, zarejeme do něj a znechutíme mu to.
Typicky české reakce – někomu se něco nelíbilo, troufl si projevit svůj názor, tak mu to honem zkazíme, zarejeme do něj a znechutíme mu to.
VM
A tak typicky ceske je prave to, ze nekomu se neco libi (a ja mu to neberu), ale prohlasi se to za absolutni pravdu a nasilim vnuti i ostatnim.
Jinak by mi to bylo s prominutim u zadnice.
Dobrý den,
rozhodně musím napsat, že letošní učitelský summit považuji za patrně nejlepší motivační výměnu zkušeností učitelů, kterých jsem se v posledních letech účastnil. Zásadní podíl na tom měl výběr účastníků, nemalou míru také samotné technologie, které v podání iPadu od Apple působí až neskutečně jednoduše a srozumitelně a rozhodně lákavě.
Minimálně na několik dní jsem se nakazil entuziasmem a nenechám si ho zkazit od nikoho, kdo na akci nebyl. Srini byl třešničkou na dortu. Západ zpomaluje v inovacích, čerpat z východu může být značně inspirující.
Děkuji za článek.
Ondřej Neumajer
My, co se v tom entuziasmu patlame uz nejakych tricet let, jsme proti obdobnym nakazam celkem imunni.
Zapad zpomaluje, pravda. Pri tomto tempu staci pockat jeste par let a uzijeme si vychodnich inspiraci, co se do nas vejde.
Sedych
Ondřej Neumajer
22. dubna 2013 12:14
Ale, ale, nikdo Vám přeci Vaš entuziasmus zkazit nechce, co si to namlouváte?!? Setrvejte v nákaze dle ctěné libosti. Pokuste se, alespoň na chvilku, být demokratem a přiznejte, prosím, právo na svobodný názor i lidem, kteří se opravdu, ale opravdu a to ani náhodou Vaší nákazou nakazit nechtějí. Ach ta nešťastná učitelská deformace, zase už poučuji! Omlouvám se! Beru zpět! Tedy nepokoušejte se a nic nepřiznávejte!
VM
nejlepší motivační výměnu zkušeností
Potřeboval bych poradit, jak
1. vysvětlit žákům, že když jim řeknu, aby si na svém osobním disku vytvořili složku Writer a do ní ukládali verze zpracovávaného textu, že tím myslím, aby si na svém osobním disku vytvořili složku Writer a do ní ukládali verze zpracovávaného textu.
2. přimět žáky k tomu, aby, mají-li v tabulkovém procesoru vynásobit obsahy dvou buněk, vynásobili odkazy na tyto buňky, a ne aby si součin vypočítali na kalkulačce a výsledek do buňky zapsali. Po dvou a půl měsících práce.
Dost by mi to pomohlo v boji za jejich vyšší konkurenceschopnost pro dvacáté druhé století.
Jednu radu bych, pane Blaho, měl. Možná by hodně pomohlo, kdybyste se pokusil je nechat pracovat na textu a dělat výpočty, které k něčemu potřebují. Pak by možná narazili na problém verzí. Pokud by náhodou zjistili, že soused vůbec nepotřebuje kalkulačku a vše se mu počítá samo, možná by to chtěli umět také. Nevylučuji ale ani to, že někdo nic umět nechce. Pro ten případ si umím představit jen jedno řešení. Prostě mu tu možnost dopřát.
pracovat na textu a dělat výpočty, které k něčemu potřebují
Děkuji Vám, pane Brdičko. Ale on není problém ani tak až ve verzích cvičného textu, ale už v té nevytvořené složce.
A taky nevím přesně, která dvě vynásobitená čísla budou v tom svém životě potřebovat. Když ono je těch čísel tolik. Namátkou 4, 31, 87, 149, 235 nebo dokonce i 796.
Doporucuji zapojit i "cislo" nula, to bude v budoucnu potrebne urcite.
Vazte si Pytliku rady mitra pedagogiky, takova rada je jiste mimo Vase chapani (i moje). Citim se najednou nejak nadsene, jsa tak obohacen.
Jenom nevim, jak budou ucitelky na prvnim stupni vybirat, kterou nasobilku ucit a kterou ne.
Mozna, az popelar Pepa uvidi, ze inzenyr Jarda nasobilku pouziva, mozna se ji bude chtit take naucit - sam od sebe.
Pedagogickému mistrovství, tedy umění dopřát neumětelství a neznalost těm, kteří se učit nechtějí, jak dobře radí pan Brdička, je dnes již víceméně nucena se věnovat většina učitelů. Výsledky se také nedají přehlédnout! Jen takový učitel je nepochybně in! Je nejen žactvem milován, ale i pusinkován a jinak odměňován vděčnými rodiči, je hýčkán řediteli škol, ČŠI a zřizovateli. I MŠMT zjihne! Toto je opravdové (nastojáščije) štěstí, ne nějaká muška jenom zlatá! Ostatně dle očitého svědectví pana ředitele Čápa, pana učitele Hnízda a hajného Laštůvky, notářsky ověřeném panem Talířem, byla poslední muška jenom zlatá zabita dne 28. března 2006 v 10:35 ve škole v obci Pohřebačka na Pardubicku při nácviku potlesku na neplánovanou návštěvu ministryně školství.
VM
Nějaký čásek jsem se zabýval řízením projektů. Těch skutečných, které na konci musely mít měřitelný výsledek, nikoliv těch školních, nebo, nedejbože, těch financovaných z EU.
Ve svém týmu jsem chtěl vždycky mít vizionáře, který maloval vidiny světlých zítřků a také "zaujatého šťouru" - rejpala, kterému nikdy nebylo nic dost dobré a na všem uměl najít chybu.
Uřídit takový tým nebylo snadné. Ale já si pořád myslím, že potřební jsou jak ti, kteří mají oči upřené ke hvězdám, ale také ti, kteří jim včas řeknou, do čeho příštím krokem šlápnou.
Tak to plně souhlasím. Z téhož důvodu jsou také potřební blázni na straně jedné a normální svobodní lidé na straně druhé. Potíž je jenom rozeznat, kteří jsou kteří.
VM
Nejlepší je být svobodným bláznem.
Pořád se mi vybavuje ta příhoda, jak se mi dostalo doporučení, abych se nechal vyšetřit u psychiatra. Asi se z vlastní zkušenosti vědělo, že tudy vede cesta. Jak ale vyšlo najevo, ti naši místní měli tenkrát dost plno. Asi takových doporučení padlo víc.
Přesto se jeden zajímal, jaké že to mám problémy. Když jsem mu sdělil, že přicházím spíš na něco jako preventivní prohlídku, zeptal se mne zcela vážně, jestli jsem se náhodou nezbláznil.
Tato kombinace se žel v přírodě nevyskytuje! Bláznovství blázna svazuje a vzdaluje ho nade vší meze od svobody! Svoboda je stav, kterým se žije, je to životní styl, ne výplod chorého mozku! K tomu, aby bláznovství vítězilo na všech frontách, musí být splněna jedna podmínka. Společnost musí být nemocná!
VM
"Jak je krásné býti bláznem!"
říkávalo se za časů, kdy nikdo veřejně nepřiznal, že jím je. I kdyby byl.
Okomentovat