Stanislav Šimandl: 1x5 pochybností o cestě ke zkvalitnění školství, 4. část

Komentář k tomuto bodu je pro mě, jako pro aktivního učitele poměrně nesnadný tak, aby nevyzněl , jako souhrn mnoha pesimistických vět. Chce se mi napsat, že podobných prohlášení jsem již v minulosti viděl mnoho. V současné chvíli už jen obtížně uvěřím dalšímu panu ministrovi.

Přesto se tedy pokusím o trochu optimismu. Pokud se podíváme na žebříčky oblíbenosti, či důležitosti jednotlivých povolání tak, jak je vidí veřejnost ve výzkumech, pak zde problém nízkého respektu není. Naopak povolání učitele se vždy nachází na předních pozicích.

Problém, skoro bych se často nebál použít slovo rozvrat, je tedy prioritně uvnitř daného systému , kdy ministr školství tvrdí, že dokáže zabezpečit lepší postavení učitelů bez toho, aby zvýšil tok finančních prostředků do rezortu. Impulzem k takovému obratu se má stát kariérní řád. Stále jsem trochu nepochopil motivovanost vyučujících v rámci zvyšování kvalifikace při současném objemu finančních prostředků. Řeklo by se, kdo se dokáže posunout v žebříčku o stupeň výše, ten získá nárok na vyšší odměnu. Tahle úvaha trochu pokulhává ve chvíli, kdy si uvědomíme, že maximální rozdíl mezi nastupujícím učitelem a zkušeným pedagogem odcházejícím do důchodu je cca 4500 Kč. Jaké rozpětí tedy zajistí zmiňovaný kariérní řád ? Pan ministr se odpovědi na takovou otázku vyhnul snad v domnění, že řád je samospasitelnou záležitostí. K tomu lze dodat, že po cca 17 letech praxe mám tolik všemožných "osvědčení" ( moderní výuka, školení pro DYS, ICT, platné právo, správní řád, kritické uvažování, školení k maturitě 1,2..........), lze začít tapetovat, hlavně těmi již neplatnými. K získávání dalších mě tato situace příliš nemotivuje. Jistě, uznám, že některá školení byla prospěšná, ale lze najít i taková, kde jsem se cítil pouze jako dodavatel svého času za účelem zisku školitele. Mám trochu strach, aby se tak část kariérního řádu pro učitele nestala dodavatelem "duší" pro některá "školení", kde hlavním účelem bude odvod finančních prostředků organizaci, která školení zajišťuje.

Nyní si dovolím kousnout do kyselého jablka....... Měl jsem dojem, že žijeme ve společnosti, kdy by práce měla být aspoň částečně odměňována v závislosti na důležitosti, kterou jí společnost přikládá. Nemá smysl si stěžovat na tenčící se zástup zájemců o povolání učitele, ani na jejich zhoršující se kvalitu. Prostě podle slov, dnes již málem klasika, "neviditelná ruka trhu" určí, co si můžeme dovolit. V situaci, kdy některé školy nedostávají nic na odměny a učitelům tak platí přesně tarif, lze obtížně rozlišit mezi těmi dobrými. Poměrně komicky zní v tomto kontextu věta, že špatní učitelé odejdou, neb se obávám, že pravda by mohla být jiná. Společenská prestiž, ale také možnosti člověka, jsou přece dnes ovlivněny výší příjmu. Je obtížné hledat zásobu kvalitních jazykářů, kteří nezaplatí pobyt v zemi, jejíž jazyk učí, hledat učitele s rozhledem ve chvíli, kdy ceny vstupenek do divadel, muzeí, výstav....., rostou tak, že tvoří nezanedbatelnou část platu.

Učitelům je již dlouho slibováno, že jednou bude plat, řád .......a snad už si ani nechci vzpomínat na všechny sliby. Když dojde ke zvýšení jedné složky platu, tak se obvykle v jiné ubere a porovnávat tak nárůst reálné mzdy bych si snad ani nedovolil. Vždy , když se situace dostala tak daleko, že déle sloužící učitelé přestanou na sliby věřit, začne se volat po "nové krvi", že snad nová generace vše vyřeší. Podle mého názoru kdesi existuje představa, že lze znovu a znovu jen slibovat vyřešení současného stavu bez skutečné změny. Podívám-li se na protesty lékařů, tak na této skutečnosti mají učitelé svůj podíl. Často nesmyslným sebemrskačstvím, jindy názorem, že je nutno sloužit až do "úplného roztrhání těla". Tak se téměř vyrovnají nástupní platy s těmi na odchodnou a slibuje se kariérní řád. Ten, jak jsem již napsal, není samospasitelný a vidím v něm spíše pověstný rohlík na opití učitelstva.

Možná by bylo jednodušší řešení dát ředitelům škol dostatek finančních prostředků na odměňování učitelů. Možná by potom nebyl ani složitě vymýšlený kariérní řád potřeba, sám bych měl přece zájem se zdokonalovat a roztočit tak pozitivní spirálu dostatku prostředků na vlastní zdokonalování a tím i dalšího zisku. Zdá se Vám to tak optimistické, až to zavání alibismem

Společnost si představuje často ideálního učitele jako pomáhající povolání. Učitel má radost z úspěchu svých žáků, skutečně se snaží žákům pomoci, podporuje je, nelituje času, pokud může něco vysvětlit, s radostí opravuje různé soutěže a dělá vše pro budoucí úspěch studentů. Komunikuje s rodiči žáka, dokáže poradit a předcházet případným konfliktům. Je tohle ideální učitel ? Pak mu podle současných pravidel snižme plat, proč platit za něco, co logicky vychází z jeho osobnosti a bude tak pracovat s nezměněnou intenzitou i za méně. Pokud ne, je to špatný učitel a zbavme se jej a nebo snad vyhořelý již sám odešel. Pokud bude protestovat ? Postavme jej proti zbytku společnosti například tak, že svým protestováním bere děti jako rukojmí. Jistě se tak zvýší celková prestiž povolání. Bohužel, optimismus z předchozího odstavce zřejmě nepřijde, pan ministr slíbil kariérní řád, tedy podle mého názoru rohlík k opití, nikoli finanční prostředky.

Převzato s laskavým souhlasem autora z noviny.sista.cz