Stanislav Šimandl: 1x5 pochybností o cestě ke zkvalitnění školství, 3. část

S tenčícími se finančními prostředky však byla stále větší tíha hozena na učitele samotné, podle mého názoru za účelem maximálně ušetřit. Jistě, na vyučujících to lze nejsnadněji...

Tak trochu si vzpomínám na tvorbu ŠVP na základní škole, kde jsem tehdy učil. Jednalo se o poměrně rozsáhlý dokument s tím, že školy byly metodicky vedeny formou jednotlivých školení. Byla zřízena funkce koordinátora a celá akce si vyžádala nemalé náklady často s tou změnou, že školy se mohou tvářit jako vyprofilované samostatné jednotky. Mám pocit, že dnes je již poměrně patrné, že zavádění ŠVP na jednotlivých základních školách bylo chybou. Často se odvedla spousta práce jen proto, aby se v závěru zjistilo, že při optimálním zachování mezipředmětových vazeb, není nějaká významná změna možná a tam, kde se o ní pokusili, narážejí na nezaměnitelnost ŠVP mezi školami a tak na nemožnost bezproblémového přechodu dítěte z jedné školy na druhou. S odstupem si vzpomínám na nalepené cedulky se jmény kdesi na čele a řešení silných a slabých stránek konkrétní školy jako na poměrně komickou činnost při současné podfinancovanosti škol. Bude jistě nutné, aspoň pro základní školy, provést opětovné sjednocení učiva v daných ročnících a pokud tomu pomohou „příklady dobré praxe“, bude jen dobře. Nakonec, z celé neřízené profilace základních škol a neuváženého přístupu ze strany MŠMT snad zbude jen pachuť zbytečně vynaložených prostředků a dosud nehonorované práce pedagogů. Návrat obdoby jednotných učebních osnov a profilace pouze ve volitelných předmětech by byl pro základní školy jen přínosem.

Z minulých let si také pamatuji na neustále opakovanou tezi, že škola je službou pro rodiče a žáky. Stát se tak poněkud zřekl svých vlastních povinností a veškerou zátěž, kterou představují problémoví žáci hodil na bedra škol. Pokud si uvědomíme, že škola musí naplňovat nejen kvalifikační funkci, kde by se přímý zájem rodičů měl očekávat, ale také funkce selekční a integrační je alibismem hodit veškerou tíhu pouze na školy bez státní podpory. V minulosti se vždy, kdy nastal problém, poukazovalo na neschopnost učitelů, škol, nutnost poskytnout službu rodičům, kteří ji buď vyberou a nebo také ne. K čemu tento přístup vede, vidíme v podobě nekvalifikovaných, obtížně zaměstnatelných mladých lidí. Pokud snad slíbená pomoc školám bude namířena i tímto směrem, bude se jednat o posun kladným směrem.

Kvalitní příprava maturitní zkoušky má, podle mého očekávání, zpoždění několik let. Na začátku vládl velmi optimistický názor , podle kterého měla maturitní zkouška plnit funkci jak dolní laťky (nejnižší kritérium pro maturitní zkoušku) , tak i horní kritérium pro vstup na VŠ. Opravy testu měly být prováděny externě a pod... S tenčícími se finančními prostředky však byla stále větší tíha hozena na učitele samotné podle mého názoru, za účelem maximálně ušetřit. Jistě, na vyučujících to lze nejsnadněji...

Stanovená kritéria na samotném začátku by šla skutečně stále splnit přípravou kvalitního testování v podobě postupně se rozvíjejícího testu a možnosti tak zahrnout jak kritéria pro složení minima pro danou zkoušku, tak i postupně vytvářet kritéria pro dané VŠ (budou-li ještě maturitě kdy věřit). Jen nevím , při spouštění maturitní zkoušky, bylo možné občas slyšet škodolibé hlasy, že jde prioritně o rychlé vyčerpání peněz z EU a kvalita se bude možná dohánět cestou, bude-li zájem. Věřím, že tomu tak není a čas skutečně ukáže, jak upřímně je kvalita maturit myšlena.

Převzato s laskavým souhlasem autora z noviny.sista.cz