Vyučování se může obejít i bez povinných domácích úkolů. Ukazují to první výsledky ze dvou škol, které se rozhodly zjistit, co s jejich žáky udělá fakt, že nebudou muset dělat domácí úkoly. Podle učitelů nejsou děti tak stresované a na jejich prospěchu se absence domácích úkolů nijak neprojevila. Většina dětí ale úkoly stejně dál píše, i když už nemusí.
Z článku ČT24 v ČeskáTelevize.cz vybíráme:
Některé děti se rozhodly psát dál úkoly samy, za jiné rozhodli rodiče. Absence úkolů podle učitelů ulevila hlavně dětem ze sociálně slabých rodin. "Zjistili jsme, že se svým způsobem uklidnily, protože na ně není takový tlak," řekla ČT ředitelka ZŠ Jaroslava Seiferta Břetislava Mardešičová.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
18 komentářů:
Tý jo. Tak to jsem asi něco prošvihl. Ony se ještě dávají domácí úkoly? Takové roky po spuštění reformy?
Asi budu muset víc chodit mezi lidi.
Jen aby to nedopadlo jako s očkováním proti tetanu. Časem se zjistí, že se na prospěchu neprojeví ani když té práce ve škole a zkoušení nebude tolik, ne-li vůbec pobytu tam. Žáci pak už nebudou stresovaní ani trošku.
A když se podaří zařídit, aby pak v dospělosti ani do práce nemuseli docházet, ráj na zemi nastane, jen tanec a zpěv...
Jen nechápu, proč z kdečeho musí být šot v televizi. V tamté škole už nemusí nosit těžké učebnice, jinde se zrušily sešity, onde se nepřezouvají, nepřevlékají, nemyjí, nechovají civilizovaně. V mých hodinách už asi dvacet let žáci běžně pijí (nealkoholické) nápoje bez dovolování se, proč taky svolení k naplnění potřeby, mohou se jít najíst na chodbu, mohou si dojít na záchod, nemusejí ani přijít, vždyť rodiče omluví, nebo sami plnoletí žáci, kdeco.
Myslím si, že nejlepší by bylo v tělocvičně zřídit samoobslužný bufet s pohodlným sezením u fejsbůkových terminálů. Do učeben by si mohly děti odskočit, když už by je to v klubu nebavilo.
No jen aby se neprojevila na jejich znalostech, dovednostech a klíčových kompetencích.
Já bych ocenil systém, ve kterém by se mé výuky účastnili jen ti žáci, kteří o ni mají zájem.
Že to může fungovat dokazuje např:
http://www.alternativniskoly.cz/pouzite-terminy/summerhill-a-s-neilla/
Mintaka
"by se mé výuky účastnili jen ti žáci, kteří o ni mají zájem"
No, pokud jste učitel jazyků subsaharské Afiky, tak si do třídy rovnou pořiďte kanape, to se naspíte... A pokud učíte na ZŠ, dopadne to stejně, i kdybyste byl učitelem čehokoli. Jen vyvstane otázka, kam s nimi. Rodiče Vás nepochválí, ani ty děti jste jim neuhlídal.
ve kterém by se mé výuky účastnili jen ti žáci, kteří o ni mají zájem
Je čas zrušit povinnou školní docházku.
Děti se nebudou stresovat už vůbec.
K odkazu - 10:21
Jde o společenství asi stovky lidí
různých národností v rozlehlém domě obklopeném velkými pozemky (děti jsou ve věku 5-18 let a většina zde trvale bydlí).
Vyučování není povinné – Neill vyšel z předpokladu, že učení je pro děti příjemná a instinktivní aktivita.
Jak vidím podepsaného p. Rýdla, mám se na pozoru. Právem. Zase je tu dobrý nápad - všichni se staňme členy sekt, a bude škola radostí!
Škola, ve které se děti učí proto, že je to baví a samy hledají další informace a cesty k tomu, jak se dozvědět a naučit víc - to je takový učitelský sen.
Zažil jsem ho osobně na jednom osmiletém gymnáziu někdy kolem roku 1995.
Všechny podobné idealistické představy mají v podstatě jen jednu jedinou vadu na kráse.
Fungují tak odhadem právě pro těch cca 5% dětí, které objevování světa a jeho zákonitostí baví jaksi z podstaty jejich existence.
Zbývá už jen vyřešit, co udělat s tím zbytkem 95 % populace, který chce ležet u televize, chatovat na facebooku a cpát se hamburgry s hranolky a kolou.
Samozřemě, že se neprojevila, protože domácí úkoly stejně žáci nepíší a učitelé nemají na žáky žádné páky.
Ad poste.restante:
Školy, kde učení děti baví "fungují tak odhadem právě pro těch cca 5% dětí, které objevování světa a jeho zákonitostí baví jaksi z podstaty jejich existence".
Pokud jde o zvídavost, ta je jednou z podstat lidské existence. Bohužel je dosti rozšířené přesvědčení, že zvídavost ve škole je cosi druhotného, že primární je nacpat dětem do hlavy kupu poznatků a natrénovat je pro nějaké činnosti. Určité "osvědčené" metody výuky selhávají, pro 21. století se nehodí. Je zbytečné bědovat nad úrovní vzdělanosti - tu současnou školu děláme pro děti my dospělí. V zahraničních materiálech týkajících se podstavy školní práce mě překvapuje častý výskyt dvou slov: Abenteuer, adventure. Zkusit školu s dobrovolnými domácími úkoly je dobrý nápad.
Když my se snad ani, pane Václavíku, nepozastavujeme nad tím, jestli domácí úkoly dobrovolně nebo jestli vůbec nějaké úkoly. My se pozastavujeme nad tím, že se s tím v dnešné době přichází jako s novinkou.
My jsme totiž už kousek dál. My se bavíme o dětech, které se vůbec do školy dostavily. My bychom spíš uvítali, kdyby do školy chodily jen a pouze ty děti, které se něčemu naučit chtějí. Víte?
Docela jsem zvažoval, jestli se k tomuto psedotématu má smyslu nějak vyjadřovat. Jako že aby tu nebylo přepytlikováno, ale přece jen mi to nedalo.
Už ten titulek je štěpný. Na prospěchu se absence úkolů sice neprojevila, ale nehovoří se nic o projevení se na tom, jestli děti pořád ještě aspoň něco umějí. Klasifikace už dávno nejde ruku v ruce s dovednostmi a znalostmi. Pardon, to mi ujelo. S kompetencemi, samozřejmě.
A pak ta představa vystresovaného sociálně slabého dítka, ta mne fakt dostala. Jestli se bavíme o těch rodinách, u kterých se takto kamufluje nějaká etnická příslušnost, pak bych rád viděl fotku nějakého takového vystresovaného žáčka. To jim v těch školách za nepřinesení úkolu spílají nebo je snad bijí? O žáčku, vystresovaném ze špatné klasifikace jsem slyšel někdy koncem devadesátých let na besedě s pamětníkem prvorepublikového školství.
Na mne si studentíci stěžovali skrzevá domácí úkoly jen proto, že ani ani po půl roce nezaregistrovali, že zadání problémů k řešení dávám k dispozici jen pro ty, kteří mají pocit, že by si mohli občas potrénovat činnost obsahu svojí mozkovny, když už nabyli pocitu, že by se z jeho pomocí mohli někdy v daleké budoucnosti i živit.
Osobně bych spíš ocenil, kdyby se přestalo zvonit na přestávky. Začátek hodiny stejně nikoho nezajímá a na konci mi to příjde takové neurvalé. Dost toho máme všichni ráno, když nás budí zvonění budíku. Já se třeba vždycky leknu, natož pak děti. A kolikrát bych pospal i přes přestávku. Do bufetu můžeme nakonec skáknout při hodině, bývá tam přeci jen volněji.
V duchu výše uvedeného ještě jeden připodotek.
Divíme se, že žáci jaksi nejeví velké nadšení pro školní práci a domácí úkoly, ač jako učitelé děláme mnohé pro to, aby je to ve škole bavilo a zajímalo. Barvitě vysvětlujeme, znázorňujeme, porovnáváme, šťavnatě popisujeme ba i historky přidáváme, vizualizujeme technikou a jiné taškařice. A nic moc odezva, žáčci nás i naši snahu často odmítají.
Vidím paralelu v učitelstvu, ale nejen v něm. Kdo dnes dobrovolně a s nadšením jde na školení, zakoupí školicí či dálevzdělávací materiály, skoukne nabízenou volně dostupnou prezentaci k metodice ... Taky nezájem.
Blbé je snad jen to, že jsou zde stále subjektové, obecně prospěšné společnosti, které nás ostouzejí a házejí na učitele veškerou světa bídu - že jako my ty děti tak vychováváme, aby je to ve škole nudilo a otravovalo.
JENŽE KDO JIM JDE DNES VLASTNĚ PŘÍKLADEM? Fakt jen a jen učitelé?
Všichni dospělí ve svých profesích. Vše se jen tak ošulí, ošidí, po povrchu poškrabe, a dost.
Tak nás EDUini přestaňte buzerovat a zaměřte se i na jiné dospělé - ať jdou svým dětem příkladem v zájmu o poznání a kulturu. Stálé mediální výpady proti učitelům jsou fakt už dost přeháněné a navíc k ničemu. Úpadek vždělanosti nezačíná ve školách! A u domácích úkolů už vůbec ne.
Hele, mne ve skole nikdo pozitivně nemotivoval, uz ani nepamatuju.
Natoz aby pobavil.
A uplne by stacilo, kdyby mi nejaka prirozena autorita rekla, ze moje prace ma smysl a ze jsou radi, ze mne maji.
To by mne tak pobavilo, ze bych si mozna i krupnul.
Sedych
kdyby mi nejaka prirozena autorita rekla, ze moje prace ma smysl a ze jsou radi, ze mne maji.
Jo, jo. Ještě že mám manželku. Ale raději se neptám, jestli to myslí vážně, nebo jen předstírá. :-)
Ad Vl. Václavík
Pokud jde o zvídavost, ta je jednou z podstat lidské existence.
Ovšemže. Jen je rozdíl mezi zvídavostí pídící se po principu fungování raketového motoru a zvídavostí jejímž cílem je sehnat cheat na nekonečný zásobník v šestém levelu. Drahně potkávám v převažující míře jedince typu druhého.
Ale možná se žáci jen inspirují u dospělých, kteří se zvídavě snaží vypátrat, jak bez úsilí dosáhnout přímého přísunu prostředků z veřejných zdrojů do vlastní kapsy. Nerozlišuji přitom skupiny "sociálně vyloučených" spoluobčanů, od skupin sociálně sloučených do kmotrovských struktur, anžto rozdíl je pouze v jejich množství a řádové čárce odkláněných prostředků.
Tyto prostředky pak zákonitě někde chybí. Třeba když srovnávám pařížské Centre Pompidou se skomírajícími zbytky Technického muzea. To je pak hnedle jiná adventure. Ale jednodušší pro média je blábolit o neschopných učitelích, kteří se drží zastaralých výukových metod. Dokonalosti dobrovolných domácích úkolů jsem dosáhnul už dávno. Mí studenti je vypracovávají zcela dobrovolně už teď. Já mám alespoň méně práce s opravováním, za stále menší plat, takže úměra je zachována a všichni můžeme být šťastni.
Jenom ten červíček někde vzadu hlodá, jestli se dá očekávat, že studenti se dobrovolně pustí do třiceti příkladů na goniometrické funkce, jestli se dobrovolně naučí slovíčka na konverzační téma do angličtiny, aby si mohli sehrát tu scénku z restaurace, anebo pochopili skeč Monty Pythonů, atd.
Kdo dnes dobrovolně a s nadšením jde na školení, zakoupí školicí či dálevzdělávací materiály, skoukne nabízenou volně dostupnou prezentaci k metodice ... Taky nezájem.
Prosím, já se hlásím.
Loni jsem se vnutil jako přespočetný účastník kurzu na CAD, který nevyučuji. Nebyl jsem mezi vybranými, ale v učebně bylo volné místo... Teď právě se účastním tří e-learningových kurzů paralelně a jsou to moje 6 - 8 kurz letos. Platí to ESF, tak proč to nevyužít, říkám si. No a příští týden mi začíná kurz v délce nějakých dvaceti dnů, který se bude konat o víkendech a skončí napřesrok. Mě totiž i v pokročilém věku pořád baví se učit novým věcem. Jsem asi úchyl.
Pane poste.restante - co dodat!
Vás naklonovat a rozesít na školy. A EDUinům, do té jejich debaty Česko mluví o vzdělávání, Vás vyfotit ze všech stran a dát jako prototyp perfect teachera. Vydržte! :)
pořád baví se učit novým věcem
A už jste s tím, pane poste.restante, někde byl? Já jen, jestli to třeba není nakažlivé. Ono si dneska někde uhnat zvídavost, to by se člověku nemuselo setsakramentsky vyplatit.
Co mne jen stálo úsilí zbavit se nálepky vzděláníchtivce. Blbci to vidí neradi, totiž.
Čas od času narazím na žáka, zpravidla z hraničních teritorií okresu, který se snaží, když se nikdo nedívá, dělat školní práci. Úkoly mi posílají mailem, a žádájí mne, abych to, pro všechno na světě, na ně nikomu neříkal. Málokdo je schopen ustát takovou ostudu.
Mno, teď to po sobě čtu a mám také nutkavý pocit, že mé jednání zavání nějakou deviací. Třeba zápach samochvály byl cítit až přes displej, navzdory tomu, že jsem předchozí text psal v lehce sebeironizujícím tónu. Ale uklidňuje mne vědomí mnohých charakterových a osobnostních vad. Třeba výkazy odevzdávám mezi posledními a občas je mi vytýkáno, že proškrtávám třídní knihu i se čtrnáctidenním zpožděním a píšu nečitelně. Takže s tím focením a klonováním bych raději moc nepospíchal. :-)
Jestli je chuť po poznávání nakažlivá, to nevím. Přál bych si, aby byla.
A je to tady!
Star Wars: Samoučící se Klony útočí pod vedením rytíře Cadi Po-Ste Restanta na planetu Eduin.
Sci-fi českého školství. Ztracený svět vzdělanosti.
Teď ještě aby prasklo, že jsem padavanem Py-tlik Dart Blahy, temného pán ze Sithu a jsme v takové rejži, že to ani R2D2 neopraví.
Okomentovat