Bořivoj Brdička: Sedmero osvícení Tonyho Batese

Setkání s významným světovým odborníkem pracujícím na využití technologií v distančních formách vzdělávání od konce 60. let minulého století.



Tony Bates je skutečným veteránem distančního vzdělávání. Na konci 60. let minulého století byl u zrodu britské Open University – největší a nejúspěšnější na dálkové studium orientované vysoké školy na světě. Od té doby se na vědecké úrovni věnuje využití technologií v distančních formách vzdělávání a nejen v nich. Poté, co postupně pomáhal zakládat instituce podobné Open University po celém světě, zakotvil v kanadském Ontariu jako expert poradenské a výzkumné společnosti podporující online vzdělávání Contact North. Nedávno jsme shodou okolností informovali o jedné její zajímavé studii - Možnosti otevírající vlastní cesty za poznáním.

V tomto článku bych vás chtěl seznámit s nedávno publikovaným velmi poučným Tonyho sdělením, které poznatky byly pro utváření jeho mnohaletých profesních zkušeností nejdůležitější [1]. V angličtině se takovému okamžiku, kdy dojde k zásadnímu poznání, říká a-ha moment, a proto Tony svůj příspěvek nazval My seven ‘a-ha’ moments in the history of educational technology. Podívejme se, které to byly. Tony každému z nich věnoval zvláštní článek (odkazovaný z nadpisů), my se spokojíme se stručným popisem každého z těchto případů.

1. 1970: Media jsou různá

Každý typ média má specifické výukové vlastnosti. Není možné prostě jen přenést stejné výukové postupy z jednoho média na jiné. Je třeba u každého využívat jeho zvláštní možnosti. Tony to dokládá tím, jak se na počátku 70. let pokoušeli do svých distančních kurzů integrovat televizi (spolupracovali s BBC). První takové lekce hodně připomínaly čtené přednášky a byly neúspěšné (srovnej se starými cíli starými metodami u Prenského). Teprve když se naučili využívat vše, co televizní technika umožňuje, úspěch se dostavil. Dnes patří výukové a dokumentární pořady BBC ke světové špičce. Současné online výukové postupy jsou na tom velmi podobně. Nejprve se musíme naučit maximálně využívat možnosti, které nám tyto technologie poskytují.

2. 1974: Štěstí přeje připraveným

Již v polovině 70. let začal Tony v rámci programů UNESCO zavádět distanční vzdělávání v rozvojových zemích. Záměr byl od počátku jistě velmi správný – poskytnout chudým lidem v těchto zemích možnost vzdělávat se, a tím i šanci své postavení zlepšit. Vždy znovu se objevují představy, že samotné dodávky západních technologií mohou být přínosné, ale opakovaně se ukazuje, že jsou mylné (vzpomeňme na OLPC nebo na Cubanovy zombie). A je tady nová vlna nadšení spojená s MOOC kurzy, které mají pomoci chudým lidem z rozvojových zemí k vzdělání na úrovni nejlepších vysokých škol světa. Podle Tonyho jsme na nejlepší cestě k dalšímu zklamání. Každý úspěšný distanční vzdělávací program musí začít nejprve řešit podmínky cílové skupiny, tj. zda mají potenciální uživatelé elektřinu, přístup do internetu, vhodné zařízení apod. A hlavně musí sami chtít a být schopni se na cestu za poznáním vydat. Představa, že postavíme někam do pouště pár počítačů, připojíme je přes satelit k internetu a budeme očekávat, že se místní lidé přihlásí do kurzu špičkových profesorů ze Stanfordu, je nereálná.

3. 1978: Asynchronní výuka je lepší

Předpokládám, že čtenář rozdíl mezi synchronním a asynchronním módem distanční výuky zná. Synchronní znamená, že je student v tom kterém okamžiku zapojen přímo do aktivity, při níž musí být v kontaktu a interaktivně reagovat na podněty tutora či spolužáků. V asynchronním módu si postup práce řídí sám. Audio-vizuální výzkumná skupina britské Open University již v druhé polovině 70. let ověřila celkem zřejmou skutečnost, že se výukové výsledky zlepší, dostanou-li studenti možnost si rozhlasem vysílané lekce kurzu nahrát na kazetu, poslechnout si je později a zopakovat si je, kolikrát jen budou chtít.
Dospěli jsme dnes ve vzdělávacích technologiích až tak daleko, že o systému založeném
 na video záznamech lekcí mluvíme jako o převrácené třídě, někteří učitelé běžně zaznamenávají celou výuku a záznamy dávají k dispozici studentům (i kolegům) a na webinář vedený špičkovým světovým odborníkem se též můžeme podívat ze záznamu. Jen si, prosím, uvědomme, že v tom případě ztrácíme možnost přímé interaktivity s vyučujícím (viz Andersonův teorém interakční ekvivalence).

Celý článek na spomocnik.rvp.cz.