O profesoru vzdělávacích technologií Pedagogické fakulty University of Plymouth Steve Wheelerovi jsme mluvili naposledy v květnu 2011, když jsme se v příspěvku Nový pohled na osobní vzdělávací prostředí pokoušeli s jeho pomocí pochopit, jak skutečná všudypřítomnost technologií proměňuje náš pohled na vzdělávání online. Naznačovali jsme tehdy, že je na čase opustit představu vzdělávání odděleného od virtuální online existence žáků (formální eLearning) a spíše si osvojit vnímání jeho existence všude kolem nás, tj. též jeho neformálních a informálních složek (též viz Prostojové učení podle Grooma). Slíbil jsem tenkrát, že se budu sledování Wheelerova blogu Learning with 'e's občas vracet. Je na čase slib splnit.
Nejvíce mě v minulém období zaujaly Stevovy příspěvky zabývající se bližším definováním nového pojmu „digitální gramotnost“. Není pochyb o tom, že existuje a je nutnou podmínkou uplatnění v nastávajících podmínkách vývoje světa. Je nutné jí věnovat pozornost třeba v souvislosti s online osobním vzdělávacím prostředím, které si každý člověk prostřednictvím technologií v tomto novém světě vytváří (porovnej s výukovými aktivitami pro rozvoj dovedností 21. století).
Co je digitální gramotnost
Vymezením obsahu tohoto pojmu se Wheeler zabývá již několik let. Začněme u série článků What digital literacies? [1] z listopadu 2010, v níž se Steve snažil na základě svých předchozích zjištění a v souladu výsledky kolegů popsat strukturu digitální gramotnosti. I když, jak sám konstatuje, nejsou všechny oblasti dosud dokonale prozkoumány a vše se soustavně vyvíjí, přichází zde s jakousi klasifikací digitální gramotnosti obsahující 9 komponent (s odkazy na bližší vysvětlení daných pojmů):- Využití sociálních sítí
- Schopnost pracovat multiplatformně
- Dodržování pravidel bezpečnosti
- Formování digitální stopy
- Schopnost tvořit nový obsah
- Správa a sdílení obsahu
- Opětovné použití/přizpůsobení účelu
- Filtrování a výběr obsahu (Pozor na internetové informační bubliny!)
- Vlastní propagace
Podstata digitální gramostnosti
V listopadu 2011 se Steve k problematice digitální gramotnosti vrátil (Skills for Learning 2.0 [2]). Zaujal ho totiž kanadský televizní pořad s profesorem University of Toronto Markem Federmanem, který doporučoval místo tradičních základů výuky v podobě trivia (čtení, psaní, počítání), jež je známo v anglicky mluvících zemích pod zkratkou 3R (Reading, wRiting, aRithmetic), klást důraz spíše na 4C (Connection, Context, Complexity, Connotation) neboli propojení, souvislosti, komplexnost a smysl výukových aktivit (srovnej s Rosenovou generací C). Steve se pokusil tuto Federmanovu strukturu schopností, které by měly být hlavním pilířem novodobých výstupních požadavků školského systému pro všechny žáky, vyjádřit graficky. |
Pravděpodobně vám to přijde jako naprostá samozřejmost. Každý učitel chce, aby jeho žáci chápali smysl toho, co se učí. Podstatná změna při aplikaci digitálních technologií je v něčem jiném. Podobně, jako při posunu od webu 1.0 k webu 2.0 dochází k zásadní proměně toho, kdo může obsah dostupný všem tvořit. Proto dochází k paradigmatické změně, jakými cestami k nám poznání přichází (Jak souvisí Web 2.0 a škola 2.0). Žák se mění z konzumenta na producenta. Potřebuje více než kdykoli předtím být propojen se spolužáky, odborníky, výukovým obsahem i se službami ve výuce používanými. Buduje tak své osobní vzdělávací prostředí. Ve skutečnosti se z pohledu výukových cílů nejedná o nic jiného, než o modifikaci Bloomovy taxonomie, podobnou té s níž nás před časem seznámila Beth Kanter (Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí).
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat