Z redakčního článku v ČeskoMluví.cz vybíráme:
„Zaměřujeme se na to, abychom umožnili zaměstnancům více projevovat kreativitu a aby se mohli aktivně zapojovat do vytváření budoucnosti naší firmy. Musíme mobilizovat společnou myšlenkovou kapacitu, abychom mohli inovovat,“ uvedl během průzkumu jeden z ředitelů.
Nejžádanějšími vlastnostmi zaměstnanců jsou podle šéfů firem především schopnost týmové práce, komunikativnost, flexibilita a kreativita, ukázala studie. Podle autorů je to mimo jiné reakce na větší vzájemné propojení firem, zákazníků a zaměstnanců, které umožňuje nový vývoj digitálních a mobilních technologií i změny v sociální komunikaci.
„Český vzdělávací systém přitom tyto obecnější a dlouhodobě užitné schopnosti málo akcentuje,“ upozornil Münich. České republice se tak prý částečně podařilo zmodernizovat své školství, ve využívání nových technologií studenty i učiteli však prý zatím zaostává.
Vývoj v oblasti technologií navíc přináší další změny. „Tradiční role technologií ustupuje do pozadí a technologie stále více zprostředkovávají kontakty a spolupráci a je stále komplementárnější s lidským kapitálem,“ řekl Münich. Český vzdělávací systém však podle něj žákům a studentům stále pouze předává fakta, která v současné době rychle zastarávají.
„Lidské kompetence se děti zpaměti nenaučí,“ uvedl. Rozvoji kreativity a schopnosti týmové spolupráce přitom memorování prostých dat nepomáhá, stejně jako důraz na individuální práci a lpění na zavedených přístupech a řešeních.
„Problémem už není přístup k informacím. Je ale potřeba umět data sdílet, vyhodnocovat a získávat z nich rychle ty nejpodstatnější informace,“ dodal.
8 komentářů:
To všechno je hezky trendově napsáno. Ale aby se z dat staly informace, musí mít člověk dostatek znalostí a zkušeností, jinak bude jen zírat a pokud mu s trojčlenkou nepomůže kakulačka, bude potřebovat přítele na telefonu (za poplatek).
Evropský referenční rámec klíčových kompetencí pro celoživotní učení ( 7 ) určuje a definuje 8 klíčových kompetencí nezbytných pro osobní naplnění, aktivní občanství, sociální začlenění a zaměstnatelnost ve znalostní společnosti.
1) komunikace v mateřském jazyce;
2) komunikace v cizích jazycích;
3) kompetence v oblasti matematiky a základní kompetence v oblasti přírodních věd a technologií;
4) kompetence v oblasti práce s digitálními technologiemi;
5) schopnost učit se;
6) sociální a občanské kompetence;
7) smysl pro iniciativu a podnikavost;
8) kulturní povědomí a vyjádření.
Kde máme kompetenci č.3 ?
Bodej by odpovídalo.
Syn na základní škole se učil podle nových trendů. Škola měla 2 učebny ICT, v informatice stříhali videa, psali formuláře, tabulky, psali blog. Učivo na interaktivní tabuli doplňovali videem, animacemi a učivo chápal. V jazycích byl základ rozhovor, doplňování a vyhledávání informací.
Přešel na střední průmyslovku a ejhle. Počítačovka jedna a znova stejné základy. O nějaké práci ve skupině si může nechat zdát, hlavně nerušte. Učitel stačí nadiktovat zápis, protože nemají odpovídající učebnice, spočítají tak dva příklady a jen se zápisy nabiflovat. Že nemají představu co se učí, je víc než jasné.
Po půl roce kompetence ze základní školy byly přebity údaji, které přece musí umět zpaměti.
S matematikou to na SŠ taky není tak žhavé, dva měsíce výuka neprobíhala, kvůli nemoci učitele, a nikomu to nevadilo.
Nesvádějte špatné výsledky na základní školství, kdo zkontroluje, jak a co se vlastně učí na středních školách?
Ve středním odborném školství učitelé učí především to, co umějí oni, bez ohledu na vazby na ostatní předměty. Jako hromada (byť kvalitních) kvalitních kvádrů, které ale netvoří chrám (de Saint Exupéry).
Další problém: učitelé odučí svoje a odcházejí domů a pokud s nimi chtějí žáci cokoliv konzultovat (a mnozí učitelé jsou pokladnice zkušeností a vědění), musejí si učitele odchytit o přestávce v chvilce mezi kousnutím do jabka a úprkem do učebny zase učit.
Učitelé jsou odtržení od praxe, nikdo z nich (pokud nemají známosti v některých firmách) nemá přímý kontakt na aktuální dění ve firmách, používané technologie, vztahy ve firmách a organizaci práce. Zvláště potupně byli od praxe odtrženi mistři (odborného výcviku), přejmenovaní na učitele (odborného výcviku, placené hůř než učitelé i kolegové z praxe), strčeni do památkové rezervace školy se starým... prakticky vším.
Chybějí jakékoliv exkurze žáků i učitelů na skutečná pracoviště a zpětná vazba, jak to vypadá "venku". Firmy nemají zájem aby u nich někdo coural a také se většina firem, do kterých se chodilo na exkurze rozpadla a neexistuje).
Firmy se nehrnou do vzdělávání svých zaměstnanců (uvolňovat je z pracovního procesu nebo za ně dokonce platit nějak poplatky), jejich náboráři se snaží nabrat již hotové kvalifikované síly pro momentální potřebu a pak se mnohdy jich v klidu zase zbaví.
Dřív byly všechny učňáky součástí firem, které se o ně postaraly, včetně zajišťování vybavení a výuce zaměřené na výrobní program firmy (n.p.) a také lidské vazby.
Dřív měly střední zdravotní školy přímou návaznost na městské nemocnice a polikliniky, odborné předměty učili lékaři a lékařky a zároveň žákyňky měly praxi přímo na skutečných pracovištích.
I průmyslovky měly jakousi vazbu na praxi, ale už tam to začalo zakrňovat s příchodem některcých učitelů, kteří už by se v reálném firemním světě neuplatnili.
Proc jste synka nechavali prechazet na stredni prymyslovku a ne na stredni gymnazium?
Nebo rovnou nekam do zamestnani. Vite kolik lidi se dnes v pohode uzivi strihanim videi, psanim blogu nebo doplnovanim animaci na interaktivni tabuli?
Sedych
V době, kdy v této republice nenajdete technika, jsme si říkali, že elektro má budoucnost. Pokud má někdo problémy s jazyky, tak se na gymnázium nehrne. Nemyslete si ono je to podobné. Navíc, díval jste se někdy na čísla z úřadu práce, kterých absolventů SŠ tam je nejvíc? Právě gymnazistů, protože nic neumí, jen odvykládat zpaměti horu nesmyslů, které už dávno neplatí(třeba ze zeměpisu). A do práce? Nejsem si jistá, ale nemusí Vám být aspoň 18 let? Už jste zkoušel žádat o práci? Nikdo nechce s vámi mluvit ani vás vidět. Všude jen, pošlete žádost a životopis e-mailem. Když neopovídají čtyřicetiletým s praxí, kdo by chtěl šesnáctiletého se základním vzděláním, i když měl vyznamenání.
Jak čtu, víte o praxi a propojení školství se vzděláváním v této republice prachmálo.
Ach jo, další :-).
Paní, dívala jste se špatně nebo spíš vůbec.
Zde jsou čísla z oficiálního zdroje (procento nezaměstnaných absolventů).
Roky: 2008, 2009, 2010, 2011, 2012
Střední odborné s výučním listem - H:
6,2%, 12,0%, 17,7%, 17,1%, 15,1%
Nižší střední odborné vzdělání - E:
12,7%, 25,3%, 32,1%, 31,3%, 29,2%
Střední odborné s MZ a odborným výcvikem - L/0:
7,5%, 10,5%, 17,0%, 16,0%, 12,4%
Nástavbové vzdělání – kategorie L/5:
8,0%, 13,1%, 21,7%, 20,6%, 17,6%
Střední odborné s MZ - M:
5,7%, 7,8%, 10,6%, 11,4%, 9,0%
Gymnaziální vzdělání - K:
2,5%, 2,4%, 3,0%, 3,2%, 3,1%
Vyšší odborné vzdělání - N:
5,5%, 6,8%, 8,9%, 9,4%, 7,9%
Zdroj: http://www.infoabsolvent.cz/Temata/ClankyAbsolventi/12?Rozbalit=28
A pokud trváte na číslech z úřadů práce, doporučuji: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/abs/polo
Zde si můžete najít i počet nezaměstnaných absolventů přímo pro konkrétní školy.
Pavel
Okomentovat