Petr Fiala: Odpověď na interpelaci 7. února 2013

Celkové finanční prostředky, které jdou do kapitoly Ministerstva školství, překračují částku 122,5 mld. korun v tom definitivně schváleném rozpočtu. Což znamená, že ve vztahu k faktickému financování v roce 2012 došlo k navýšení o více než 2 miliardy, konkrétně o 2,3 mld. korun.


Děkuji, vážený pane předsedající. Děkuji panu poslanci Ohlídalovi za jeho otázku. Je do jisté míry dobře, že než se dostáváme k téhle písemné interpelaci, uběhlo půl roku, protože řada věcí se mezitím myslím vyjasnila a ukazuje moje slova, která byla použita v písemné odpovědi, v trošku přesnějším světle. To, co jste tady, pane poslanče, citoval, se vztahovalo ke střednědobému výhledu, který jsem já stejně jako Ministerstvo školství nepovažoval za definitivní. A pokud by definitivní byl, tak by platilo to, co jsem skepticky v odpovědi uvedl. Nicméně zkušenost i z minulých let ukazuje, že tato čísla jsou jenom orientační a že realita nakonec je příznivá.

Dovolil bych si připomenout některá fakta, která se týkají právě rozpočtu pro rok 2013, protože jakkoliv patřím k těm, kteří by přáli českému školství na všech úrovních více finančních prostředků, tak musím konstatovat, že za daných ekonomických okolností a ve vztahu k jiným položkám státního rozpočtu považuji prostředky, které se podařilo získat pro oblast vzdělávání, za vcelku pozitivní zprávu.

Jenom bych připomenul, že celkové finanční prostředky, které jdou do kapitoly Ministerstva školství, překračují částku 122,5 mld. korun v tom definitivně schváleném rozpočtu. Což znamená, že ve vztahu k faktickému financování v roce 2012 došlo k navýšení o více než 2 miliardy, konkrétně o 2,3 mld. korun.

Je také potřeba říct, že toto navýšení bylo rozděleno v souladu s prioritami Ministerstva školství jak do oblasti regionálního školství, tak bylo využito k navýšení kapitoly vysokých škol. Cíl v oblasti regionálního školství pro rok 2013 byl udržet, popřípadě mírně zvýšit přímé výdaje na vzdělávání jednoho dítěte. V případě vysokých škol nám šlo o to, abychom posílili prvky kvality v oblasti terciárního vzdělávání.

Pokud jde o regionální školství, tam bych chtěl upozornit na to, že kromě toho mírného navýšení platu pedagogických pracovníků, které jste, pane poslanče, ve svém vystoupení zmínil, došlo k jiné významné věci, kterou školy pozitivně hodnotí a pociťují, a tou je výrazné posílení ostatních běžných výdajů. To jsou ty výdaje na učební pomůcky apod., kde jsme provedli meziroční navýšení o 124 %. Toto navýšení bylo právě umožněno tím, jak ten rozpočet vypadá. Ale rozhodli jsme se pro něj na základě volání lidí z praxe a na základě toho, že jsme viděli, že předcházející škrty právě v oblasti ostatních neinvestičních nákladů vedly k situaci, která byla pro školy na všech stupních mimořádně složitá.

Z toho, co zde říkám, je myslím zřejmé, že rozpočet pro školství v roce 2013 přináší potřebnou stabilitu finančního prostředí, a to jak v oblasti mzdových výdajů, tak především v doplňkových výdajích, tedy v těch ostatních neinvestičních nákladech.

Pokud jde o oblast vysokých škol, tam bych si přece jenom dovolil vaši interpretaci mírně posunout k ještě více pozitivnímu tónu, protože rozpočet vysokých škol pro rok 2013 byl navržen ve výši téměř 22 mld. korun a poprvé po čtyřech nebo pěti letech v této položce vůbec dochází k rozpočtovému nárůstu, a to ať už ta čísla srovnáváme s rozpočtem 2012 po vázání, nebo s tím původně schváleným rozpočtem pro rok 2013. Fakticky dochází v oblasti vysokého školství k nárůstu o 5,5 %, což je opravdu neobvyklé v současných ekonomických podmínkách. A je to proto, že jsme si dobře uvědomili postupný růst deficitu financování vysokých škol, který zde rostl v minulých letech, a bylo potřeba tu situaci nějakým způsobem změnit. Jsem rád, že jsme dostali dostatečné finanční prostředky na to, abychom školám právě v těch finančních prostředcích, které jsou určeny na jednoho studenta, pomohli a dosáhli toho, že se nepříznivá tendence, kterou jste tady zmiňoval, a tou je pokles prostředků na jednoho studenta, ke kterému v minulých letech docházelo, že se tato situace mohla významným způsobem změnit.

Kdybych to měl shrnout, považuji rozpočet pro oblast regionálního školství za mírně rostoucí a stabilizační, rozpočet pro oblast vysokého školství za nejenom stabilizační, ale i rozvojový, s tím, že se podařilo napravit vnitřní deficit ve financování vysokých škol, který se zde objevoval.

Samozřejmě, že tato tendence, o které mluvím, nebo to, o čem mluvím, by nás nemělo uspokojit. Ta tendence by měla pokračovat. Je potřeba, aby podobným způsobem byly konstruovány rozpočty v příštích letech a abychom investovali dostatečné prostředky do vzdělávání.

Vy jste, pane poslanče, citoval to moje závěrečné skeptické prohlášení, o kterém jsem mluvil už na začátku, a to se týkalo právě toho střednědobého výhledu, který předpokládá, že pro rok 2014 bychom ve školství měli k dispozici zhruba 116 mld. korun a pro rok 2015 zhruba 117 mld. korun. To jsou skutečně částky, se kterými by bylo velmi obtížné zachovat kvalitu českého vzdělávacího systému, a určitě bychom nikdo nechtěli, aby se takovýto scénář naplnil. Ale jak už jsem říkal, tato čísla jsou pouze orientační. Já bych vám to dokázal na jednom konkrétním údaji. V roce 2011 byl první pracovní návrh rozpočtu na rok 2013 pro náš resort o 18,5 %, fakticky o 22,5 mld. korun, nižší, než byl rozpočet, který byl nakonec fakticky schválen vládou. To ukazuje jaksi hodnotu těch čísel střednědobého výhledu.

Abych ještě odpověděl na vaši otázku, která se týká prestiže pedagogického povolání. Tu já považuji za skutečně jednu z nejdůležitějších věcí, která se v opatřeních, která jsme představili pro oblast takzvaného regionálního školství, objevila. My si musíme uvědomit, že ve školství platí stará pravda, že nelze dělat dobré školy bez dobrých učitelů, a tomu musí být věnována odpovídající pozornost. Bohužel musíme konstatovat, že pedagogickému povolání, dráze pedagoga, učitelům vůbec nebyla v minulosti věnována dostatečná pozornost, a toto musíme změnit. To, že učitelé nemají dostatečné finanční ohodnocení, je jedna stránka problému. Druhá stránka problému je, že nemají žádnou profesní dráhu, žádnou perspektivu, že učitel, který přijde na školu po absolvování pedagogické nebo podobné fakulty, dostane určité mzdové prostředky, po třiceti letech odchází, má mzdu jenom o něco málo vyšší, ale je stále ve stejné kategorii jako ten začínající pedagog. To je situace, která nezvyšuje atraktivitu pedagogického povolání.

Všechny úspěšné vzdělávací systémy, a vy jste zde zmínil ten finský, pracují s něčím, co bychom mohli označit jako kariérní systém, tedy vytvářejí určitou profesní perspektivu pro každého pedagogického pracovníka. To, že takový systém nemáme, a to, že situace je taková, jakou jsem popsal, vede k jedné věci, která nás musí všechny nesmírně znepokojovat, a tou je stárnutí pedagogického sboru. My už dnes jsme v situaci, že ze všech zemí evropské sedmadvacítky jsme na čtvrtém místě od konce, pokud jde o věkový průměr našich pedagogů. A co je ještě vážnější, je to, že pedagogické sbory stárnou velmi dynamicky. A máme potíže také s tím, abychom získávali mladé lidi pro pedagogické povolání, kvalitní mladé lidi, ty nejlepší uchazeče, tak jak je tomu právě ve Finsku. Cesta k tomu ale není jenom v navýšení mzdových prostředků, i když já nějak nezpochybňuji to, že plat pedagoga je samozřejmě důležitá součást prestiže toho povolání, ale je právě i v nastavení systému tak, aby učitelé viděli nějakou profesní dráhu, měli nějakou perspektivu, měli nějaké kariérní možnosti a viděli, že si i touto cestou společnost všímá jejich práce a té práce si cení.

Mimochodem, když jste zmínil příklad Finska, tam je zajímavé, že oni skutečně vybírají ty nejlepší absolventy škol k tomu, aby se stali učiteli. Ten výběr je velmi přísný. Není to jako u nás - a zase musím říct bohužel a musíme to změnit. Není to jako u nás, kde se na pedagogické fakulty často hlásí ti, kteří nebyli přijati na jinou fakultu, kterou původně chtěli studovat, a ještě z těch nejlepších třicet dvacet procent, kteří to absolvují, nejde vlastně nakonec učit. Toto je tendence, která se musí změnit. Právě v tom Finsku jsou to ti nejlepší. Na každé učitelské místo je tam deset uchazečů. Ale když se podíváte na to, jak jsou učitelé ve Finsku placeni, zjistíte, že ty platy nejsou nijak výrazně nadprůměrné z hlediska finské společnosti. Jsou tam ale jiné věci, které činí toto povolání mimořádně atraktivní.

My musíme provést soubor opatření. Ten soubor opatření samozřejmě spočívá i v tom, a to je také v těch dva krát pěti krocích hodně zdůrazněno, že školám ulehčíme, pokud jde o administrativní činnost, o byrokratickou zátěž, že učitelé se opravdu budou moci věnovat vzdělávací činnosti, tomu, na co jsou kvalifikováni, a tomu, co mají dělat. Ale samozřejmě podstatnou součástí zvýšení prestiže učitelského povolání, a ukazují to všechny zahraniční studie a zkušenosti, které jsou k dispozici, je vytvoření kariérního systému, kariérního řádu. A je jasné, že takový kariérní systém musí být také dříve či později nebo od samého počátku propojen s odpovídajícími mzdovými podmínkami.