Příspěvek rozebírá vybrané argumenty pro další zavádění digitálních technologií do edukační praxe a varuje před možnými negativními důsledky takového nesystematického a nepromyšleného procesu. Volá po vytvoření šířeji pojaté koncepci podpory výuky pomocí ICT.
Mnoho osobností (z řad odborníků, politiků i veřejnosti) dnes prosazuje co možná nejširší podporu výuky moderními technologiemi v co nejvíce oblastech edukační praxe. Ze škol tak mizí třídní knihy, žákovské knížky i další tradiční prvky, které jsou vytlačovány elektronickými ekvivalenty. V učebnách jsou tabule a bílé křídy stále více nahrazovány učitelskými notebooky, dataprojektory a interaktivními tabulemi. Výuka se v mnohých případech vede za pomoci prezentací a dalších počítačových aplikací. Neposledně pak i domácí úkoly častokrát žáci zpracovávají spíše na počítači a odevzdávají online přes internet, než aby je psali ručně a odevzdávali písemně.
Digitální technologie se zkrátka staly neodmyslitelnou a zásadní součástí vzdělávacího prostředí. Jejich zavádění do výuky ale zatím neskončilo. Ba naopak. Mají značný potenciál spustit revoluci ve vzdělávání, při které se mohou stát hlavním prostředkem edukačních procesů ve všech oblastech školské praxe.
Představme si několik vybraných hybných sil, které v dnešní době tlačí vzdělávací instituce do dalšího zavádění digitálních technologií. Zkusme se zamyslet nad jejich adekvátností a smysluplností. A podívejme se na to, co je třeba udělat, aby tento u nás dosud neřízený proces zavádění ICT do výuky neměl ve výsledku více negativ, než pozitiv.
Zavádění ICT do výuky jako marketing škol
V posledních několika letech se setkaly snad všechny typy vzdělávacích institucí s malým počtem zájemců o studium. Vzdělávací instituce se tak dostaly do konkurenčního prostředí, jež je přimělo k rychlejším vnitřním změnám. Do jisté míry se začaly přizpůsobovat případným uchazečům. Co jiného by měly dnes v takové situaci nabízet, než atraktivní vzdělávání s maximálním využitím digitálních technologií? Asi není třeba přesvědčovat čtenáře, že digitální technologie jsou dnes módní záležitostí. Proto taková prezentace instituce může mít značný efekt.Pro potvrzení této domněnky se stačí podívat na velkou část reklamních spotů, které lákají mladé lidi ke studiu například na soukromých vysokých školách. Na mnoha z nich se dočteme podobná lákadla jako: „Výuka podporovaná počítači, výuka probíhající pomocí tabletů.“ Nebo na nich vidíme alespoň úspěšného podnikatele, programátora nebo ekonoma s notebookem v ruce. Také základní školy často zveřejňují na internetových stránkách vše, co dělají v oblasti informatiky. Jaké programy využívají, jaké certifikáty mají, jakých soutěží v oblasti ICT se účastní apod. To proto, aby se představily veřejnosti jako moderní vzdělávací instituce.
Lze ale v takovém případě chápat zavádění digitálních technologií do výuky jako věc, která má explicitně zlepšit výuku? Nebo spíše jako věc, která má školu představit v co nejlepším a nejmodernějším hávu proto, aby nabrala uspokojivý počet klientů?
Následující ukázka je reklamním spotem jedné z nejznámějších amerických online vysokých škol – Kaplan University.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
2 komentářů:
Ona fascinace digitální technikou pro mne znamená především skutečnost, že tato technika pořád ještě není běžnou součástí našeho života.
Dovedu si představit články na rvp.cz o tom, jak pitná voda, dostupná pouhým otočením kohoutku, konečně zkvalitní vzdělávací proces pro konkureceschonost v příštím století. A což teprve pak elektřina rozvedná do všech místností školy. Vždyť to už se dá zkompetentňovat i po setmění!
Na webu školy se pak dozvídám, že škola má střechu, skleněné výplně oken, splachovací záchody, rozhlas po drátě a dva nafukovací míče, což rozhodně přispěje ke správné volbě moderního vzdělávacího ústavu.
To je krásné - video, ale v podstatě jde jen o byznys.
Okomentovat