„Hejného děti“ převyšují své vrstevníky nejenom v matematice, ale i v obecných studijních předpokladech

Žáci základních škol, kteří se učí matematiku podle metody profesora Hejného, vynikají nad svými vrstevníky nejenom v matematické gramotnosti, ale i v dalších předmětech včetně jazyků a obecně studijních předpokladů. Dalším důkazem jsou výsledky 6. B třídy ze Základní školy Dědina v Praze 6 v testech SCIO, které žáci podstoupili v 5. a 6. ročníku.

Třída se na první pohled neliší od ostatních tříd základní školy na pražském sídlišti. Nejde o třídu výběrovou a její žáci se první dva roky učili matematiku tradičním způsobem. Změna nastala ve 3. ročníku, kdy učitelka matematiky Eva Bomerová začala děti vyučovat podle metody profesora Hejného. Postupný vzestup matematických dovedností žáků třídy dokládají jejich výsledky v soutěži Klokan: zatímco ve třetí třídě v této soutěži jen lehce překonali průměr, o rok a dva roky později již ve svých věkových kategoriích dominovali. Dokonce i nejslabší žák z této třídy byl lepší než celostátní průměr. Nejprůkazněji však růst jejich dovedností dokumentují výsledky testování tříd SCIO v páté třídě. Z analýzy dovedností podle SCIO vyplývá, že studenti Evy Bomerové toho „dovedou“ v matematice o polovinu více než průměrní páťáci. Standardní žák páté třídy v ČR dosáhl průměrného percentilu 49, průměrný percentil v 5. B v ZŠ na Dědině byl 74.

Škola nechala své žáky otestovat i v šestém ročníku, přičemž očekávání po odchodu tří nejlepších žáků na víceletá gymnázia a školy s rozšířenou výukou matematiky a anglického jazyka byla nižší. K překvapení všech ovšem 6. B dosáhla ještě lepšího výsledku než před rokem. Percentil matematických dovedností ve třídě Evy Bomerové aktuálně činí 79 oproti celostátnímu průměru 46, rozdíl tedy činí 71 %. „Dýcháme na záda gymnazistům. Tři největší matematické hvězdy jsou pryč, a přesto je třída jako celek ještě lepší,“ říká Eva Bomerová, která třídu plnou běžných dětí proměnila v živoucí matematickou laboratoř. „Máme hotovou dělitelnost a úhel, teď se vrháme na desetinná čísla,“ komentuje učitelka pokroky svých žáků, které by ráda dovedla až do deváté třídy.

Největší radost má Eva Bomerová z toho, že Hejného metoda rozvíjí nejenom matematické schopnosti, ale i další dovednosti. Dokazují to výsledky třídy ve SCIO testech, ve kterých žáci dopadli obdobně skvěle v testu z obecně studijních předpokladů s výsledky takřka kopírujícími matematiku. „Tato metoda je ideální pro rozvoj studijních předpokladů. Naši žáci umějí argumentovat a jsou více zběhlí v komunikaci než jejich vrstevníci, což vychází z jejich diskusí nad matematickými úlohami. Metoda jim pomáhá řešit i problémy zcela jiného typu, než jsou jen logické, a to včetně těch sociálních a personálních,“ vyjmenovává Eva Bomerová další zisky, které si její žáci odnesou do života.

Byla to právě komplexnost unikátní metody výuky matematiky, která přesvědčila Nakladatelství Fraus k tomu, aby začala vydávat učebnice autorského týmu pod vedením profesora Hejného. „Vyspělejší logické myšlení a schopnost argumentace, lepší čtenářská gramotnost a řešení problémů a odhalování alternativních způsobů řešení – to všechno jsou vlastnosti, které u žáků Hejného pojetí matematiky rozvíjí,“ zdůrazňuje žádoucí „vedlejší produkty“ metody redaktorka Nakladatelství Fraus Jana Tomšíková.

Shodují se na tom i další učitelé, kteří podle Hejného metody učí, například Lenka Kremlíková ze ZŠ Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem. Její žáci na 2. stupeň loni v září odcházeli ve srovnání s vrstevníky mnohem samostatnější, jsou zvyklí pracovat s textem a sami si vyhledávají informace. „Matematika pro ně není sled izolovaných operací, jako je sčítání, odčítání, určování objemu a obsahu. Dokážou tyto jednotlivosti spojovat, protože za tím vidí smysl. Proto přímo milují slovní úlohy, při nichž musí uplatnit hlubší pochopení zadání,“ říká Lenka Kremlíková, která postavení žáka při tradiční výuce matematiky přirovnává k pozici spolujezdce v autě, který se pohodlně veze, ale spousta věcí mu uniká. „Naproti tomu žák u Hejného je něco jako řidič, který má vše v rukou, vynakládá více energie, ale také si toho mnohem více zapamatuje,“ nabízí analogii učitelka, která se s přístupem profesora Hejného poprvé blíže seznámila před čtyřmi roky.

Na otázku, zda je možné převést žáky z tradiční metody na Hejného i na druhém stupni, odpovídá Eva Bomerová, že si to dokáže představit, ale hodně záleží na učiteli a způsobu, jakým učivo dětem podá. Pro řadu pedagogů je obtížné nechat děti, aby si úlohy řešily po svém, a nezasahovat do jejich uvažování. Co se týče dětí vzdělávaných podle koncepce profesora Hejného, ty po přechodu na druhý stupeň ZŠ a víceletá gymnázia s matematikou rozhodně problém nemají, přestože naskočí do tzv. běžné koncepce. Dosvědčuje to příklad třídy učitelky Jitky Michnové ze ZŠ Ing. M. Plesingera-Božinova v Neratovicích, která ve školním roce 2011/12 přešla na druhý stupeň. Jitka Michnová si udržuje přehled o svých bývalých žácích, osm gymnazistů má jedničky a dvojky, dvacet jich pokračuje na ZŠ. „Z těch dvaceti u nás na ZŠ má jedenáct dětí známku stejnou jako v pátém ročníku. Osm dětí má známku z matematiky o stupeň lepší, jeden o dva stupně lepší. Ani u jednoho z nich se neobjevila známka z matematiky jako nejslabší v celkovém hodnocení, ačkoli to tak v jiných třídách často bývá,“ dokládá Jitka Michnová.

Příklad: Měla babka čtyři jabka a dědoušek jen dvě…

Kolik jablek musí dát babka dědkovi, aby měli oba stejně? Příklad, z něhož lze u mladších žáků prvního stupně ověřovat úroveň jejich matematické představivosti. Pro řadu dětí je tento jednoduchý příklad obtížně řešitelný, protože nejsou zvyklé metodou pokus omyl, jednoduchou manipulací s jablky dojít ke správnému výsledku. Pro malé adepty Hejného metody je nalezení řešení jednoduché díky jejich vyšší úrovni matematické představivosti.