ČŠI: Podpora informačních a komunikačních technologií 4.

Z Výroční zprávy ČŠI za školní rok 2011/2012 vybíráme údaje o připojení k internetu a školních sítí, správě prostředků ICT ve školách a personálním zabezpečením využívání ICT.

5.1.6 Připojení k internetu a školní sítě

Oblast připojení k internetu byla v minulém šetření identifikována jako problematická zejména vzhledem k efektivnímu čerpání finančních prostředků. Většina škol užívala připojení nižší rychlostí, ovšem vynakládala za něj prostředky, které neodpovídaly tržní situaci. Byla identifikována řada historických smluv (s poskytovateli připojení) sjednaných za podmínek, které nebyly v čase dále upravovány v souvislosti s poklesem tržní ceny připojení. Následující tabulka uvádí podíl technologií, které jsou školami užívány pro připojení k internetu. Potěšující je, že žádná škola již nevyužívá vytáčené připojení. Řada škol využívá dvojí připojení, řešeno je tedy i zálohování této služby.

Přehled průměrných měsíčních plateb za služby připojení však opět vykazuje znaky nehospodárnosti, a to zejména u připojení nižší rychlostí. Byť se v praxi jedná o připojení s nízkou agregací, vyššími garancemi dostupnosti a pronájmem technologií v ceně služby, lze konstatovat, že cena neodpovídá.

Pozitivním faktem je alespoň přesun podílu škol do pásem rychlosti připojení nad 2 048 kb/s, kde lze nalézt podmínky pro smysluplné využití služeb internetu.

Poznámka redakce:  Jestliže téměř třetina ZŠ využívá připojení ADSL, jehož cena je u dominantního poskytovatele 400-600 Kč s DPH měsíčně, považujeme uvedené průměrné ceny za indikátor evidentního porušování povinností ředitelů při správě majetku s jasnou trestně-právní odpovědností.

Z následující tabulky je zřejmé, že ve srovnání s předchozím obdobím školy přistoupily k navyšování rychlosti připojení, tzn. většinově mimo jiné využily poklesu ceny této služby.

Následující data vypovídají o dostupnosti internetu v různých místech budovy školy. Konektivita v celém areálu školy (její budově) je k dispozici pouze u zlomku škol, většina škol disponuje možností připojení (tzn. dosahu školní sítě) pouze v počítačové učebně a kancelářských prostorách (včetně kabinetů). Poněkud závažnější je fakt, že téměř 15 % ředitelen nemá připojení k internetu, což je jev zarážející zejména vzhledem k faktu, že si lze těžko představit, jak ředitel školy může v současné době řádně vykonávat svou funkci bez tohoto dnes již základního nástroje.

Je zřejmé, že rozšíření moderních prostředků ICT, kterými jsou např. tablety, bude v budoucnu narážet nejen na nedostatek finančních prostředků na jejich pořízení, ale také právě na nedostatečnost školních počítačových sítí, respektive jejich nedostatečné pokrytí v areálu školy.

Nedostatečný stav pokrytí sítěmi je spolu s restriktivní politikou jejich správy příčinou faktu, že pouze necelá čtvrtina škol umožňuje žákům využití jejich vlastních prostředků ICT ve škole.

5.1.7 Správa prostředků ICT ve školách

Kvalitativní nedostatečnost (zejména stáří) provozovaných technologií ve spojení s jejich nízkou vzájemnou kompatibilitou zaviněnou mimo jiné nemožností koncepčního pořizování technologií (nedostatek prostředků v alespoň střednědobém výhledu) jsou jevy, které velmi negativně ovlivňují náročnost správy těchto prostředků ve školách. Z jejich strany nabízené platové podmínky pro zajištění těchto služeb zároveň ani zdaleka nedosahují průměrného platu v takto orientovaných profesích.

Nestandardní a spíše ad hoc řešení pouze krizových situací je tedy další výraznou překážkou efektivního systémového rozvoje oblasti ICT ve školách. Byť v trendovém srovnání došlo k mírnému nárůstu zajištění těchto služeb vlastním zaměstnancem, v oblasti správy nadále převládá způsob zajištění externím subjektem. V praxi je pak tato služba z ekonomických důvodů využita právě jen na vyřešení nejzásadnějších technických problémů, nikoliv na směrovaný rozvoj.

5.1.8 Personální podmínky

Šetření se zaměřilo také na podporu vedení škol v zajištění DVPP pro své pedagogické pracovníky. Tuto podporu lze hodnotit jako dostatečnou, pokryty jsou základní oblasti využití ICT ve školách.

Předchozí tabulka postihuje vzdělávání realizované v daném školním roce. Poněkud přesnějším zachycením stavu kvalifikovanosti pedagogů v ICT ve školách je tabulka následující. Zde je zřejmé, že nadstandardními uživatelskými, nebo dokonce administrátorskými schopnostmi v oblasti ICT disponuje stále málo zaměstnanců (nejen pedagogů) škol. Přitom se jedná o osoby, které by měly specifickou činnost v této oblasti koordinovat nebo alespoň garantovat a zajišťovat její podporu. Potěšující může být nárůst hodnot v trendovém srovnání, v absolutním vyčíslení se však nadále jedná o hodnoty velmi neuspokojivé.