Občanské sdružení Rytmus dnes spustilo internetovou stránku Co by bylo, kdyby, která prezentuje výsledky ročního výzkumu, jenž si kladl za cíl na konkrétním příkladu menšího města v Čechách modelovat přechod k inkluzívnímu školství. Internetová stránka popisuje, jak by to vypadalo, kdyby místní speciální škola byla z nějakého důvodu uzavřena a žáci s postižením by nastoupili do svých spádových škol. Kolik by kde přibylo žáků a jak by byly naplňovány jejich speciální vzdělávací potřeby? Jaké další personální zdroje by školy potřebovaly, aby dokázaly tyto potřeby naplnit? A kolik by to všechno stálo?
Model byl vytvořen s cílem posunout diskusi o inkluzívním vzdělávání v Česku dál od odhadů a dohadů a založit ji na empirických datech. „Často je slyšet, že inkluzívní vzdělávání v České republice je iluze, protože by bylo neúnosně drahé. Naší hlavní motivací bylo přinést konkrétní í informace o materiálních a personálních nárocích, proto jsme vycházeli z reálných dat jednoho českého města“, uvádí koordinátor výzkumu Adam Gajdoš.
Výzkum byl realizován v menším českém městě, kde v současné době působí 4 běžné základní školy a jedna škola speciální. Počty školních dětí ve městě se pohybují okolo 2 tisíc, z nichž asi 50 představují děti se zdravotním postižením.
Podle autorů nelze výsledky výzkumu zjednodušeně interpretovat. „Nejsme schopni říci, o kolik procent bude inkluzívní vzdělávání dražší nebo levnější na celém území ČR, ale díky výzkumu umíme říct, co školy s různými výchozími podmínkami potřebují k tomu, aby zvládly začlenit žáky i s velice komplexními potřebami.“
Model nabízí informace o hlavních překážkách a o příležitostech spojených se změnou: třeba to, že bude nutné změnit systém rozdělování finančních prostředků tak, aby následovaly konkrétní dítě do školy, kterou navštěvuje, nebo to, že společné vzdělávání sice bude dražší, větší část peněz na jeho zavedení však již v systému koluje.
Model přechodu k inkluzívnímu vzdělávání vznikl v rámci projektu Škola pro všechny, který byl financován nadací Open Society Fund a byl realizován v občanském sdružení Rytmus od ledna do prosince 2012.
Posláním organizace Rytmus je umožnit lidem se znevýhodněním aktivně se začleňovat do běžného prostředí – ve škole, v práci, v místě svého bydliště.
www.rytmus.org/inkluze/
6 komentářů:
Bohužel nabízený model je pouze ekonomický. Díky aspoň za to, ale mnohem důležitější je, co by to provedlo s dětmi. A to, obávám se, moc modelovat nejde.
Vidím tady 3 proudy - osmiletá gymnázia, běžné základní školy, bývalé zvláštní školy. Stále nechápu to, že se mluví o sloučení jen dvou proudů. Třetí je opomíjen? A z jakého důvodu?
", kdyby všechny děti chodily do stejné školy?"
To nemůže nikdy projít, osmiletá gymnázia zůstanou. Do toho nikdo rýpat nebude. Spojená ZŠ + praktická škola půjde výkonnostně dolů. Zas tak to s multikulturou nemusíme přehánět. Zas tak až šetřit nemusíme. Myslím, že to bude právě jedna z myšlenek jak uspořit ve školství další peníze.
Co by bylo? Mentálně postižené děti, které dnes do školy chodí, by do školy nechodily. Neměly by totiž šanci v tom rambajzu velkých škol a mezi 20 -30 spolužáky přežít. Ono totiž furt někomu nedochází, že je rozdíl mezi snad vzdělavatelným romem, který je ve zvláštní škole jen a jen kvůli pohodlnosti svých rodičů a mentálně postiženým dítětem, které potřebuje klid a soustavnou péči. Prostě zase vyléváme tu pověstnou vaničku tentokrát doslova i s dítětem.
Z kontextu předpokládám, že se stejnou školou nemyslí jedna široko daleko jediná škola, ale škola jednotná.
Pokud se dohromady sesypou všechny děti, elitní i praktické, vyjma těch, které navštěvují soukromé školy, začnou se dít věci.
Především domorodí žáci původních zš půjdou, k hrůze svých rodičů s prospěchem dolů, protože je z jedniček vytěsní elity. Naštěstí se zespoda zarazí o praktické nešťastníky. Ti budou zpočátku zírat, načež propadnou beznaději a při každé vhodné příležitosti, za podpory domorodců seřežou elity.
Elity se v žádném případě nestanou tahouny, protože záhy pochopí, že jim stačí málo, aby neměly prospěchové problémy, a že bude lepší, když asimilují s domorodci, protože pak nebudou bity.
Učitelé podlehnou intervencím rodičů a začnou třídní kolektivy dělit do výkonnostních skupin a pokud možno je od sebe separovat. Až někoho napadne, že by se mohly z průměru vyčlenit specializované třídy obsazené okraji prospěchového spektra. Tzv. "studijní" a "činnostní". V některých lokalitách se vytvoří ještě třídy "překlenovací" pro sociálně nepřizpůsobivé. Postupně se začnou realizovat projekty vymýšlené pedagogickými inovátory koordinované ministerstvem školství za evropské peníze.
Posední fáze spočívá ve vyhlášení vzdělávacích priorit stínovým ministrem školství Kuberou (nikdo jiný to nebude chtít dělat). Ten navrhne, aby se pro nadané žáky a pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami vytvořily svébytné školy, které budou korespondovat se vzdělávacími předpoklady a potřebami uvedených kategorií.
A tim bude ceske skolstvi pripraveno pro konkurenceschopnost tretiho tisicileti az do nejblizsich voleb, kdy novy ministr necha sepsat 'fialovou knihu' kde bude zmineno jedenact a půl 'vlaknovych zpusobilosti' sjednocených 'pricnym spojovnikem', to jest:
kazdy si standardne dela, co chce.
Sedych
Okomentovat