Závěrečná zpráva kurzu realizovaného na UK PedF v zimním semestru 2012/13, jehož aktivity a výstupy byly značně propojeny se Spomocníkem.
V září jsem vás zval k účasti v novém předmětu s názvem Vzdělávací technologie 21. století, jehož realizaci jsem dostal na UK Praha PedF na starosti. Zimní semestr je u konce, a tak nastal čas provést hodnocení výsledků. Myslím, že se nemáme za co stydět. Posuďte sami.
Předně je třeba říci, že byste předmět pod zde uvedeným názvem v informačním systému fakulty hledali marně. Jeho schválený oficiální název nakonec byl Vzdělávací technologie v práci učitele. To je ale nepodstatné. Zapsalo se celkem 48 řádných studentů fakulty – většina z prezenčních magisterských neinformatických oborů, tedy těch, jimž byla výuka primárně určena. Bylo mezi nimi i několik studentů kombinovaného studia a navíc, což je velmi potěšitelné, na přednášky nepravidelně docházelo i pár zájemců, jež nepatřili ke studentům UK.
Formální realizace
Hlavním cílem bylo seznámit účastníky s aktuálními možnostmi využití technologií ve výuce a zapojit je do procesu dalšího vlastního nepřetržitého poznávání v prostředí internetu. Výuka byla založena na přednáškách. Pochopitelně jsem se snažil hned při prvním běhu vybrat ta nejdůležitější témata (viz sylabus) a představit ty nejzajímavější osobnosti z řad našich odborníků. Mimořádný vliv na výsledek měla podpora, kterou jsme dostali od s Institutu Svazu průmyslu a jeho Platformy spolupráce praxe se školami, která v rámci svého portálu iPraxeTV zajišťovala přímé přenosy přednášek z auly PedF a vyráběla též kvalitní záznamy, které jsou k dispozici na YouTube. Díky tomu si může kdokoli spolu se studenty všechny 1.5 hodinové lekce dodatečně přehrát. Pro výuku jsem celý semestr používal jen jednu téměř 200 stran dlouhou prezentaci uloženou na Slideshare obsahující množství odkazů na materiály použitelné při hlubším studiu. Zde jsou všechny záznamy:
| 1. lekce | Bořivoj Brdička - Didaktické aspekty současného vývoje technologií | 11.10.2012 |
| 2. lekce | Bořivoj Brdička - Výzkum edukačních technologií a stanovení cílů vzdělávání pro 21.st. | 18.10.2012 |
| 3. lekce | Daniel Franc – Jak technologie mění svět kolem nás | 1.11.2012 |
| 4. lekce | Bořivoj Brdička - Od školy 1.0 ke škole 2.0 | 8.11.2012 |
| 5. lekce | Bořivoj Brdička - Od školy 1.0 ke škole 2.0. (dokončení 4. lekce) Janek Wagner - O železe a oblacích | 15.11.2012 |
| 6. lekce | Bořivoj Brdička - Konektivismus (s hosty Martinem Ruskem a Martinem Vonáškem) | 22.11.2012 |
| 7. lekce | Petr Naske - Digitální proměna školy Bořivoj Brdička – Formální vzdělávací prostředí (hry) | 29.11.2012 |
| 8. lekce | Bořivoj Brdička – Formální vzdělávací prostředí (webquest a internetové projekty) | 6.12.2012 |
| 9. lekce | Ondřej Neumajer - Aktuální situace stavu ICT ve vzdělávání v ČR, Tvrzení o ICT ve vzdělávání | 13.12.2012 |
| 10. lekce | Bořivoj Brdička – Neformální a informální vzdělávací prostředí Jan Čadek - Dej si pozor na síti | 20.12.2012 |
| 11. lekce | Bořivoj Brdička – Budoucnost vzdělávacích technologií Setkání s Platformou spolupráce praxe se školami ISP na téma „Co by měl umět absolvent školy, aby byl připraven na praxi“ (předávání cen nejčastějším návštěvníkům přednášek) | 3.1.2013 |
Jen těžko mohu posoudit, do jaké míry byly, jsou a budou záznamy využívány učiteli z praxe, případně jejich školiteli. Vodítkem může snad být to, že jsem dostal několik pochvalných reakcí (kromě přímých mailů též pod oznamovacím článkem v diskuzi), a pak ještě počty zhlédnutí uvedené na YouTube, jejichž momentální stav si můžete snadno zobrazit.
Kombinovaná forma výuky
Nedílnou součástí výuky byly aktivity realizované online. Primárním nástrojem komunikace mezi účastníky kurzu bylo cloudové prostředí vytvořené prostřednictvím specializovaného systému Edmodo (něco na způsob české iTřídy), jehož volně dostupné základní funkce našim účelům zcela postačovaly. Myslím, že ho můžeme všem vřele doporučit. Jeho vlastnosti se zamlouvaly i studentům (viz anketa po 2 týdnech). Na rozdíl od dosud běžných systémů řízení výuky je Edmodo již plně přizpůsobeno současným mobilním technologiím, takže se do aktivit kurzu mohli bez problémů zapojit i majitelé chytrých telefonů nezávisle na tom, kterou platformu používají.
Kromě klasického úložiště dokumentů jsme v rámci Edmoda využili nejvíce diskusní prostor fungující po vzoru Facebooku jako zeď. V případě výukového využití se mu říká „zpětný kanál“ (viz Horizon Report 2011). Je to nástroj, pomocí něhož jsou všichni účastníci kurzu (včetně hostů) v neustálém kontaktu, a to jak v období mezi jednotlivými lekcemi, tak i během přednášek, kdy může být zpětný kanál využit ke komentování obsahu i k dotazům. Skutečnost, že byla výuka vysílaná živě online, umožňovala, aby se prostřednictvím tohoto kanálu zapojili i ti účastníci kurzu, kteří neměli možnost být fyzicky přítomni. Otevře-li si navíc takto zapojený student na svém počítači i příslušnou prezentaci, vytvoří si studijní prostředí možnostmi odpovídající známému webináři. Drobný rozdíl je jen v tom, že zde se jednalo primárně o přednášky určené účastníkům přítomným v aule. Možnost zapojit se online byla nadstavbou realizovanou také kvůli tomu, aby ji mohli využít i učitelé z praxe. Byla to vlastně nabídka volně dostupného dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků umožňující jim si zdarma zvyšovat kvalifikaci, např. formou „prostojového“ učení (viz Prostojové učení podle Grooma).
Edmodo dovoluje učiteli mít obsah fóra pod kontrolou. U každého příspěvku se může rozhodnout, zda ho zveřejní, či ne. Je to celkem rozumné řešení, a to nikoli kvůli možné restrikci, ale v našich vysokoškolských podmínkách hlavně proto, že někteří studenti mají určitý ostych, a nemají proto příliš velký zájem své dosud nevyzrálé myšlenky publikovat veřejně. Snažil jsem se ovšem, aby studenti publikovali jen s tématem kurzu související příspěvky. To znamená, že naprostá většina z nich nejen byla publikovatelná, ale v mnoha případech může sloužit ostatním jako zdroj poučení. Najdete je na veřejně dostupné stránce naší skupiny zde.
Musím přiznat, že tento první běh kurzu byl poněkud poznamenán zákonitou počáteční nejistotou, jak vše dopadne. Ve zpětnovazebním dotazníku (vyrobeném v Edmodu pomocí nástroje pro tvorbu testu), který studenti na závěr vyplňovali, si celá řada z nich stěžovala, že na začátku trpěli značnou nejistotou, co konkrétně pro ně bude účast znamenat. Celkem chápu, že formulace požadavků použitá v sylabu, tj. „prokázání existence funkčního online osobního vzdělávacího prostředí s náznakem vznikající rezidentské digitální stopy“, musela pro řadu z nich být poměrně dost nejasná.
Přesto 39 ze zapsaných 48 studentů během 1. fáze kurzu získalo 1. odznak (další z prvků inovativních forem hodnocení výukových výsledků inspirovaný funkcí sociálních sítí v Edmodu zabudovaných). Pro jeho obdržení bylo třeba se zaregistrovat a zapojit se téměř libovolným způsobem do činnosti – třeba uvedením odkazu na materiál doplňující téma probírané na přednášce. Vůbec nejhodnotnější takový počin, který se nám podařilo realizovat hned několikrát, nastal tehdy, když někdo podobnou zprávu poslal bezprostředně během přednášky, takže na ni bylo možno v reálném čase reagovat (např. KOREJSKY ROBOTICKY UCITEL Davida L.).
Výsledky
Pro první běh jsem zvolil pouze dvoufázový průchod kurzem. To znamená, že již zisk 2. odznaku (v podobě medaile za vynikající výkon) ve skutečnosti znamenal nárok na udělení zápočtu. K získání 2. odznaku bylo třeba, kromě aktivního zapojení do výměny informací a názorů na zdi v našem Edmodu, prokázat též náznak existence osobního vzdělávacího prostředí využívajícího online nástroje ke spojení s kolegy – učiteli, odborníky, spolužáky apod. Takto definovaný výukový cíl je sice v dokonalém souladu s teoretickými závěry nastíněnými v přednáškách, ale nelze ho bohužel jednoznačně definovat. Asi vůbec nejnázornější bude, uvedu-li zde alespoň několik vybraných příkladů toho, za co jsem toto ocenění nakonec udělil.
Vůbec první medaili dostala Kateřina H., která nás 16.11. informovala (GLOBALEDCON VÝSTUP) o své úspěšné účasti na online světové konferenci GLOBALEDCON. To, že se pak s touto svou zkušeností podělila se všemi čtenáři Spomocníka, je věc, jež mě neobyčejně těší, ale pro zisk odznaku již nebyla vysloveně nutná (Hravá angličtina na GLOBALEDCON).
I Jana R. původně získala medaili za účast na webináři GLOBALEDCON. Byl o tom, co se mohou učitelé naučit účastí v kurzech typu MOOC. Svá zjištění pak publikovala v článku Jak velkou moc má MOOC? Vůbec největší radost mi ale udělala Denisa H., protože o těchto volně dostupných kurzech jen nemluvila a rovnou se do jednoho z nich zapsala - MÁ ÚČAST v MOOC KURZU. Totéž platí i o Karolíně K., která se dobrovolně zapsala do MOOC kurzu, který popisoval můj článek Pedagogika nejistoty podle Jima Grooma (JIM GROOM na SPOMOCNÍKOVI).
Jinou cestu zvolila Radka B., která reagovala na naši výzvu k účasti na reálné (nikoli virtuální) závěrečné konferenci IPn PTPO, šla tam a o svých poznatcích nás informovala. I v tomto případě z toho nakonec byl veřejně publikovaný výstup v podobě článku (Co jsem se dozvěděla na závěrečné konferenci IPn PTPO).
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
0 komentářů:
Okomentovat