Studie problematiky rizikových faktorů využití technologií ve výuce shrnující výsledky výzkumů, myšlenky a návrhy na řešení známého psychologa California State University Larry Rosena.
Věnováno aktivní uživatelce portálu RVP paní učitelce Janě Petrů.
Učitelský spomocník se rizikům, která jsou spojena s nadměrným a hlavně nevhodným využitím technologií dětmi, věnuje poměrně často. Namátkou vyberu - Etický kodex pro práci žáků a učitelů s informacemi, 10 principů internetové bezpečnosti škol, Dělá z nás Google hlupáky?, Děti bez jména a bez tváře, V jakém věku je vhodné mít účet na Facebooku? - a mnoho dalších článků.
Nedávno jsme informovali o výsledcích dvou zámořských výzkumů, které jasně ukázaly, že vztah učitelů k technologiím je stále značně negativní (Bez učitelů se moderní technologie neobejdou). Bohužel se projevuje docela často též jako snaha jejich vliv zcela eliminovat. Třeba úplně zamezit přístupu k technologiím u mladších žáků (1.st.), v extrémních případech i u starších. To je sice, pokud jde o rizika s technologiemi spojená, cesta celkem bezpečná, ale má zase jiné velmi nepříjemné důsledky. Neznám pro ně lepší popis, než ten od Marca Prenského: „V nepředstavitelně komplexní budoucnosti nebude mít sebeinteligentnější jedinec bez přístupu k nástrojům digitálního světa šanci vyrovnat se třeba i méně schopným účastníkům sítě“ (viz Technologie jako příčina vývojové nespojitosti).
Jenže, má-li současný člověk, podle Prenského tzv. „Homo sapiens digital“, být schopen využívat výhod, jež mu poskytují všudypřítomné technologie propojené do počítačových sítí, musí umět odolávat rizikům, která jejich nevhodné aplikování přináší. A ukazuje se stále více, že tato rizika v žádném případě nelze podceňovat. Proto je nezbytné této problematice věnovat zvýšenou pozornost a neustále se k ní vracet. Podívejme se tedy, jaký je poslední vývoj ve výzkumu rizik spojených s výukovým využitím technologií a jaká doporučení nám učitelům odborníci aktuálně dávají.
Začneme u psychologa California State University Larry Rosena, o jehož členění vlastností několika různých generací současných uživatelů technologií jsme informovali v březnu 2010 článkem Přichází nová iGenerace. Larry Rosen se problematikou vlivu technologií na výukové výsledky žáků zabývá na skutečně vědecké úrovni, píše knihy a ve svém blogu na portálu Psychology Today publikuje seriál článků s názvem Rewired: The Psychology of Technology. Je v nich opravdu velké množství zajímavých informací, z nichž mnohé stojí za vyzdvihnutí. Podívejme se hlavně na ty, o nichž jsme dosud nemluvili.
Uvítejme síťovou generaci!
Shodou okolností rozjel Larry svůj blog na konci března 2010, 4 dny poté, co jsme o něm mluvili poprvé. Začal samozřejmě opět definováním vlastností různých generací (Welcome to the iGeneration!). My jsme dosud pro všechny děti od předškolního věku disponující nějakou digitální technologií většinou vystačili se zjednodušujícím označením „síťová generace“. Ale asi nám do budoucna nezbude, než díky stále se zrychlujícímu vývoji populací ovlivněných technologiemi rozlišovat spolu s Rosenem více vývojových fází. Liší se totiž určitými specifickými vlastnostmi. Terminologie je bohužel dosud značně nejednotná, a asi ji ani nelze bez problémů přenést na naše evropské poměry. Zde je ta nejjednodušší varianta, kterou používá Larry Rosen ve svých výzkumech:
| Generace | rok narození |
| Baby Boomers (populační exploze) | 1946 – 1964 |
| Generation X (X jako obtížně definovatelná) | 1965 – 1979 |
| Net Generation (síťová generace) | 80. léta 20 st. |
| iGeneration (generace individualit) | 90. léta 20 st. |
| Generation C (creative, communicative, collaborative, connected) | od 2000 |
Larry samozřejmě vzápětí rozebírá, kolik času současná mládež tráví v přítomnosti médií. To pro nás ale není žádnou novinkou – viz Vliv technologií na děti prudce roste. V dalších příspěvcích se věnuje hlavně bližšímu popisu vlastností současné technologiemi ovlivněné generace. Ani zde pro nás ještě není nic převratně nového. Stačí si připomenout popis vlastností síťové generace v článcích již dříve Spomocníkem publikovaných (Síťová generace podle Tapscotta, Vzdělávání a internet 2. generace). A mohu vás odkázat též na záznam přednášek realizovaných v rámci předmětu Vzdělávací technologie 21. století (5. lekce, prezentace strana 75).
Kdybychom měli pro potřeby tohoto příspěvku shrnout hlavní zjištění Larry Rosena v oblasti vývoje generačních rozdílů, asi tím nejdůležitějším bude skutečnost, že děti generace C již dospěly tak daleko, že vůbec nevnímají technologie jako něco cizího. Chápou je jako součást své existence, jako „vzduch, který dýchají“. Vzít jim ho, je těžko představitelné.
Rosenovy výzkumy
Larry Rosen se již 30 let na vědecké úrovni zabývá vlivem technologií na výchovu. Konstatuje, že za tu dobu došlo k obrovským změnám. Technologie pronikly do běžného života a značně ho ovlivňují. Je důležité zkoumat jejich vliv na žáky a snažit se negativní dopady eliminovat.
Podívejme se na jeden z posledních Rosenových výzkumů, jehož cílem bylo detailně prozkoumat schopnost dětí soustředit se na učení. Tento vědecký experiment se uskutečnil v minulém školním roce. Zúčastnilo se ho na 300 studentů od 2. st. ZŠ až po vysokoškoláky [1]. Všichni souhlasili s tím, že budou pozorováni po dobu 15 minut při studiu v domácích podmínkách. Cílem bylo zjistit, zda se dokážou po tuto dobu soustředit na práci a, pokud ne, co je ruší. Po celou sledovanou dobu bylo prostě zaznamenáváno vše, co studenti dělali. Než se podíváme na výsledky, je nutno předeslat, že všichni účastníci si byli plně vědomi té skutečnosti, že jsou sledováni.
Bylo zjištěno toto:
- Průměrná délka soustředění před prvním vyrušením je u studentů všech věkových kategorií všehovšudy 3 minuty.
- Naprostou většinu rušivých podnětů vyvolává přítomnost technologií - 1. více různých zařízení, 2. textové zprávy, 3. Facebook (FB).
- Mnohem lepších studijních výsledků dosahují ti studenti, kteří se dokážou déle soustředit a mají za tímto účelem vypracovanou určitou strategii.
- Mnohem horších studijních výsledků dosahují ti studenti, kteří se obklopují multimedii a dělají více věcí najednou (multitasking). [2]
Podle Larry Rosena je jedinou možnou odpovědí na problémy žáků se soustředěním cílevědomé budování schopností spojených s metakognicí, tj. s uměním se učit. Ty jsou založeny hlavně na rozpoznávání situací, kdy je soustředění nezbytné a kdy není.
Právě metakognici zkoumal Larry Rosen i v jiném výzkumu, který prováděl na studentech svých univerzitních kurzů psychologie. Jednalo se o sledování 30 minutového videa s následným testem ověřujícím získané poznatky. Studenti byli předem informováni, že během sledování videa budou dostávat textové zprávy, na něž se mají snažit odpovídat. 1/3 nedostala zprávu žádnou, 1/3 dostala 4 zprávy a 1/3 dostala 8 zpráv. Odesílání zpráv bylo schválně synchronizováno s těmi okamžiky, kdy se ve videu objevovaly ty nejdůležitější informace, jejichž znalost pak byla testována.
Asi nebude žádným překvapením, že celkově si nejhůře vedla poslední skupina s 8 zprávami. Mnohem zajímavějším výsledkem je však to, že výrazně lepších výsledků dosáhlo těch několik studentů, kteří nereagovali na vibrující mobil hned, ale s odpovídáním počkali až na místo, kde obsah videa nebyl tak důležitý.
Zbraně masového rozptylování
18. prosince 2012 Larry Rosen jako reakci na článek Andy Isaacsona Learning to Let Go: First, Turn Off the Phone z New York Times publikoval příspěvek Weapons of Mass Distraction (Zbraně masového rozptylování). Zkratka WMD je v angličtině shodná s bezdrátovými mobilními zařízeními (Wireless Mobile Devicess), ale i se zbraněmi hromadného ničení (Weapons of Mass Destruction). Analogie je zřejmá.
očátečním impulzem pro oba články byla studie Pew Internet The Best (and Worst) of Mobile Connectivity publikovaná na konci listopadu [3]. Ta se sice týkala dospělých, ale k našemu tématu má nepochybně co říci. Bylo zjištěno toto:
- 85 % Američanů vlastní mobilní telefon, a ten hraje často významnou roli v mnoha aspektech jejich života
- 67 % těchto vlastníků mobilů kontroluje občas, zda nemají nový vzkaz nebo nepřijatý hovor, aniž by zaznamenali zvonění; 18% tvrdí, že to dělají často.
- 44 % vlastníků má mobil na dosah, když spí, protože nechtějí zmeškat žádný hovor či zprávu.
- 29 % vlastníků vnímá mobil jako něco, bez čeho si neumějí život představit.
0 komentářů:
Okomentovat