Česká škola: Scio: Výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání

Výzkumné oddělení společnosti Scio nabízí přehled zajímavých informací ze zahraničních zdrojů. Z témat vybíráme: „vertikální vyučování“, trendy ve vzdělávání v roce 2013, vývoj postsekundárního online vzdělávání.

Autor článku porovnává dva přístupy ve výuce, a sice projektové vyučování a vyučování založené na řešení problému. Pro oba se v angličtině užívá označení PBL (Project/Problem Based Learning). Druhému zmíněnému autor dává přednost. Zatímco projektové vyučování zdůrazňuje složku tvoření vlastníma rukama (hands-on) podle předem stanoveného zadání (např. postavit model mostu), ve vyučování založeném na řešení problému se žáci zabývají i širšími souvislostmi, které může podobné zadání přinést v reálném světě (kde má být most postaven, jaké to bude mít důsledky pro okolí, je stavba mostu nejlepší řešení apod.). Zadání pro vyučování založeném na řešení problémů musí vycházet z reálné situace a nemá jedno správné řešení. Učitel vystupuje v úloze moderátora v procesu hledání možných řešení. Autor článku předjímá výhrady, které učitelé mohou mít k vyučování založenému na řešení problému: je časově náročné, je obtížné provádět hodnocení, protože neexistuje jediná správná odpověď, žáci pracují na různých úkolech a není možné učit celou třídu, žáci, kteří s těmito přístupy ve výuce nemají zkušenost, mohou odmítat pracovat, žáci si musejí spojit poznatky z výuky s požadavky z testů, do výuky se začleňuje etika, což nemusí každému vyhovovat. Je třeba si ovšem uvědomit i pozitivní stránky tohoto přístupu: lze do něj snadno zapojit vyučování dovedností potřebných ve 21. století, zejména kritického myšlení a řešení problému. Podle autora to může být cesta k revoluční proměně výuky, ke skutečnému „převrácenému“ vyučování. (910)
Společná výuka různě starých dětí v jedné třídě bývala běžná zejména na venkově. V malých komunitách často funguje i dnes, protože pro vytvoření více tříd není dost dětí. V řadě anglických škol však učitelé záměrně dávají dohromady třídy dětí různého věku a zavádějí „vertikální vyučování“ (vertical teaching), které jim umožňuje nabídnout žákům širší výběr předmětů. Na střední škole v Bristolu například spojili 9. a 10. třídu (14–15 let) a vyučují ve smíšených skupinách předměty, které nepatří k hlavním (hlavní předměty jsou angličtina, matematika a přírodní vědy). Žáky ve větších třídách lze rozdělit podle dovedností. Je možné nabídnout i předměty, pro které by se v jednom ročníku nenašlo dost zájemců. Díky výuce ve smíšené třídě projevují žáci v 9. třídě více odpovědnosti ve studiu, někteří jsou připraveni dokončit dříve dvouletý kurz GCSE (General Certificate of Secondary Education, končí zkouškou obvykle v 16 letech žáka). Ve škole ve Walesu mají žáci z 9., 10. a 11. třídy možnost volby dvou předmětů vyučovaných ve smíšené třídě. Ředitel školy vidí přínos zejména pro žáky 9. třídy, kteří získají možnost delší přípravy na GCSE a větší motivaci. Ve škole v Huddersfieldu praktikují vertikální vyučování již čtvrtým rokem a s výsledky jsou spokojeni, protože výuka ve smíšených třídách působí pozitivně na chování žáků. Možnost předčasného skládání zkoušky GCSE však není podporována současným ministrem školství Velké Británie M. Govem. (Ke zkušenostem s modelem jednotřídní školy v USA čtěte zde.) (911)
Další z řady trendů ve vzdělávání v roce 2013 přináší v americkém vzdělávání tři témata, kterým bude dobré věnovat pozornost: 1. Možnosti a limity digitálních technologií – technologie budou hlouběji a různými způsoby zapojovány do vzdělávacího procesu a mnoho škol bude akceptovat zařízení, která si žáci přinesou do školy (BYOD – více zde). Na druhou stranu začne vyprchávat počáteční nadšení nad zapojením technologií, převládne realističtější přístup, děti budou nadále potřebovat spoustu času, kdy nebudou připojeny do sítě. 2. Společné základní standardy pro většinu států USA – bude pokračovat proces jejich zavádění, což dlouhodobě přinese pozitivní efekt. Ulehčí to situaci rodinám, které se stěhují, spojí Američany a usnadní komunikaci, zvýší konkurenceschopnost Američanů ve světě (více ke standardům např. zde). 3. Vzdělávání, které probíhá mimo školu – dále se bude prohlubovat chápání toho, že vzdělávání probíhá kdekoliv a kdykoliv, neformální vzdělávání se bude rozvíjet např. v muzeích a naučných parcích. Na úrovni terciárního vzdělávání se bude víc a víc univerzit zapojovat do nabízení MOOC – masově otevřených online kurzů (k vývoji a fungování MOOC přehledně zde) a objevuje se také řada otázek spojených s fungováním MOOC. Sféra vzdělávání rozhodně nezůstane beze změn. (912)
T. Bates, kanadský výzkumný pracovník a poradce na poli online vzdělávání a distančního vzdělávání a autor 11 knih v tomto oboru, nabízí na svém blogu předpovědi dalšího vývoje postsekundárního online vzdělávání v roce 2013. Ve své předpovědi řadí jednotlivé trendy od nejvýznamnějšího k méně významným podle toho, jaký vliv budou podle něj hrát v online vzdělávání v Kanadě. U každého z nich uvádí procento institucí, kde se v daném období projeví. 1. Posun z periferie do centra: v horizontu jednoho roku 10–30 %, tří let 30–50 %, pěti let 60–80 %. Online vzdělávání bude začleňováno do základní činnosti fakult a oddělení. 2. Hybridní vyučování: v jednom roce 20–40 %, ve třech letech 40–60 %, v pěti letech 70–90 %. Autor zde nemá na mysli masově otevřené online kurzy (MOOC), ale hybridní vyučování ve smyslu kombinace online a prezenční výuky a zdokonalování modelů této kombinované výuky (více k fungování modelu zde). Kanadské instituce mají výhodu malého náskoku před USA, protože mají delší historii využívání kombinace distanční a prezenční výuky, v USA však tento proces postupuje rychleji. 3. Strategický přístup institucí k vyučování online a k flexibilní výuce: v jednom roce 5–15 %, ve třech letech 15–25 %, v pěti letech 25–50 %. Tento trend bude v roce 2013 podporován několika faktory: politickým tlakem na inovace, dalším rozvojem MOOC a tlakem na to, aby se univerzity zapojily, demografickými změnami: počet starších studentů převýší postupně počet čerstvých absolventů SŠ, posunem k hybridnímu vyučování, postupným posunem k formálnějšímu plánování kurzů, způsobu jejich předávání a obsahu. 4. Využívání externích služeb: v jednom roce 0–10 %. ve třech letech 5–15 %, v pěti letech 15–25 %. Pro USA autor předpokládá dvojnásobná čísla. Služby, které budou svěřeny externím dodavatelům, jsou následující: technická podpora, systémy řízení vzdělávání, marketing, administrativa online kurzů, registrace, zadávání úkolů, hodnocení, poradenská (tutoring) a konzultační služba pro studenty, tvorba modelu kurzů, všechny online aktivity jako samostatná součást činnosti (více z praxe např. zde). 5. Vývoj MOOC – dno deziluze? V jednom roce 20–30 %, v třech letech 5–15 %, v pěti letech 10–20 % (dosažení stabilní úrovně produktivity). Autor očekává rozvoj kurzů do roku 2014, potom budou univerzity hodnotit, zda se tento model osvědčil, a dojde k určitému vystřízlivění. Kurzy budou patrně menší a lépe zacílené na konkrétní skupiny, budou sloužit hlavně pro další vzdělávání, nebudou však schopny řešit otázku poskytování kvalitního vzdělávání miliardám zájemců v rozvojovém světě z důvodu jazykové různosti, nedostatečného přístupu k internetu a nevhodných učebních materiálů. Instituce budou pravděpodobně požadovat menší finanční částky za registraci a větší sumy za hodnocení, což může přispět ke snížení počtu zájemců. Některé instituce budou limitovat počet přijatých do kurzu. Inovace se projeví v designu některých kurzů. 6. Volně přístupné učební texty, učebnice (OER=Open Educational Resources): v jednom roce 25–35 %, ve třech letech 45–55 %, v pěti letech 90–95 %. Tento přístup už zahájila v Kanadě provincie British Columbia a v USA stát Kalifornie (k vývoji OER více zde). Učební texty vypracované na univerzitách budou volně přístupné studentům daných kurzů, studenti ušetří peníze, texty lze obohatit o další obsah, aktivity, simulace apod. Zapojí-li se některé významné univerzity, mohl by se vytvářet tlak i na ostatní. Přesto tento postup nemusí všichni přijmout. 7. Rok tabletu? V jednom roce 10–15 %, ve třech letech 20–25 %, v pěti letech 40–50 % (výhled pro tablety podle Horizon Report 2012 zde). Tento trend autor uvádí jako nejistý z následujících důvodů: tablety jsou stále poměrně drahé, zatím pro ně není připraven výukový materiál, nejsou ideální pro tvorbu nového obsahu, jejich využití by muselo být součástí strategie online vyučování v rámci instituce, rychlý vývoj technologií přináší nové modely. 8. Model flexibilních kurzů (FCD=Flexible Course Design): v jednom roce 10–15 %, ve třech letech 20–25 %, v pěti letech 40–50 %. Zde autor spekuluje o vývoji kurzů, které budou více konstruktivistické, založené na základních pedagogických principech, ale s proměnlivým obsahem a jeho organizací. Kurzy budou zahrnovat např. zadání projektové práce a multimediální úkoly, budou postupně využívat nové technologické možnosti. 9. Mezinárodní scéna: autor upozorňuje na rychlý vývoj online výuky v Mexiku a na již existující online výuku v Jižní Koreji, Malajsii, Číně a Indii. Zejména Indii předpovídá velký rozmach online vzdělávání. V závěru autor poukazuje na faktory, které mohou vstoupit do hry v roce 2013 a jejichž vývoj nelze nijak předvídat: privatizace postsekundárního vzdělávání v USA, zapojení velkých internetových hráčů do online vzdělávání, kroky americké vlády proti volně přístupným vzdělávacím zdrojům, energetické problémy bránící využití online vzdělávání, vývoj finančně dostupného kvantového počítače. Instituce postsekundárního vzdělávání by měly v otázkách online vzdělávání postupovat aktivně a nečekat na tlaky vnější situace. (913)