Celý komplex systémových, obsahových i organizačních chyb, které se nahromadily za posledních 22 let, přetrvávaly i v roce 2012 a vláda na ně neuměla reagovat tak, aby docházelo k postupné nápravě. Naopak, svými rozhodnutími často problémy a nestabilitu ve školství ještě prohlubuje.
Z rozhovoru Radovana Rybáka s Martou Semelovou v HalóNoviny.cz vybíráme:
Jakou úlohu sehrál bývalý ministr Josef Dobeš?
Ministr Dobeš působil velmi chaoticky. Ráno něco vyhlásil, v poledne už to neplatilo a večer říkal pravý opak. Svými návrhy dokázal jediné: sjednotit školy, pedagogy, studenty, asociace, odbory, kraje a obce v požadavku na jeho odvolání. Přitom nejeden návrh po něm převzal ministr Fiala a bez problémů ho prosadil.
Ať už se jedná o již zmíněné standardy v rámcových programech základního vzdělávání, testování žáků pátých a devátých tříd, vyhlášku, která školám umožňuje zkrácení přestávek z deseti na pět minut kvůli tomu, aby žáci stihli dopravní spoje, či možnost prodloužení dopoledního vyučování na prvním stupni základní školy z pěti na šest hodin.
V každém případě bývalý ministr Dobeš nijak nepřispěl k stabilizaci resortu a jeho odstoupení pod záminkou nesouhlasu se snižováním financí a platů ve školství bylo namístě.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
16 komentářů:
A bude hůř. Až dojdou EU penízky, potom si nové věci namalujeme na tabuli onou bílou křídou.
Rozhovor s Martou Semelovou na České škole? Děkuji, nemám zájem.
Pokud si odmyslím politickou příslušnost (která může někomu vadit), tak s autorkou souhlasím ve všech bodech.
pro 7.1.11:47
Člověk, který hodnotí pouze politickou příslušnost sdělujícího a nezajímá ho obsah sdělení, je mírně řečeno chudý duchem a zákonitě na tuto svoji vlastnost jednou "dojede". Budiž mu to přáno.
"Ve školním roce 2010/11 bylo odmítnuto 39 500 žádostí o přijetí do předškolního zařízení."
Chcete-li polemizovat, tak pojďme. Navrhoval bych pí Semelové, která mimo jiné odmítá uznat proces s Miladou Horákovou za vraždu, aby nezneužívala čísla. Při uvádění tothoto čísla je totiž potřeba mít na paměti, že ve městech si každý rodič podá preventivně žádost do každé dostupné školky. Takže těch odmítnutých dětí bude řádově méně.
odmítá uznat proces
Nebijte nevinného, ale nemohu se zbavit otázky, jestli on Jan Hus nebyl stejný případ. Odmítl odvolat svou pravdu a propadl na životě. A vidíte - žádný katolík se za to nemusel omluvit ani to uznat jako vraždu, dokonce jim budeme vracet mooc velké majetky. Je to OK?
K předchozímu příspěvku: katolická církev se ústy papeže za tento (a nejen za tento) nesmyslný čin omluvila.
A k tématu: základní školství je opravdu ve velmi špatném stavu. Myslím si, že teď pomůže nekompromisní sjednocení učebnic, požadavků a výstupů, nejlépe na každé pololetí.
"nekompromisní sjednocení učebnic, požadavků a výstupů, nejlépe na každé pololetí"
Ono by to snad ani nebylo potřeba, kdyby kantoři měli trochu selského rozumu a prachobyčejné zodpovědnosti.
Chodila jsem do školy v 60. a70. letech. Někdo tvrdí, že byl ideový tlak, ale pro děti to bylo ve škole docela fajn. Učitelé byli většinou osobnosti, nikdo si k nim nedovolil z obyčejné úcty. Taky rodiče měli velký respekt ke škole. Nejlepší srovnání můžu udělat s učebnicemi a učební látkou. Měli jsme jen jednu řadu učebnic, ale učili se z ní všichni a fungovalo to - domluvil se jeden z Brna s druhým ze Lhoty, všichni měli stejné učivo a všichni je ovládali docela dobře. Propadlík nebo flink byl na 2. stupni tak 3 - 5 žáků, rozhodně nehráli prim ve třídě jako dnes, aby je všichni ještě obdivovali jako hrdiny.
Na gymnáziu jsme na českou literaturu měli všeho všudy dvě rukověti, až k maturitě. Byly psané jako román, četlo se to se zaujetím, krásně, dávalo to smysl i souvislosti. Když jsem před léty otevřela stohy učebnic obou dcer, je to nebetyčný rozdíl - z tohodle bych se tedy učit nechtěla. Přehnaně teorie, vysokoškolská náročnost, akademismus, studené vyjadřování. Tak si myslím, jestli i v tom nesmyslném nárůstu učiva, za kterého si žáci evidentně stejně sami neumějí vybrat a orientovat se, takže se radši nenaučí nic, není taky důvod té ubohosti dnešního školství. Děti nemají rády své učebnice a neučí se z nich, takže nečtou ani to základní, co by mohly a měly. Já si ve svých rukovětích listuju ráda do dnes.
"Chodila jsem do školy v 60. a70. letech. Někdo tvrdí, že byl ideový tlak, ale pro děti to bylo ve škole docela fajn."
Kecáte. My jsme o malé přestávce nesměli jít ani na záchod a o velké jsme zase museli povinně korzovat ve vestibulu škol, což oboje bylo pod lidskou důstojnost. Soutěž jen o zemi, kde zítra znamená furt včera, byla nesmyslná, protože o jiných státech nám nebylo záměrně sdělováno téměř vůbec nic. Učitelé museli každý týden absolvovat trapné ideologické školení. A dalo by se pokračovat ...
"i v tom nesmyslném nárůstu učiva"
Rovněž kecáte. Učím matematiku a fyziku a o nějakém nárůstu učiva se rozhodně nedá hovořit. Např. na ZŠ ve fyzice sice přibyly moderní věci typu elektromagnetického záření, ale zase se dost ubralo v mechanice. A když vezmu do ruky rozumné učebnice zeměpisu či dějepisu, tak zjišťuji, že obsah učiva je podobný jako ve Vámi zmiňovaných 70. letech, ale učivo je podáno daleko zajímavěji. Já být žákem, rozhodně budu chodit do školy dnes než v 70. letech, bo "skal a stepí, divočinou" a "bez chleba nelze žít ..." jsem se nazpívali dost a dost.
Žádná debata (natož psaná), tudíž ani tato nemůže postihnou celou šíři problému, v němž se školství nachází. Je to problém daleko složitější.
Dávám za pravdu komentáři 8. ledna 2013 10:05
Určitě se změnila výběrovost středních a vysokých škol. Klesnul počet narozených dětí a
zvýšil se počet studijních míst. Dramatická změna proběhla u vysokých škol, méně
dramatická u gymnázií.
Obsah učiva:
Další věcí, která se změnila je obsah učiva a čas, který je k dispozici na její probrání.
Příklady z jednotlivých předmětů:
• Matematika – obsah učiva zůstal téměř stejný, zmenšil se počet hodin o jednu týdně
(zmenšení o jednu pětinu)
• Fyzika - obsah učiva zůstal téměř stejný, zmenšil se počet hodin o jednu týdně (zmenšení
o jednu třetinu)
• Dějepis (neučím ho, ale vždycky jsem se o něj zajímal) – značně narostl objem učiva,
například při probírání starověké perské říše, se dnešní studenti učí celou posloupnost
všech jeho panovníků (nenachází se ani ve vysokoškolských učebnicích dějepisu Dějiny
pravěku a starověku, Pečírka a kol SNP 1979, většina nástupců Xerxa I je uvedena pouze
petitem)
• ZSV – tento předmět neexistoval, v současnosti obsahuje úvod do psychologie,
sociologie, politologie, ekonomiky, práva a filosofie. Učebnice nejpoužívanější sady na
naší škole jsou víceméně pouze soupisem termínů. Obsah úvodu do práva může směle
soupeřit s přednáškou Teorie práva, kterou jsem absolvoval na právnické fakultě. Na
gymnáziu však v rozsahu jednoho pololetí 2 hodiny týdně, na PF UK v zimním semestru
2/0 v letním 2/1.
Čeština - encyklopedické znalosti obrovsky narostly, telefonní seznamy děl a autorů, aniž by studenti až na výjimky četli a dílům rozuměli. Gramatika a sloh se odbývají na většině škol.
• Chemie – podle zkušeností mé ženy (absolvent biochemie na PřF UK) při doučování
chemie k maturitě (u nejméně náročné učitelky na celé škole) se běžně probírají věci, které
se kterými se ona setkala až na VŠ
Důvody tohoto nárůstu spočívají hlavně v přijímacím řízení na VŠ v devadesátých letech. Na
mnohých školách existovaly obrovské převisy zájemců a mnoho škol si vybíralo pomocí
testů, jejichž náplní se stávala látka, která přesahovala obsah středoškolských osnov (ne ve
formě pochopení nebo obecných představ, zvláštních schopností nebo hloubky zvládnutí,
pouze ve formě dalších údajů, které nebyly uvedeny v učebnicích). Procento úspěšnosti u
přijímacích zkoušek se stalo hlavním kritériem kvality střední školy a tak učitelé na středních
školách zvětšovali objem učiva, aby nikdo nemohl říct, že to se studenty neprobrali. Tento
systém přetrval do současnosti a tak jsou měřítkem výuky biologie a chemie přijímací
zkoušky na medicínu, dějepis učíme podle požadavků pro přijímací zkoušky na filosofickou
fakultu UK, jazyky podle požadavků na překladatelství atd..
Jinak každý vyučující chápe, že požadavky z ostatních předmětů jsou přehnané, ale své
požadavky považuje za oprávněné. Když už ne kvůli předmětu samotnému, tak kvůli
přijímačkám na jedné z několika desítek fakult v ČR.
Stejná honba za kvantitou zřejmě probíhá i na základních školách.
Dnešní škola se snaží méně talentované méně motivované hůře připravené studenty
naučit za horších podmínek větší množství informací než dříve.
Předchozí věta je zcela zásadní. Už v mé době měla velká část studentů problémy dlouhodobě
zvládat učivo a chápat ho. Je jasné, že dnes nemohou školy své úkoly zvládat, pokud nebudou
mít k dispozici lepší „tréninkové metody“, než používaly před dvaceti lety.
Pokračování:
Tím se dostáváme k tomu, co se nezměnilo.
Právě ty metody. Naprostá většina hodin (G) probíhá přesně stejným způsobem jako před dvaceti
lety. Učitel stojící před tabulí nebo sedící za katedrou předkládá studentům nějaké informace,
část zapisuje na tabuli, studenti sedí pasivně v lavicích (vyučující se občas snaží položit
nějakou otázku, ale naprostá většina třídy nereaguje) a opisují z tabule do sešitů.
Tento systém sice umožňuje přednést za danou dobu nejvíce informací, ale pokud má mít
smysl musí být adresován dokonale připravenému posluchači. Posluchači, který:
1. chce informace vnímat
2. dokáže si vytřídit ty podstatné a ihned si je zapamatovávat
3. má vytvořeny pevné základy v daném předmětu a je schopen nově přijímané poznatky
ihned přidávat k těmto základů
4. umí vytvářet souvislostní vazby mezi novými informacemi navzájem i mezi novými
informacemi a tím, co již zná
5. dokáže se soustředit často celých 45 minut
6. má dostatek času na domácí přípravu
Body 2. až 4. v sobě obsahují to, co by bylo možné nazvat schopností „učit se“. Pokud má
dnešní škola obstát při plnění svého úkolu, měla by právě dokonalé zvládnutí této schopnosti
studenty být tou „lepší tréninkovou“ metodou.
Když se zkusíte zeptat mých kolegů na to, kolik času věnují procvičování těchto dovedností (a
dalších, které s tím souvisí, jako je samostatné psaní poznámek apod.), odpoví Vám, že žádný.
Na střední škole není na takové zdržování čas, studenti se to musí naučit už na základní škole.
Je zajímavé, že na to není čas ani na nižším stupni gymnázia (opět je to záležitost základní
školy). Podle mých zkušeností na to není čas ani na prvním stupni základních škol.
Takže to vypadá, že ze základek máme předávat na gymnázia hotové studenty. Ale to je přece blbost. Na každém stupni škol se totiž žákům předávají informace tak, aby to odpovídalo věkovým zvláštnostem dítěte. Představa gymnaziálních učitelů, že na základní škole je potřeba, aby děti seděly v lavicích jako zařezané a pozorně sledovaly výklad, je scestná. A to, že oni nejsou schopni děcka moc pro svůj předmět zaujmout, se nadá házet na údajnou nepřipravenost dětí ze základek. Trošku s těmi středoškolskými názory proboha brzděte.
Někteří učitelé na gymnáziích by měli kriticky zvážit, kolik učiva vyžadovat a do jaké šíře. Měli by se zbavit předhánění, kdo víc a rychleji. On to dnes stejně nikdo moc neocení, že mají jeho žáci nabiflováno víc než od sousedů, protože VŠ v pudu sebezáchovy berou vše, co přijde (snad s výjimkou medicíny, i když i tam šla prý úroveň rapidně dolů).
Na všech stupních škol bychom si měli zvykat, že raději méně, ale pořádně. Jinak jim v těch hlavách stejně nezbude téměř nic - většinu nepochopí, protože nerozumějí čtenému textu, a zbytek zapomenou. Přetíženost zbytečným učivem je v některých předmětech a u některých učitelů markantní, stačí otevřít sešity žáků.
Dovolím si jeden příklad. Ač sám neučím angličtinu - jako jazyk ji ovládám a aktivně používám. Jsem učitel s letitou praxí. Když si žák po základní nebo jazykové škole chce udělat třeba nejnižší Cambridgeskou zkoušku pro absolventy ZŠ - musí se přihlásit, zaplatit, umět, pokud nezvládá na 70% - neprospěl. Naproti tomu máme generálky celoplošných testů, testy naflákáte za zlomek času, konstruované jsou v základní úrovni na čtyřkaře - aby prošli skoro všichni. K čemu to je? Ptám se už dvacet let: na co si to tu hrajeme ? V konečném výsledku děcka neumí pořádně základy ničeho... Učitel.
Okomentovat