Shrnující zprávu o závěrečné konferenci projektu Klíče pro život včetně stručného zhodnocení manažerkou projektu Irenou Hoškovou, odkazů na všechny prezentace tam uvedené a fotogalerii najdete zde. V tomto článku nabízíme pohled na projekt zvenčí. Zástupcům typických cílových skupin tohoto projektu – v našich poměrech zatím zcela unikátního v oblasti neformální výchovy a vzdělávání – jsme položili dvě otázky:
1) Co pokládáte za hlavní přínos projektu pro oblast, jíž se zabýváte?
2) Co by podle Vás mělo z projektu Klíče pro život (KPŽ) hlavně přetrvat?
2) Co by podle Vás mělo z projektu Klíče pro život (KPŽ) hlavně přetrvat?
Mgr. Radek Hanuš, Ph.D., proděkan pro rozvoj a vnější vztahy Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci:
1) Vznikl systém pojmů, struktur, konkrétních obsahů, témat, procesů. Bylo vytvořeno nebývalé množství ověřených podpůrných materiálů (výzkumy, studijní texty, příklady dobré praxe), softwarových aplikací. To je hmatatelný, okamžitě použitelný a doložitelný výstup. Došlo k propojení řady lidí z různých organizací. Od MŠMT, NIDM, ČRDM až po univerzitní pracoviště a konkrétní neziskové mládežnické organizace. Toto sjednocení vedlo k nebývalému sdílení a vzniku nových inovačních kvalit. V neposlední řadě dala celá oblast neformálního a zájmového vzdělávání o sobě vědět.
2) Systém celého neformálního vzdělávání. Obě oblasti jsou velmi pečlivě zpracovány a jsou použitelné v reálné praxi. Praxi akademickou (nastavení oborů, předmětů), firemního vzdělávání (vzájemné propojování a uznávání), rozvoje a vzdělávání ve střediscích volného času (definované kompetence, způsob a obsah jejich konkrétního rozvoje), to platí i pro neziskové mládežnické organizace a školy. Teď stojí velký úkol před celým projektem KPŽ propojit se s firemním rozvojem a vzděláváním.
Bc. Monika Novosádová, odborná garantka školení sdružení Duha v rámci projektu Klíče pro život:
1) Přínosů vidím několik a je pro mě obtížné říct, že jeden z nich je ten nejdůležitější. Diskuse o tom, jaké kompetence by měli mít lidé na různých pozicích ve sdruženích, co přesně tyto kompetence znamenají a jak je získat, byla potřebným základem. Jako další navazující a neméně důležité mi připadá téma kvality práce s dětmi a mládeží a schopnosti tuto kvalitu komunikovat. Klíče pro život přispěly k hledání společného pohledu na kvalitu práce s dětmi a mládeží, alespoň z pohledu pracovníků v různých sdruženích dětí a mládeže. V našem sdružení (Duha – sdružení dětí pro volný čas, přírodu a recesi) jsme strávili hodně času přemýšlením nad tím, co je opravdu třeba pro určitou pozici, které z těchto kompetencí by měl mít i začátečník a které přicházejí s praxí. A možnost tento náhled sdílet s ostatními v jiných sdruženích a ujasňovat si navzájem své pohledy na věc byla pro mě osobně velmi inspirativní. Přínosem bylo i to, že projekt nezůstal u všeobecné diskuse, všechny výstupy bylo možné přímo použít při vytváření vzdělávacích programů. Toto propojení „filozofického“ pohledu na věc a přímé praxe mi připadá jako velmi důležité.
2) Velmi zajímavá mi přišla práce se sebeevaluací a sebeevaluačními dotazníky – v případě, že jsou dobře popsané, mohou velmi pomoci při zamyšlení se nad tím, kde se nacházím a kam se chci a potřebuji posunout. A celkově mi pořád připadá důležitá podpora lidí pracujících s dětmi a mládeží a jejich schopnosti uvědomit si svoje znalosti, dovednosti a postoje a jak s nimi nakládat. Zajímavé by pro mě bylo i zamyšlení se nad dalším využitím vzdělávacích programů, které byly vytvořeny. A v neposlední řadě práce s kompetenčními profily – tu vnímám spíše zaměřenou dovnitř, do sdružení, než směrem k národnímu rámci povolání. Myslím si, že společná dohoda mezi sdruženími nad minimálními kompetencemi pro určité role může přispět k uznávání neformálního vzdělávání mnohem více a stejně tak i ke zvýšení kvality práce s mládeží.
Mgr. Romana Michaela Michalíková zástupce ředitele Církevního střediska volného času Jana Boska v Havířově, pedagog volného času pro mládež
1) Za hlavní přínos projektu Klíče pro život považuji především vznik vzdělávacích seminářů, cíleně zaměřených nejen na pracovníky středisek volného času, ale také školních družin, školních klubů, nebo nestátních neziskových organizací pracujících s dětmi nebo mládeží. Cílovou skupinou byli nejen pracovníci přímé práce s dětmi a mládeží, ale také členové managementu jednotlivých organizací, což podstatně zvýšilo kvalitu nabízeného vzdělávání. V podstatě každý pracovník, který měl zájem se vzdělávat, si mezi širokou nabídkou seminářů našel to své. Za přínosné považuji také odbornostní setkání, kdy měli snad poprvé příležitost setkat se lidé, kteří v praxi dělají stejný typ činnosti. Vzniklo mnoho příkladů dobré praxe, které nezůstaly jen v rámci těchto setkání, ale byly vydány jako brožury, které následně mohly sloužit jako inspirace i ostatním lidem z našeho sektoru. Dalším velkým přínosem je bezpochyby také standardizace organizací. Pojem standardizace je běžně používán v sociálních službách, ale v oblasti zájmového vzdělávání se jedná o výrazný posun – respektive posun od „víme, že jsme nejlepší organizace na světě, ale nevíme proč“, k „víme, že jsme kvalitní organizace, a víme proč“.
2) Na otázku, co by hlavně mělo přetrvat, se dost těžko odpovídá:
(a) Určitě by měla přetrvat nabídka vzdělávání cíleně zaměřená na oblast zájmového vzdělávání.
(b) Měla by se zachovat odbornostní setkání – pro mě, jakožto pro pracovníka otevřeného klubu pro mládež, je důležité setkávat se s lidmi, kteří dělají stejnou práci, potýkají se se stejnými problémy, případně zavádějí nové věci, které mohou být inspirací pro to, abych svou práci v klubu dělala co nejlépe a dopad na cílovou skupinu byl co nejširší.
(c) Samozřejmě nemůžu nezmínit Funkční studium – absolvovala jsem v rámci projektu Klíče pro život toto studium a můžu říct, že za celý svůj život jsem nedostala lepší investici do své práce i do svého osobního života. Během studia se mnoho věcí změnilo – změnila se naše organizace, změnil se můj styl práce vedoucího a změnil se můj styl práce pedagoga. Ačkoliv mé studium již končí, uvědomuji si čím dál tím víc důležitost vzdělání vedoucích pracovníků organizací – protože ti vytvářejí vize, strategie, a mnohdy i atmosféru organizací a zajišťují spokojenost, či nespokojenost pracovníků a tím i spokojenost, či nespokojenost cílové skupiny. O tomto studiu se dá mluvit hodiny a hodiny, ale některé věci se nedají vysvětlit – musí se prostě zažít. Osobně bych přála všem vedoucím pracovníkům, aby měli možnost zažít pokračující Funkční studium i jeho dopad do organizace, ve které pracují.
Mgr. Jiří Veverka, ředitel Střediska volného času dětí a mládeže Plzeň, bývalý ředitel NIDM
1) Projekt jako takový je přínosem pro celou oblast neformálního a zájmového vzdělávání. Pro moji potřebu, v současné praxi, považuji za přínos dvě oblasti. Tu první – řešení otázky kvality institucí poskytujících neformální vzdělávání (tzv. standardizaci) – projekt zatím spíš jen nastartoval a měla by být skutečně dotažena do použitelné praxe v rámci návazného projektu K2 – Kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání. Tou druhou je oblast vzdělávání, v níž už mělo NIDM dlouholetou tradici. Jde o vzdělávání v nejširším smyslu slova. Tedy od doplňkového studia pedagogiky (pedagogické minimum) přes odborné vzdělávání až po oblast Funkčního studia. Oblast pedagogiky volného času se velmi dynamicky rozvíjí, přicházejí nové poznatky, nové trendy a směry. Pokud chceme obstát, není možné otázky vzdělávání zaměstnanců pominout. Ustrneme a než se vzpamatujeme, celá oblast bude někde jinde. Jde o vzdělávání velmi specifické skupiny lidí ve velmi specifických oblastech. Součástí vzdělávání pedagogů volného času a vedoucích pracovníků v této oblasti si dovoluji poznamenat, že jako důležitou podmínku úspěšnosti vnímám i vybudování podpůrného systému – specializovaný a sofistikovaný web, on-line vzdělávání, metodickou, poradenskou a konzultační podporu. Je toho mnoho a vlastně to koresponduje s cíli započaté práce již v ODDM Hořovice, IZV Hořovice a v neposlední řadě i v NIDM.
2) Z mé předchozí odpovědi vyplývají zcela zřejmé dvě oblasti. První oblastí je vzdělávání. Nedomnívám se, že bude tato část dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) lukrativní pro VŠ, ani si nemyslím, že VŠ jsou vhodným subjektem pro tento typ a obsah vzdělávání. Každopádně bych vzdělávání obohatil o dva moduly, a to o tzv. uvádění (pro nově nastoupivší pedagogy i ostatní zaměstnance) do SVČ a pro zkušené pak odborné stáže v zahraničí, včetně jazykové přípravy. Tou druhou oblastí by měla být standardizace, ne jako nástroj hodnocení, ale jako nástroj dosahování kvality práce. Některá SVČ začínají přežívat, jsou pod trvalým tlakem nedostatku financí a deformovaná v oblasti mzdové politiky zavlečené do školství ministrem Dobešem. Jeho populisticky nastavená tabulka velmi uškodila. Díky těmto dvěma faktorům dochází k potřebě zásadních změn a s tím spojených otřesů personálních a potažmo i výkonnostních. Situace SVČ se navíc dramatizuje i pod vlivem nárůstu zájmové činnosti v základních školách, kde školy se jednak profilují, jednak zaměstnávají kantory, na které se nedostává s řádnými úvazky. SVČ čeká tedy velmi brzy řešení otázek efektivity a nových forem práce. Opět i tato oblast by měla s sebou nést konzultační poradenskou a metodickou podporu.
Ing. Mojmír Nováček, člen předsednictva asociace TOM zodpovědný za vzdělávání
1) Pro Asociaci TOM a její vzdělávací systém byl projekt Klíče pro život impulzem k dalšímu rozvoji našeho vzdělávání. Sami vedoucí oddílů se podíleli na zpracování nových vzdělávacích materiálů v oblastech práce s mládeží do 18 let, vedoucích oddílů a pro školení hlavních vedoucích táborů stanových i putovních. Kromě vypracování nových rukovětí jsme shromáždili cca 150 příkladů dobré praxe z různých oblastí oddílového a táborového života a ve druhém ověřování náměty, jak v oddílech uplatňovat měkké kompetence.
2) Z projektu KPŽ nám určitě zůstanou zpracované materiály, které budeme šířit a používat na našich školeních i pro inspiraci vedoucích zavedených oddílů. Taky bych rád, kdyby zůstal zachován e-lerning, kde jsou nejen vypracované učební texty, ale také testové otázky a powerpointové prezentace jednotlivých témat. Využitím e-learningu je možno zkrátit školení na polovinu, což pro vedoucí oddílů, kteří nemají času nazbyt, je určitě přínosné.
Ing. Ludmila Pohanková, ředitelka Střediska volného času Déčko v Náchodě
1) Pro mě osobně bylo nejdůležitější, že projekt otevřel velmi široce prostor pro komunikaci a spolupráci mezi mnoha subjekty, které působí v oblasti neformálního vzdělávání – zapojil intenzivně jak dětské a mládežnické neziskové organizace, tak i střediska volného času a školní družiny a kluby. Pro pracovníky mnohých z nich znamenalo společné vzdělávání nejen získávání odborných znalostí a informací, ale také objevování šíře a rozmanitosti světa neformálního vzdělávání v ČR. Myslím, že to u většiny z nich vedlo k růstu pedagogického sebevědomí a také optimismu. Projekt akcentoval velikou společenskou úlohu vzdělávání ve volném čase a rozkryl veřejnosti a médiím, jak obrovská kapacita tohoto sektoru v ČR existuje. To, že se vzdělávací programy pro pedagogy volného času a pracovníky NNO konaly v důstojném prostředí, byly vedeny vysoce kvalifikovanými lektory, měly mediální ohlas a jejich nabídka pokrývala rovnoměrně celou republiku a byla intenzivně propagována, přinášelo růst obecného povědomí o problematice neformálního vzdělávání. Myslím, že celá naše branže díky zapojení se do projektu Klíče pro život vystoupila z pozice pedagogické Popelky a řekla si o společenské uznání. To je pro mě největší přínos projektu.
2) Myslím, že všechny klíčové aktivity projektu přinesly nějaký posun do problematiky neformálního vzdělávání. Mně osobně přijde velmi absurdní, že na konci projektu, který přinesl takové celospolečenské výsledky, se najde někdo, kdo je schopen ze dne na den zrušit organizaci, která projekt realizovala. Bude obtížné udržet důležité výstupy. Je příslovečnou „Sofiinou volbou“ chtít nyní říci, co by mělo být zachováno jako nejdůležitější. Ale když už ji musím udělat, řekla bych, že by to mělo být něco, co nejde financovat z běžného rozpočtu školství. A to jsou ověřovací výzkumy a vznik metodik pro tuto oblast vzdělávání. Protože na jednotlivé kurzy se peníze vždy nějak najdou, popř. je uhradí účastníci. Ale realizace výzkumu, kam systematická vzdělávací práce posouvá celospolečenské hodnoty, je mimo možnosti sektoru bez grantové finanční podpory. A bez takovýchto výzkumů nám budou chybět argumenty k obhájení významu neformálního vzdělávání v systému školství a podpory státu.
Bc. Michal Majkl Tarant, vedoucí Centra ekologické výchovy VIANA při Střední odborné škole pro ochranu a obnovu životního prostředí Schola Humanitas v Litvínově, místonáčelník Junáka
1) Projekt Klíče pro život umožnil zapojení širokého spektra laické i odborné veřejnosti v problematice vzdělávání pracovníků působících v oboru práce s dětmi a mládeží. Do oblasti zájmového a neformálního vzdělávání vnesl snahu o systemizaci a sjednocení požadavků i postojů, důležitých a podstatných klíčových kompetencí. Z mého pohledu je velmi důležité, že se podařilo zahrnout do vytváření velkého množství vzdělávacích programů, metodik či publikací a výzkumů velké množství profesionálů i dobrovolníků z profesionálních i dobrovolnických organizací a sdružení v České republice. Nejen v oblasti Zdravého klimatu v zájmovém a neformálním vzdělávání tak vznikla nabídka širokého spektra možných aktivit, podpůrných nástrojů, metodik a doplňujících materiálů, které byly vyzkoušeny a pilotovány přímo v praxi. Výraznou přidanou hodnotou je také fakt, že se podařilo v dané problematice proškolit velké množství pracovníků, kteří se profesně či dobrovolně věnují práci s dětmi a mládeží.
2) Díky projektu jsme získali cenné poznatky o dnešních dětech a jejich generaci. Mohou to být cenné informace pro budoucnost. Důležitá bude práce s těmito poznatky a jejich využití při tvorbě nejrůznějších materiálů nebo při přípravě programu. Projekt přenesl do praxe výstupy, které umožnili vytvořit systém podpory zájmového a neformálního vzdělávání v České republice a bude nyní záležet jen na nás, jak se podaří vzniklé materiály v praxi nadále využívat.
Čtyřletý národní projekt Klíče pro život, který od roku 2009 realizovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy spolu s Národním institutem dětí a mládeže a který letos v únoru končí, byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Jeho cílem byla podpora celoživotního vzdělávání lidí pracujících s dětmi a mládeží a zkvalitnění systému podporujícího trvalý a udržitelný rozvoj zájmového a neformálního vzdělávání v České republice.
Ptal se: Jiří Zajíc
0 komentářů:
Okomentovat