Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy předložilo dnes vládě materiál „Návrh nových opatření na podporu odborného vzdělávání“. Zaměřuje se v něm především na rozvoj odborného vzdělávání, praktickou uplatnitelnost absolventů a na posílení prestiže středního odborného školství v letech 2013 - 2016.
Materiál, který připravili členové odborné pracovní skupiny při MŠMT, je rozdělen na několik oblastí:
- Motivace žáků ZŠ k výběru vhodného oboru vzdělání a žáků SŠ a VOŠ k pozitivnímu vztahu ke zvolenému oboru a k dalšímu vzdělávání
- Úprava vzdělávacích programů, ukončování středního vzdělávání, zlepšení prostupnosti vzdělávací soustavy a vytvoření podmínek pro zlepšování úrovně středního vzdělávání
- Úprava systému financování regionálního školství pro vytvoření podmínek v oblasti středního vzdělávání v příslušných oborech vzdělávání s ohledem na jejich specifické zvláštnosti
- Zlepšování podmínek pro spolupráci škol, zřizovatelů škol, zaměstnavatelů a dalších subjektů, které se podílejí na procesu odborného vzdělávání
- Systém přípravy a získávání odborné kvalifikace pedagogických pracovníků
„Jako klíčovou oblast odborného vzdělávání, kterou je potřeba soustavně systémově podporovat, je spolupráce škol a firem. Připravujeme proto řadu opatření, například ve spolupráci se zástupci zaměstnavatelů upravíme rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání v oblasti Člověk a svět práce s cílem podporovat rozvoj polytechnické výchovy. Od prosince 2012 je také realizován individuální projekt národní POSPOLU, který je zaměřen na přímou realizaci spolupráce škol a firem a přijetí systémových opatření pro posílení této spolupráce. Rozpočet projektu je 106,5 milionů korun,“ říká ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala.
Kromě pracovníků MŠMT jsou v pracovní skupině při MŠMT i zástupci dalších resortů - Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zemědělství, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva dopravy, Ministerstva kultury a také zástupci Hospodářské a Agrární komory, Svazu průmyslu a dopravy, Svazu obchodu a cestovního ruchu, Českomoravské konfederace odborových svazů, krajů a asociací středních škol.
17 komentářů:
Exkurze: reálné i virtuální
Děti znají pouze některá povolání, se kterými přijdou do styku, nebo je znají z filmů a televize. Ale jinak nemají vůbec představu o tom, jak funguje průmysl, služby, zemědělství, lesnictví, úřady a jaká je pracovní náplň lidí v těchto firmách, co dělají, jaké musejí mít vzdělání, jak se mohou vzdělávat dál, kolik berou, jestli by se na tato povolání hodily, zda by je bavilo a jak to vůbec ve firmách vypadá: vybavení, zařízení, stroje, lidé, vztahy, možnosti stravování, dovolené, práce v zahraničí, dojíždění nebo práce v místě bydliště, tradice i moderní a nové možnosti zajímavého uplatnění v životě i práci.
Je nutné vrátit respekt a uznání výučnímu listu jako důležitému potvrzení nejen počátečního odborného vzdělání, ale i dále získávané kvalifikace v průběhu života (změna kvalifikace, rekvalifikace, nová kvalifikace).
Je nutné zrušit diskriminující platové omezení vyučeným dané zákonem o platových třídách, podle kterého i sebepitomnější maturant má otevřenou cestu k vyšším platům, než sebelepší vyučený.
Pak můžete začít mluvit o podpoře odborného vzdělávání.
Prvním krokem by mělo být radikální omezení nesmyslného počtu gymnázií a obchodních akademií... Trocha plánování by neškodila.
Ach jo, další neználek :-(.
Vývoj podílu žáků jednotlivých druhů škol v populaci po roce 1989
Od roku 90/91 do 2007/8
Gymnázia z 16% na 20% (včetně víceletých),(v současnosti …. 20,2 %)
SOŠ z 27% na 42% !!!
SOU s maturitou z 5% na 8%
SOU bez maturity z 52% na 30%
Počet SOŠ se zvýšil ze 400 na 900!!!
Zdroj:
Zpráva o vývoji českého školství od listopadu 1989, č.j.: 25461/2009 – 20, publikovaná MŠMT (čísla jsou vyčtena z grafu, a tudíž přiměřeně zaokrouhlena).
Tak obrovský nárůst SOŠ vyvolal na SOŠ velký nedostatek žáků a tvrdý boj o žáky. V rámci tohoto boje se na SOŠ přesunula spousta uchazečů, kteří původně chodili na SOU (15% populace].
Je tedy zcela jasné, že to muselo ovlivnit průměrnou úroveň žáků na SOŠ i SOU.
Cesta ke zkvalitnění je tedy nasnadě. Gymnázia za to ale opravdu nemohou a jejich případné omezování to nevyřeší!
Pavel
Jistě je nutné mít armádu učňů, tedy armádu těch, kdo jsou při hledání nového zaměstnání nejméně flexibilní. To nám první dva přispěvatelé chtějí nepřímo sdělit?
V době, kdy se montovny posouvají čím dál tím víc na východ, může jen totální hlupák, resp. spíš staromilecký bolševik požadovat zvýšení počtu učňů!
Prostá otázka na závěr - získá maturant snázeji výuční list, nebo učeň maturitu? Zkuste o ní někdy přemýšlet, ano?
Zcela souhlasím s prvními dvěma příspěvky.
to 22:29
Otázka vůbec nestojí - kdo získá snadněji glejt. Na to jsou čecháčci opravdoví experti. Otázka zní, koho společnost potřebuje. Maturanta čtyřkaře, který už na vysokou nechce, protože ho učení nebaví (takových za poslední 3 roky přibylo na desítky procent) a fyzické práce se štítí, protože mu dospělí vsugerovali, že dělat rukama je ponižující.
Nebo kvalitního, plně kvalifikovaného řemeslníka s výučním listem, který pokud bude mít zájem, může si dodělat maturitu. I bez ní ale bude uznávaným fachmanem, pokud si bude práce vážit a neposlechne ignoranty, kteří tvrdí, že pracovat rukama je ostuda.
Odpoví vám realita. Kolik že bere uznávaný řemeslník (instalatér, obkladač, zedník) za hodinu? Je jedno, jestli s maturitou nebo bez. Kolem tisícovky? A seženete ho? Těžko, je jich jako šafránu. (nemluvím o vyučencích, kteří nechtějí dělat). Zatímco špatný maturant třeba z gymplu práci nesežene. A pokud ano, bude mu u ní maturitní vysvědčení akorát na jednu věc a jeho odměna za práci je kolem desetiny toho, co vydělá zručný řemeslník v solidní firmě nebo na vlastní noze. Řemeslo mělo vždy zlaté dno, dnes trojnásob, protože řemeslníci fachmani vymřeli.
Držím palce odbornému vzdělávání!
9. ledna 2013 23:40
Takže souhlasíte i se statisticky vyvráceným nesmyslem o příliš velkém počtu gymnázií? Inu, pak vám není pomoci - zřejmě relikt Krylova "nad mozkem poslušnost a nad rozumem víra".
Ekonomové tvrdí, že v brzké budoucnosti bude průměrný zaměstnanec nucen změnit profesi během aktivní části života až 15x! Výhodu bude mít ten, kdo snadněji zvládne rekvalifikaci, a opět statistika - nejhůře se rekvalifikují a nejvíc problémů se sháněním práce mají lidé se základním vzděláním a lidé vyučení. Všichni nemohou být instalatéry, obkladači, zedníky... to je snad jasné. Člověk s maturitou, který je šikovný a dokáže se živit manuálně, může mít třeba pět výučních listů. Ale to pro vás zřejmě není relevantní argument, je třeba posílit učňovské školství, ať to stojí, co to stojí, tvrdým číslům a faktům navzdory (mj. tomu, že máme jeden z největších počtů učňů v EU).
taky si myslím, že vyučovat na učňáku 5 žáků ve třídě, když na sousedním je taky 5 žáků ve třídě, není moc efektivní. utíkají tu peníze a na základkách pak je v 1. třídách narváno 30 dětí.
to 10. ledna 2013 6:50
Dalo by se souhlasit. Kdybych denně nezažíval, jací s odpuštěním budižkničemové neproudí v davech na VŠ. Neumí číst, psát, počítat, nechce se jim nic dělat. Výjimkou jsou ještě pořád technické fakulty, tam se maká. Ale všechny ty humanitní - zbytečně prosezený čas v lavicích. Humanitní gymply - redukovat do mrtě.
citace z předchozího příspěvku: Odpoví vám realita. Kolik že bere uznávaný řemeslník (instalatér, obkladač, zedník) za hodinu? .. Kolem tisícovky? A seženete ho?
Zlatý voči!!!
Pokud dáte servisu za opravu ledničky, televize, pračky, auta, apod. skoro pětset za hodinu, je to za komplexní zázemí a proveditelnost práce (vybavení a nájem provozovny, dílny, materiál, dopravu, zásobování, sklad náhradních dílů, administrativu, pojištění, atd.) a pracovník servisu má normální plat tak stovku za hodinu čistého.
Velký voči z výdělků zedníků Vám přivře statistika z oficiálních zdrojů, například u zedníků
citace:
Střední hodnota mzdy v podnikatelské sféře byla 16 632 Kč a obvykle se pohybovala v rozmezí od 10 744 Kč do 23 631 Kč
Střední hodnota platu ve státní nebo veřejné organizaci byla 18 141 Kč a obvykle se pohybovala v rozmezí od 14 361 Kč do 22 334 Kč
Na stránce Národní soustavy povolání si můžete najít i další zajímavé údaje a statistiky
to 6:50
"Člověk s maturitou, který je šikovný a dokáže se živit manuálně, může mít třeba pět výučních listů."
To teoreticky může, ale ukážete mi jediného takového, který by studoval gymnázium, udělal maturitu, a pak si vzpomněl, že půjde na učňák, protože má šikovné ruce? Já takého neznám. Kdo udělá maturitu, chce automaticky teplé místo u počítače a sekretářku. Znám tucty případů.
10. ledna 2013 10:28
Zapomínáte, že dobrý řemeslník je žádaný i na melouchy. A tam jsme dávali 400 - 600 na hodinu na ruku, při rekonstrukcích domu. Za víkendy má třikrát tolik, co říkají ty vaše tabulky měsíčních příjmů.
....ale ukážete mi jediného takového, který by studoval gymnázium, udělal maturitu, a pak si vzpomněl, že půjde na učňák...
Samozřejmě. Učební obory pro absolventy středních školy existovaly už v 60.letech m.s. a byly zkrácené na 2 roky. Například obor mechanik elektronických zařízení byl 3 letý obor a pro maturanty 2 letý. S výučním listem.
Je třeba vrátit výučnímu listu důležitost jako samostatnému dokumentu. Například obor s maturitou mechanik-elektronik sice má odborný výcvik a absolvent má kvalifikaci odpovídající vyučení (například pro účely živnostenského zákona), ale nemá samostatný dokument.
Například absolvent průmyslové školy má maturitní vysvědčení, ale pro práci na rozvaděčích a elektroinstalacích, kdy musí umět to, co vyučení, by měl mít také výuční list a tím tomuto certifikátu zajistit důležitost pro výkon řemeslných povolání a služeb.
Víc výučních listů. Správně. Například topenáři vyučení plynaři pracující na plynových kotlích si dodělávají další výuční list elektrikáře, aby mohli na elektrické části kotlů pracovat samostatně a ručit za kvalitu práce.
Proč by neměla mít dva výuční listy kadeřnice, která ještě navíc může provádět kosmetiku nebo když přijde o práci tak výuční list třeba prodavačky pro prodej kosmetiky (dnes to jde i bez výučního listu, ale tím, že neexistují oborové komory a cechy, které by si hlídaly počty řezníků ve městě apod.).
Všechny statistiky, šetření a výzkumy je nutno vždy chápat a také vykládat se znalostí situace a souvislostí.
Třeba, když čteme o vysoké nezaměstnanosti, či nemocnosti v sektoru stavebních firem, je dobré chápat, že jde o činnost sezónního charakteru, kde je vcelku běžné, že zaměstnavatel, který právě nemá zakázky, "naznačí", že by se dělník mohl "jít hodit marod", anebo ho rovnou propustí a za půlroku opět přijme. O Švarc systému nemluvě.
Víme, že lidé, se středním všeobecným vzděláním (tedy gymnazisté), případně vyšším (VOŠ), se snadněji přizpůsobují změnám podmínek na pracovním trhu. Jenže to neznamená, že když přesuneme současné učně na gymnázia, stanou se z nich automaticky flexibilní pracovníci.
Oni jej totiž nebudou schopni vystudovat. Nemají na to potenciál, schopnost abstrakce, komplexní uvažování, atd.
Stejně tak je nutno vzít v potaz, že zaměstnanecké lobby budou vždy tlačit na to, aby větší část populace měla odborné vzdělání v profesích, které poptávají. Je přece logické, že chtějí mít na výběr z většího počtu uchazečů. Navíc, pokud více žáků půjde studovat učební obory, a méně gymnázia a SOŠ, automaticky se mezi učně dostanou žáci inteligentnější a schopnější, což je opět v zájmu zaměstnavatelů.
Už několik let se snažím prosadit názor, že řešením je maximálně zprůchodnit vzdělávací systém oběma směry, tedy od učebního oboru k možnosti získat maturitu (což lze dnes snadněji, nežli před 30 lety), ale také opačně - tedy umožnit absolventovi jednoho studijního oboru získání kvalifikace v oborech dalších, aniž by musel pokaždé znovu "maturovat".
Ze středních odborných škol by se měla stát výuková a rekvalifikační centra, umožňující získání výučních listů nebo osvědčení na základě stanovených kvalifikačních zkoušek a zajišťujích možnost studia jen těch "modulů" výuky, které uchazeč potřebuje.
Jenže to by musel někdo pochopit, že je pitomost provozovat jen částečně naplněné střední školy, nebo je rovnou zavírat, a současně přesunovat nemalé prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti prostřednictvím úřadů práce soukromým vzdělávacím agenturám, na naprosto nesmyslné kurzy.
Třeba, když se nezaměstnaný bývalý řezník "přeškoluje" na správce sítě. Kolik jen nezaměstnaných absolvovalo různé kurzy účetnictví a podnikání bez toho, že by jim to jen o procento zvedlo šanci na uplatnění.
Ono je totiž mnohem jednodušší provozovat kurz v PC učebně, nežli vybavit elektrikářskou, nebo zámečnickou dílnu jen tou nejzákladnější technikou.
Stát by měl plnit svou koordinační úlohu vůči vzdělávacímu systému a starat se o vytváření co nejlepších podmínek pro své občany. To už je ale hodně velké sci-fi.
Například obor s maturitou mechanik-elektronik sice má odborný výcvik a absolvent má kvalifikaci odpovídající vyučení (například pro účely živnostenského zákona), ale nemá samostatný dokument.
Pokud vím, mnohem lépe mají v tomto smyslu ošetřenu legislativu na Slovensku, kde pokud je součástí výuky oboru také praktická výuka ve stanoveném rozsahu, získává maturant automaticky také výuční list.
poste.restante:
"Ze středních odborných škol by se měla stát výuková a rekvalifikační centra, umožňující získání výučních listů nebo osvědčení na základě stanovených kvalifikačních zkoušek a zajišťujích možnost studia jen těch "modulů" výuky, které uchazeč potřebuje."
Tato myšlenka mne velmi zaujala. Mohl byste ji rozvést podrobněji? Nebo už máte připraven konkrétní materiál, jak to udělat? Bylo by možné Vás v tomto případě nějak kontaktovat?
Za informace předem děkuji.
Střední odborné školy mají veliký potenciál nejen pro poskytování počátečního odborného vzdělávání, ale i pro celoživotní vzdělávání, dříve tak zvané "studium při zaměstnání". Kdokoliv kdykoliv mohl v průběhu života po ustálení situace (po založení rodiny, vyřešení bytové situace a stabilizace v zaměstnání) začít studovat při zaměstnání - dálkově (s pravidelnými konzultacemi a zkouškami jednou za půl roku) nebo večerním (4x týdně s průběžnou kvalifikací). Jak střední školy nebo vysoké školy. Nebo i získat výuční list.
Bylo běžné, že pracovník, který pracoval v nějakém oboru a neměl výuční list a nemohl tedy podle mzdových předpisů být placený v příslušné platové třídě, složit na základě předchozího vzdělání doplňující závěrečnou učňovskou zkoušku. Například maturant na funkci mistra odborného výcviku musí mít vyučení a vykonání zkoušky potvrdilo jeho znalosti a dovednosti a získal výuční list jako další kvalifikační předpoklad pro výkon povolání. A i v jiných oborech.
Některé SOŠ nebo SOU mají pro toto ověřování akreditaci, ale v dnešní době je těžko najít školu, která studium při zaměstnání poskytuje a hlavně zaměstnavatele, který by byl ochotný zaměsntnance uvolňovat z práce. Ale to je stále dokola.
Pro získávání osvědčení o částečné kvalifikaci platí zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Pro jednotlivá povolání uznává alespoň dílčí, nyní nově „profesní kvalifikace“, které samozřejmě nemají takovou váhu jako „úplná profesní kvalifikace“ – tedy výuční list. Což je uplatnitelné jako přenositelné potvrzení o schopnostech pracovní síly vykonávat určitý druh práce i bez dlouhého zaškolování a zjednodušuje práci agentům náboru pracovních sil
Josef Soukal
Ta myšlenka není nijak nová. Poprvé jsem ji vyslovil před mnoha lety v souvislosti s úvahami o klesajícím počtu žáků na středních školách. Ale nečiním si na ni patent. :-) V podstatě už začala být i částečně realizována prostřednictvím projektu UNIV 2 Kraje. Jen tomu chybí ještě hodně dotáhnout, hlavně v legislativě.
Sám nějaký koncepční materiál nemám. Jen pár tezí, které jsem z dlouhé chvíle sázel do počítače.
Kontaktovat mne můžete na poste.restante@seznam.cz
P.S.: Omlouvám se za dlouhou reakční dobu, ale sklátila mne chřipka a během pocení jsem neměl dostupné PC. :-)
Okomentovat