MŠMT: Proč Česká republika potřebuje novou strategii pro vzdělávání?

Česká společnost se v posledních deseti letech výrazně proměnila. Změnil se styl života, rodina, způsob uvažování dospělých i dětí, poznamenala nás ekonomická krize a její dopady v podobě obavy o budoucnost a zaměstnání. To vše má významný dopad na to, jak rodiče, děti a mladí lidé přistupují ke vzdělávání a školství. Je nejvyšší čas se nad touto změnou zamyslet a formulovat jasnou a zřetelnou vizi toho, jak má český vzdělávací systém, pokud se má s těmito změnami vypořádat, vypadat v horizontu nejméně jedné generace a jaký význam má mít pro kvalitu života, demokracii a konkurenceschopnost České republiky. Právě tak naléhavé je začít co nejdříve diskutovat o tom, jak tuto vizi uskutečnit.


Náš vzdělávací systém má mnoho silných stránek. Má ale také svá slabá místa, na kterých se odborníci a veřejnost v zásadě shodují už mnoho let. Mezi ně patří především nestabilita vládnutí, omezená funkčním obdobím vlády a sněmovny (a s tím související slabá politická podpora pro nutné reformní kroky) a nejasné rozdělení rolí mezi státem, kraji a obcemi. Z toho je zřejmé, že vedle vize je nutné český vzdělávací systém vybavit především fungujícím strategickým řízením.

Připravovaná strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020 by tedy měla být především základním a závazným vodítkem pro stát, kraje, a obce v tom, jak řídit vzdělávací systém, nikoli co a jakým způsobem vyučovat; proto se také nebude v první řadě soustředit na změnu rámcových vzdělávacích programů nebo na konkrétní definici vzdělávacích standardů. Strategie ale posílí důraz na to, co se děti a mladí lidé nemohou (vedle rodiny) naučit jinde než ve škole – tedy nejen na znalosti a dovednosti, ale i na občanské a společenské postoje. Vzdělávání ve škole je nicméně pro člověka prvním, nejvýznamnějším a nejtěsnějším kontaktem s veřejnými institucemi a státem obecně. Proto musí být škola místem, která bude mladé lidi nejen vzdělávat, ale i formovat k sebedůvěře a důvěře v ostatní lidi, instituce a demokratickou společnost.

Ani v České republice už neprobíhá vzdělávání pouze ve škole. Doba, kdy škola bývala hlavním zdrojem vědění a porozumění světu je nenávratně pryč a mladí lidé často sami přiznávají, že škola je pro ně hlavně místem, kde se setkávají se svými vrstevníky a že víc času než ve škole stráví na internetu a u televize. Velká část žáků současných škol bude pracovat v povoláních, která dnes ještě neexistují a i dospělí si začínají uvědomovat, že mnoho z toho, co v praktickém životě opravdu potřebují a využívají, se nenaučili ve škole. To všechno jsou trendy, které se zrychlují a na které musíme v zájmu budoucnosti našich dětí reagovat.

Proto jsme přesvědčeni, že máme směřovat k takovému vzdělávacímu systému, ve kterém:

• vzdělání je hodnotou samo o sobě,
• vzdělávání se nachází v popředí veřejného i soukromého zájmu,
• kvalitní vzdělávání je přístupné pro každého, funguje efektivně, spravedlivě a
• dává všem stejnou šanci,
• žáci a studenti vědí, co se od nich na každé úrovni vzdělávání očekává a co
• mohou oni očekávat od něj,
• žáci a studenti se rádi učí a jsou motivováni pro celoživotní vzdělávání, učitelé
• provázejí žáky a studenty vzdělávacím procesem, pomáhají jim dosahovat
• maxima jejich možností a spolu s nimi se rozvíjejí.

Této vize chceme dosáhnout následováním několika strategických směrů, které jsou detailněji popsány v podkladovém dokumentu pro veřejnou debatu a o nichž také chceme v následujících několika měsících vést diskuzi. Prostřednictvím připravované strategie tedy chceme především posílit relevanci a prestiž školy a školního vzdělávání, odstranit slabá místa vzdělávacího systému, formulovat ověřitelné standardy jako předpoklad zajišťování kvality, proměnit roli i připravenost učitelů jako předpokladu kvalitní výuky a zkvalitnit řízení vzdělávacího systému a posilovat jeho kapacity.

Dokumenty, proces veřejné konzultace, kontakty a odkazy: www.vzdelavani2020.cz