Někdy je dobré podívat se zpátky, jak určité struktury vznikly a jaká je s nimi zkušenost. Například síť institucí dalšího vzdělávání učitelů má pohnutou historii.
V roce 1990 byla zrušena tzv. OPS (okresní či obvodní pedagogická střediska). Učitelé se většinou nezlobili. (Zkušení měli za sebou 100 hodin povinného proškolování ve svých předmětech pro tzv. „novou koncepci“ ze 70. let. Účast na akcích byla tehdy přísně kontrolována a případná neúčast oznamována ředitelům.)
V následujícím období bylo vzdělávání učitelů garantováno školskými úřady a šíře nabídky a úroveň výrazně souvisela s osvíceností jejich šéfů. Postupně vzniklo cca 68 zařízení pro další vzdělávání. V tomto desetiletí se také učitelé ve svých asociacích začali vzdělávat navzájem a předávat si zkušenosti z pedagogických inovací. Nadšení účastníků setkání Přátel angažovaného učení (PAU) si dnešní mladí učitelé asi těžko dovedou představit. Byli ochotni věnovat svůj čas o víkendech i peníze za cestovné, stravování a ubytování. Učili se učit dospělé. Vznikla celá řada vzdělávacích programů.
Přišel 1. leden 2001, školské úřady byly v souvislosti se vznikem krajů zrušeny a situace vzdělávacích zařízení pro učitele byla „operativně“ vyřešena zřízením 14 krajských pedagogických center, na která byly delimitovány budovy a majetek (viz článek Systém DVU v troskách – ke stažení ZDE). Lektorské sbory, které vznikly z nejlepších metodiků, byly rozprášeny, v krajských zařízeních se uchytili jen někteří. Další vzdělávání se rychle stávalo doménou soukromých a neziskových organizací.
Začátkem roku 2004 došlo k další změně (viz článek Odstřel pedagogických center ke stažení ZDE). Ze 14 vzdělávacích institucí byla vytvořena jedna – Národní institut dalšího vzdělávání s centrálou v Praze a 3–4 zaměstnanci v každém kraji, čímž ministryně Buzková ušetřila tři čtvrtiny tabulkových míst. Právě ve chvíli, kdy bylo třeba získat a vzdělávat učitele pro realizaci rámcových vzdělávacích programů. Důsledky (přes velkou snahu NIDV) sklízíme ještě dnes.
V těchto letech zasáhly do dalšího vzdělávání učitelů projekty ESF. Inflace vzdělávání zdarma na kdejaké téma aktivitu i čas lidí ve školách zahltila a nesystémové vzdělávání zprofanovala. Co je zadarmo, toho si málokdo váží. Projekty ale na druhé straně přinesly zkušenost, že nejúčinnější je vzdělávání celých sborů přímo ve škole nebo na společných výjezdech a osvědčil se i mentoring. Rychle se prosazovalo on line vzdělávání.
Celý článek na webu Učitelské listy
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
3 komentářů:
Někdy je dobré podívat se zpátky:OPS byla v okresních městech,nemuselo se jezdit až do krajských
-při OPS byla i materiálová střediska,kde jsme si mohli objednat třeba materiál do dílen
-museli jsme se vzdělávat k nové koncepci,které nebylo zdaleka tak nesmyslné,jako nynější "brainstormingy" a další nesmysly.
Jiří
Další vzdělávání učitelů by měl garantovat zřizovatel škol a zákoník práce tak, aby učitelé a učitelky měli(y) nejen nárok, ale i možnost se sami(y) vzdělávat podle svého zájmu, zaměření a sami(y) si vyhledávat v čem se chtějí vzdělávat.
Nejen školení o tom jak učit lépe a moderněji, ale i vzdělávání v oborech, které učitelé vyučují, zvláště na středních odborných školách, aby neučili(y) to, co se sami(y) naučili(y) v době kdy studovali(y) a neučili(y) žáky zvláště v rozvíjejících se oborech zastaralé techniky a technologie.
A samozřejmě i garantovat finanční krytí - případné poplatky za komerční kurzy, případně cestovné za dojíždění a další náklady ke kurzům. A také nákup moderních zařízení a vybavení škol, nutných pro výuku.
A samozřejmě také umožnit učitelům přímý kontakt s praxí ve vyučovaných oborech (a pro žáky exkurze).
Další vzdělávání učitelů by měl garantovat zřizovatel škol
Zřizovatelem základních škol jsou města a obce.
Jak a z jakých prostředků by měly tyto subjekty garantovat vzdělávání učitelů?
Pokud bude garantem kraj, pak vytvoříme 14 různých systémů vzdělávání učitelů, přičemž výše finančních prostředků bude odvislá podle toho, jak osvícené bude právě příslušné zastupitelstvo?
Souhlasím s prvním příspěvkem. Pro desetimilionový státeček snad stačí jeden garant na úrovni státu, a k němu odpovídající síť poradenských středisek.
K finančnímu krytí ještě jedna poznámka. Za učitele, učastnícího se vzdělávací akce musí někdo suplovat, pokud možno kvalifikovaně. Buďto "člověk navíc", anebo kmenový učitel za "peníze navíc". Tento problém není dlouhodobě a systémově řešen.
Okomentovat