Česká škola: Scio: Výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání

Výzkumné oddělení společnosti Scio nabízí přehled zajímavých informací ze zahraničních zdrojů. Z témat vybíráme: budoucnosti terciárního vzdělávání, „ztělesněné učení“ (embodied learning), proč se inovace ve vzdělávání tak těžko prosazují ...

Novozélandské ministerstvo školství zavádí do škol nový učební materiál na podporu výuky finanční gramotnosti pro žáky od 1. do 10. třídy (6–16 let). Materiál s názvem Taking Part in Economic Communities (volně Účastníme se hospodářského života) se zaměřuje na využívání situací reálného života. Jednotlivá témata jsou například Den na trhu nebo Obchod v komunitě Maori (původní obyvatelé NZ). Žáci se učí rozhodovat o penězích s vědomím důsledků, která různá rozhodnutí přinášejí. Učební program funguje jako průřezový, témata jsou propojena s výukou společenských věd, matematiky a využívají se pro celoškolní projekty. Standardy pro zvládnutí tématu Řízení osobních financí jsou např.: 1. ukaž, že rozumíš tomu, jak příjem, daně a další odvody tvoří základ pro hospodaření s osobními financemi, 2. rozhodni s vědomím výše osobního příjmu a zvaž všechny důsledky rozhodnutí, 3. ukaž, že rozumíš funkci kreditu ve finančním hospodaření, 4. prokaž znalost bankovních produktů a služeb a jejich úlohy pro osobní hospodaření, 5. nastav si osobní finanční cíl a naplánuj cesty k jeho naplnění, 6. vytvoř vyrovnaný rozpočet pro domácnost, 7. prokaž znalosti o tom, jak se vytvářejí zdroje prostřednictvím plánování v osobních financích, 8. prokaž základní znalosti o úloze rizika a návratnosti pro osobní finanční hospodaření. (883)
„Ztělesněné učení“ (embodied learning) je nová iniciativa na poli interaktivního a na hrách založeného učení, která spojuje učení s fyzickou aktivitou ve virtuálním prostředí využívajícím rozšířenou realitu. Společnost SMALLab nabízí scénáře aktivit, které využívají projekce různých prostředí jako experimentální hřiště pro činnosti spojené s kurikulem. Programy jsou určeny pro výuku přírodních věd, angličtiny a dramatického umění. Společnost nabízí dva produkty, SMALLab a Flow. Prostřednictvím úprav softwaru si však školy mohou vytvářet nové scénáře pro výuku. Výzkum ukazuje, že fyzický pohyb při výuce přispívá k lepším výsledkům žáků, žáci se lépe soustředí a lépe komunikují. Zástupci společnosti si jsou vědomi toho, že pozitivní vliv využití jejich produktů na výsledky žáků je třeba dále zkoumat. (884)
Spolupráce je jednou z dovedností pro 21. století a s rozvojem technologií se rozšiřují i možnosti pro spolupráci. Online spolupráce už přinesla některé zajímavé výsledky. Spolupráce (collaboration, tj. kolaborace – viz vymezení zde) by se měla stát součástí kurikula, v současnosti se však společná práce studentů využívá většinou jen v terciárním vzdělávání, ale ne na nižších stupních škol. Učitelé sice zadají dětem společnou práci, ale není efektivně vedená, někdy je to pro učitele jen příležitost k vlastní nerušené práci. Žáci se sami od sebe spolupracovat nenaučí, je třeba je nejprve naučit efektivní strategie pro společnou práci, jako je: 1. naslouchat ostatním, 2. stanovit společné cíle, 3. umět přijmout kompromis, 4. rozdělit si úlohy a odpovědnost, 5. určit kritéria pro kontrolu splněné práce, 6. umět podat konstruktivní zpětnou vazbu, 7. umět zhodnotit práci skupiny. Poté, co učitel žáky seznámí se strategiemi, je vhodné zadat jednoduchý úkol, případně pro začátek stanovit plán práce: 1. prodiskutujte problém a rozdělte si úkoly (10 minut), 2. splňte jednotlivé úkoly (15 minut), 3. společně posuďte jednotlivé práce a proveďte syntézu informací (15 minut), 4. předložte řešení zbytku třídy (5 minut). Díky takové přípravě ve třídě budou pak žáci schopni efektivně spolupracovat i mimo školu. Učitel by měl žáky podpořit tím, že sleduje pokrok jejich práce, stanoví konkrétní kontrolní body, sleduje úlohu každého žáka v projektu (o podpoře kolaborativních postupů více zde). Kromě učení strategie pro společnou práci musí učitel řešit i otázky logistické a personální: kde se bude skupina scházet, jak komunikovat, vhodné složení týmů apod. Je třeba také jasně stanovit kritéria pro hodnocení práce jednotlivců. Práce v týmu s sebou přináší řadu problémů a komplikací, ale připraví žáky pro život lépe než individuální práce, kdy se žák nemusí ohlížet na nikoho jiného. Důležitější než výsledek projektu je získání dovednosti překonávat překážky. (885)
Autor článku se zamýšlí nad otázkou, zda vzdělávání potřebuje inovace, a hledá příčiny toho, proč se inovace ve vzdělávání tak těžko prosazují (k inovacím ve vzdělávání také zde a zde). Jedním z důvodů, proč je ve vzdělávání nedostatek inovací, může být to, že inovační postupy nejsou součástí hodnocení práce ve vzdělávání, oceňuje se spíše přizpůsobivost než připravenost k experimentům. Autor nabízí další dvě vysvětlení pro neochotu k inovacím: 1. učitelé říkají, že nechtějí dělat z dětí „pokusné králíky“, dětem to však nevadí a naopak přivítají něco nového, 2. učitelé a školští pracovníci často odmítají inovace s tím, projekt, který se osvědčil jinde, v jejich podmínkách nemůže fungovat. Autor uvádí pět důvodů, proč vzdělávání potřebuje inovace: 1. v zemích, kde ve vzdělávacím sektoru převládá strach nad inovacemi, se výsledky studentů nezlepšují a je třeba přijít s novými myšlenkami, 2. učitelé a další pracovníci ve vzdělávání musí čelit přímé konkurenci – mladí lidé se dnes učí sociálně, v neformálním prostředí a učitelé už v této soutěži prohrávají, 3. učitelé musejí neustále promýšlet učební postupy a přístupy a diskutovat o nich a neztrácet čas formálními zprávami, 4. děti se chtějí aktivně podílet na inovacích a být spolutvůrci něčeho nového, 5. jeden model školy nemůže vyhovovat všem studentům a díky inovacím si studenti i učitelé mohou vyzkoušet, který model učení je pro ně vhodný. (886)
Při promýšlení budoucnosti terciárního vzdělávání je třeba začít uvažovat nově a změnit zaběhané přístupy. Změny lze sledovat ve třech oblastech: A. hnací faktory změn, B. změny v pedagogických metodách podle progresivních pedagogů, C. změny vzdělávacích modelů, které se začínají objevovat. A. Hnacími faktory změn je 1. nepřeberná spousta kvalitního obsahu na webu, učitel už není hlavním zdrojem odbornosti, 2. interaktivní aplikace a platformy na webu (sem patří např. MOOC – k MOOC více např. zde), 3. mobilní zařízení s připojením na internet – tento faktor neovlivňuje jen změny ve vzdělávání, ale i změny v kultuře a společnosti. B. Změny v pedagogických metodách se vyznačují tím, že jsou zaměřeny na studenta, přizpůsobeny jeho potřebám. K novým metodám patří 1. učení na základě kompetencí (nikoli závislé na odsezeném čase), a to buď v přímém kontaktu učitele a žáka, nebo online. Jednou z forem učení na základě kompetencí je využití adaptivních učebních platforem, které se zaměřují na silné a slabé stránky studenta, 2. smíšené učení a učení online založené na modelu konstruktivismu nebo konektivismu (k tomu více zde), kde studenti jsou aktivními účastníky procesu učení, nejen pasivními příjemci. C. Proměňující se modely terciárního vzdělávání se budou vyvíjet v těchto směrech: 1. tradiční vysoké školy budou využívat online výuku, převrácené učení, smíšené učení. Studium bude napojeno na komunitu. Studium bude většinou kratší než čtyři roky, 2. budou vznikat „svépomocné“ školy, kdy si studenti sami určí náplň studia a vyberou z online kurzů, 3. učení bude probíhat po celý život. (887)
Je obecně známou skutečností, že absolventi vysokých škol vydělávají víc než ti, kdo absolvují pouze střední školu. Pro vysvětlení se nabízejí dvě teorie: 1. teorie tvorby lidských zdrojů, která říká, že student nastoupí na vysokou školu s minimálními dovednostmi a teprve ve škole získá kvality, které ocení zaměstnavatelé. Vyšší plat je tedy výsledkem přidané hodnoty získané na vysoké škole. 2. teorie signální naopak vidí studenta, který nastupuje na vysokou školu, jako výkonného jedince, jenž ve škole už další dovednosti nezíská. To, že studuje, slouží pro zaměstnavatele pouze jako signál o jeho motivaci a dalších kvalitách. Je zřejmé, že realita je někde uprostřed, většinou je však větší důležitost přikládána teorii lidských zdrojů. Autor článku uvádí, že ani význam signální teorie nelze podceňovat. Podle některých zjištění dostanou absolventi vysokých škol, kteří studují čtyři roky, vyšší plat než ti, kteří studují šest let. Podle teorie lidských zdrojů by tomu mělo být naopak, zatímco podle signální teorie studenti, kteří studují déle, jsou v očích zaměstnavatelů méně motivovaní a disciplinovaní a tím méně žádoucí jako zaměstnanci. (888)
Renomovaná britská společnost Pearson zveřejnila zprávu Learning Curve, ve které srovnává 40 vzdělávacích systémů ve světě. Studie vychází nejen z výsledků mezinárodních hodnocení jako je PISA (ke zjištění PISA zde), TIMMS a PIRLS, ale zahrnuje i data ze tří skupin: vklad do vzdělávání (kolik stát vydá na vzdělávání, věk nástupu do školy, platy učitelů a možnosti volby školy), výsledky vzdělávání (míra gramotnosti a počet absolventů škol a univerzit), ekonomické a sociální přínosy (míra nezaměstnanosti, hrubý domácí produkt, očekávaná délka dožití a procento obyvatel ve vězení). Hodnocení je vyjádřeno ve dvou hlavních kategoriích: kognitivní dovednosti a dosažená úroveň vzdělání. Celkově nejlepší hodnocení mají systémy Finska a Jižní Koreje, Hongkong, Japonsko a Singapur následují. Jako nejhorší jsou hodnoceny systémy Mexika, Brazílie a Indonésie. Analýza přináší následující zjištění: 1. pro zlepšení výsledků vzdělávání je nejdůležitější kultura všeobecné podpory vzdělávání ve společnosti, je to důležitější než vkládání více peněz. 2. dobří učitelé jsou základním předpokladem k dobrému fungování vzdělávacího systému a nejsou ničím nahraditelní. Je třeba získávat a vychovávat kvalitní učitele a dát jim uznání, které zaslouží. Česká republika je na 22. místě, Slovensko na 19., Rakousko skončilo 23. a Polsko 14. (889)