MŠMT bylo upozorněno na problematičnost metody Barvy života dopisem z 23. 10. 2012. Přinášíme původní dopis, odpověď náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy pro regionální školství a následnou reakce předsedy Unie psychologických asociací ČR.
- Dopis předsedy UPA ČR náměstkovi MŠMT p. Fryčovi ze dne 23. 10. 2012 (pdf, 586 kB)
- Odpověď náměstka MŠMT ze dne 8. 11. 2012 - doručena 23. 11. 2012 (pdf, 956 kB)
- Reakce předsedy UPA ČR na toto vyjádření, zasláno 7. 12. 2012 (pdf, 1,1 MB)
64 komentářů:
Ve vedení ministerstva školství zjevně chybí psycholog.
Problém k nakousnutí pro Unii psychologických asociací:
A co takhle "transmutace" člověka z opice?
Žádný relevantní důkaz o tom není, (v posledních 30 letech se vynořují důkazy, které to vyvracejí), ale škola tím deformuje obraz o světě už nejméně 100 let. To je zvláštní .. "Unie.." zůstává klidná. Ať to nějaký psycholog prokáže, aby to mohly školy užívat jako stavební kámen poznání o člověku. Nebo ať psychologové přiznají, že existují jevy, které člověk může cítit a vnímat, přesto, že nejsou viditelné vědou.
Nejsem členem DAP týmu.
(obyčejný člověk)
23. prosince 2012 11:27
Ano pane Hájek, člověk byl stvořen Bohem, ale stále nevíme jak to tehdy probíhalo. Chybí tedy důkazy, proto se přikloňme k tomu neznabohu Darwinovi. Tam to lze ověřit a je to evidentní.
Barvy života jsou pseudověda. Astrologie je přesnější.
Uveďte JEDINÝ důkaz, jak proběhne přerod jednoho druhu živočicha v jiný, vyspělejší druh... (spíš jsou k nalezení v poslední době mutace způsobené zamořením prostředí .. ) Stejně tak je to s primáty .. velmi podobně i s psychology, i se školou, v níž vyučují "lidé vyvinutí z opice" ..
Buďte v pravdě, a řekněte, nevíme jak to bylo, takže nebudeme učit ukotvující nesmysly. Musíte říci žákům .. "nevidím žádný důkaz, že člověk pochází z opice. Jen si to tolik lidí myslí, neboť jsou vzdělaní. A já o tom odmítám přemýšlet, takže přijmu tuto domněnku."
(Aberace hominidů v prehistorii vývoje nejsou důkazem transmutace opice v člověka, šlo vždy jen o pozůstatky opic.)
Prozkoumejte internet, je tam dost materiálu, který dokáže pochopit i maturant. Mám za to, že lidé užívali přírodní zákony dříve, než přišla věda ... a "stvoření" přišlo ještě dříve, než vznikl jakýkoli mozek.
(obyčejný člověk)
Buďte v pravdě, a řekněte,
jak to bylo doopravdy. Bůh si odskočil, nějak se zapovídal, nebo co, a my jsme se tu zatím vylíhli, bůhví z čeho. Možná z kedlubny.
Až se pámbu vrátí, to bude koukat, co že mu to běhá po záhoně.
Naprostý souhlas s vyjádřením pana Štěcha, že ministerstvo v odpovědi pouze obhajuje samo sebe, aniž by ho napadlo, že asociaci psychologů jde přece jenom trošku o něco jiného. Ministerstvo prostě před problémem strká hlavu do písku a mám pocit, že situaci trošku podcenilo.
Fandím předsednictvu UPA, jen se do nich opřete, protože za barvy života se v našem školství vyhodily oknem obrovské peníze.
Nejtrapnější je projekt Zlínského kraje, který se nechal natlačit někdejším ředitelem PPP Opravilem do projektu na kariérové poradenství, bez toho, že by si uvědomilo, že pan Opravil je ve firmě DAP finančně zainteresován.
Jako každý test osobnosti apod., měl by se i tento brát s úsměvem a velkým nadhledem. Výsledky jsou především kromobyčejně subjektivní a vsaďte se, že uděláte-li si takový test v pondělí, ve středu a v pátek, vyjde pokaždé něco jiného.
Obávám se jen, s čím vyrukuje pan profesor teď. Vyvine vlastní test klimatu ve třídě a škole, posvěcený Unií psych. asociací ČR?
Zatím totiž nebylo zaznamenáno, že by se kterýkoli akademický či klinický psycholog odvážil do mainstreamových škol a něco si tam ověřil, vyzkoušel, zjistil. A pak něco navrhnul. V tomto případě by měli psychologové poradit, čím ve škole zlepšit kázeň, jak přitáhnout rodiče k zájmu o školní výsledky atd. Jste na tahu, pane Štech.
On by ale musel ty psychology ve školách někdo zaplatit. A když dnes nejsou prachy ani pro učitel, natož asistenty...
Tahle diskuse je excellentní ukázkou "výměny dojmů", bez vědomého vědomí toho, že nemáte nejen dost zkušeností, ale ani dost informací.
V tomle státě, kde se úřady jaly propagovat konkurenceschopnost, se tato projevila v plné české míře a překročila únosnou míru. Motivů je nespočet.
Abyste mohli pracovat efektivně s jakoukoli metodou (nástrojem), na to nestačí akademické vzdělání, ale často jen ojedinělá vnímavost a propracovanost. Teprve opakovaná sebezkušenost dělá nástroj v rukou člověka použitelným. Bída této metody je v tom, že s jejími vysledky téměř nikdo nepracoval. Ve Zlínském kraji sloužila jako diagnóza. No, jak jinak, když evaluace ve školách opuchla nemocí, zvanou formalismus a nakonec zemřela na smrtící očistu exministra Dobeše. Proto také byly proinvestovány milióny, bez toho, že by pomohly školám pohnout se z místa.
Jinak souhlasím s obyčeným člověkem. Bude se někdo zabývat tou opicí? Aby pochopil na jakých základních bludech stojí věda, která vydává různá prohlášení?
Mirek
"Jinak souhlasím s obyčeným člověkem. Bude se někdo zabývat tou opicí? Aby pochopil na jakých základních bludech stojí věda, která vydává různá prohlášení?"
---
A co myslíte těmi bludy - zjednodušený pohled na to, že máme společné předky s opicemi? Akt Božího stvoření člověka z hlíny? Nebo něco úplně jiného?
---
Před pár dny jsem mluvil v Olomouci s jednou učitelkou, která mi tvrdila, že je v Řecku místo, kde se věci pohybují do kopce. Marně jsem se ji snažil přesvědčit, že se sama mohla přesvědčit o pravdě prostou vodováhou - ne, prostě viděla petláhev kutálet se do kopce.
Máte pravdu v tom, že bytí je nesamozřejmé, ale proč hledat složitá řešení v podobě umělých konstruktů typu kreacionismu místo zkoumání, hypotéz a teorií?
17:04
by musel ty psychology ve školách někdo zaplatit
Ale nikoliv, ty psychology, kteří jen tak přeložili a na české poměry upravili Barvy života, nemusel také nikdo zaměstnávat ve škole. Naopak - oni si ze škol dokázali udělat docela dobrý byznys.
tvrdila, že je v Řecku místo, kde se věci pohybují
To já jsem, pane Krtku, před lety potkal na polní cestě u Drhovle člověka, který vypadal jako někdo s úplně jinou podobou. Kdyby mne tenkrát zcela nečekaně nepřepadly hlad a žízeň, stojím tam z hubou dokořán snad dodnes.
Jsou prostě věci, s kterými si neporadí ani nejmodernější věda. Nezbývá, než se s tím naučit žít. Někdy si připadám jako můj prapředek kedlubna.
Opice
Podle většiny přírodovědců je kreacionismus netestovatelná nevědecká teorie nesplňující základní pravidla (viz Occamova břitva a Popperova břitva) a jako taková nemůže být předmětem vědeckého zkoumání ani součástí vědeckých teorií.
Darwin byl prostě frajer.
Odvaž se používat vlastní rozum. S tím snad přišli už osvícenci. Snažme se používat aspoň ten selský a nedělejme ze sebe ještě větší pitomce. A využití Barev - jedině tak otestovat současnou vládu, na nic jiného se to nehodí.
Diskutující se v mnoha případech dost odklonili od původního tématu, leč Barvy života jsou zářným příkladem toho, jaké důsledky má dlouhodobý nezájem státu, MŠMT a bývalého IPPP v oblasti psychodiagnostiky či školní a poradenské psychologie, chcete-li, na činnost škol a školství jako rezortu.
Naprostá absence moderních psychodiagnostických metod pak vede k "tržnímu pojetí" a typicky českému "nakolenismu". Výsledkem této nečinnosti státu je nejen používání šamanských metod, ale štarsburský rozsudek o "diskriminaci" cikánů stejně jako i bezmocnost mnoha školních psychologů a výchovných poradců, jejichž jedinou psychodiagnostickou metodou je metoda tužka-papír.
jaké důsledky má dlouhodobý nezájem státu, MŠMT... na činnost škol
Obávám se, že nezájem státu o školství se projevuje zcela devastačně v mnoha ohledech, zdaleka ne jen v oblasti psychodiagnostiky. To je jen špička ledovce - ale aspoň si toho povšimli už i psychologové.
"Výsledkem této nečinnosti státu je nejen používání šamanských metod, ale štarsburský rozsudek o "diskriminaci" cikánů "
Promiňte, můžete laikovi (trochu se psychologií zabývám) objasnit, jak souvisí nakolenismus praktikujících školních psychologů se štrasburským rozsudkem? Díky předem.
Jen velmi krátce.
Rozsudek ze Strassburgu poukázal na flagrantní porušování práv Romů, jejichž děti byly přeřazovány do zvláštních škol na základě zastaralých psychodiagnostických metod, které jsou užívány v pedagogicko-psychologických poradnách a které neodpovídají mezinárodním normám pro užívání psychodiagnostiky ve školství. Tyto metody (např. WISC-III) doposud užívají k diagnostice mentálních schopností romských dětí, přestože je zjevně znevýhodňují v řadě subtestů.
Máme zastaralé psychodiagnostické metody (vlastně většina z nich je z 20. století), ale na druhé straně máme moderní gripeny. Ty jsme si alespoň půjčili.
Kohopak asi napadne a kdy, že bychom si mohli také půjčit i nějaké nové zahraniční psychodiagnostické metody a provést u nich restandardizaci na populaci českých dětí?
Většina současných "moderních" zahraničních metod, které jsou u nás používány, má zpravidla německé, anglické, americké nebo jiné normy.
Kritiku pana profesora Štecha a UPA chápu, ale kolikpak psychodiagnostických metod či psychodiagnostických testů pan profesor a velectěná UPA vytvořili za posledních 20 let?
Ani jednu! Tak ať drží ústa, velectění akademici!
"kolikpak psychodiagnostických metod či psychodiagnostických testů pan profesor a velectěná UPA vytvořili za posledních 20 let"
Ano, taky mám silně převládající pocit, že česká psychologie, aspoň ta oficiální, už léta spí. Oni se akademici asi více orientovali na politický boj - museli přece hájit ty akademické svobody, možná i melouny jako střelivo pomáhali shánět.
porušování práv Romů, jejichž děti byly přeřazovány do zvláštních škol na základě...
jejich vlastního rozhodnutí. A to především.
Já bych tam své nebožátko nedal.
Ale abychom se neodkláněli od tématu:
"Nááro-óódíl sé kristušááán..."
porušování práv Romů, jejichž děti byly přeřazovány do zvláštních škol na základě...jejich vlastního rozhodnutí. A to především.
Jistě, pane ministře a pytlíku Bláho!
Ale otřesný stav psychodiagnostiky nevede jen k porušování práv Romů, ale i neromů, tedy ostatních dětí. Romští rodiče sice sami a svobodně rozhodli o vzdělávání svých dětí ve zvláštních či praktických školách, ale jejich rozhodnutí bylo podpořeno "odborníky-psychology", kteří používají zastaralé testy. "Svoboda" takového rozhodnutí je asi tak stejná, jako když přïjdete k lékaři a on vám sdělí, že máte rakovinu.
"Pane doktore, vy ale používáte diagnostické metody z minulého století," řekne pacient.
"No, to sice máte pravdu, že moje metody nejsou nejnovětší, ale operace, na kterou jste se rozhodl jít, byla přece vaše "svobodné" rozhodnutí, že?", odpovídá zvesela pan dochtor.
Otřesný stav psychodiagnostiky má ovšem dopad i na všechny ostatní neromské děti, protože např. diagnostika vývojových poruch učení je založena na zjištění úrovně jednotlivých mentálních dysfunkcí dítěte a úrovně čtení, psaní, numerických dovedností. A z výsledků této diagnostiky se pak odvíjí diagnózy dyslexie, dysgrafie, dyskalkuilie či dysortografie. Obecně se tomuto postupu říká diskrepanční kritérium. Je-li toto rozdíl mezi IQ a čtecím kvocientem (ČQ) např. více než 20 bodů, dospívá psycholog zpravidla pak k diagnóze dyslexie. Jestliže testy intelektových schopností neměří, jsou "měkké" nebo naopak "tvrdé", dítě může být označeno za mentálně retardované nebo porucha je označena za nespecifickou. Dítě dostává "kule" stále a pořád, nemá nárok na nápravná cvičení ve škole, protože není dyslektik. Podobná situace je u všech dalších dětí s vývojovou poruchou učení a chování (např. ADD, ADHD).
Žák v 8. či 9. třídě absolvuje test schopností a na základě dosažených výsledků v nevalidních testu je mu sděleno, že by ne/měl studovat na střední škole, protože pro tento typ studia nemá schopnosti. Podobně žák střední školy absolvuje test schopností, který neměří a je mu sděleno, že nemá na studium VOŠ nebo VŠ.
Závěr?
Nic se neděje. Je to přece jen jejich "svobodné" rozhodnutí, že?
to 10:01
A jak je prosím Vás možné, že ten fundovaný štrasburský soud uzná stížnost, zpracovanou na základě zastaralých diagnostických metod? Nebo se to našincům zase podařilo utajit a metodiku nepřiznat?
A druhý ořech k rozlousknutí. Pořád se neví co s evropskými penězi. Jak je možné, že nikoho na renomovaných psychologických pracovištích nenapadlo podat grant na restandardizaci nebo vývoj baterie v česku? Ono to snad fakt nikoho z odborníků nezajímá? Jak je potom mají zajímat jakékoli další otázky ze školního prostředí, že, já hlava dubová... A já si myslel, že psychologická věda je tu od toho, aby učitelstvu pomáhala, no fuj. Jo, neseeem váám no-vii-nýýýý!
Ořech číslo jedna je uveden na www.apppp.cz v příloze. A na druhý ořech k rozlousknutí se budete muset zeptat na MŠMT a paní exšéfky IPPP paní dochtor Zapletalové. Ta vám to vysvětlí, proč to nešlo.
Jo, Vám taky neseeem váám no-vii-nýýýý!
Normální nezakomplexovaný rodič, tedy ten, který se o své děti stará a vede je, jinak řečeno, který je opravdu vychovává (nepopisuji běžný stav), nejlépe ví, k čemu má jeho dítě předpoklady a jaké je. To ostatně ví i dítě samo. Dítěti nemůže nic víc ublížit než nespravedlnost a lež. Náprava vztahů je potom záležitost dlouhodobá, vyžadující hodně trpělivosti, důslednosti, spravedlnost, pravdu, lásku a takt. Vždyť jde o obnovení důvěry a autority rodiče. Tady může být pomoc psychologů velmi vítaná. Bude vítaná i v případech bezradnosti rodiče jak zhodnotit reálnou situaci svého dítěte z hlediska jeho dalšího uplatnění v životě.
Dnes se hyperaktivita dětí léčí a jejich počet přesto dramaticky roste. Dříve rodiče děti, patřící do této kategorie, jednoduše vychovali k poslušnosti. Dobrou výchovou se dá změnit mnohé, ale výjimky existují!
Ovšem dnes mají všichni rodiče ty nejlepší děti na světě, z čehož logicky vyplývá, že i rodiče jsou nejlepší na světě. Takové děti a rodiče již nepotřebují o nic usilovat, vždyť jsou nejlepší na celém šííírééém světě! Ten zápach? Dávno nevadí! Už jsme si zvykli!
Pokud jde o výchovu dětí, kdo udělal větší krok? Majorita směrem k minoritě nebo minorita směrem k majoritě?
VM
Dříve rodiče děti...jednoduše vychovali k poslušnosti
Nechci Vám, pane VM, kazit poklid svátků, ale teď si představte, jaká že diskuse se právě vede na EDuinu.cz. Zastánci selhávání školy jako takové a myšlenek páně Šteffla na přechod na on-line vzdělávání i na ZŠ, zde argumentují tím, že prý "škola selhává ve svém výchovném působení", kterého zde dokonce pozorují absenci! No věřil byste tomu, to že si ta dnešní škola dovolí - kdo má pak ty klacky vychovat, když ani škola to nesvede?
A já dodávám: a když je mezi rodiči nebo kýho výra kdo je ten pan Z., tolik mudrců.
Jesus Christus Maria Josefe, pane anonymní VM (doufám, že VM nejsou iniciály vedoucího katedry psychologie na FF UK Praha pana kolegy Václava Mertina), tyhle pravdoláskařské kecy o pravdě, lásce a taktu snad platí jednorázově o Vánocích, ale v běžné poradenské a školní psychologické praxi ani náhodou.
Přiznejme si, že občas – asi 500x za rok – se stane, že normální nezakomplexovaný rodič, tedy ten, který se o své děti stará a vede je, jinak řečeno, který je opravdu vychovává (také nepopisuji běžný stav), asi možná ví či spíše tuší, k čemu má jeho dítě předpoklady a jaké je, ale občas se přijde poradit k psychoušovi do poradny, SPC nebo do školy. Občas se i stane – asi tak 250x až 300x ročně – že normální nekomplikovaný učitel se chce poradit o dítěti, zda jeho projevy ve škole nejsou ovlivněny SPU, protože mu učení nejde. Tady trpělivost, důslednost, spravedlnost, pravda, láska a takt nic neplatí, neb jsou to proměnné nepsychometrického typu.
Klient (rodič či učitel) se ptá na schopnosti dítěte či žáka. Psychouš pak vytáhne ze stolu PDW, WISC-III, WPPSI-III nebo dokonce WPPSI-IV, Ravenovy progresivní matice (lhostejno, zda jsou barevné či černobílé – obě varianty nic moc neměří, respektive měří normami minulého století), KVIT nebo VIT anebo TIP anebo úplně jiný test schopností s cizokrajnými normami získanými u populace dětí německých, amerických, anglických nebo dětí z Thaiwainu, a po administraci (odečte či přičte 10 bodů nebo víc či méně – to podle nátury) a hádá z křišťálové koule o schopnostech dítěte.Jiný psychouš pak u téhož testu říká rodičům a učitelům úplně něco jiného – to podle nátury.
A vy na mne s obnovením důvěry a autority rodiče. Tady může být pomoc psychologů velmi vítaná, to máte recht, ale ta pomoc je slušně řečeno velmi variabilní. Bude vítaná i v případech bezradnosti rodiče jak zhodnotit reálnou situaci svého dítěte z hlediska jeho dalšího uplatnění v životě? To teda nevím. Většina testů totiž postrádá to, čemu se říká predikční validita a tady pak pomůže jen úsloví, že „víra tvá tě uzdraví…“.
Faktem je, že většina nás – starších psychoušů – to už nějak doklepe i s těmi starými testy, ale občas na nás jde prostě hrůza zejména, podíváte-li se do zahraničí, jaké metody (psychodiagnostické a didaktické testy) mají psychologové, výchovní poradci a „odborníci“ v zahraničí k dispozici. Největším výkřikem moderní psychodiagnostiky je dnes u nás Amthauerův Test struktury inteligence (TSI-2000), ale ten je až pro adolescenty, takže menší děti si musí pár let počkat…
Je to prostě průser, který nikdo neřeší, nikoho to nezajímá, ale přesto se jede stále močálem černým kol bílých skal….
Už jsme si zvykli! To teda nejsme, ale co máme dělat? Jak se říká: z hovna bič neupleteš. Ani test si doma nespíchnete přes noc.
A Vám taky néééseeeem Vám noooviiiinnny, poslouchejte……
P.S.
Pokud jde o výchovu dětí, kdo udělal větší krok? Určitě majorita směrem k minoritě. Minorita (třeba ta romská) směrem k majoritě stále jen čučí a čeká na pomoc Velkého bratra.
To se nám ta diskuze pěkně rozběhla, že?
A přímo na Štědrý den.
No, jak jinak....
Všechny tyto úvahy jsou pěkná věc, ale české školství je hluboce podfinancované (snad nás už v rámci EU předběhlo donedávna poslední Bulharsko). A řekněte, bude tyhle diskutované věci někdo dělat zdarma? Ignorant
To je fakt. Zdarma dnes ani kuře netento...
Ale jsou zde různé OPVK, OPPA a hromada dalších grantových agentur, ale já jsem neviděl jediný státní grant, který by byl věnován této problematice.
Jenom čtu samé analýzy. Hromada (pochopitelně přeháním, byly asi tři nebo čtyři) analytických studií za posledních 20 let stále jen zmiňuje nedostatek psychodiagnostických metod. A grant na toto téma ani jeden.
A ještě k tomu tady máme hromadu asociací, sdružených do UPA, vědců, vědátorů, analytiků, managerů, koordinátorů, metodiků, terapeutů a sofistikovaných akademiků, profesorů a docentů věd pedagogických a psychologických, .
A furt nic!
Při tom řada nakladatelství, která se věnují psychodiagnostice (Testcentrum, Psychodiagnostika, VÚDPaP aj.) by se této příležitosti okamžitě chopila. Jen kdyby byly na toto téma vypsány granty.
Teda, pánové a dámy, je vidět, že všichni diskutující už mají zabalené dárečky a jen čekají na štědrovečerní večeři.
Prasátko sice možná dneska uvidíte, ale nový výkonový test schopností zcela určitě nespatříte dalších 5 let.
Máte smůlu, byli jste v tomto roce líní, a tak dnes večer sice přiletím na peruti, ale jediné co vám sdělím je "ruti ťuti... na.... ti
Váš Ježíšek
Kdo zachrání tento svět, když už se i psychologové zbláznili?!
Tak snad ještě ti psychiatří.
Dudlaj dudlaj dáááá... kykyrykýýý...
Hele pytlík, nekritizuj, jo!
Tobě nadělím jedině tak ...
....Barvy života.
Ježíšek-psycholožka
Víte, paní vážená psycholožko, v luzích českých když zazní slovo test, tak půlka kantorstva vidí rudě... Chtělo by to osvětu, že není test jako test a ne každý je znalostní. Ale zase si říkám - kdo nechce vidět, ten stejně neuvidí.
Děkujeme za zajímavé poučení ze světa nám mírně skrytého dušezpytného a přejeme Ježíška, aby Vás potěšil. Fakt. Hezký večer.
A jeden pro psychouše i kantory, ted ho vyprávěl Z. Mahler.
Přiletí Santa komínem, s sebou plno dárků. Ve vyhřáté místnosti před krbem se rozvaluje lepá obnažená děva. Santa si povzdychne a říká: Teď v tom lítám. Když podlehnu, už zpátky do nebe nesmím. Když nepodlehnu, už se tím komínem ven neprotáhnu.
kdo nechce vidět, ten stejně neuvidí.
A to zlaté prasátko jsem fakt neviděl a ty různobarevná kolečka taky ne, jsem totiž barvoslepý. A nyní babo raď. Přes to všechno jsem v Barvách života obstál.
Normální nezakomplexovaný rodič, tedy ten, který se o své děti stará a vede je, jinak řečeno, který je opravdu vychovává (nepopisuji běžný stav), nejlépe ví, k čemu má jeho dítě předpoklady a jaké je. To ostatně ví i dítě samo.
Teď, když si zpětně čtu tyhle věty, jde na mne hrůza. To je snad největší rezignace v oblasti psychologie, jakou jsem za poslední léta četla.
Ne, iniciály VM nemohou v žádném případě patřit panu doktorovi V. Mertinovi. Ale přes to je to děs!
Mám taky jeden vtip. Přímo kameňák. Přímo vtip roku 2012 a ještě k tomu ze školství.
"Asociace školní psychologie doporučuje alespoň 3 roky praxe před nástupem na místo školního psychologa."
Taky mám pár hezkých vtipů.
Při vyučování psychologie se profesorka ptá studentek:
"Jak se jmenuje ta síla, která drží celé naše nitro a činí nás lepšími?"
Maruška se přihlásí a po vyvolání povídá:
"Vy určitě myslíte podprsenku."
Pacient: "Nemohu se rozhodnout mezi operací a smrtí, pane doktore."
Psycholog: "No, s trochou štěstí, můžete mít oboje."
Paní učitelka si chce ve své třídě vyzkoušet poznatky z psychologie.Každý, kdo si myslí že je hloupý, ať se postaví.Po chvilce ticha se postaví jeden žáček a kantorka se ho ptá: Ty si myslíš, že jsi hloupý? Mladý muž odpoví: Ne, ale přišlo mi nefér vás v tom nechat samotnou.
"Po chvilce ticha se postaví jeden žáček..."
Paní kolegyně, to je fakt dost starý vtip. Dnes by si hrdě a fofrem stoupli všichni!
Jaj, neveselé psycho čtení. I proto, že většině příspěvků, snad krom těch mých, nerozumím.
To je pořád školní psycholg sem a tam, poruch tisíce, a ono to zatím vypydá, že si sami, holenkové, rady nevědí. Učitel s nějakou tou praxí se na psychologa obrátí mnohdy jen proto, aby si ověřil svůj vlastní náhled na problém u nezávislého posuzovatele a také i proto, aby svůj návrh řešení, řekněme, certifikoval. Učitel je s dětmi častěji než psycholog a může jej pozorovat v situacích běžných i vyjímečných, a zkušenost jemu zpravidla dobrým rádcem.
Přijdu do první hodiny, kouknu a vidím:
"Ty, ty a... třeba ještě... ty, máte v pololetí za pět. A ty máš třídní důtku!"
"A za co, jako?!"
"Za blbé řeči."
"Dyk sem nic neřek!!!"
"No, teď už jo!"
Anonymní z 24. prosince 2012 23:10
Normální nezakomplexovaný rodič, tedy ten, který se o své děti stará a vede je, jinak řečeno, který je opravdu vychovává (nepopisuji běžný stav), nejlépe ví, k čemu má jeho dítě předpoklady a jaké je. To ostatně ví i dítě samo.
Teď, když si zpětně čtu tyhle věty, jde na mne hrůza. To je snad největší rezignace v oblasti psychologie, jakou jsem za poslední léta četla.
Z čeho jste tak zděšena? Normální nezakomplexovaný rodič přeci vidí své dítě ve všech možných i mezních situacích, slyší a vidí jeho reakce dnes a denně, zná jeho nitro, jeho charakter, dovede s vysokou pravděpodobností předvídat jeho reakce na libovolné konkrétní podněty, vidí, co mu jde a s čím má potíže a na základě toho všeho ho umí vychovat v řádného člověka. Víc o dítěti ví, dle mého soudu, jenom Bůh! Tím Bohem ovšem není v žádném případě psycholog! Pokud jde z toho na Vás hrůza, je mi opravdu, ale opravdu velmi líto.
VM
Z čeho jste tak zděšena?
Tak třeba právě tomu nerozumím ani dost málo. Kdo je s dětmi víc, než učitel nebo trenér? No přece rodič.
Jestli oni nám ti psychologové nemají neodbytnou potřebu nacházet problémy tam, kde zatím ještě ani moc nejsou. Kde by stačilo preventivně vlídné slovo nebo pádná ruka.
To jsem takhle kdysi vstoupil do primy, kde panovalo boží dopuštění. Děti skákaly po lavicích, třískaly židlemi, vzduchem létaly předměty. I zvolal jsem hlasem mocným:
"Co je to tu za binec?! Nepřeháníte to trošku?"
A dětičky na to:
"My můžeme! My jsme hyperaktivní!"
Kdo je s dětmi víc, než učitel nebo trenér? No přece rodič.
Musím se přidat k názoru učitelských kolegů. Pan VM má pravdu, že by "to" tak mělo být - rodič zná dítě nejlíp a má na ně největší vliv, neboť je s ním nejvíc a spolu dělají mnoho činností, v nichž se poznávají. Psycholog by měl být požádán o radu v krajních případech nějaké anomálie na jedné nebo druhé straně vztahu. Jenže sám pan VM dobře ví, že vazba rodič - dítě dnes moc nefunguje, nebo ne v těch kolejích, co by mělo. Rodič může mít i nulový nebo častěji špatný vliv, dítě se točí v konfliktech.. a spirála se roztáčí, končívá to u psychouše, v lepším případě.
Myslím, že spor by se neměl vést v rovině - kdo zná líp dítě a kdo mu tedy umí lépe poradit, ale - neměli by psychologové místo (vedle) působení na děti přemýšlet o působení na rodiče? Intervence, cílené změny chování, převýchova, nebo jak se tomu říká.
Jenže rodiče to všechno stejně svedou na kalouska a prázdnou peněženku, a jsme zase na začátku kruhu.
Víc o dítěti ví, dle mého soudu, jenom Bůh!
Nevím, zda většina rodičů zná „nitro“ svého dítěte. Asi se každý z nás stýká s trochu jinými rodiči. V tom to asi bude. Intervence, cílené změny v chování rodičů a jejich převýchova, toť balzám na duši každého inženýra duší. Leč intervence, cílené změny v chování učitelů a jejich „převýchova“ dnes zpravidla fungují v opačném gardu. Nebývá výjimkou, že rodiče pošlou dítě do poradny samotné a „sami v potu tváře“ zůstanou doma. Co pak s tím nitrem, intervencemi a převýchovou počnete si, pravím Vám?
Kolegové! Nebude to tím, že jsme byli v posledních letech zahnání do kouta? Připadá mně to na jakousi učitelskou segregaci. Učitel nesmí zvýšit hlas, nesmí se na žáka mračit, nesmí dát žákovi speciální úkol, nesmí dát poznámku do žákovské knížky,..., nesmí dávat mnoho a málo známek,... učitel se musí neustále usmívat, být na agresivní rodiče vlídný, při úderu musí nastavit tvář,..musí povinně vykonávat práce, které nesouvisí s pedagogickou činností,..., musí a zase musí.
Budu mimo téma Barvy života. Komentáře zde i jinde mi připomínají příběh o zmatení jazyků při stavění věže. Škoda. Nikdo nikomu nenaslouchá, /téměř/ každý každého nějak "okřikne", že tlachá kraviny, přestože všude je k nalezení minimálně zrníčko pravdy, které by bylo možné použít pro konstrukci něčeho užitečného. Vše je přitom fakt jednoduché. Nebrat jiné osoby jako své nepřátele anebo lidi nižší úrovně /např. žák by pro učitele neměl být nepřítel ani nějaká nula, ale spolutvůrce, pro psychologa by neměl být klient "objekt" zkoumání, věc k "opravě", ale opět spolutvůrce - VŽDY SE MŮŽE UČIT V KAŽDÉ SITUACI OBĚ STRANY, zdůrazňuji: VŽDY/, naslouchat, komunikovat, nesoupeřit, TVOŘIT. S láskou. Tož tak nějak. Adeeeste fideeeeles.....natum videte Regem angelorum.....
26. prosince 2012 14:39
Nic ve zlém, máte pravdu. Skutečnost je však poněkud jiná, stačí se podívat na komunikaci vlády s dolními deseti miliony obyvatel. Kritika zde diskutujících je tudíž bezpředmětná. Napište třeba předsedovi vlády nebo ministru financí něco v tom smyslu, že arogance je špatná metoda.
Nic ve zlém, ovšem měnit můžeme nejlépe sami sebe. Resp. být vlídní a slušní na lidi ve vém okolí a ve svém dosahu se chovat laskavě, pokud to jen trocha jde. I za tu cenu, že si pak člověk občas připadá jako blbec.
To neva. Chce to vydržet - učíme se VŽDY vzájemně - ať chceme nebo ne, zpracováváme podněty i od druhých a jsme si příkladem v dobrém i zlém - záleží pouze na tom, co chceme přijmout za své, jakými pravidly se chceme řídit každý sám za sebe.
Barvy života jsou kravina, jako jediný učitel ve sboru jsem se odmítl jich zúčastnit, nedej Bože se svou třídou... Učitel s aprobací pedagogika, psychologie, zdravověda.
26. prosince 2012 23:24
Je to čiré šarlatánství, na zadek by potřebovali především ředitelky a ředitelé, kteří takto nehospodárně nakládají s veřejnými zdroji. Jako daňový poplatník se ptám na to, zda jsou to osoby na těch správných postech?
26.prosince 23.24:
Ano. To je vono. Dle svého kvalifikovaného názoru učinit rozhodnutí, které je laskavé nejen k vlastní osobě, ale i k žákům, zaujmout postoj, který je odlišný od /sice brblající ale zřejmě strach mající a proto povolné/ většiny /někdy = být za blbce/.
Říkám, je to jednoduché. A snadné. Příklady táhnou - věřím, že i ty dobré.
Projekty, které realizuje MŠMT v rámci OP VK jsou zaměřeny na všechno možné, jen ne na psychodiagnostické metody pro pedagogické pracovníky. Jaký div, že se ředitelé škol upínají k Barvám života, jako když se tonoucí stébla chytá.
1.Příprava a realizace mezinárodních výzkumů v počátečním vzdělávání a jejich zveřejnění - Kompetence I
2.Klíče pro život - Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání
3.Podpora činnosti základního uměleckého školství při zavádění nového kurikula praxe - Pilot ZUŠ
4.Podpora plošného zavádění školních vzdělávacích programů v odborném vzdělávání - Kurikulum S
5.Koncepce dalšího vzdělávání – Koncept
6.Příprava a realizace mezinárodního výzkumu PIAAC a zveřejnění jeho výsledků - Kompetence II
7.Podpora učitelů gymnázií jako pilířů kvality gymnaziálního vzdělávání - Kurikulum G
8.AUTOEVALUACE - Vytváření systému a podpora škol v oblasti vlastního hodnocení aneb Cesta ke kvalitě
9.Rozvoj a implementace Národní soustavy kvalifikací - NSK 2
10.Nová závěrečná zkouška – NZZ
11.Proměna středních škol v centra celoživotního učení - UNIV 2 Kraje
12.Kariérové poradenství v podmínkách kurikulární reformy - VIP Kariéra-II KP
13.PRO.MZ - Příprava podmínek reformované maturitní zkoušky
14.Metodická podpora růstu kvality učitelské profese - Metodika II
15.Kompetence III - Realizace mezinárodních výzkumů v oblasti celoživotního učení a zveřejnění jejich výsledků - Kompetence III
16.Centra podpory inkluzivního vzdělávání (CPIV)
17.Systém inkluzivního vzdělávání v ČR
Už před lety jsem narazil na problém, když jsme chtěli akreditovat psychologické téma pro učitele, které nabízelo i typologickou metodu. Vyjádření z MŠMT znělo, že učitelům psychologie do ruky nepatří. Totéž téma jsme obtatem akreditovali pod jiným názvem a výměnou pár slov v obsahu, neboť jsem věděl, že to učitelé potřebují pro sebe i pro práci s žáky. Zatím co téma bylo mimořádně úspěšné, vystřídalo na MŠMT několik ministrů, kteří do systému školství a potřeb učitelů téměř neviděli.
Ten systém vládnutí, akreditací i schvalování projektů je nemocný, stejně jako jsou nemocné vzdělané mozky, které nemají vlastní úsudek a jen "slouží" vytýčeným slovům. Neboť témata projektů musí vyznívat v duchu politických pojmenování, aby za ně mohly být vydány peníze. Kdo zkoumá kvalitu lektorů? Kdo se zabývá dopadem projektových aktivit? Kdo se ptá žáků, co jim projekty přinesly? Kolik peněz z projektů zůstává pro učitele? Mohou projektový přínos hodnotit rodiče? Který z těch 17. jmenovaných projektů přinesl více praxe, než administrativy?
Mirek
A proč v diskuzi furt utíkáte od barev života? Mne například zaujalo:
"Jaký div, že se ředitelé škol upínají k Barvám života, jako když se tonoucí stébla chytá."
Nevidím důvod, proč by se vedoucí pracovník, který má trošku selského rozumu, měl, co by tonoucí, chytat jakéhosi stébla barev života. Každý ředitel by se měl starat především o to, aby výuka na jeho škola probíhala tak, jak má. A jestli si někdo myslí, že test barev života či jiné testy mu mohou pomoci ke zlepšení atmosféry ve škole, tak je blázen a nemá na své ředitelské pozici, co pohledávat. Lidé se totiž nejlépe poznávají při práci a při též pro mnohé nepříjemné činnosti se musí vytvářet i příznivá atmosféra ve škole. Nic totiž nefunguje jen mávnutím kouzelného proutku.
"A jestli si někdo myslí, že test barev života či jiné testy mu mohou pomoci ke zlepšení atmosféry ve škole, tak je blázen a nemá na své ředitelské pozici."
Po bitvě je každý generálem, ale jestliže je projekt školám doporučován krajským úřadem, je dokonce součástí grantu a jestliže je anotace programu napsána s dobrou marketingovou zručností, jen málo ředitelů je schopno odolat tak vábivému pokušení získat tolik informací z jednoho úžasného testu.
Vezměte v úvahu, kolik času trvalo ÚPA, než jejich experti dospěli k závěru, že "odborníci z NDR udělali opravdu někde chybu".
odolat tak vábivému pokušení získat tolik informací
A jakých!!! Pokud by ty testy měly fungovat, pak bylo učitelům a žákům nařízeno, aby si nechali nahlédnout do hlav docela svérázným způsobem. A tyto navýsost osobní informace jsou někde uloženy a někdo s nimi může libovolně nakládat. Jó, taková hloubková psychoanylýza, to jsou věci. Co když se z toho dá vyčíst, že jsem se ještě ve čtrnácti letech v noci počůrával? A teď už zase?
A pokud nefungují, jsou někde uloženy pitomostě, s kterými lze ovšem jakkoli nakládat jakbysmet.
Není to čistě náhodou v rozporu s nějakým zákonným ustanovením? Copak by na to asi tak řekla třeba taková inspekce česká školní nebo ombudsman? Nebo rovnou orgány činné v trestním řízení, a?
27. prosince 2012 21:27
Nám bylo řečeno, že to bude jeden z důvodů (důkazů) při propuštění z nadbytečnosti. A že byli odejití tři nejlepší,...
tři nelepší...
To jako že se moc vybarvili?
To je tedy síla. Už radši ani nebudu poukazovat na další typ zhovadilosti a buranství ve společnosti.
Aby se mi zase nedostalo doporučení čučet do zrcadla na nějakého vyšklebeného týpka.
"Co když se z toho dá vyčíst, že jsem se ještě ve čtrnácti letech v noci počůrával?"
No na naší škole ten test toho moc neukázal. Snad jenom to, že je u nás na škole pouze jeden učitel s troškou selského rozumu (moje maličkost, která odmítla test přes vyhrožování ze strany vedení) a to, že jeden žák v 8. ročníku je ve skutečnosti žákyně.
na naší škole ten test toho moc neukázal
Pak by se bylo možno nadít už jen posezení u detektoru lži. Jako, jestli se učí rádo a žáky se miluje.
Mab řekl(a)... 25. prosince 2012 14:49
Myslím, že spor by se neměl vést v rovině - kdo zná líp dítě a kdo mu tedy umí lépe poradit, ...
Souhlasím. Tady jde o zodpovědnost za dítě a tu má jednoznačně rodič. Snaha vecpat mezi vazbu rodič – dítě ještě jiné subjekty a pokoušet se tak nahradit či eliminovat důsledky dnešní pseudovýchovy dětí, vede jenom k posilování i tak bezbřehé nezodpovědnosti většiny rodičů a ke katastrofální devastaci základního vztahu v celé lidské společnosti, jak ostatně sledujeme v reálu. Kdo může přinutit nezodpovědné rodiče, aby řádným způsobem používali svěřenou autoritu? Touto autoritou je stát! Ten má povinnost zajišťovat na svém území právo, pořádek a spravedlnost. Stát tuto povinnost evidentně neplní!
VM
Okomentovat