V přízemí rodinného domku, kde bych čekala obývák, je místnost připomínající něco mezi učebnou a školním kabinetem. Na koberci sedmiletá Bětuška dává podle obrázků a krátkého textu dohromady pohádku O ošklivém káčátku. Je po desáté hodině dopoledne a zrovna má hodinu češtiny.
Z článku Markéty Mitrofanovové v Novinky.cz vybíráme:
„Individuální vzdělávání je vhodné pro rodiče, kteří to chtějí, a pro děti, které to zvládají,“ tvrdí Bohumil Bulíř, bývalý ředitel školy, která jako první v republice domácí vzdělávání umožnila. „Nikdy jsem netvrdil, že to je jediný správný způsob pro všechny,“ dodává s tím, že odložit školní docházku o pět šest let může některým dětem významně pomoci.
„Někteří rodiče chtějí svým potomkům nechat čas, aby se na život lépe připravili, a prodloužit jim v dobrém slova smyslu dětství. Do jedenácti let, než nastoupí do školy, přirozeně dozrají i těmi nejvšednějšími zkušenostmi a můžou se díky tomu lépe vypořádat se všemi negativními jevy.“
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
7 komentářů:
Na jedné straně horliví reformátoři školství a „osvícení“ rodiče volají po stále vyšší kvalifikovanosti učitelů a jejich celoživotním vzdělávání a na druhé straně vychvalují domácí vzdělávání. Tak jak je to? Jakou asi mají rodiče pedagogickou kvalifikaci, respektive proč tu kvalifikaci musí mít učitel a rodič ne, když dělají tu samou práci?
Problém vidím v tom, že doma vzdělávané děti nezažijí situace, které je budou nutit vydobýt si svoje místo, komunikovat s druhými v problémových situacích, bojovat sami za sebe, ale také sdílet i pozitivní zážitky. To, že navštěvují různé kroužky to neřeší, protože to jsou úplně jiné situace než ve škole.
Pokud by mělo být po mém, povinnou školní docházku bych zrušil úplně.
Povinnost zabezpečit dětem alespoň základní vzdělání měla snad původně poněkud jiný smysl.
Ať se rodiče sami rozhodnou, jak vzdělání pro svoje děti zabezpečí. Jestli budou mít děti vzdělání hudební, jestli dostanou základy nějakých sportovních aktivit nebo budou vedeni k zdravému a spořádanému životu rodičům také nikdo nenakazuje.
Ať tedy rodiče uváží, jestli na to stačí sami, jestli si najmou profesionála nebo dítě svěří instituci.
Pokud budou uplatňovat náklady do výše průměrných státních nákladů na vzdělání žáka, nechť prokáží, že jejich dítě zvládá to, co dle potřeb státu by zvládat mělo.
Za peníze, které stát ušetří na neprovozování dosavadního počtu škol, se pak může posílit policie, státní, městská a radši i obecní, probační a mediační služba, útulky pro v dopledních hodinách se potulující děti a šatlavy pro rozpustilou mládež.
To že mnohé děti nezažijí situace typicky školní, nevadí. Jednak se s nimi v životě ani moc setkávat nebudou a pak nevěřím, že po nich nějak významně touží.
"Ať tedy rodiče uváží, jestli na to stačí sami, jestli si najmou profesionála nebo dítě svěří instituci.
Pokud budou uplatňovat náklady do výše průměrných státních nákladů na vzdělání žáka"
No tak už vidím toho profesionála, který bude vzdělávat individuálně dítě za ty peníze, které dostávají školy ročně na jednoho žáka. Cha cha.
Už vidím ty zástupy negramotných.
Tedy jednou za takové roky napíši něco doopravy vážně, a zase je to k smíchu. Už mne nebaví být pořád vtipný.
Individuálního profíka si najme ten, kdo na to má, samozřejmě. Kdo má peněz méně, dá dítě do jednotného vzdělávacího družstva se vzděláváním ve skupině, kdo nemá na nic, pošle dítě do jedné ze zbývajících tří set národních škol, kdo na to má odborně, bude si potomka řezat sám, kdo na to má svědomí, na děcko se vykašle a basta.
Opovažte se někdo smát. Ani chichi.
vidím ty zástupy negramotných
Oč by to byl stav horší proti dnešku?
Jen houšť a více takových aktivních rodičů.
Vím o žácích, kde by se snad i vyučující rádi složili rodičům na příspěvek, jen ať si svého dárečka vzdělávají doma sami.
Pohříchu právě takoví rodiče o to nemají ani ten nejmenší zájem. Nemají totiž zájem ani o to standardní školní vzdělávání.
A teď babo raď. :-)
Jak "raď"!? Já to neřekla, i když jsem chtěla. To Vy! Kéž by to ti dvoje rodiče udělali... ;)
Okomentovat