Toto je druhá ze tří částí vizionářského článku o vzdělávání, který napsal "ruský Zuckerberg", zakladatel největší ruské sociální sítě Vkontakte Pavel Durov. Článek jsme rozdělili pro pohodlnější čtení.
Vzdělávání prostřednictvím herních simulátorů
Představte si, že byste kvůli absolvování předmětu o tržním hospodářství museli dohrát několik úrovní skvěle vymyšlené detailní hry, ve které řídíte virtuální firmu, čímž se naučíte praktické dovednosti potřebné k vypořádání se s paradoxy nabídky a poptávky. Zatímco budete budovat řetěz zásobování, rozjíždět výrobu a propagovat své výrobky, vaši spolužáci (z nichž někteří mohou klidně žít na jiných světadílech) budou dělat totéž v roli vaší konkurence.
Když budete potřebovat pomoc, vždy dostanete praktickou radu, jak přežít a uspět na trhu. Hra začne úkolem vybudovat malou obchodní společnost v prostředí kapitalismu podle Adama Smithe. Jak budete dokončovat úrovně a přibližovat se k současnosti, vaše společnost bude muset hladce operovat i s koncepty jako jsou deriváty (finanční, burzovní a na dobu budoucí).
Poslední úroveň této ekonomické strategie bude věrně kopírovat prostředí současné mezinárodní ekonomiky a bude postavená na principech volné soutěže mezi studenty z celého světa. Každý měsíc budou všichni účastníci obodováni a jména nejlepších hráčů v každé oblasti zveřejněna.
Teď si představte simulátor pro mladé chemiky, kde můžete smíchat libovolné chemikálie v libovolném poměru a sledovat předtočené video o výsledku pokusu. Kombinací bude nespočet, ale tvůrci simulátoru nebudou muset předtáčet všechny. Když student nebude moci najít potřebné video, systém se připojí do centrální laboratoře vybavené skutečnými chemikáliemi, které laborant namíchá v požadovaném poměru a natočí výsledek pro příslušného studenta i budoucí generace. (I nám tenhle odstavec připadá jako totální úlet – pozn. překl.)
Narozdíl od běžných laboratorních podmínek v simulaci nebude omezený výběr chemikálií. A i když čas od času student svým omylem způsobí výbuch, následky budou spíše zábavné než nebezpečné. A když z experimentu náhodou vznikne revoluční nápad na výrobek nebo proces, systém může také automaticky vypočítat přibližnou cenu chemikálií použitých ve směsi.
Příklad ze současnosti
Američtí piloti své dovednosti od 70. let minulého století trénují na leteckých simulátorech, které se osvědčily jako levnější a v některých případech efektivnější než cvičné lety. Dnes se kdokoliv může naučit základní řidičské dovednosti v silničním simulátoru jako je SimuRide nebo řídit firmu v multiplayerové hře jako Virtonomics. Ambicióznější studenti by měli vyzkoušet Democracy, politický simulátor, který hráčům umožňuje naučit se spravovat demokratickou zemi.
Dostupnost interaktivních audiovizuálních testů
Představte si, že píšete běžný test z pravidel silničního provozu a zvolíte špatnou odpověď. Najednou se na obrazovce před vámi přehraje dechberoucí scéna dopravní nehody plná typických Hollywoodských záběrů hořících aut létajících vzduchem. Takovéto děsivé záběry, v dnešním školním systému natolik nezvyklé, vštípí začínajícím řidičům důležitost opatrnosti za volantem.
Teď si představte otázku v testu z dějepisu: máte vybrat státy, které vyhrály druhou světovou válku. Na obrazovce vám animované obrázky nabídnou možnosti:
a) Velká Británie, Sovětský svaz a USA
b) Německo, Itálie a Japonsko
Když na jednotlivé státy najedete myší, uslyšíte jejich národní hymnu a objeví se jejich vlajka. Když vyberete špatnou odpověď, spustí se názorná animace: ulice současného Londýna liduprázdné kvůli nočnímu zákazu vycházení, průčelí Toweru zakryté obrovským portrétem Hitlera a známé červené dvoupatrové autobusy ozdobené hákovým křížem v bílém kruhu. Teď předpokládejme, že největší Hollywoodská studia se budou muset přihlásit do výběrového řízení na výrobu videí pro tyto scénáře alternativní historie. A každý test bude potřebovat tisíce takových videí, jedno pro každou odpověď. Dohromady budou tvořit kostru zkouškového systému, který by nahradil současné státní maturity.
Tento systém nebudou používat jen děti, i dospělí budou stát frontu, aby si mohli zkusit testy navržené do podoby amerických velkofilmů. Stát má dost prostředků na to, aby jako první mohl efektivně financovat plošné projekty na výrobu vzdělávacího obsahu tohoto druhu. Jako první hráč na globálním vzdělávacím trhu tím získá výhodu a příležitost rozšířit svůj kulturní vliv v globálním měřítku.
Přesto pochybuji, že tento druh digitálních projektů budou prosazovat zastarávající státní struktury. Spíše podobné testy najdeme v nabídce obsahu od soukromých učitelů budoucnosti pracujících na trhu interaktivního vzdělávání.
Příklad ze současnosti
Jednoduché interaktivní testy již dlouho používají dospělí i dospívající při studiu cizích jazyků a některých vědních oborů. iPad umožnil vývojářům tvořit vzdělávací herní testy i pro malé děti už od předškolního věku. Například moje dvouletá neteř se pomocí pár těchto aplikací naučila latinku a azbuku. A vedle toho se ještě naučila územní rozdělení Německa a USA pomocí aplikace, která z jednotlivých územních celků dělá kousky puzzle.
Vzdělávání pomocí místních a globálních soutěží
Touha být nejlepší v soutěži je pro mladé lidi jednou z nejsilnějších motivací. Současný vzdělávací systém tuto motivaci nevyužívá dostatečně často. Státní zkoušky jsou až na samém konci akademického procesu, což logicky vede k podvodům a stresu.
Jenže představte si, že by dnešní písemky nahradil zkouškový systém, ve kterém by se zkoušky pořádaly každý týden po celou dobu studia. Známky ze všech předmětů každého studenta budou automaticky zaznamenány a veřejně zobrazeny na digitálních tabulích ve školách podobně jako sportovní výsledky atletů. Nejúspěšnější studenti postoupí do krajských a národních žebříčků, kde budou soutěžit se studenty z ostatních škol v kraji nebo celém státě.
Každý měsíc se statisticky spočítají městské a celonárodní výsledky pro každý předmět a vítězové budou vyhlášeni jako olympijští medailisté. Aby se předešlo podvodům, tyto pravidelné zkoušky budou nahrávány pomocí webkamer a záznamy budou uloženy v globálním archivu pro budoucí audit systému.
Tento systém by odstranil potřebu pořádat závěrečné zkoušky na konci akademického procesu a dal by univerzitám a zaměstnavatelům mnohem podrobnější a přesnější přehled o každém absolventovi střední školy. Neméně důležité je i to, že studenti budou mít příležitost ukázat své schopnosti v nových typech soutěží a každý bude mít příležitost převzít vedení žebříčku v jednom z bezpočtu předmětů budoucnosti.
Příklad ze současnosti
Formu soutěže již dnes využívá americký projekt TopCoder a ruský Codeforces, což jsou dvě internetové programátorské soutěže. Soutěžící z celého světa jsou každý týden zváni řešit pár hodin několik problémů. Jejich algoritmy jsou kontrolovány automatickými testovacími systémy, které hodnotí nejlepší programátory, a ti pak soutěží o první místo v žebříčku. Tyto žebříčky nabízejí mnohem důkladnější hodnocení programátorských schopností než známky na příloze diplomu z technické vysoké školy.
Předchozí díl
Původní článek
Překlad: Petr Kopač, Ivan Sirko
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
20 komentářů:
dvouletá neteř se pomocí pár těchto aplikací naučila latinku a azbuku
To musím potvrdit. Dvouleté děti jsou učenlivé. Znám pár capartů, kteří se ve dvou letech poměrně slušně domluví česky.
Ruský Zuckerberg navrhuje soustavnou soutěž o místo nahoře pravděpodobně proto, že sám sebe vidí na vrcholu. Bohužel, právě onen všudypřítomný duch známkování a vyřazování nás vede k rozevírání nůžek mezi mocnými (bohatými) a bezmocnými (chudými). Na konci je likvidace demokracie jako takové, i když to, co se budeme učit počítačovou simulací se tak možná bude stále nazývat. Jak žít nás nenaučí, jen jak vyhovět indikátorům hodnocení ve virtuálním prostředí.
Návrh bych akceptoval jako dobrý pro špičkové studenty (pracovníky)výběrových škol (firem). Jinak souhlas s Brdičkou - odlidštěná šikana všech, které právě tohle děsí. Přikláním se ke vzdělávacímu procesu s lidskou tváří - citům naučí jen člověk...
Totální úlet (jak je psáno v poznámce překladatele):
citace:
Teď si představte simulátor pro mladé chemiky, kde můžete smíchat libovolné chemikálie v libovolném poměru a sledovat předtočené video o výsledku pokusu.
Narozdíl od běžných laboratorních podmínek v simulaci nebude omezený výběr chemikálií. A i když čas od času student svým omylem způsobí výbuch, následky budou spíše zábavné než nebezpečné.
Šíleně nebezpečné. Dítě pozná že kamna pálí, až když si sáhne. Nikdo se nenaučí bezpečně pracovat s nožem, pokud bude mít simulátor o který se nepořeže. A žáci mají chuť zkoušet. Ne to co se povede, ale co se nepovede. Jak moc to bouchne a co když přimíchají ještě tohle a ještě tohle - mají chuť experimentovat až na doraz, co to jde.
Podobně jako u počítačových her se závody aut. Nikoho nevystraší létající plech, výbuch, plameny, tříštící se sklo, auto, krev na předním skle a nápis Game over (jak se autor článku mylně domnívá, že to bude odstrašující). Takhle vyrůstají piráti na silnicích, protože mají tyto zážitky odžité z her a pak v reálu jezdí přes plnou bílou a na červenou a v protisměru.
citace:
Představte si, že píšete běžný test z pravidel silničního provozu a zvolíte špatnou odpověď. Najednou se na obrazovce před vámi přehraje dechberoucí scéna dopravní nehody plná typických Hollywoodských záběrů hořících aut létajících vzduchem. Takovéto děsivé záběry, v dnešním školním systému natolik nezvyklé, vštípí začínajícím řidičům důležitost opatrnosti za volantem.
Tohle znají už malé děti, které hrají počítačové hry, různé formule, závody apod. a na havárie jsou zvyklé, jen je štve přerušení hry a pak masakr jejich vlastním autem a průjezd dráhou překážka nepřekážka na plný plyn bez brzdění ale s jiskřením plechů o zdi, šílené zvuky a efekty pokračuje a dítěti jiskří očička a kašle na přepisy a vůbec se nenaučí jezdit jako slušný řidič.
Omylem většiny dospělých je, že nahlížejí na události a situace pohledem svých, mnohdy bolestných, zkušeností a automaticky se domnívají, že děti budou stejnou situaci hodnotit obdobně.
Nebudou, protože jim chybí právě ona zkušenost.
Vzpomínám si na školní filmové představení jednoho válečného filmu s tematikou holokaustu. Byla tam scéna několika zástupů židů, pochodujících přes zasněženou pláň od nádraží směrem k lágru, nad kterým se valil černý dým z komínů krematorií. V dospělých tuhla krev, zatímco z některých řad žáků se ozval smích a rádobyvtipné komentáře. Jsou to bezcitní parchanti? Nemyslím. Jen prostě ještě nepoznali, co je to skutečný strach o někoho blízkého. Nevědí, co je to bezmocnost tváří v tvář bezohledné mašinerii, netuší jak moc bolí ztráta milovaného člověka.
Viděl jsem také, jak dokázala zapůsobit návštěva Osvětimi i na ty nejotrlejší grázlíky. A tohle na žádném videu prostě zažít nelze. Dobrý film dokáže jistě vyvolávat emoce. Ale sednout si za podzimního větru na pryčnu v baráku není totéž, co vytopené kino.
Nejlíp se pozná, jak moment setrvačnosti může bolet, třeba při pádu z kola či kolečkových bruslí.
Posaďte povinně každého zájemce o řidičák do crash-simulátoru a nechte ho narazit "jen" v rychlost 20km/hod. A teprve potom ho posaďte
do simulátoru virtuálního automobilu.
Ať viníci "bagatelních" překročení rychlosti musí povinně odsloužit měsíc u dálniční záchranky a garantuji vám, že počet nehod zaviněných bezohlednou jízdou poklesne.
Takže nic proti "simulovaným zážitkům". Jde o obrovský vzdělávací a výchovný potenciál, který se zde skrývá, a je velmi žádoucí jej v budoucnu využít.
Ale je také nutno mít na paměti, že v současnosti běžně dostupné technologie nedokáží simulovaný zážitek zprostředkovat "naplno".
Že zažít "skutečně" anebo "virtuálně", je zatím ještě příliš velký rozdíl.
Nechci opakovat, co již bylo řečeno. Vize jsou potřebné, ale mají tendenci sklouzávat k utopii. Některé zkušenosti jsou elektronicky nepřenosné. Kde je dnes virtuální realita, od které se v 90. letech tolilk očekávalo? Kde je ta Billem Gatesem prorokovaná bezpapírová kancelář? Durovovy vize jsou někdy až hrůzyplné.
Simulátory, trenažéry a všechna výcviková zařízení jsou vynikající příležitost k tomu, aby si člověk nacvičil a upevnil základní činnosti za mnohdy významně menších nákladů k tomu, aby pak mohl v reálu provádět vyšší aktivity.
Když si dám na zem fošnu, běhám po ní sem a tam, poskakuju a i jinak skotačím bez okolků. Dejte mi ji do, stačí, dvou metrů a jsem v pytli. Budu se na ní rukama nohama křečovitě držet, dokud vysílen a v bezvědomí nespadnu na zem jako shnilá hruška.
Hra ano, ale hra pro radost ze hry a ne pro stres a testování natvrdo se zachycováním výsledků, které mají už reálný dopad.
Učební pomůcky v odborném školství jsou nutné a velmi užitečné.
- Nácvik jízdy v autoškole nejdříve na simulátoru, nácvik křižovatek, které ani ve městě nejsou a není možné jejich řešení prakticky nacvičit.
- Nácvik práce tesařů a pokrývačů na krovech v učebně metr nad zemí je lepší než ve 20 metrech nad chodníkem.
- Nácvik zubních laborantů a stomatologů na fantomu je lepší než na pokusném nešťastníkovi.
Simulátory jsou výborné, pokud umožní přístup k situacím, které se v praxi těžko realizují ale žák musí mít praktické zkušenosti a musí vědět, co simulátor představuje.
V elektrotechnice to jsou například simulátory elektrických obvodů Edison, Tina, Multisim, LspSpice a podobné, velice účinné a efektivní pro ověření funkce, kterou pak lze realizovat prakticky.
Ale simulace prací a ne přihlouplými efekty z počítačových her a hracích automatů s blikáním, zvuky a "odměňováním" za úspěšné řešení nebo výhru a "trestem" za nesprávnou odpověď, které hlavně svými efekty zdržují.
Hry jsou samozřejmě také zajímavé pro ověření vlastních schopností nebo naučených dovedností.
Vyzkoušejte si například
vaše vidění odstínů barev tím, že srovnáte kostičky myší podle odstínu naznačeném na krajích řádku.
Nebo test stáří vašeho mozku v závislosti na paměti a rychlosti reakce.
Dovolím si připomenout jeden často opomíjený aspekt. Výuka hrou je zábavná jen do té doby, pokud probíhá mimoděk, vlastně neuvědoměle.
Zkusme si představit, že už máme k dispozici hry s vysokým edukačním potenciálem a že je běžně využíváme při výuce. Už slyším rozhovor dvou výrostků v autobuse:
"Tak co máte na zítra?"
"Si představ. Máme do středy projít tři levely v Ageofku (Age of Empires - pozn. překladatele). Vopruz."
"Děsný. To my zase musíme do pátku postoupit do šestého levelu Assassins Creed. Prej, kdo to nestihne, tak si to musí odehrát přes víkend a v pondělí z toho bude bleskový test."
"To máš v pohodě. Tam jenom musíš pochopit, jak spočítáš hmotnost závaží, které pak sepne vypínač, sestavíš obvod s tyristorem, usmažíš emzáka (mimozemšťan - p. př.) u vchodu do portálu a máš to."
"Stejně nevím, k čemu mi bude vědět jak zařval náký Spartakus, nebo na co je tyristor..."
Nejlepší způsob, jak znechutit žákům Harryho Pottera, je učinit z něj maturitní otázku.
Trefil jste hřebíček na hlavičku. Skvělý závěr.
Nejlepší způsob, jak znechutit žákům Harryho Pottera, je učinit z něj maturitní otázku.
Asi tedy něco děláme špatně, když z toho, co pokládáme za nejdůležitější, děláme obvykle maturitní otázky.
Zcela vážně. Kde je chyba?
A odpověď, že v dětech, mě nezajímá.
A viděli jste tohle?
http://edudemic.com/2012/09/swedens-newest-school-system-has-no-classrooms/
Předpovědi pana Durov se asi nenaplní, ale že škola bude vypadat i fungovat jinak než dnes, to je jisté.
škola bude vypadat i fungovat jinak než dnes
S tím s Vámi, pane Šteffle, naprosto souhlasím. Ale jinak, promiňte, Vaše sdělení je téměř takové, jako kdy mi přijde mail, a že když jej nepošlu nejméně třem dalším nebožákům, tak umřu. A vskutku, znal jsem pána, který nic nikam neposlal, neměl ani počítač, a umřel. Upil se v devadesáti letech při práci v kamenolomu, slovy klasika.
Třeba o umělé inteligenci čtu už skoro padesát let.
Jestli se má škola doopravdy z gruntu změnit, musí být zrušena povinná školní docházka v dnešní mimoběžné podobě.
Jo, a námitka, že to nejde, mne nezajímá.
Zcela vážně. Kde je chyba?
No, řekl bych, že v následujících bodech:
1. Opravdu není nutné dělat z každé dobré knihy rovnou maturitní otázku. Rozhodně ne povinnou a pro všechny. Ale když tak spíše způsobem, který je používán nyní. Tedy možností si právě tohoto autora do svého seznamu četby sám a svobodně vybrat.
2. V naivním očekávání. Proč si stále někdo myslí, že musí existovat nějaká všespasitelná univerzální metoda, jak naučit všechny a všechno? Jsme různí lidé a máme různá očekávání i priority. Vzpomínám si, jak jsem "přiměl" skupinku žáků přečíst si jednu knihu z té "odporné, povinné literatury" při mimoděk vedené debatě na hodině programování. Popsal jsem jen, co jsem si z té knihy odnesl já, a některé to zaujalo. A jiným to bylo naprosto šumafuk. Češtinářka na své hodině zase zaujala jinou skupinku pro jinou knihu. Právě tohle je jeden z důvodů, proč mě má práce baví.
3. Odpověď je vlastně ukrytá už v mé výhradě. Výuka hrou je zábavná jen do té doby, pokud probíhá mimoděk
Žák se nejlépe učí tehdy, když si vlastně ani nevšímne, že se učí. Což se velice snadno provádí formou on-line hry, ale dost obtížně v instituci, která je jaksi z podstaty určena k tomu, aby se v ní člověk učil - tedy ve škole. Zde je mnohem těžší žáky "oblafnout". Přesto se to automaticky očekává.
Za mnohé znalosti o přírodě a zvířatech vděčím kroužku ochránců přírody, kde jsem se "učil" prostě proto, že jsem chtěl o těch srnkách, zajících a muflonech něco vědět. Ta stejná informace přednášená spolužákům ve škole je děsně nudila.
Stejně tak by moji vrstevníci mohli vyprávět o znalostech fyziky a elektroniky získaných v modelářských kroužcích, atd.
Tržní principy, aplikované na "volnočasové aktivity", naše děti o tento rozměr "výuky" poněkud připravily.
4. Existují školní činnosti, které prostě asi nikdy nebudou atraktivní. Nacvičování skladby "Pro Elišku" opakovaně, do zblbnutí, stejně jako počítání padesátého příkladu na použití sinusu součtu úhlů prostě zábavné není a nebude. Ale bez toho se dokonalosti při hře na klavír, ani matematice naučit nedá.
Očekávat to a vyžadovat po učiteli tak zdůrazňovanou "zábavnost" za každou cenu, to je prostě pitomost a nepochopení problematiky vzdělávání.
5. Škola nikdy monopol na vzdělávání neměla. I v dobách Marie Terezie se mnohem více "potřebného pro život" naučily děti od rodičů při práci na poli. Dnes také mnohem podstatnější část informací získávají žáci z mimoškolních zdrojů. Jenže na rozdíl od našich předků, my těchto možností vzdělávat téměř vůbec nevyužíváme.
Žák se nejlépe učí tehdy, když si vlastně ani nevšímne, že se učí.
Jdeme správnou cestou. Sleduji, že čím dál tím víc žáků si nevšimne po celou dobu studia.
Po vypuknutí reformy jsem se začal tvářit, jako že zkompetentňuji, ale přitom pokoutně učím. Takový vzdělávací andrgraund. Dosahuji už takového mistrovství, že si kolikrát ani já sám nevšimnu.
Pravdu máte, kolego Blaho.
I když jistý rozdíl zaznamenávám oproti dobám dřívějším.
U dnešních žáků si často nevšimnu nejen toho, že by se co kdy učili, ale bohužel si nevšimnu ani, že by se za dobu studia něčemu NAUČILI.
Jestli to není právě tím, že učení je dnes ilegální činnost. :-)
Pokud někdo někdy náhodou vzpomene na to, jak chodil do školy a chce si vzpomenout na to, jak byl vyučován, vzpomene si na učitele. Na výborné a zářivé osobnosti, milé laské i přísné a náročné, které žáčky nenechali lenošit a provedli je vzděláváním, i na hajzly, osobnosti křivé, záludné, zlé, jízlivé a škodolibé a nepřátelské, tedy na odstrašující příklady do života. Možná si vybaví i šeď průměrných učitelů, možná i jejich jména a předměty, které učili. Vybaví si stres z práce ve skleníku, v nepřátelsky vypadajících chemických laboratořích, kde stále hrozí nějaké nebepečí, včetně bedlivého zraku učitelky, nebo podivných a fyzikálních měření, prací na pozemcích nebo dílnách, ale vždy to je živá škola a ne mrtvé a anonymní systémy vzdělávání odněkud z nějakého stroje, za kterým určitě jsou lidé, ale se žákem komunikuje stroj a síť a neviditelný Systém, který provádí hodnocení, bodování, archivace dobrých nebo špatných hodnocení a průchodů systémem a hlavně má neutuchající a neodpouštějící paměť.
Nejcennější ve školství jsou paní učitelky a učitelé v mateřských a hlavně základních školách, které svou osobností a způsobem výuky a chování k dětem a dětí k paní učitelce formují svou osobnost a vzdělání pro celý život.
Okomentovat