Co mají společného např. Austrálie, Nový Zéland, Singapur, Ontário či Skotsko? Všechny vyjmenované země se dlouhodobě zařazují na špici v hodnocení vzdělávacích systémů a všechny jmenované země využívají ve svém vzdělávacím systému koncept map učebního pokroku. Určitě nepřekvapí, že relace mezi kvalitním systémem vzdělávání a mapami učebního pokroku není zcela náhodná. Zcela jasně jsou úspěšné výsledky těchto zemí vidět v rámci testování PISA1.
Co je to mapa učebního pokroku
Pod pojmem mapa si každý představí kartografický nástroj, díky němuž jsme schopni identifikovat naši pozici v prostoru, který je na mapě zachycený. Vidíme na ni nejen to, co nás bezprostředně obklopuje, ale jsme díky ní schopni vidět i za horizont běžného pohledu. Na mapě si dokážeme stanovit cíl a sestavit cestu, jak se k cíli dojít. Sledujeme-li naši cestu s pomocí mapy, jsme schopni určit, jaký kus cesty jsme již urazili a kolik nám stále zbývá. Mapy učebního pokroku fungují na zcela identických principech, jen s tím rozdílem, že namísto zemského povrchu zobrazují krajinu poznávání, vědomostí a dovedností. I zde však je možné stanovovat cíle a možné cesty, i na nich je možné určit, jakou cestu jsme již urazili a co nás stále čeká.
Mapy učebního pokroku ve škole
Ve školách výše jmenovaných zemí mají mapy učebního pokroku nezastupitelnou roli v procesu formativního hodnocení. Hodnocení zde není postaveno pouze na klasickém známkování jako ve většině českých škol. Žák zde dostává od učitelů informace i o tom, jak postupuje jednotlivými oblastmi, které části již zvládl, které jej čekají a jaké musí absolvovat, chce-li dosáhnout stanoveného cíle. Vzdělávací proces se tak stává mnohem srozumitelnější a přístupnější jak žákům, tak i rodičům. Ti se tak stávají aktivnějšími a zaangažovanými aktéry výchovně-vzdělávacího procesu.
Mapy učebního pokroku jsou zde integrální součástí jejich kurikulárních dokumentů. Ačkoliv tomu tak však v České republice není, je jejich využívání možné i u nás. I v České republice lze nalézt školy, které se vydaly podobnou cestou a žáky hodnotí na základě jejich dlouhodobého pokroku, příkladem dobré praxe může být např. pražská základní škola na Lyčkově náměstí2. Aby se tento přístup mohl stát standardem a dostal se do více českých škol, realizuje společnost Scio v rámci projektu financovaného Evropským sociálním fondem vývoj map učebního pokroku pro oblast čtenářské a matematické gramotnosti, českého a anglického jazyka a přírodovědného a společenského vzdělávání. První školy s výsledky tohoto projektu v rámci pilotáže začnou aktivně pracovat již v následujícím školním roce, některé školy se zúčastní již v druhém pololetí tohoto školního roku prvních pilotáží.
Co připravujeme
V rámci projektu postupně vznikne celá řada nástrojů, dostupných všem školám v České republice, které pomohou koncept map učebního pokroku začlenit a využívat v každodenní školní i mimoškolní výuce. V prvé řadě budou mapy podpořené záznamovými archy pro žáky. V nich si každý žák bude moci sledovat svůj vlastní pokrok. Archy budou přístupné i v elektronické podobě a pracovat s nimi bude moci nejen žák, ale i učitel či rodič. Pro učitele a rodiče budou připravené podpůrné nástroje, jež umožní s žáky aktivně spolupracovat na jejich individuálním rozvoji. Získají přístup k projektovým námětům a aktivitám zaměřeným na rozvoj konkrétních znalostí a dovedností, získají přístup k databázi příkladů dobré praxe, jež mohou následovat a vyzkoušet při své vlastní práci s žáky a dětmi. V neposlední řadě v rámci projektu vzniknou základní diagnostické nástroje v podobě testů a úloh. Ty pomohou identifikovat, kde na mapě se žák právě nachází, a ověřit tak jeho individuální pokrok.
Formativní hodnocení má smysl
Metod formativního hodnocení je pochopitelně více, můžeme si pod ním představit jak různá slovní hodnocení, žákovská portfolia či individuálních hodnotící pohovory. Předpokladem efektivního formativního hodnocení je mimo jiné podporující prostředí, stanovování učebních cílů, vhodně volené výukové strategie, efektivní zjišťování výsledků vzdělávání, účinná zpětná vazba a aktivní přístup samotných žáků3. Ve většině z uvedených hledisek mohou mapy učebního pokroku fungovat jako efektivní nástroj vedoucí k samotné realizaci formativního hodnocení.
Mohou sloužit nejen k stanovování samotných cílů vzdělávání, ale umožňují sestavit i případnou cestu jak k cíli dojít. Cíl tak namísto jakéhosi potenciálního úspěchu dostává zcela konkrétní obsah. Je složen ze sekvence kroků a zastavení, jimiž je nutno projít k jeho naplnění. Připravované diagnostické nástroje a metodické příručky mají učitelům napomoci identifikovat aktuální úroveň znalostí a dovedností žáků, umožní jejich ověření a případně dokážou poukázat na provázanost jednotlivých témat a oblastí mapy. Žák i učitel tak dostává důležitou informaci, že potencionální pokrok v jedné oblasti vzdělávání je podpořen, či naopak brzděn, oblastí vzájemně provázanou. Stane se tak např. zřejmé, že řešení slovní úloh v matematice je podmíněno úrovní čtenářské gramotnosti žáka. Tedy že úlohu žák nevyřeší, pokud jí neporozumí. Diagnostické nástroje společně se záznamovými a sledovacími archy mohou zprostředkovat komplexní zpětnou vazbu, která je dlouhodobá a se kterou žák, učitel i rodič systematicky pracuje.
Jsou však i oblasti, které mapy učebního pokroku ovlivnit přímo nemohou, či je ovlivní jen omezeně. Proto v rámci projektu připravujeme i zpracované příklady dobré praxe, projektové náměty a aktivity, jejichž cílem je zjednodušit uživatelům map např. volbu výukových strategií či postupů jak podporovat vznik otevřeného prostředí ve třídě i škole.
Snahou projektu je tak utvořit otevřený systém, který metody formativního hodnocení zpřístupní všem českým základním školám, jež o něj budou mít zájem.
Zájemci o bližší informace mohou na e-mailové adrese mup@scio.cz požádat o zasílání pravidelného newsletteru, případně se zde přihlásit do pilotní fáze projektu.
1 http://www.oecd.org/pisa/pisaproducts/46619703.pdf
2 http://www.zs-ln.cz/files/items/17/files/smysluplna_skola.pdf
3 STARÝ, K. Formativní hodnocení. Zpráva o mezinárodním semináři OECD. Pedagogika, 2005, roč. 55, č. 4
6 komentářů:
Jaký je rozdíl mezi mapou učebního pokroku a osobním/vzdělávacím portfoliem? Proč vzniká MUP k cizímu jazyku, když existuje Evropské jazykové portfolio - a to i v elektronické podobě?
A co ty chyby?
Mapy učebního pokroku taktéž používají nástroj, který se portfoliím velice blíží. Jedná se o záznamové a sebehodnotící archy. A i toto je cesta jak pracovat s formativním hodnocením a dlouhodobým sledováním individuálního pokroku. Záznamové archy však mají jeden velký nedostatek oproti mapám. Jejich uživatel vidí co má za sebou, nevidí však širší kontext. Nevidí co vše je ještě možné, co jej čeká, jaké další oblasti je možné rozvíjet. Mapa je schopná jej podrobně informovat i o tom, co je za horizontem jeho aktuálně zvládnuté cesty. Nadhodnota k EJP pak je i v tom, že uživatel dostane informaci o provázání jednotlivých oblastí/oborů. Pokrok ve výuce cizího jazyka může být často zabrzděn nedokonalým zvládnutím jazyka rodného, čtenářskou gramotností apod. Mapa učebního pokroku je schopná podobné souvislosti odhalit a upozornit na ně.
A jak to funguje v praxi? Kolik let máte tímto způsobem odučeno? Že ani hodinu? Ale to přece nevadí, když se to platí z ESF, a scio si kromě toho vytvoří nadstavbu, kterou bude poté komerčně využívat.
Základ konceptu MUP položil už Jára Cimrman při svém dlouholetém intenzivním studiu mimozemských civilizací. Jeho koncept je svým obsahem záznamů prakticky totožný s tím naším, školním.
Cimrman si záhy uvědomil, že studium mimozemšťanů není dost dobře možné bez fyzického kontaktu s nimi. Založil si tedy sešit s přínačným názvem Možnosti Upotřebitelných Přílěžitostí a třikrát denně, vždy po jídle, aby nezapomněl, zapisoval ten den realizovaná setkání třetího druhu. Z dochované pozůstalosti, kde se opakuje pouze jediný typ záznamu PN, tedy "Pořád nic", můžeme s jistotou dovodit pouze skutečnost, že se Cimrman v tom období poměrně pravidelně stravoval.
Pytlik Blaha: Spica!
Okomentovat