Článek o tom, jak pokračuje vývoj masivních otevřených online kurzů (MOOC) postavený hlavně na informacích o jednom z největších poskytovatelů těchto služeb Coursera doplněný o jeden pohádkový příběh Kazachstánce Askhata Murzabajeva, který díky úspěšnému absolvování takového kurzu získal zajímavé zaměstnání.
Masivní otevřené online kurzy (MOOC) se pomalu stávají běžnou součástí výuky. Jedno z nejznámějších konsorcií, Coursera, má již téměř 2 miliony uživatelů. Jsou do něho zapojeny univerzity zvučných jmen (Princetown University, Stanford University, University of Washington, The Hong Kong University of Science and Technology ad.). Je jich nyní již celkem 33. Tato čísla jen dokládají, že kurzy MOOC procházejí bouřlivým rozvojem. Podívejme se na skutečný příklad ze života, v němž jeden student s pomocí MOOC nalezl práci svých snů.
Askhat Murzabajev, 22letý student informačních technologií z kazachstánské univerzity se zapsal do Coursera kurzu umělé inteligence Stanfordské univerzity. Takový typ kurzu totiž jeho univerzita nenabízela. Společně s dalšími studenty z celého světa sledoval prostřednictvím internetu přednášky na videu, plnil průběžně úkoly, dělal testy a zapojoval se do online diskuzí. Na konci složil závěrečnou zkoušku a byl mu udělen certifikát. Účast v kurzu mu poté pomohla při hledání práce. Výsledek zní možná jako z pohádky, ale je to skutečnost. Askhat získal práci v pobočce americké společnosti Twitter v hlavním městě Kazachstánu, Almaty. [1]
Jeden ze zakladatelů Coursery, profesorka informačních technologií ze Stanfordu, Daphne Koller tradiční způsob výuky na univerzitách nezavrhuje. Některé aspekty výuky nemohou být aplikovány na online kurzy (face-to-face přístup bude stále důležitý). Co ale vyzdvihuje, je to, že studenti, kteří by nikdy v životě nemohli studovat na prestižních univerzitách (a to hlavně z finančních důvodů), mají nyní možnost se k poznání na takto vysoké úrovni alespoň částečně dostat. Zdůrazňuje však, že kurzy absolvované online a kurzy absolvované skutečným docházením na univerzitu nelze považovat za rovnocenné.
Hlavním cílem, který mají MOOC konsorcia společný, je demokratizace studia, najít nového Marka Zuckerberga či Billa Gatese i na takových místech, jako je Indie či subsaharská Afrika.
„Všichni si uvědomují, že informační technologie mění vysoké školství. Otázkou je, zda to pro nás může být přínosné a jak se tomu přizpůsobit“, říká jeden z profesorů z University of Pennsylvania [1]. Umístění kurzu online stojí univerzitu přibližně 50 000 USD. Z této částky plyne pouze malý obnos jako odměna pro učitele, který vede kurz. Uvažuje se o tom, že by v budoucnosti díky malým poplatkům za kurzovné mohla tato odměna vzrůst. Zavedením poplatku za účast by ale tato platforma musela změnit název, neboť vybírání peněz by nekorespondovalo s částí názvu – otevřené kurzy, tedy zdarma a pro každého. Podrobněji se této problematice věnuje článek uveřejněný na stránkách Spomocníka pod názvem Velký MOOC boom pokračuje.
Proto se poměrně hodně diskutuje o tom, jak tyto kurzy financovat. Peníze by mohly přinést poplatky za získání certifikátu, popřípadě by se dalo účtovat něco firmám, jež by za poplatek mohly získat díky MOOC přístup ke kvalitním zaměstnancům. Daphne Koller tomu říká „matchmaking“. Kdoví, jestli právě Askhat Murzabayev není prvním příkladem podobné výhodné spolupráce.
Coursera v minulosti musela řešit z mého pohledu absurdní konfliktní situaci se státem Minnesota, který zakazoval svým obyvatelům tuto platformu používat. Jako důvod uvedl, že Coursera nikdy nedostala pro univerzity povinné povolení operovat na území tohoto státu [2]. Otázkou je, jak by bylo kontrolováno případné porušení tohoto zákazu. Zda by se místní vláda rozhodla celou službu zablokovat, jako se to často děje třeba v Číně. Okamžitě se ale zvedla vlna nesouhlasu ze strany obyvatel. O několik dní později byl tento zákaz odvolán [3].
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
2 komentářů:
Výsledek zní možná jako z pohádky
To já jsem slyšel zase o chlapci Kazirovi, který studoval v Taškentu. Jednou šel po ulici a najednou uviděl, že se na zemi něco zablesklo. Jak se předklonil, aby se podíval blíže, vypadl mu z kapsy mobil a rozbil se. Přihodilo se to necelé dvě minuty před tím, než mu volal bratr Udaj, aby na víkend neletěl domů do Džambulu, protože tam všichni mají úplavici. A tak se stalo, že Kazir domů letěl a na letišti potkal dívku, v které našel takové zalíbení, že ji pojal za manželku, měli spolu šest dětí a tomu nejstaršímu koupilo kolo.
No, dějí se ve světě věci.
Jen bych rád připodotknul, že ten MOOC zajímavý příběh bude trošku staršího data, neboť Almaty už není od roku 1997 hlavním městem Kazachstánu.
Děkujeme za upozornění na věcnou chybu. Pro mě bylo překvapením i to, že se to už nepíše Alma-Ata, jak jsme byli zvyklí za totáče. Myslím, že to pro podstatu věci nemá žádný význam.
Okomentovat