Příspěvek informuje o nejnovějších aktivitách profesora pedagogiky ze Stanfordu Larry Cubana, který vysvětluje dlouhodobé problémy zavádění online forem výuky a přirovnává je k zombiím.
Myslím, že nám nezbývá než připustit, že profesor pedagogiky ze Stanfordu Larry Cuban je mistrem v přitahování pozornosti čtenářů. Jeho Nahá pravda o technologiích ve školách v únoru 2010 pěkně zvýšila sledovanost tehdy ještě starého Spomocníka (na doméně spomocnik.cz). Cuban je nejen mistrným vyprávěčem, ale jako pedagog má k technologiím spolu s většinou svých kolegů značně rezervovaný postoj. Přitom se jimi ale na vědecké úrovni již mnoho let zabývá. Po celou dobu zastává stále stejný názor, který lze vyjádřit velmi prostě. Technologie samy o sobě nejsou pro výuku přínosem. To podstatné, co ovlivňuje výsledek vzdělávacího procesu, je podle Cubana učitel. Pokud jde o mě, s takto formulovaným tvrzením souhlasím.
Důkazem toho, že je Larry Cuban po mnoho let zcela konzistentní, může být třeba též citát, který jsem již před více než 15 lety zařadil do svého výběru Kudy se ubírá vývoj vzdělávacích technologií?
Dokud budou technicky zaměření tvůrci školské politiky svalovat veškerý neúspěch na učitele, ignorovat jejich nezastupitelnou roli ve třídě, a pak očekávat, že vyřeší všechny problémy, do té doby se jejich sen o počítači podporované výuce nemůže splnit.
Larry Cuban, The Washington Post, 27. října 1996
|
V jednom z posledních příspěvků ve svém blogu profesor Cuban (registrujete, doufám, že jako didaktik-teoretik s tradičními techno-pesimistickými postoji bloguje) píše o zombiích dlouhodobě přítomných při zavádění online vzdělávání (Zombie Ideas and Online Instruction) [1]. Jedná se o ty problémy, které školství řeší od nepaměti a o nichž techno-optimisté tvrdí, že je nasazení technologií vyřeší (též viz Debata o vzdělávacích technologiích nejen v rozvojových zemích a Jsou technologie pro výuku přínosem?). Určitě nebude bez zajímavosti si je připomenout. Jsou podle něj čtyři:
- Individualizovaná výuka celé třídy.
Léta praktikovaná a zažitá forma výuky, při níž jeden učitel řídí 30 žáků očekávatelným způsobem při učení předem dané látky, vede k převládajícím pocitům nudy u většiny z nich a ke ztrátě zájmu. Je velmi obtížné za těchto podmínek naplňovat stanovené standardy. Nejnovějším hitem (Cuban používá výraz svatý grál) techno-optimistů je „převrácená třída“. Představují si, že se jim pomocí technologií podaří zajistit, aby se žáci základní látku učili sami mimo vlastní výuku, takže by pak čas strávený ve škole mohl být věnován prohlubování individuálně nabytých znalostí. - Motivace deprivovaných žáků se špatnými výsledky.
Podle techno-optimistů je v moci technologií zvýšit zájem žáků o učení – a to i u těch se vztahem záporným. Vnucují nám představu, že tito žáci získají motivaci, začnou se učit, úspěšně dokončí základní i střední školu, půjdou na vysokou a zapojí se do soutěže na globálním trhu práce. - Spojení žáků se světem mimo školu.
Právě svět práce bývá častým argumentem propagátorů tzv. „kompetencí 21.st.“ Tvrdí, že tradiční školní aktivity nepodporují vytváření schopnosti samostatně zpracovávat velké množství informací, což je kompetence pro život v současném světě zcela nezbytná. Nejvhodnějším řešením pro každého pak údajně je přechod na vzdělávání online, jež vlastně simuluje prostředí, v němž budou jednou žáci realizovat většinu svých pracovních aktivit, a připravuje je tak na praxi. - Efektivita prostředků vynakládaných na školství.
Největší položkou školského rozpočtu jsou platy učitelů. Náklady na žáka jsou u stávajících virtuálních online škol proti tradičním školám s prezenční výukou jen o málo vyšší než poloviční [2]. Hybridní školy s kombinovanými metodami se pak pohybují někde mezi těmito krajními hodnotami. Není vůbec překvapivé, že existuje docela dost politiků a ekonomů, kteří jsou v pokušení úspory vyvolané zavedením vzdělávání online prosazovat plošně. A zapomínat bychom neměli ani na ty podnikatele, kteří v realizaci služeb s tímto sektorem spojených vidí obrovskou příležitost potenciálních zisků (viz Daty řízené školství v praxi).
0 komentářů:
Okomentovat