Když nebude Martin Rosocha dost pozorný, může se paradoxně stát, že mezi studenty a skutečnost vloží ideologický rastr on, a ne radní Baborová.
KOMENTÁŘ Marie Reslové / Pod peticí třeboňského učitele Martina Rosochy proti obsazení krajského resortu školství a kultury komunistickou radní se dosud shromáždilo na deset tisíc podpisů. Na stejném místě jsou tisíce komentářů, v nichž petenti zdůvodňují, proč se pod ni podepsali. Studenti středních škol a pedagogické fakulty Jihočeské univerzity na podporu petice demonstrovali a stávkovali, další demonstraci prý chystají. Mají ale vůbec šanci něco prosadit? Jaký tlak by museli vyvinout, aby sociálně demokratický hejtman Jiří Zimola ustoupil a vyměnil koaliční smlouvu s KSČM za dohodu s lidovci a Jihočechy, jak požadují?
Při pohledu na rudooranžové koalice po celé České republice je úplně stejně nepravděpodobné, že by se Zimola alespoň pokusil dohodnout s komunisty výměnu resortu školství za nějaký ideologicky méně choulostivý. Z hlediska politické praxe k tomu nemá jediný pádný důvod. Radní Vítězslava Baborová byla demokraticky zvolena. Předtím pracovala jako krajská zastupitelka deset let ve výboru pro školství. Z odborného hlediska je pro funkci kompetentní. Ostatně, mezi tím stejný resort obsadila komunistka v Hradci Králové a nestraník kandidující za KSČM v Olomouci. A nic se nestalo.
Z vyššího principu mravního
Případná další studentská demonstrace bude hledat své téma mnohem obtížněji než ta, která se konala na budějovickém náměstí 17. listopadu. Bezprostřední atmosféře tehdy pomáhaly emoce spojené s výročím sametové revoluce a čerstvým zvolením komunistických zastupitelů do jihočeské krajské rady. Těžko říct, s čím by mohli studenti, jejich učitel či podporovatelé vystoupit na řečniště podruhé. Ono totiž k tomu, co řekli, už není příliš co dodat. Mohou přitvrdit slovník nebo křičet hlasitěji. Ale to je tak všechno.Martin Rosocha se s argumenty, které zvedl, jakkoli jsou legitimní, ocitl ve slepé uličce. Správně upozornil na absurditu situace, kdy se nová radní pro školství a kulturu otevřeně, ba hrdě, hlásí k ideologii, která byla zákonem prohlášena za zločinnou a extrémistickou. Správně poukazuje na absurditu uzavírání koalic ČSSD s KSČM, jimiž sociální demokraté porušují oficiální stranické „bohumínské“ usnesení.
Jenže Rosochův „vyšší princip mravní“ je na rozdíl od právně jasného mandátu KSČM z demokratických voleb a profesně nenapadnutelné pověsti radní Baborové v praktické rovině opravdu těžko uchopitelný. Dějinná zkušenost a miliony životů zničených ve jménu komunistické ideologie prostě nejsou v současné situaci pro většinu lidí dostatečně přesvědčivým důvodem, aby KSČM nevolili nebo usilovali o odvolání paní Baborové z krajské rady. Za nepodstatné je považuje i část „intelektuální elity“.
Například Jiří Pehe na svém blogu na Aktuálně.cz napsal: „Pro přežití demokracie u nás by tak bylo nepochybně přínosnější, kdyby se studenti věnovali skutečným problémům současnosti, k nimž Baborová – při vší úctě k morálnímu rozhořčení studentů – nepatří. Není hrozbou pro demokracii, ba ani pro naše dosti zdevastované školství.“
Prosazování mravního principu sluší pokora a tichý hlas. Jakmile se opakovaně ocitne na náměstí a promění se v hlasitě skandované heslo a politický požadavek, stává se z morálního apelu politikum. Rosocha říká, že politiku dělat nechce. Ale jestli mu jde skutečně o to prosadit výměnu na postu radní, aniž by do politiky nějakým způsobem vstoupil a hledal v ní spojence, nemá šanci uspět a dosáhnout svého. Politickým angažmá by ovšem částečně zpochybnil sympatickou přímočarost svého občanského postoje. To, co je na něm vlastně nejcennější.
Celý článek na webu ČESKÁ POZICE
4 komentářů:
Stále více mě zajímá zvýšení cen elektriky a plynu, potravin, vody a všeho ostatního. Nevím, jak potom vyjdu s penězi. Nějaká komunistická radní mě naprosto nezajímá. Situace je podobná ve všech zemích EU. Někde je to horší, jinde o trochu lepší, USA nevyjímaje. Asi globální krize kapitalismu (u nás nečasismu,drábkismu,..). Není vidět světlo na konci tunelu a vypadá to na to, že bude hůř.
Za nepodstatné je považuje i část "intelektuální elity".
Promiňte, ale nevíte někdo, jak se člověk může stát částí intelektuální elity?
Mám někam poslat přihlášku se strukturovaným životopisem nebo se mám účastnit nějakých televizních pořadů?
Že bych začal třeba od Podlahy, Loskutáka nebo rovnou do TOP Starr magazínu nějakým společenským škandálem či hlavy vylitím.
Kolego Blaho, členem intelektuální elity webu Česká škola již dávno jste. Nyní zbývá již opravdu jen to televizní vystoupení. Ale pro začátek si neklaďte tak vysoké cíle jako je TOP Starr, nebo Loskuták. Stačilo by Studio 6, nebo Snídaně s Novou. Máme už tolik televizních kanálů, že dřív nebo později Vás určitě někam pozvou. Zkuste třeba oznámit, že na hodinách informatiky žonglujete s pěti myšmi najednou. :-)
členem intelektuální elity webu Česká škola již dávno jste
Čekal jsem, pane poste.restante, až čtenáři začnou masivně oceňovat Vaše pravdě odpovídající sdělení. Asi to tu nikdo nečte, tak to musím udělat sám. Je to tak, jak říkáte, s tím se prostě nic nenadělá.
Jen bych rád připodotknul, že televizní vystoupení nezbývá, tím to už kdysi začalo. A toto je můj příběh elitního intelektuála.
Před mnoha lety, už ani přesně nevím kdy, jsem přišel takhle tušim ve čtvrtek domů ze školy a slyším v televizi, že večer bude v Kotli ministr školství Eduard Zeman. Hodil jsem sako do igelitky a vyrazil do Prahy. Na parkovišti před Barrandovskými ateliéry jsem se převlékla a vyrazil, abych včas zaujal místo u vchodu do studia s rukama způsobně založenýma před sponou opasku, abych, až přijde čas, zaujal příhodné místo v záběru televizních kamer. Asi po půl hodině čekání se začali tousit všelijací lidé a ptali se mne, kdy dorazí další členové ochranky i s panem ministrem. V tom okamžiku jsem začal vnímat intenzivní jakési duchovní katarze.
Když nám oznámili, abychom po otevření studia začali spořádaně procházet bezpečnostním rámem a já se tedy otočil čelem vzad, mohl jsem si konečně přečíst ceduli, u které jsem celou stál a na které stálo, že si máme příruční zavazadla odložit v šatně o patro níž. Než jsem se vrátil, tlačilo se před vchodem do studia několik desítek lidí. Ty vole, řekl jsem si, tak tady to máš. Nu což, stoupl jsem si za ty lidi a zvolal silným hlasem: Promiňte, ale já bych rád prošel! Lidé se ukázněně rozestoupili a já volně prošel tím špalírem přes rám až do studia a tam si stoupl přesně naproti kamerám, abych byl co nejvíce na obrazovce. A od té doby si už vůbec nic nepamatuji. V autě se mi vybavilo, že jsem se také ministra na něco ptal, ale až doma ze záznamu vyšlo najevo, že to byla vlastně naprostá pitomost.
Přesto všechno jsem ale úplně cítil, jak se celým mým těle rozlévá povědomí intelektuála. No a od té doby patřím, po mém soudu, mezi duchovní elitu zejména pak v městské časti Barrandov.
Okomentovat