Jan Mikulecký: Zrušme dotace

Dotace. Kouzelné, téměř všude a u každého oblíbené slůvko. Něco si pořídíme, a přitom to nezaplatíme ze svého. Přitom již sama podstata zavání pokřivováním charakteru: snaha získat něco z cizích kapes.


Vyčerpej dotace za každou cenu

V souvislosti s pozastavením některých programů na čerpání dotací z EU by se snad přece jen mohla rozvinout diskuse o škodlivosti dotací. Pod tíhou proslaveného bazénu v Bublavě, kdy ze státního rozpočtu byly promrhány peníze na bazén v naprosto nesmyslné lokalitě, a obdobných super projektů, se následně konečně zrušilo proslulé porcování medvěda. Díky zvolna prosakující všudypřítomné korupci spojené s drtivou většinou dotačních programů by se snad mohlo dosáhnout revize přístupu k dotacím, velmi radikálně je omezit a tím ušetřit značné objemy peněz, které jsou a budou velmi potřeba na zaplacení dluhů, které byly za poslední léta nasekány. Za typický výsledek dotační politiky považuji fakt, že dálniční síť v jižních Čechách je sice zoufalá, zato se však kvůli pár výletním loďkám (ono půjde spíše o pár stavebních firem...) dávají miliardy korun na vodní cestu České Budějovice – Hluboká nad Vltavou – (Orlík). Nebylo by lépe o tyto naprosto zbytečně utracené peníze snížit deficit rozpočtu? Obdobných případů bude v úhrnu za desetimiliardy. Za všechny z poslední doby: Řebíčkův zdvihací železniční most přes Labe v Kolíně (jedna a čtvrt miliardy).

Kvůli dotacím se uskutečňují projekty, které bychom si za své nikdy nepořídili. Již nad názvy mnohých současných dotačních projektů zůstává rozum stát. Typické je, že největší prezentovanou starostí je, aby se prostředky povedlo vyčerpat, nikoliv aby se utratily co nejpřínosněji. Není pak divu, že tlak na to, aby zakázka (například na Rathovu opravu Buštěhradského zámečku) byla co nejlevnější, není vůbec žádný. Vždyť se to stejně platí odjinud!

Dotované podnikání

Řada „podnikatelů“ má podnikání postaveno na získávání dotovaných zakázek, přímých dotací nebo jiných obdobných forem vysávání státních peněz: vlastníci fotoelektráren a jiných pseudo-eko-provozů, mnozí „podnikatelé“ napojení na dotace ministerstva zemědělství, firmy vydělávající na dotačních útlumových programech, vlastníci poradenských firem založených na „zajištění úspěšného vyřízení dotace“... Jejich činnost nelze považovat za podnikání. Jde o lobbistické „odklánění“ veřejných prostředků do správných kapes. Na druhé straně množství úředníků vymýšlející dotační programy, připravující metodiky, žádající doplnění nezbytných formalit, přidělující, vyhodnocující, koordinující, (špatně) rozhodující v součtu o miliardách, většinou jim nejde o nic jiného než o udržení svého zaměstnání. Zrušme to! Pokud má být poskytování dotací z veřejných peněz zachováno, mělo by se týkat výhradně neziskového sektoru, pouze kulturní a sociální oblasti, případně rekultivace životního prostředí a budování nezbytné infrastruktury, a hlavně musí být spojeno s pravidelným přehledným zveřejňováním konkrétních částek k jednotlivým příjemcům na jednotlivé projekty! Kvůli veřejné kontrole a v neposlední řadě kvůli možnosti podávat lepší (konkurenční) návrhy na utrácení veřejných peněz.

Místo dotací daňové úlevy

Přesto podporu například podprůměrně vyvinutých regionů nezatracuji. Je správné pomáhat slabším na úkor silnějšího tak, aby slabší měl spolu s vlastním přičiněním šanci svůj handicap odstranit. Musí však jít o časově omezené opatření a nemá být postaveno na dotacích, ale na nižším zdanění v dané oblasti. Obdobně, jako se již nyní liší v závislosti na atraktivitě místa daň z nemovitosti, může se v závislosti na atraktivitě lokality nebo činnosti lišit zdanění. Časově pevně stanovené daňové úlevy (převážně pro zahraniční investory) se ukázaly jako relativně nejméně škodící forma státních podpor.

Zrušme dotace, subvence, náhrady, garantované vysoké odběrní ceny a jiné přímé platby. Ukázalo se, že v českých podmínkách jsou spojeny s nesnesitelnou korupcí a plýtváním. Trváme-li mermomocí na tom, že nějaká státní podpora má být zachována, a že některé regionální, oborové či profesní oblasti je vhodné podporovat na úkor jiných, čiňme tak prostřednictvím přesně a veřejně definovaných daňových úlev.

Není důvod neaplikovat tento princip i na dávky sociální podpory. Nahraďme je daňovými úlevami všude tam, kde to je jen trochu možné. Například podpora v nezaměstnanosti, pokud vůbec bude moci být zachována, protože ji časem stejně nebude z čeho financovat, má být z hlavní části vyplácena formou časově ohraničené slevy na státních odvodech při nově získané práci, nikoliv přímými penězi.

Ing. Jan Mikulecký (*1976) ekonom a analytik, dlouhodobě se profesně zabývá pojištěním

Převzato z KonzervativníListy.cz