Martin Krotil: Uživatelská versus odborná ICT gramotnost

Tento příspěvek si klade za cíl rozebrat problematiku diferenciace uživatelské a odborné informační gramotnosti v závislosti na stále větší konformitě běžně používaného softwarového vybavení.

Jako učitelé počítačových předmětů se často setkáváme s tím, že žáci přicházejí do školy s mylným přesvědčením, že s počítačem umí první poslední. Mnohdy se také stává, že se rodiče na rodičovských schůzkách diví, že mají jejich děti špatné známky z počítačových předmětů i přes to, že doma za počítačem tráví spoustu svého volného času. A i když má tato skutečnost jistě mnoho dalších příčin, tu nejzávažnější spatřuji ve stále větší míře zjednodušující konformnosti běžně používaného softwarového vybavení. Jinými slovy v tendenci vyvíjet takový software, který bude pro uživatele co nejsnáze pochopitelný a ovladatelný i za cenu toho, že potlačuje logiku a zamlžuje principy problematiky, pro kterou je určen.
Tímto příspěvkem chci rozebrat nastíněnou hlavní příčinu nízké úrovně odborné informační gramotnosti nejen u žáků našich škol, a také jím skromně přispět do širší diskuse o problematice počítačové gramotnosti, jakožto obecného pojmu, který se stále vyvíjí, a proto má mnoho různých jmen a interpretací.

Tři příklady z praxe

K bližšímu vysvětlení jsem vybral 3 příklady z vývoje operačního systému MS Windows, jakožto zástupce jednoho z nejpoužívanějších softwarových produktů vyskytujících se v naší části světa. Vybrané příklady velmi dobře demonstrují negativní dopad zjednodušování uživatelského rozhraní na odbornou informační gramotnost uživatelů.

MS DOS a počátky Windows

Počátky Windows se datují do doby, kdy byla většina uživatelů zvyklá ovládat svůj počítač pouze pomocí příkazového řádku. Uživatel vkládal příkazy pomocí stanovených pravidel (instrukcí, argumentů a hodnot) a počítač podle nich vykonával svou činnost.

Obrázek 1: Příkazový řádek a grafické rozhraní

S příchodem grafického uživatelského rozhraní, které jako první zavedl Apple a později ho přijal i operační systém Windows, se ovšem vztah uživatele a počítače změnil. I když měl tento krok bezesporu mnoho pozitiv, jedna nevýhoda z pohledu obecné počítačové gramotnosti se ukázala jako docela důležitá. Vzdálil uživatele od chápání principů fungování počítače. Místo toho, aby zadával instrukce, teď uživatel pouze vyvolává akce v grafickém prostředí. Uživatelské akce se až následně (v rámci operačního systému) převádějí na instrukce, které se teprve poté zpracovávají samotným počítačem. Tento proces je ovšem uživateli skryt, a proto o něm dnes běžný uživatel nic neví.

Snaží-li se dnešní žáci pochopit např. problematiku Von Neumannova schématu, které s představou chodu celého počítače jistě velmi souvisí, jsou na tom mnohem hůře než žáci, kteří měli přímou zkušenost s příkazovým řádkem, a tedy s představou, že počítač zpracovává nějaké instrukce.

Souborový systém v MS Windows

Porozumění a chápání stromové hierarchie systému adresářů (složek) a souborů patří mezi základní dovednost, kterou by měl informačně gramotný člověk disponovat. Ale i zde lze vidět vývoj operačního systému Windows jako kontraproduktivní. Porovnáním systému verze Windows 95 a verze Windows 7 k tomuto závěru jistě dojdeme.

Obrázek 2: Správce souborů verze Windows 95 a verze Windows 7

Správce souborů z verze Windows 95 realizuje problematiku hierarchie adresářů a souborů jednoduše a jasně. V názvu okna je vypsána celá cesta k aktuálnímu adresáři či souboru. Ve střední části jsou pak na výběr všechna dostupná úložná zařízení pojmenována pouze platným identifikátorem (pomocí písmena, žádné další matoucí názvy). V dolní části vlevo máme naznačenou stromovou hierarchii otevřeného úložného zařízení a vpravo pak obsah aktuálně prohlíženého umístění. Nic více, nic méně. Vše je jasné a logické.
Naproti tomu správce souborů z verze Windows 7 sice běžnou práci s adresáři a složkami zefektivní a do jisté míry napomůže uživatelům udržet v adresářích a souborech pořádek, ale k pochopení stromové struktury adresářů a souborů vůbec nepomáhá. V obdobném rozvržení nevidíme ani celou cestu k aktuálnímu umístění, ani naznačenou stromovou strukturu. Tu nahradil jakýsi rozcestník s odkazy na adresáře umístěné v domácí složce (jejichž umístění ale zůstává uživatelům skryto) a výběr dostupných úložných zařízení. V tomto rozcestníku se tak mísí odkazy na celá datová úložiště s odkazy na určité adresáře. Pro správné chápání systému adresářů a souborů je to velmi matoucí (i když – jak bylo řečeno – efektivní).

Celý článek na spomocnik.rvp.cz