Josef: Soukal: Odpověď Tomáši Feřtekovi 2

Poznámky k závěrečnému výčtu ve Feřtekově Odpovědi jsem raději vyčlenil do samostatného článku. Pro přehlednost uvádím vždy text T. Feřteka a k němu přiřazuji svůj komentář.


Případné čtenáře varuji, že jako celek to určitě není příliš záživné čtení:

 1. Do MF Dnes jsem komentář psal ne proto, abych se vyhnul polemice a odpovědi na něj, ale prostě proto, aby připomínky k navrhovanému maturitnímu modelu byly veřejně viditelnější.  Ten komentář není fakticky polemikou s nimi, spíš upozorněním na ně a vysvětlením, jak funguje ona maturitní komise, co plánuje a co je jí vytýkáno.  Stačí si ho přečíst (ZDE), nebo jeho starší variantu z Respektu (ZDE). Vyložit to jako mou zlovolnou lest je tedy … pozoruhodné.  - Lituji, ale pokud chce někdo „zviditelnit připomínky k navrhovanému maturitnímu modelu“, musí je uvést pokud možno v úplnosti a určitě ne ve svém – kritickém – převyprávění.

2. Ona příhoda s titulkem se odehrála tak, že jsem požádal pana Soukala o sdělnější titulek k jeho článku (ZDE), ale když se nepodařil ani na druhý pokus, udělal jsem ho sám podle posledního odstavce jeho textu. Dělat vlastní titulky je běžná redakční praxe, ale i já dnes uznávám, že u autorů s menší mediální zkušeností je to problém. Vyloží si to jako zlou vůli či spiknutí. Navíc v tomhle směru pan Soukal pokročil. Maturitní ledaři a hrobaři je hezký titulek, bez ironie. Ten bych bral bez úprav. - Příhoda s titulkem je jednoznačná: Úprava pochopitelně nebyla pouhou běžnou, či dokonce „nutnou“ korekturou. Ani kdyby se T. Feřtekovi můj název článku stokrát nelíbil, neopravňuje ho to k tomu, aby článek zveřejnil s titulkem, který zcela pomíjí valnou většinu textu a smysl posledních odstavců úplně zkresluje.

3. Na to, proč v komisi, kde jinak zasedají zástupci škol, krajů a politiky, je Ondřej Hausenblas či já, je třeba se zeptat na ministerstvu. Odhadl bych, že jsme byli přizváni jako zástupci dvou neziskových organizací, které se zabývají vzdělávací politikou a k maturitě se dlouhodobě vyjadřují. - Samozřejmě nevidím do záměrů ministerstva, ale domnívám se, že T. Feřtek a O. Hausenblas byli do komise přizváni především jako mediálně známí odpůrci dosavadního modelu státní maturity. Opravdu nevím, co bylo možno očekávat od druhého z jmenovaných ve vztahu ke státní maturitě, když opakuje myšlenku, že objektivně se nedá měřit téměř nic.

4. Odborné názory – ve smyslu odborných znalostí, jak se ověřují výsledky vzdělávání – se opravdu dostávají do komise spíš zprostředkovaně. Stačí se podívat na seznam členů komise, odborník na ověřování výsledků  vzdělávání tam není ani jediný, snad s výjimkou ústřední školní inspektorky. Pokud jde o mě, snažím se otázky konzultovat, sledovat celé názorové spektrum, přijít s nějakými odbornými podklady a předpokládám, že to dělají i kolegové. Stejnou možnost má samozřejmě i pan Zíka. Pokud má pocit, že komise navrhuje nesprávné věci, měl by to říkat jasně a nahlas. Proto tam sedí. - V návaznosti na bod 3: Pokud bylo v komisi několik odpůrců maturit, určitě tam měli mít zastoupení její zastánci, přinejmenším J. Kostečka. A ing. Zíka měl být samozřejmě členem komise, nikoli přizvanou (nechci říct předvolanou) osobou.

5. Výtkám o zbavování se odpovědnosti popravdě řečeno nerozumím. Stačí si přečíst třeba tento text (ZDE), aby bylo zřejmé, že se k věci hlásím. A nezaznamenal jsem ani u nikoho jiného alibismus, z něhož pan Soukal členy komise obviňuje. - Pokus prezentovat se víceméně jako „nezávislý“ komentátor jsem zaznamenal pouze u T. Feřteka, nic víc jsem nekomentoval. Jinak na otevřený dopis reagoval ještě jeden člen komise, návrhem na schůzku, který jsem přijal.

6. O tom, kdo snížil prestiž maturity, se samozřejmě  můžeme dohadovat bez konce. Je sice hezké, že pan Soukal přisuzuje EDUinu v téhle věci tak zásadní roli, ale takovou moc přece jen kritici a média obecně nemají. Stačí srovnat loňský rok, kdy kritika testů přes všechny polemiky byla pro většinovou veřejnost spíš okrajovým problémem, s letoškem, kdy studenty a rodiče opravdu upřímně rozzuřilo, že neměli faktickou možnost nahlédnout do opravené písemky. Zásadně jim vadilo, že se nemohou kvalifikovaně bránit, pokud nesouhlasili s hodnocením. A tohle nešťastné řešení opravdu nevymyslel EDUin.  - Přesně jsem napsal toto: „Nezaujatým pohledem najdeme na letošní maturitě nejen minusy, ale i plusy. Veřejnost byla ovšem za zásadního přispění T. Feřteka a jeho eduinského týmu tak intenzivně masírována pojmy „zpackaná“ a „skandální“, až nemohla neuvěřit, že vše bylo špatně. Dochází tak k paradoxu - ti, kteří pomohli snížit prestiž maturity, ji teď zachraňují, tedy „zachraňují“. Příčiny a následky se poněkud zamlžují.“

Jinak ale s panem Feřtekem souhlasím - o tom, kdo snížil prestiž maturity, se samozřejmě můžeme dohadovat bez konce. V tomto případě to ale zjevně nemá smysl.

7. Pan Soukal má pravdu, když říká, že oni s panem Kostečkou byli ti, kteří už loni o tématu diskutovali. Tím se lišili od oficiálních postojů ministerstva školství a Cermatu. Problém byl a je spíš v tom, že není vlastně jasné, kde byla a je hranice mezi jejich osobními názory a stanoviskem Cermatu jako organizace. Tuhle pochybnost prohloubil i nedávný Otevřený dopis ministrovi (ZDE), kde oba pánové nabízejí vylepšení státní maturity. Nic proti tomu, ale z jakého titulu? Pan Soukal a Kostečka mají vliv a moc ovlivnit Cermat, aby takové věci udělal? Nebo je to jejich soukromá iniciativa? Jakou může mít váhu?

Oba pro Cermat pracovali a možná i pracují v nejrůznějších rolích a bylo by dobré, aby svoji úlohu v celém procesu jasně pojmenovali. Jsou autoři úloh? Pravděpodobně. Podílejí se na hodnocení? To sami říkají. Jsou členy validační komise? Nevíme. Mají nějakou jinou formální funkci v Cermatu? Bylo by dobré to pro další případné kolo debaty vědět. Ať je jasné, jakou mají jejich návrhy autoritu. - Jsme „soukromníci“, stejně jako třeba EDUin. Otevřený dopis jsme nikdy neprezentovali jinak než jako osobní postoj obou autorů (že ho za svůj zatím přijala více než stovka dalších signatářů, je jiná věc). S čím má tady T. Feřtek problém? To, že externě pracujeme pro Cermat, jsme nikdy netajili, dokonce v těch případech, kdy jsme to považujeme za nutné, na konkrétní náplň spolupráci sami upozorňujeme. J. Kostečka členství ve validační komisi a v týmu pracujícím v rámci odvolacího řízení přímo vyloučil, já jsem psal, že jsem se nepodílel na centrálním hodnocení… Většinu těchto informací, možná všechny, si T. Feřtek může dohledat na webu, který spravuje.

Neslibujeme „vylepšení“ státní maturity, pouze to, že sami přiložíme ruku k dílu a vypracujeme návrhy na úpravy. Máme za sebou více než 25, resp. 30 let praxe, můžeme vycházet i ze zkušeností, jež jsme získali jako autoři řady učebnic a dalších učebních či metodických materiálů; J. Kostečka pak řadu let učil a stále učí didaktiku češtiny na VŠ. Váhu naší iniciativě ovšem může dát nejen znalost dané problematiky (kterou mimochodem v případě hodnocení písemek u eduinských „expertů“ fatálně postrádáme), ale především kvalita našich argumentů. Ty zásadní se zatím dočkaly jen rozpačitých odpovědí, popř. na něneodpověděl nikdo.

8. K otázce postupu Vedoucí hodnocení předmětu při hodnocení písemných prací, kterou pan Soukal zmiňuje na konci svého textu, se na tomhle omezeném prostoru nelze vyjádřit srozumitelně. Ale musím říct, že i poté, kdy jsem tvrzení z onoho zmiňovaného dopisu prozkoumal velmi detailně, přišly mi ty výtky pořád na místě. Bude-li třeba, vysvětlím to. - Myslím, že bohatě postačí vrátit se k článkům na dané téma publikovaných na webu EDUinu.