Jan Hučín, Bohumil Kartous: Jak je to se srovnáváním základních škol a víceletých gymnázií

Co říkají výsledky analýzy společnosti Scio a o čem vypovídá zveřejněné zjištění ČŠI.


Poslední bEDUin si klade otázku, zda nevznikne pře o to, zda jsou víceletá gymnázia efektivnější ve vzdělávání než základní školy (http://www.eduin.cz/titulka/beduin-292012/). Vychází ze zjištění dvou na sobě nezávislých analýz, z nichž jednu provedla na základě dat z projektu Stonožka společnost Scio, a druhou, v rámci testování v 5. a 9. třídách, Česká školní inspekce (ČŠI). V těchto zjištěních vidí spor o to, jestli víceletá gymnázia skutečně naplňují svou roli kvalitnějšího vzdělavatele, jak zjistila společnost Scio na základě porovnání tzv. relativního posunu u žáků mezi 6. a 9. třídou, nebo jestli ji neplní, protože významná část dětí na základních školách dosahuje srovnatelných či lepších výsledků oproti jejich vrstevníkům na víceletých gymnáziích.

Právě v tomto srovnání vidíme podstatný metodický problém. Závěry analýzy společnosti Scio totiž v rozporu s tím, co zjistila ČŠI, nejsou. Scio říká, že průměrný výsledek gymnázií byl statisticky významně (a to velmi významně) lepší než průměrný výsledek ZŠ. To platí nejen pro absolutní srovnání, ale i pro hodnocení již zmíněného relativního posunu. Společnost Scio jinými slovy zjistila, že víceletá gymnázia dosahují jak absolutně lepších výsledků, což je vzhledem ke kvalitě žáků očekávatelné, ale že dokážou potenciál svých žáků – v průměru – také lépe rozvíjet. Z toho samozřejmě nevyplývá, že každý gymnazista je lepší než každý žák ZŠ, a dokonce ani to, že každé gymnázium je v průměru lepší než každá ZŠ. Dodatečně jsme z našich dat zjistili, že v 9. třídě byl průměr každého gymnázia lepší než celkový průměr ZŠ, avšak obráceně přibližně 3 až 4 % ZŠ jsou lepší než celkový průměr gymnázií.

Jistě platí, že individuální výsledek některých žáků ZŠ je číselně lepší než individuální výsledek některých žáků gymnázií, na což ČSI poukazuje. K tomu je ale nutno dodat i následující:

individuální výsledek je zatížen chybou, která je v případě testování v 5. a 9. třídách značná. Způsobuje to poměrně nízká reliabilita testů ČŠI (spolehlivost měření), která je ve většině případů mezi 0,6 a 0,7 (na stupnici od 0 do 1), a u některých variant testu z matematiky i nižší. Takováto úroveň reliability znamená, že číselný výsledek žáka je ze 30 - 40 % náhodný, a proto tedy má smysl porovnávat až výsledky skupin od určitého počtu (10 osob) výše. Na individuální úrovni nelze dostatečně spolehlivě určit, zda je určitý žák lepší než jiný – koneckonců poslání testů ani nebylo srovnávací, nýbrž ověřovací (více k problematice srovnávacích a ověřovacích testů zde: http://scio.cz/vyzkum/tvorba_testu/teorie_testu/typy_testu.asp.

Dalším faktorem, který problematizuje srovnání, je fakt, že se v případech obou projektů jednalo o tzv. low-stake testy (testy, které nemají dopad na hodnocení či další postup žáků vzdělávací soustavou, na rozdíl od tzv. „high-stake“ testů, jakými jsou např. přijímací zkoušky) a svou roli mohla proto sehrát rozdílná motivace žáků.

Máme i určité pochybnosti o metodické správnosti interpretace výsledků testování ČŠI, zejména kvůli vlivu dělení žáků na základní a vyšší úroveň. ČŠI bohužel ve své zprávě nepopsala metodický postup dostatečně podrobně, proto v této oblasti zatím není možné vést odbornou debatu.

Jan Hučín, Bohumil Kartous, společnost Scio