Jan Čadek: Safer Internet Ambasadoři

Článek popisuje zkušenosti studenta UK PedF jako účastníka projektu šířícího osvětu o internetové bezpečnosti mezi dětmi.

Počátkem roku 2012 jsem měl možnost zúčastnit se pilotní verze projektu Safer Internet Ambasadoři (SIA) podporovaného Nadací O2 Think Big a Národním centrem bezpečnějšího internetu (NCBI). Tento peer program je zaměřen na primární prevenci kyberšikany a rozšíření povědomí o rizicích spjatých s životem online především žáků základních a středních škol. Realizaci tohoto projektu si vzaly na starost dvě dívky třebíčského gymnázia: Tereza Ondráčková a Monika Vlachová. Děvčata se již několik let aktivně věnují práci s dětmi přímo na školách a chtějí tuto svou úspěšnou činnost rozšířit. Na jejich webu Internetová ambasáda v sekci Kontakty se, kromě jiného, píše následující:

Program je postaven na principech peer learningu a aktivní interakci s dětmi. Své zkušenosti s projektem dívky v loňském školním roce zpracovaly do práce s názvem Prevence rizikového chování dětí a mládeže při užívání informačních a komunikačních technologií [1], se kterou obsadily v celostátním kole Středoškolské odborné činnosti 1. místo. Dívky provozují i vlastní internetové stránky www.kybersikana.eu, které vyhrály národní kolo Evropské soutěže o nejlepší dětský obsah online a byly také kladně hodnoceny mezinárodní porotou celoevropského kola. Navázaly spolupráci s Městskou knihovnou v Třebíči, Krajským úřadem Kraje Vysočina a Národním centrem bezpečnějšího internetu. Studentky svůj projekt prezentovaly na různých konferencích, naposledy v říjnu 2011 na Safer Internet Fóru v Lucembursku.“

Jak to všechno probíhalo?

V druhé polovině listopadu roku 2011 jsem v e-mailové schránce objevil informativní zprávu doc. Černochové (z UK PedF KITTV) o této aktivitě. Původně byl projekt sice určen jen žákům středních škol, zájemců však bylo málo, a tak se autorky rozhodly oslovit i studenty škol vysokých. Projekt se mi zdál zajímavý, měl jsem však mnoho nejasností. Napsal jsem tedy autorkám zprávu plnou dotazů, které mi velmi ochotně a rychle zodpověděly. A tak jsem se na jejich webu zaregistroval.

Dne 28. 11. 2011 se uskutečnil úvodní seminář v budově O2 na Praze 4. Hned, když mě obě sympatická děvčata vyzvedla před vchodem a vedla mě spletitými chodbami do zasedací místnosti, jsem se dozvěděl, že se dostavili pouze tři zájemci. Už jen tato informace mě utvrdila v tom, že holkám pomohu, ať to bude obnášet cokoli.

Konferenční místnost byla dimenzována minimálně pro 40 lidí, takže v našem „hojném“ počtu to muselo působit až trochu smutně a prázdně. Společně s dívkami se úvodní prezentace účastnil i Petr Mánek, který pomáhá s provozem internetových stránek, a pak také Petr Renč, zaměstnanec O2 a mentor projektu. Tato čtveřice nás uvedla do problematiky, pak následovala diskuse, proč jsme se rozhodli do toho jít a co od toho očekáváme. Snažil jsem se hbitě reagovat, protože ostatní mi přišli trochu vystrašení a nesví. Nakonec ledy povolily a všichni jsme se dali do řeči nad nachystaným občerstvením.

Abych se mohl stát ambasadorem, musel jsem projít e-learningovým kurzem, který tým vytvořit speciálně pro tento účel. Z původní trojice odpadl jeden, načež se dívkám podařilo nalákat čtyři nové tváře z Jihlavy. Dne 18. 12. 2011 byl konečně zprovozněn online výukový kurz, ve kterém bylo potřeba obdržet určité množství bodů v závěrečných testech. Nebylo to nic složitého, stačilo si pozorně projít přednášky a pak se pustit do vyplňování.

Poslední společné setkání před započetím akčního období se odehrálo 9. 1. 2012 přímo v NCBI. Tereza s Monikou nám předvedly svou prezentaci, rozdaly metodické příručky, letáky pro děti a dotazníky pro učitele i žáky. Poradily nám, které informace jsou pro žáky zajímavé, na co dobře slyší, prostě nám předaly své prozatímní zkušenosti ze svých výstupů.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz